Jak se mi celý život (málem?) otočil - aneb pár vět o zodpovědnosti

[Atto]

     Rozhodl jsem se zachytit na téměř věčný elektronický papír pár postřehů na téma zodpovědnosti, jež mi přihrál do cesty běh okolností. Ve všemožných knihách o osobním rozvoji a rovněž z úst životních guru či laiků se dostáváme k informaci, že je více než nutné, abychom přijali odpovědnost za naše činy. „Okey, právě přebírám odpovědnost za to, co dělám.“  To se mi honilo hlavou. O tom jak chutná řádná porce odpovědnosti mne seznámil následující příběh…

     Zhruba polovina srpna – přespání u kamarádky na baráku – domluvený sex. Je o několik let starší než já, z přátelského klábosení sem vycítil, že už si v životě něco prožila. Něco mi říkalo, že přede mnou stojí člověk s vráskami z mnoha nesnází. Sex jsme si domluvili už pár týdnů zpět, nakonec vše vyvrcholilo v tento den. Nebral jsem si kondom, neptal jsem se, zdali bere prášky. Vzhledem k jejím životním a sexuálním zkušenostem jsem předpokládal, že to bude samozřejmostí. Osud tomu chtěl, že si slečna nedala pozor a pár jich vynechala… Zhruba o týden později začali docházet kusé informace od kamaráda. „Možná je těhotná, ale nikdo kromě mě a jí to neví, tak drž jazyk za zuby.“ „Chlape, je to potvrzený, a prý seš jedinej, kdo se do ní udělal.“ „OK, jde na potrat. Říkala, že kdyby měla práci, tak si to dítě nechá.“ Wow. Jeden večer, pár desítek minut srandy a téměř K.O. pro můj život. Jednotlivé informace vždy dělila nepřekonatelně dlouhá období ticha. Mé vnitřnosti skučely, srdce svíral pocit zmaru, strachu a bolesti, jaký jsem dosud neokusil. Co bude dál? Půjde mé vysokoškolské studium „přehodit“ z prezenčního na kombinované? Najdu solidní práci? Budu schopen pro to dítě, za předpokladu, že testy prokáží mé otcovství, vydělat dostatek prostředků a zajistit mu alespoň trochu slušný život? A co můj život? Co mé touhy a sny, které se teď rozpadají v prach? Očekávání ohromného zklamání a negativních pocitů, kterých by se mi dostalo od rodičů, bylo posledním kamínkem obrovského břemene, které mi kvůli vlastní naivitě dolehlo na záda s prudkostí Halleyovy komety.

     Nyní zde sedím, přemýšlím a čekám, až prodělá potrat. Je to její rozhodnutí, se kterým navzdory kontroverzi ve společnosti souhlasím, avšak nikdy bych jí k němu nenutil. Tím, že jsem se nezeptal, zda-li si vzala prášek, tím, že jsem si nevzal kondom, jsem vložil směr mého života do jejích rukou, spojil jsem jej s její zodpovědností. Vždycky dělejte vše pro to, abyste ho vy drželi co nejpevněji. Jakkoliv se zdálo bláhové, že ona, zkušená holka, si ve chvíli, kdy ví dopředu, že spolu budeme spát, nedá pozor na prášky, bylo ode mne ještě bláhovější věřit jí v této oblasti, kde se hraje o vysoké sázky. Ještě to není za mnou, spousta věcí se může pokazit, a jak mi s hurónským smíchem sdělil kamarád, klidně „můžu za devět měsíců tlačit kočár.“ Pevně věřím, že vše dopadne dobře a já dostanu druhou šanci, či spíše divokou kartu, abych mohl žít život alespoň z části tak, jak chci já. Předkládám vám tento příběh ve vší nahotě – nezakrývám svoji nezodpovědnost a otevřeně hovořím o potratu, i když to v mnoha lidech rozohní vášnivé pocity. Pevně doufám, že pro vás bude varovným majákem říkajícím „tudy ne“. Připadám si, že jsem za posledních pár týdnů krapet zestárnul. Když k tomu připojím vrásky z pár chmurných událostí, k nimž jsem se během léta připletl, mám pocit, že si mohu okolo Vánoc zažádat o důchod (ale zase to nebudu přehánět). Sled nevyzpytatelných událostí posledního měsíce, které jsem ohromně podcenil, jsou pro mě zatím největší životní fackou, jakou jsem obdržel. Pevně doufám, že to u facky zůstane, protože na potomka se necítím připraven. Retrospektivně je to jasné jak facka. Byl jsem naivní a důvěřivý. Použijte mne jako odstrašující příklad. Život se mi kvůli chvilce nepozornosti mohl a možná ještě může otočit „o sto osmdesát.“

