Zamiloval jsem se do starší kamarádky

[ja-moula]

Stala se mi věc, kterou jsem absolutně nepředpokládal - zamiloval jsem se do kamarádky, která je o šest let starší a v úplně jiné životní fázi- já jsem ještě student, ona už docela dlouho pracuje. Má taky "přítele", se kterým spí, ale myslím, že to bere spíš jako jeho terapii. Zažili jsme toho už spoustu, myslím, že k sobě máme hodně blízko (už několikrát předtím jsem o ní možná začínal takhle přemýšlet, ale vždycky jsem ucuknul, protože jsem měl strach z jejího těla a osobnosti), do určitý míry se dokážeme navzájem přečíst (víc ona mne, než já ji). Stalo se to tak, že se mi teď o víkendu při rodinný konstelaci (kterou vedla ona) zřejmě odblokovala sexualita. Všechno bylo docela dobrý, byl jsem docela zmatenej, ale nějak jsem se srovnal (zharmonizoval se). Jenže další den brzo ráno jsem zjistil, že ji prostě nedokážu pustit z hlavy, obsadila moje srdce, veškerý představy a přání a celý svět se změnil v šedivé kulisy.

Samozřejmě mne hned došlo, že tohle je asi předem ztracený, už proto, že ji prostě mám těžko čím překvapit a jsem dávno zaškatulkovanej. Navíc tak trochu cítím, že mne už odmítla, jenže to bylo slabý a tak mimochodem, že mi to nestačilo - a nejsem si jistej, jestli to z její strany nebyla spíš zkouška. Ale tohle prostě nemůžu vzdát předem - to by bylo jako zemřít.

Takže moje otázka je - jaký by z mý strany mělo být rande, který právě domlouvám? Vím, že se budu muset úplně vyznat - je to strašně silný na to, abych mohl nějak taktizovat. Zatím si říkám, že to zkusím vyzpívat, protože při tom dokážu být klidnější a taky vím, že má moje hraní na kytaru ráda. Tuším, že bych ji měl dát kytku a to ne obyčejnou. Jinak mám před očima mlhu (asi se přecejen bojím vidět dál).

Jak jsem už psal - dokážu sám přijít na tisíc a jedna způsobů, proč mi tenhle vztah nikdy nemůže vyjít. Ale cítím, že možné je úplně všechno a i kdyby nebylo, jen nutno k tomu přistupovat tak, jako by bylo.

Moc děkuji a samozřejmě rád odpovím na cokoliv, co je v tomhle příběhu podivnýho.

[Comanch]

Příliš málo informací na to, abych mohl napsat něco víc.

V každym případě s tím vyznánim a kytkou zadrž. To je nejhorší věc, jakou bys teď mohl udělat. Neříkám, že bys jí to měl tajit. Jenom ne tak zhurta. Přemýšlíš teď asi hrozně emotivně a to je právě ten problém. Když bys byl schopen nad tím uvažovat racionálně, což je ve fázi zamilovanosti téměř nemožné (zažili jsme to všichni), vyplynulo by ti z toho asi toto:
Vyznáš jí lásku = řekneš ji, že bys s ní rád navázal bližší vztah
Ona se zamyslí a řekne si "Proč ne? Ale když já ti dám sebe, své vnadné tělo, moji pozornost, můj čas, moji duši, co mi pak můžeš nabídnout ty?" Ty se zamyslíš a vzápětí jí jako protihodnotu dáš připravenou drahou květinu.

Kytka se dává holce až za odměnu (alespoň já to tak dělám) a ne proto, aby sis jí koupil. Jí musíš přitahovat ty a ne tvoje touha po sblížení společně s kyticí.

[ja-moula]

Díky za poslední větu, tak nějak to asi bude. Co bys potřeboval vědět, abys mi dokázal blíž odpovědět?

[Beduin]

Takže ty ses vlastně rozhodnul pro sebevraždu a chceš jen návod, jak se při tom nezabít.

Naprosto chápu tvoji zamilovanost do tý kamarádky. A i když můj názor nevezmeš v potaz, řeknu ti, že to nemá cenu. Rozhodně ne v současný situaci (když jsi do ní takhle bezhlavě zamilovanej a ona do tebe ne).

Mě (stejně jako asi Comanche) by zajímalo, co znamená ta terapie že spí s tím jejím "přítelem". To jsem trochu nepochopil.

A když už náhodou neposlechneš a vrhneš se do toho rande, hlavně žádnou přehnanou romantiku, jako jsi plánoval. To si můžeš dovolit ve vztahu. Ale ne na rande s holkou, kterou chceš sbalit (to znamená že jsi ji ještě nesbalil).

[Av4]

Beduin: No prostě radši je se stálou známostí ke které nic necítí, než aby z nedostatku něhy dělala blbosti
ja-moula: No to je teda pěkně na prd situace Ale vyznáním to určitě nevyřešíš a to především proto, žkdyž to na ní vysypeš, tak ona z toho bude překvapená a odmítne i kdyby chtěla, už jen proto, že v tu chvíli neví co říct a odmítnutí je první na ráně. Ale ten rozdíl šesti let mi přijde naprosto nedůležitej
Docela by mě zajímaly ty finty s "rodinejma konstelacema" Na jedný jsem byl a bylo to hrozně fajn. Jen mi nepřišlo, že by se něco měnilo. Více méně jsme se dozvěděli, že neví co tam děláme a že žádnej problém neni Což je tak trochu pravda, ale já doufal, že něco vytáhnou a najdou

[ja-moula]

Ava: No a co teda mám dělat? Mám ji pozvat někam do divadla nebo na koncert? A tam se chovat "trošku jinak než jako kamarád"? Fakt nevím, jestli ji dokážu takhle balit, když se známe takovou dobu a nemám s balením žádný zkušenosti (i když zase věřím, že v tomhle by mě aspoň ze začátku city vedly dobře, pokud bych nezprkeněl).

[ja-moula]

Ava: A ještě ti dlužím odpověď o těch konstelacích. Teď jsem na nich byl podruhý, poprvý to nevedlo vůbec k ničemu, snad jen k ještě větší depce. Tentokrát jsem si jako problém stanovil citovou vyprahlost, která vedla k tomu, že jsem kvalitu nahrazoval kvantitou - třeba jsem pořád kontroloval Facebook a pátral po čemkoliv aspoň trošku osobnějším. A právě tahle kamarádka mi do to té konstelace postavila ženu, po které toužím. Pak to možná trošku v jednom místě popostrčila (o tom mi sama říkala), no a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Vždycky říká, že člověk se dozví, na co se zeptá, takže to asi bylo tím. Já jsem taky netušil, jakou odpověď může mít podobu.