Je tu někdo schopen mi poradit?

[SSTAN]

Ahoj... tohle je sice můj první post, ale vězte, že sem chodím a jedním okem to tu sleduji už dýl (pod jinym nickem)... dlouho jsem s tim váhal, nakonec jsem zvolil tohle řešení... nejdřív napíšu něco o sobě, abyste se dostali do obrazu a pak, v čem je problém...

  Jmenuju se Martin, je mi 18. Chodim na gympl, kde mam celkem dobré vztahy se všemi, a i lidi, které bych nazval přáteli. Jsem introvert, velice uzavřený. Vždycky jsem se vyskytoval ve společnosti trochu méně než ostatní (ne všichni, máme tam i horší než já) a v posledních týdnech už prakticky vůbec. Od prosince (shruba od Vánoc) trpím dost silnými a občas nesnesitelnými depresemi, které mi přijdou horší a horší a mám je KAŽDÝ den vždycky k večeru. Projevují se asi tak, že na mě dopadne příšerně špatná sebepodceňující nálada a zcela bez problémů se rozbrečim (ze začátku těch depresí jsem nebrečel, protože jsem měl takovou bariéru, abych jako dospělej člověk jentak vzlykal, ale pak jsem to jednou prolomil a od tý doby brečim dost často). V tu chvíli nejsem schopen nijak pokračovat ve věcech, co jsem třeba dělal a jdu si lehnout, většinou to zaspim, občas se mi ale stane, že se ráno probudim a deprese nepřestala, několikrát jsem kvůli depresi nešel do školy... nepomáhají mi naprosto žádné povzbuzující řeči od ostatních lidí, přestože jich je docela dost. Nějakou chvilku jsem ty deprese tajil. Jako první jsem o tom řekl kamarádce Míše, s kterou si velmi dobře rozumim, a ted už o nich ví i rodina a pár kámošů. Všichni se mi snaží radit, pomoct apod a ani trochu mi to nepomáhá. Abych trochu upřesnil, z čeho ty deprese mam: připadám si vždycky špatnej, hloupej, ošklivej, zkrátka nejhorší ve všem... lidi mi říkaj, že je to blbost... Míša mi nedávno docela nečekaně (pro mě) řekla, že se jí líbim... ale stejně mě to nepovzbudilo, nevim proč...
  Neustále, celej život žiju ve lži. Lžu svým přátelům, lžu svojí rodině. Říkám lži, z kterých už se pak nedá dostat a tím pádem v nich ještě nějakou dobu žít budu. Teď už to tolik nedělám, jako... nevymyšlím další lži, jen udržuju občas ty, které jsem řekl dřív, protože kdybych teď přiznal pravdy, tak by to bylo hrozný... (sám sobě se divim, že v tomhle příspěvku nelžu, ale občas v tom mám dilema)...
  Další věc... myslim na sebevraždu... pořád... sebevražda je nejobsáhlejší náplň mojich myšlenek. Vždycky si říkam, že sebevražda by vyřešila všechny moje problémy... nic bych už nemusel řešit, s ničim se trápit... a prostě vim, že to trápení jinak neskončí, že se zkrátka budu trápit pořád, za tejden, za měsíc, za rok, den za dnem, pokud to prostě neskončim sám... předevčírem bych to večer málem udělal, kdyby ten nůž, co mam v pokoji, nebyl uplně tupej...
  Teď jeden důležitej aspekt, kterej jsem ještě nezmínil a souvisí s tim opravdu velmi... všechny ty problémy sám se sebou (s tim, že jsem ošklivej, špatnej, hloupej apod.) jsem měl vždycky, ale zvládal jsem to. Vždycky jsem si našel něco, co mě bavilo a nevadilo mi to tolik. Všechno se změnilo právě minulý rok v prosinci, kdy jsem poznal (nebo spíš uviděl) uplnou náhodou jednu dívku. Viděl jsem jí, když jsme byli se školou v divadle a já jí jentak zahlíd... asi na 3 vteřiny a stačilo mi to. Další den jsem začal zjišťovat, kdo to byl (což jsem nikdy předtim nedělal) a čirou náhodou jsem zjistil, že je to Míši ségra Verča a je jí 15 a chodí k nám na gympl... řekl jsem si o kontakt a napsal jí... byla milá, inteligentní, vtipná a nádherná... a prostě jsem se do ní uplně snadno zamiloval, přestože jsem jí prakticky vůbec neznal (důkaz toho, že láska vůbec nepotřebuje čas). Od tý doby jsem jí psal skoro každej den a ona dokonce občas napsala sama mně, z čehož jsem měl vždycky obrovskou radost. Ale bylo to zvláštní... bavili jsme se a bylo to v klidu, ale rozloučili jsme se a já měl vždycky večer depresi, když jsem si uvědomil, že s ní nikdy nebudu... uvědomuju si to pořád a je to věc, kterou nedokážu snést... miluju jí nepopsatelnym způsobem. Od tý doby, co jí znam, jsem přestal mít zájem o jakoukoliv jinou holku. Co je zvláštní, že mě ani nepřitahuje nijak sexualně... vůbec si nepředstavuju sebe s ní při sexu... ale vzrušuje mě uplně jinak a mnohem víc...... nicméně situace se má tak, že nemá nejmenší zájem nebo to tak alespoň vypadá... v patnácti letech je to přece jenom ještě dítě a neví pořádně, co a proč chce... největší problém s ní mam v tom, že z naprosto nepochopitelnýho důvodu se mnou nechce nikam jít... omlouvá to tim, že nemá čas, ale právě předevčírem jsem z ní vytáh, že prostě nechce, neví proč, ale že prej někdy v budoucnu pujde ráda.... nejhorší je to, že já bych byl spokojenej, i kdyby jsme byli aspoň kamarádi a ona prostě asi nemá zájem ani o to ... jsem přesvědčen o tom, že mě má jen na zabití času na ICQ, když nemá, co dělat... říká, že si se mnou hrozně ráda píše... ale mě to prostě nestačí... tenhle kontakt mi přijde strašně omezenej a chtěl bych něco víc (říkam, klidně jen normální kamarádství...)... navíc, kdyby se mnou někam šla, tak bych takhle třeba zjistil, že neni tak skvělá a že jsem si jí jen zidealizoval a byl bych osvobozen.... ale to, jak nemá vůbec zájem, mě ničí a poslední dobou už mam deprese pořád, i když si s ní píšu... nejsem schopnej vůbec fungovat jako normální člověk... kvůli depresím chodim spát hrozně brzo a ráno se probouzim hrozně brzo a do deprese se zas pomalu dostávám během dne... nejhorší je, když mam depresi ve škole, protože to je absolutně nesnesitelný (antidepresiva jsem bral a nepomáhaj mi... jednou jsem si řekl, že si jich zkusim vzít víc a asi jsem se předávkoval a byl jsem tři dny uplně paralyzovanej bolestí hlavy a nemoh nic dělat, od tý doby je neberu)...
  Neustále mi připadá, že mam problémy, který se nedají řešit. Nejvíc mi vadí ten vzhled (kdybych jí přitahoval aspon trochu, tak by šla ráda...). Vadí mi to, jak je svět hrozně povrchní a jak kluk jako já prostě nemá šanci uspět... pravděpodobně mi nikdo z Vás stejně nebude schopen pomoct, ale napsal jsem to sem pro případ, že by se tu někdo takovej našel...