A až vám někdo bude s nadšením říkat, jak přebral plnou zodpovědnost za své činy, buďte s klidem v srdci skeptičtí. Protože dokud si člověk neprojde tak zásadní situací a podobnou nervovou zátěží (nemám na mysli pouze možné otcovství, život formujících událostí je nespočet), mluví pouze v teoretické rovině.

[Markk]

Tak tohle je teda něco. Díky za příspěvek, je to hodně poučný... někdy člověk nechává věci jenom tak plynout a říká si, že přece o nic nejde. Většinou pak skutečně o nic nejde, ale může se to taky naprosto nevyzpytatelně posrat. Přeju hodně štěstí, určitě to nakonec dopadne dobře a zase se ti napraví nervy - ten odchod do důchodu ještě o nějakou dobu posuneš.

[Beduin]

Atto, tohle je síla.

Taky jsem už dřív přemýšlel, co bych dělal v tvojí situaci, když se slečně i přesto, že brala prášky, o 14 dní zpozdila menstruace... Na odpověď jsem nepřišel a kdyby mi po těch 14 dlouhých dnech nakonec neřekla "tak nejsi taťka", opravdu nevím, jak bych se zachoval.

---

Každý z nás dělá chyby. Důležité je ale, že se z nich umíš poučit (a myslím, že tohle si budeš pamatovat ještě hodně dlouho). Co se týká té konkrétní slečny, tady v podstatě není nic moc, co bys mohl udělat. Jestli cítíš, že se jí dokážeš upřímně omluvit za ty trable, cos jí způsobil, můžeš to zkusit. Možná ti třískne dveřma, možná to po čase přijme.

V každém případě, je to hodně silný ponaučení.

[Atto]

Díky za reakce 

    Beduine taky jsem nepřišel na to, jaky bych situaci řešil. Vidim jediný dvě možnosti (pokud by si dítě nechala) - buď se plně přihlásit k otcovství se všemi důsledky, co z toho plynou, a nebo se od otcovství distancovat a posílat slečně pravidelně finační pomoc. Varianty jako přestěhovat se na druhej konec Prahy a doufat, že mě nikdo nepráskne, nebo si hodit mašli, sem rozebíral akorát s humorem, nikoliv jako konečný řešení (za což sem rád  ). Nicméně zatim jsem to řešil čistě v hypotetický rovině a jak řikaj vojáci, "první co v akci letí z okna jsou plány." Takže těžko říct, je možný, že bych se pod náporem reality zachoval jako zbabělec.

    Je zajímavý pozorovat, jak se v průběhu času mění můj "stav". Většinu času jsem v klidu, daří se mi na to zapomínat, vytěsnit starosti z hlavy. Sem tam se to ovšem připomene. Kupříkladu v noci z neděle na pondělí se mi na zmíněnou situaci zaměřily myšlenky a cca 2 -3 hodiny jsem přes poměrně velkou únavu zíral do stropu; ráno jsem se vzbudil zpocenej jak po maratónu... Momentálně se cejtim fajn a jakejkoliv náběh myšlenky na pomyslnej Damoklův meč, co nade mnou visí, směřuju jinam.

    Pokud mam správné informace, tak slečna na mě není vyloženě nasraná a omluvu snad přijme. Stojim si za tim, že v tomhle případě je vina na nás obou, ale zároveň si uvědomuju, že je to jedna ze situací, kdy je nutné spolknout hrdost a přijmout trest, pokud přijde. Jako žena je v nesporně horší situaci.

