Dvě činnosti naráz

[puzzle]

Ahoj,

mám potřebu sem napsat věc, které mě poslední dobou poměrně štve. Nevím, jestli to mám brát jako pozitivní věc, nebo se to naopak snažit změnit. Proto budu rád, když mi sem napíšete nějaký podněty, jak dál nebo třeba vaše vlastní zkušenosti s něčím podobným.

Jde o to, že nedokážu dlouhodobě dělat dvě věci naráz. Třeba že bych se intenzivně věnoval florbalu, programování a ještě k tomu měl přítelkyni nebo chodil víc do společnosti. Zkusím to popsat na věcech, kterým se věnuju nebo jsem se dřív věnoval.

Někdy v sedmý třídě jsem začal hrát florbal. Po nějaký době rekreačního plácání jsem to začal hrát závodně s pár kámošema ze třídy. Hodně mě to chytlo, tak jsem jel přes letní prázdniny na týden na soustředění a i v další sezóně jsem to hrál závodně. A snažil jsem se makat jak to šlo, rád jsem se zlepšoval. Vzpomínám si třeba na den, kdy jsme se školou hráli během půl dne 5 zápasů. A já se odpoledne celý utahaný ještě sebral a jel na trénink. Spousta jiných kluků zůstala doma s tím, že jsou už unavení nebo se jim prostě nechce, ptž florbal přece už dneska hráli dost. A díky tomuhle všemu jsem se vypracoval tak, že jsem v nějakých 13 hrál i za chlapy, za juiory, chtěli mě i v jiných týmech. Paráda.

O nějaký ten pátek později mě chytli počítače. Začal jsem se doma sám učit, dost jsem programoval, bavilo mě to. A zase jsem se tomu věnoval hodně. Trávil jsem u toho celý odpoledne, odmítal chození ven, kolikrát jsem u toho trávil polovinu noci. Naučil jsem se spoustu super věcí, takže se tím dneska můžu živit (vlastně mám brigádu, kde programuju). Ve škole jsem nemusel dělat úkoly do hodin programování, protože učitelé věděli, že když budu chtít, za 5 minut to mám hotové. Stejně tak mě i učitelé doporučovali v ostatních třídách na doučování, jednoho kluka jsem takhle učil někdy v druháku. Zase paráda (i když výuka programování na škole moc paráda není, jenže to nepatří do tohodle článku).

Kam tím mířím?

Jsem už strašně dlouho zvyklý mít jednu hlavní zábavu a všechno ostatní dá se říct ignoruju nebo to minimálně odsouvám na zadní koleje. Když programuju, nezajímá mě, že bych mohl jít balit holky, nemám na to vůbec myšlenky, je mi to totálně volný. Když hraju florbal, jsou mi zase ukradený jiný věci. Stejně jsem to měl i s pickupem. Asi před rokem jsem se do něj vrhnul s podobnou vervou jako do věcí výše uvedených. A zase mi ostatní bylo naprosto ukradený, neprogramoval jsem, nehrál jsem florbal, věnoval jsem se hlavně pickupu.

Jenže přijde mi, že takhle to dál moc nejde. A určitě to tak nejde, pokud chci mít přítelkyni. Já jsem totiž schopný buď být furt s ní, což nebude mít dlouhého trvání, protože to bude needy, nebo na ní budu totálně kašlat, což je druhý extrém. A nejde jen o přítelkyni, jde o jiný věci. Není dost dobře možný se zase zahrabat doma u PC a nedělat nic jinýho. Nebo ono to možný je, já bych si vystačil, byl bych spokojený, jenže už to nechci, chci dělat i jiný věci. A tady je právě zádrhel. Já to neumím. Jakmile se začnu víc věnovat dvou věcem najednou, tak mám pocit, že ani jednu z nich nedělám pořádně, že to flákám, že do toho nedávám 100%. Takže jsem v takovémhle rozporu a nevím, co s tím mám dělat.

Možná je problém v timemanagementu. Možná jsem jen neschopný pořádně dělat dvě věci najednou. Možná je v tom něco jiného. Sám nevím. Takže budu rád, když mi sem něco napíšete, co vás k tomu napadá. Díky.