(ještě pro informaci - nechci se jen vypovídat, já chci opravdu řešit neřešitelné problémy... a neberte prosím vůbec v úvahu to, že bych jí nechal plavat... to zkrátka nejde...)

Předem děkuji všem, co to alespoň přečetli...

[Brnator]

sakra, chlape, seber se, prestan se litovat, hlavne zacni neco delat..  Sezen si brigadu, zacni sportovat, venuj se skole..  a pokud jde o tu holku, naprosto nesmyslne ses na ni zafixoval (to i sam uznas), idealni reseni je se zamerit na jine..  staci se rozhlednout, vsude kolem jich je spousta, obzvlast na gymplu. Jsi osklivy protoze se jedne holce nelibis? tak zkousej dal, za dva, za tri, za deset, za 100 pokusu se uz nejaka proste najit musi

[SSTAN]

Jak jsem napsal... to nejde... sportuju, brigády mívam taky... nechápu, jak to s tim souvisí...

[Brnator]

souvisi to s tim,ze asi mas porad moc volneho casu,kdyz mas cas na to premyslet o hovadinach, sebevrazdach a depresi..

[Kiruy]

Myslím, že tady ti pomůže asi už jen odborná pomoc. Navštiv nějakého psychiatra (ne psychologa), snad ti nějak pomůže.

[SSTAN]

Kiruy: jj o tom uvažuju no

[Typson]

Problém může v tvojem svědomí. Říkals tady že ležeš kde to jde. Dokážeš si představit co by z tebe spadlo, kdyby ses někomu svěřil? NE tady, to neni žádnej kontakt. Kdybys ty lži dokázal říct těm co lžeš a to by byl mazec, to by ti spadl metrákovejš šutr ze srdce..fakt, to je odzkoušený. Do hlavy ti nevidim, ale z toho co pišeš mě trklo tohle.
Často bývají příčiny problémů právě tam kde bysme to nejmíň čekali(nebo se bojíme si to přiznat).