Ať už to dopadne jak chce, ten pocit, že se tomu dalo strašně lehce zabránit, je deprimující...

[Lalanea]

Varovný příběh...
Jen nemůžu úplně pochopit, za co by ses jí měl omlouvat. Kdyby ona chtěla kondom a ty ne, ona si chtěla to dítě nechat a tys jí dostrkal na potrat... - jo, to beru. Ale ona věděla naprosto jistě, že se nijak nechráníte (tys bláhově věřil že to ohlídá), takže podle mě za vzniklou situaci může přinejmenším stejně jako ty. Tím nemyslím nepromluvit si o tom, ale vysloveně jednostranně se omlouvat?
Jasně, jí těhotenství/potrat ovlivní přímo víc než tebe - to je ale myslím dostatečný důvod pro to, aby si sama dávala pozor...
Hodně štěstí
(+ pozitivní pohled: být to HIV a ne těhotenství, je to horší....)

[joei]

Chlape, tohle je pohoda, ještě toho v životě zažiješ víc a mnohem horšího. Mluvíš pomalu o dítěti, jako by to byl nějakej jed....

[Atto]

    Lalaneo něják to v rozhovoru zaobalim, nechci se v tom moc hnípat, nevzešlo by z toho nic dobrýho...

    Joei díky, vždycky je fajn když mě někdo upozorní, že dělám z komára velblouda a ztrácim smysl pro proporce (to je myšleno upřímně, žádnej sarkasmus). Když vytáhnu přísnej metr, tak sem si vyloženě zákeřnou situací (asi) neprošel (pominu úmrtí apod.), tudíž tohle je první z těch závažnějších, snad se pro příště otrkám. A že beru dítě jako jed... V současný době vidim dítě tak po třicítce nejdřív, pokud se toho dožiju (jednim dechem musim dodat, že plánovat takhle daleko do budoucna je poměrně bláhový a troufalý). Z toho tak vyostřená reakce 

[Daidalos]

Atto hodně inspirující příběh.
Popravdě mě teď něco podobného trápí také dost. Moje současná přítelkyně začala brát prášky teprve před týdnem a něco, ihned jsem si přečetl celý příbalový leták na internetu, a průběžně na ní dohlížím aby je brala (i když jsme se o tom bavili několikrát, a snad i ona nechce mít dítě takhle mladá).
Ale představa být v 18 táta je velmi znepokojující 

[pata07]

Chlape, tohle je pohoda, ještě toho v životě zažiješ víc a mnohem horšího. Mluvíš pomalu o dítěti, jako by to byl nějakej jed....

Já si nemyslím, že by dítě bylo pro něho jed, ale dítě by mu život otočilo naruby. Třeba by mu to mohlo seškrtat nějaký plány do budoucna atd.

[Jouda]

No co no. Ve Tvých letech mě matka s otcem čekali a ted jsem tady. 

[joei]

Chlape, tohle je pohoda, ještě toho v životě zažiješ víc a mnohem horšího. Mluvíš pomalu o dítěti, jako by to byl nějakej jed....

Já si nemyslím, že by dítě bylo pro něho jed, ale dítě by mu život otočilo naruby. Třeba by mu to mohlo seškrtat nějaký plány do budoucna atd.

Mnoho věcí mění plány do budoucna, ale tohle je na tom životě tak krásný, i když zraňující zároveň. Prostě si to můžeš vše plánovat jak chceš, ale nějaká náhoda/nehoda/drobnost/neopatrnost ti ho otočí a vezme tě těma zákrutama, kde se třeba nejede tak pohodlně, ale hodně se naučíš:-)

[Atto]

Joudo jo, stává se to. Jeden bejvalej spolužák je ve 20 hrdým tátou, bejvalej trenér (tehdá okolo dvacítkyjedničky) se stal tátou pár dní po umrtí svého táty. A jak se zdá, oba se s tim poměrně slušně poprali a jsou relativně v klidu. Nic z toho však neznamená, že se k nim chci přidat.

joei nepředvídatelnost je určitě prima, ovšem jednim dechem musim dodat, že né všechny otočky, co si přichystá, jsou krásný. A u každý otočky záleží na úhlu pohledu. Je možný, že kdyby ses stal v blízké době otcem, že bys na to koukal diametrálně odlišně, než já? Pokud jo, tak se neshodneme.