P.S.: Právě jsem v situaci, kdy v podstatě dva nedělám nic jinýho, než si hraju s počítačem. A začínám z toho být mírně skleslý, protože jsem tu měl předběžně domluvený dva daty a vůbec se mi ani na jeden nechce. Ten jeden jsem zrušil, ptž jsem byl nějaký nachcípaný, jenže mám fakt touhu odvolat i ten druhý, na něj se mi nechce kvůli týhle mý vlastnosti Takže si fakt nedělám prdel, potřebuju nějak nakopnout.

[Paul C.]

Je pořád lepší se naplno věnovat alespoň jedné věci, než se dlouhodobě nevěnovat žádné 
A že znám HODNĚ lidí, kteří se jen tak mrcasí a žádný cíl nemají. Dobře pro tebe, že alespoň máš tu odhodlanost.

Tak se ODHODLEJ a pokus se ten život vybalancovat. Nesoustřeď se na jednu, nebo na druhou činnost, ale soustřeď se na to, abys dělal obě zároveň.

Jediná rada, co mě napadá. 

[puzzle]

Tak máš pravdu, že já se vždycky zabavil, vždycky si dlouhodobě najdu něco, co mě baví a čemu se věnuju. Takže neznám takové to flákání se od ničeho k ničemu.

Chci teď teď trochu víc věcí najednou, tak uvidím, jak to půjde.

Jinak třeba co se týče pickupu, tak jsem si vždycky říkal, že fajn, půjdu chvíli na SG nebo někam s klukama a další den nebo večer si budu dělat svoje věci doma na PC. Jenže ani jednou jsem tohle neudělal. Asi mi nějak nejde přeorientovat myšlení z jedné věci na druhou nebo co já vím. Každopádně to chci aspoň trochu změnit.

[Av4]

Tak si dej jako činnost mít vybalancovanej život. A dej do toho všechno Stanov si místo "Naučit se CoffeeScript" nebo "Jet na MČR ve floorbale" metu třeba "mít vyrovnanej život a věnovat se spoustě věcí"

[Barzini de Tutto]

S něčím podobným mám taky problém, často jsem takový nesoustředěný a přeskakuju od jedné věci k druhé. Myslím, že z hlediska toho time managementu nebo
jak se tomu říká by si měl člověk udělat rozvrh dne a ty činnosti tam zasadit. Jinak co se týče zapojení toho pickupu k těm koníčkům, asi to chce vymezit celé odpoledne a nebo
nad tím nepřemýšlet a cestou z práce si vzít číslo, jak to dělá třeba Abruzzi.

[Marshal]

Já mám zase problém spíš opačnej. Skoro pravidelně po půl až třičtvrtě roce se nadchnu pro něco jinýho, co mě pak přestane bavit, ale nechci se toho vzdát.. a když už, tak až po delší době, když mě to začíná spíš štvát.
Asi od školky až do šestý třídy jsem dělal entomologii (dost zajímavej koníček, na 11-12 letýho kluka). To mě přestalo bavit, ale nechtěl jsem se oddělit od tý přírody, kam jsem kvůli němu tak často chodil. Začal jsem teda hrát airsoft, rok na to basket. Potom jsem objevil pickup a vloni jsem začal hrát na klarinet. Zhruba před půl rokem jsem ještě začal navštěvovat posilovnu. Mimo jiné se snažím i lyžovat a jezdit na kole, ale to jsou spíš takový sporty, na který je potřeba mít podmínky (myslím to tak, že v létě si těžko zalyžuju a v zimě zase na kole taky jezdit nebudu).
Mám těch věcí tolik, že je ani nedělám všechny pořádně. Jenže se jich nedokážu (nebo snad jen nechci?) vzdát a zůstat jenom u těch, který mě opravdu baví.
 
Tady na fóru jsem přesně jeden rok, jeden měsíc a osm dnů. Za tu dobu se člověk dokáže vyšplhat hodně vysoko. Já jsem pořád jenom u občasných SG, ke zakončuju jenom NC a KC. Basket kterej hraju asi čtvrtej rok - jsem na tom tak, že nedokážu obehrát hráče tak jako to dokáže kamarád kterej začínal ve stejnou dobu co já. Klarinet - dodnes neumím noty A posilovna? Tam jsem cítil účinky jenom na začátku, kdy mě to vážně bralo.
 
Můj problém je teda opačný a myslím že do tohodle topicu se taky hodí. Myslíte, že s tím jde něco provést? 

[Josh]

Mám dost podobný problém jako Marshal.

