forum.QARK.net

Tak jsem uvažoval, co víc bolí. Jestli rozchod, nebo odmítnutí.

Odmítnutí: Když Vás holka (kluk) odmítne, tak Vás to moc bolí. A stále se "užíráte", jak to mohlo být pěkné, kdybyste byli spolu atd.
Rozchod: Nemůžete zapomenout na to, co jste spolu prožili. Máte za sebou kus společného života.

Co myslíte Vy?

Odmítnutí od vysněné lásky bolí víc jak rozchod s nějakou krávou, a zase rozchod s perfektní holkou po (např.) dvou letech krásnéh vztahu bolí víc než odmítnutí... No je to hrozně moc spekulativní, ale tak nějak obecně si myslím, že člověka víc bolí ztracené prožité chvíle než vyfantazírované ztracené sny...

ježiš já už se lek, že to bude nějaká diskuze o tom, jestli víc bolí porodní bolesti nebo kopnutí do varlat...

Tohle je příliš individuální. Záleží na okolnostech a co to pro daného člověka znamenalo.

Pokud jako vztah bereme neco, co opravdu vztah je, potom je 100% vetsi bolest z rozchodu.

Nechci do tohodle moc zabredavat.. prijde mi to jako moc slozite tema :)
Kazdopadne kratke shrnuti meho nazoru:
Jsou to jine typy bolesti. Ze rozchod s perfektni zenskou boli, to je jasne. Ale odmitnuti i s nijak bezvadnou holkou muze bolet. Protoze pamatujete na prvni lasky? Jsou lide, kteri tu svou potkaji az pozde na stredni, jsou do ni rok zamilovani, pak jsou ale take odmitnuti a nekdy i pachaji sebevrazdy. Prvni laska je totiz jeden z nejsilnejsich pocitu naivniho cloveka, ktery v tu chvili ma pocit, ze bez te one zivot nema smysl. Rozhod vas sice znici podobne, jenze pokud uz nejste naivni pubos, dokazete se vyhrabat zpatky k zivotu.
Ano, napiste mi deset argumentu, proc to tak neni, nejspis mate vsichni pravdu. Opravdu prilis slozite tema =)

Zajimave tema:

co boli? zklamani, ztracena duvera, posramocena jesitnost, neustale muceni se sny a co kdyby?

Na tohle neexistuje universalni odpoved. Jedine s cim bych nesouhlasila - ze boli ztracena chvilky. To co prozijeme preci neni ztraceno. Nezijeme v jednom bode, jdeme dal, myslim, ze bychom z tech pekych chvilek meli cerpat silu, i kdyz vime, ze uz dalsi s tou osobou nebudou... ale rozhod je aspon pro me mnohem vetsi naruseni zivota, stereotypu, zvyku, jistoty - asi pro to je pro me horsi

Je to takové těžké téma a také dost individuální. Hodně záleží na tom, jak to kdo bere.
Ale zajímají mě i názory jiných lidí, jak to berou oni (alespoň tak obecně).

Já sem nějaký rozchod ještě neměl, takže nemůžu říct, jak moc by mě to bolelo, ale pokud by mi na té holce záleželo, tak zřejmě dost.
Jinak odmítnutí bylo, a z toho jsem byl moc špatný.
Jinak nejhorší to bylo na ZŠ. Tam jsem se docela dost zamiloval, ale ne žádná pubertální láska, opravdu sem to bral vážně. Jenže pak jsem ze školy odešel na střední a holku jsem přestal vídat. Je to už přes pět let a stále na ni myslím, protože to byla moje první velká láska.
Nevím, jestli ona to cítila taky tak. Bylo mezi náma silné kamarádské pouto, které bylo nejsilnější v deváté třídě (ona byla v té době v osmé třídě). No, a pak (jak jsem psal), přestali jsme se vídat a bylo po tom... :(

odmítnutí není příjemné, ale rozchod je bezpochyby horší...Tam už vím o co přicházím, vidím to zlé i to dobré, pokud to není vztah o ničem, tak je to těžké

Docela hloupá otázka, odmítnutí nemůže nikoho rozumného s dobrým přístupem ke vztahum bolet, maximálně dojde ke snížení sebevědomí,ale i v tomhle případě je problém v přístupu, sebevědomí by mělo mít jiné základy. Se ztrátou důvěry, ztracením blízké osoby je to mnohem horší, protože tam nejde jen o ješitnost.

Buchy a Lee Cougan mají naprostou pravdu, plně s nimi souhlasím. Kdybych mohl, dal bych ++

Řekl bych že odmítnutí ,,mrzí" ale rozchod ,,bolí"