Když jsem sdílel svůj příběh, chtěl jsem si ulevit a chtěl jsem předat myšlenku o riziku spjatym s předáváním (ať už úmyslným či neúmyslným) odpovědnosti či iniciativy do rukou ostatních, speciálně v oblastech, kde výsledky mají velký vliv. Na samotnou diskusi o dítěti okolo dvacítky ANO/NE mám svůj názor týkající se mně osobně, čili se vztahuje na mne a nikoliv na ostatní. Každý máme trochu jiné hodnoty a výhledy do budoucna a tudíž budeme mít pravděpodobně i jiný názor na přijetí závazku v podobě dítěte v relativně brzké době, kterou přelom první a druhé dekády života určitě je.

[Av4]

Tohle je slušné wtf Jakože vůbec nechápu, proč ti něco neřekla?! Resp. napadají mě dva důvody:
a) je úplně blbá a samotný princip antikoncepce je jí úplně neznámý
b) nějaká pochybná psychologická motivace - např.: "tak a teď se rodičum pomstim za XY!"
c) chtěla dítě, nebo aspoň nějakou páku, aby si tě mohla k sobě zafixovat
jo a ještě d) je to dobrodruh a chtěla si zariskovat

Myslim, že tady je vina čistě na ní. Protože nepředpokládám, že by (a) bylo reálné, tak to od ní bylo CÍLENÉ. A možná by ti řekla, že je to ok, že bere, i kdyby ses zeptal. Úplně mi to připomělo jednu známou (v dělším, asi ročním vztahu), co furt zvracela asi týden v kuse a prášky nějak neřešila a pak samozřejmě otěhotněla. Všichni okolo to berou jakože "to byla shoda okolností", ale já v tom vidim jasnej úmysl si k sobě týpka připoutat (je to ten typ, co manipuluje s lidma a všichni mu ubližujou). Kluk prostě nemůže stoprocentně určit, jestli se holka chrání nebo ne. A to neřešim ani to, že nemá žádnou možnost, jak holku přinutit jít na potrat. Tedy je podle mého v horší pozici než holka, protože nastalou situaci už nemuže nijak ovlivnit. A proto by podle mýho neměl mít ani takovou zodpovědnost.

Samozřejmě se nebavíme o situaci, kdy mu holka řekne, ať si vezme kondom a on si ho nevezme s tím, že "to stihne"

[joei]

Jako sorry, ale Avo, to je duskuze uplně za hranicí toho, že ten kondom měl prostě použít.... není to jeho stálá přítelkyně, takže netuší, co může a nemusí mít.... a v dnešní době, kdy se spousta lidí slovu chlamidie jen směje, bych si vzal radši rovnou 2.

Ale já vím, že ne všechny obrátky v životě jsou dobré a baví tě.... o tom jsem i psal, ale ze všeho se něco naučíš.... btw, aby to nevypadalo, že plácám, tak moje ex otěhotněla zrovna v době, kdy se mnou ještě spala, ale zároveň spala i s jiným... šla na potrat, takže jsem si to taky prožil.

Nehledě na tu bouračku, kterou jsem popisoval ve svém deníku, to je daleko horší zážitek než to, stát se potenciálním otcem.

[Atto]

Ava provedl frontální útok z druhé strany  Jak sám píšeš, chlap nemůže určit, jestli se ženská chrání proti početí. Z toho vyplývá, že se má chránit sám, a že já sem se měl chránit sám.

joei musim se přiznat, že mi ta bouračk, dokud si jí nepřipomněl, úplně vypadla z hlavy. Myslim si, že vidíš mou situaci v lepších životních proporcích než já, máš s čim porovnat. Pro mě je to svym způsobem precedens. Zkusim si z toho něco vzít a trochu si to v hlavě srovnat...

[joei]

Zkušenosti jsou stejně nepřenosný:-) Srovnej se s tím, ale mysli i na svoje zdraví. kvůli jednomu zásunu bych teda neriskoval svou budoucnost.