Když jsem byl malý tak jsem nedělal téměř nic jiného než kreslil. Je to jedna z věcí na kterých bych chtěl založit moje další studium/kariéru například jako designér. Jak šel čas tak jsem začal chodit s klukama hrát fotbal na hřiště. Ten mě vždycky bavil proto jsem u toho přišel na jiný myšlenky. Do klubu jsem se nepřihlásil kvůli častým potížím se zády. To jsem časem odtranil ale začal jsem se věnovat volejbalu.

Volejbal je kapitola sama pro sebe, protože ho hraju už 5tým rokem a hraju na poměrně vysoké úrovni na zdejší poměry. Je to můj prakticky jediný stálý koníček. Baví mě, ale nevidím že bych v budoucnu chtěl pokračovat někam výš, proto se mi zdá že už se moc nezlepšuju co se týče výkonů. Musím ho trochu omezit, protože mi čím dál víc štve že kvůli němu nemám čas prakticky na nic. Ale naopak v tom vidím jednu obrovskou výhodu, který bych se nerad vzdal. Je tam dobrý kolektiv a seznámil jsem se tam opravdu s hodně holkama.

Minulý rok jsem s kámošem přišli na chuť diabolu. Většina určitě ví o co se jedná  . Během léta jsme se vídali každý den a poměrně jsme se vyskillovali a zvládali i poměrně obtížný triky. Bohužel skončilo léto a my na to už neměli čas. Během roku jsem já přešel na yoyo který mám téměř jen na to abych se nenudil, když někde čekám. Kamarád is ho nepořídil a proto jsem ani neměl moc velký důvod v tom se zlepšovat. On od diabola naopak on přešel na chůdy a založil si vlastní skupinu  . Chůdy jsou fajn. Když na nich jdete po měste lidi se s vámi chtějí fotit povídají si atd. Lákal mě se k nim přidat (už jsem se to naučil). Bohužel "díky" volejbalu bych na to neměl čas.

Letos jsem začal chodit k uznávanému malíři, na hodiny kreslení. Naučil jsem se plno nových technik, což se mi určitě bude hodit do budoucna. Ale začlo mi to dost lézt do pěnez. Konec.
Můj sem byl vždycky umět hrát na basu nebo na kytaru. To jsem si splinl před 3 měsíci. Každý den trénuju na elektriku a už plánuju jak si pořídím novou (drahou) kytaru.
Do posilovny jsem taky jedno období chodil, ale kvůli finančním záležitostem jsem toho nechal a pořídil jsem si boxovací pytel a pár činek.
Taky jsem se chtěl věnovat mediatci

Pár méně podstatných věcí jsem vynechal, ale už jsem si to v hlavě ujasnil, čeho chci dosáhnout, čeho nechat a čemu se věnovat rekreačně.
Snad zase za půl roku na všechno nezměním názor   

[puzzle]

nepřemýšlet a cestou z práce si vzít číslo, jak to dělá třeba Abruzzi.

To je právě to, co mi nějak nejde. Já kolikrát jedu z práce a jsem myšlenkama ještě v práci, protože třeba přemýšlím nad něčím, co jsem v práci dělal. Takže pak ani kouskem mozku nepřemýšlím nad tím, že vedle mě stojí hezká holka, v tu chvíli je pro mě prostě vzduch, totální nezájem i kdyby tam stála Miss World.

Jinak koníčků mám taky víc. Třeba jezdím na kole a v zimě moc rád lyžuju, trochu ještě chodím na dramaťák, ... Jenže když mi šíbne v hlavě, tak jsem schopnej vyřadit všechny věci a fakt dělat převážně tu jednu činnost. Je to docela šílený, když nad tím tak přemýšlím. Na jednu stranu se pak v té činnosti hodně zlepšuju (teda kromě pickupu, na ty ženský jsem pořád stejný poleno jako před rokem, kdo mě zná, tak ví ), na druhou stranu pak mám moc nevyvážený život. Je to takový ošemetný, na jednu stranu mi to vyhovuje, jenže si uvědomuju, že s těma holkama to takhle asi nepůjde

Ještě mě teď tak napadá, že já už od středy odkládám to, že se s Kačkou domluvím na tom datu, který jsme si na konec tohodle týdne předběžně domlouvali. Doma si neustále dělám něco na PC nebo jsem v práci a programuju. A jsem do toho tak zabranej, že mě Kačka vůbec nezajímá a nejspíš to nechám vyšumět nebo jí nějak krátce sdělím, že nikam nejde.