[Avaranger]

Kiruy: jj o tom uvažuju no

Tak snad si nebral antidepresiva jen tak "na blind", ale předtim si se poradil s odborníkem, ne?! Žádné uvažování - IHNED VYRAZIT ! ! ! To je první krok.

Zadruhé, udělej si v životě pořádek. Lži které se dají urovnat, urovnej a uveď na pravou míru. Jestli tě dotyční mají rádi, rozhodně to pochopí. (Případně se rozepiš o co jako konkrétně jde, si to eneumim představit).

Zapracuj, zatřetí, na svém sebevědomí. Vzhled opravdu není všechno, i když je nepopiratelně důležitý - především PRO TEBE, protože se podle něj sám posuzuješ. Rozhodně máš co nabídnout. Je spousta holek, které skutečně (překvapivě) touží po někom, kdo bude hodiny a hodiny procházet své a jejich city než něco řekne

Začtvrté. Míša ti řekla, že se jí líbíš. Co tím asi sleduje, einsteine? No, asi by tě chtěla. Jenže to je ti tak nějak egoisticky jedno. Tys to přešel, jakoby se nic nedělo. Špatně. NebuĎ tolik zaměřený sám na sebe a na to co sám cítíš, na to jaký ty sám jsi, na to jaký by si ty chtěl být, ... Zaměř se na ostatní lidi, na to jak se cítí. Na to jak se mají. Na to jakého by tě třeba chtěli mít. A snaž se jim plnit jejich přání, dělat jim radost. A uvidíš, že se to o něco zlepší.

[SSTAN]

Avaranger: zapomněl jsem zmínit jednu věc. Míša ví o těch mejch stavech a snaží se mi pomoct, tim pádem to, jak mi řekla, že se jí líbim, bylo podle mě z lítosti... já jí sice obecně věřim, ale taky vim, že chce, abych se cejtil líp a tyhle nevinný lži prostě používá... navíc nejsem z neznámýho důvodu schopnej uvěřit ničemu pozitivnímu na mojí osobu...

Ty antidepresiva jsem bral na svojí pěst, protože tyhle se dají normálně brát a je to neškodný, prostě to má jen zlepšovat náladu... ale říkam, moc mi to nepomáhá...

Ty lži se urovnat opravdu nedají ale neni to nic hroznýho zas... dá se to přejít...

zapracuj na svém sebevědomí
Jak?

Je spousta holek, které skutečně (překvapivě) touží po někom, kdo bude hodiny a hodiny procházet své a jejich city než něco řekne
Tohle jsem moc nepochopil, jako jestli to myslíš ironicky nebo jak...

Jinak máš o mě mylnou představu, nejsem žádnej sobeckej hajzl... pomáham všem a všude, kde to jde... tohle nevidim jako problém... vždycky myslim spíš na city ostatních lidí...

[Kiruy]

Neškodný antidepresiva? Hmm, kokain taky dovede zlepšit náladu...

[Avaranger]

To nebylo myšlené ironicky. Bylo to myšleno (konkrétně to "překvapivě", kvuli kterému to tak asi vyznělo) tak, že oproti tomu, co tady všichni tvrdí (holka chce někoho, kdo kdo bude jednat a chovat se "alfa-like") existuje dost vyjímek. Což je plus pro tebe.

Zapracuj na svém sebevědomí:
Pro začátek návštěvou psychologa/psychyatra a urovnáním si toho, co máš v hlavě. (tento krok se nepokoušek přeskakovat - bude to celé k ničemu)
A hned pokračovat můžeš tím, že si srovnáš život a svoje okolí.

Míša:
To bylo tak trošku popíchnutí. Tak jako tak by tě to mohlo aspoň trochu potěšit.

Antidepresiva:
Ty co se dají brát jen tak jsou k prdu. Ty které ti předepíš lékař jsou účinější a hlavně tě seznámí s faktem, že začínají působit až po měsíci (někdy i víc) PRAVIDELNÉHO předepsaného požívání JAko bonus k tomu dostaneš i rozbor svého problému s doktorem. A to ti možná pomůže víc než pilulky

[Brnator]

Avaranger: kolik zkusenosti mas s antidepresivy, ze mu je tak doporucujes? Ja mam ve svem okoli asi 2 lidi,kteri si tim prosli a rikali, ze kdyby si mohli znova vybrat,tak by to zkusili prekonat bez antidepresiv, ze je to pokud jde o zasahy do osobnosti a moznou zavislost jeste horsi nez drogy.

[Avaranger]

Dva. Jeden měl maniodepresivitu a byl to takovej free člověk, že mu přišlo brát prášky (možná to nebyli přímo antidepresiva, ale lithium, teď nevim) jako děsnej podvod na sobě, takže je nebral a před pár měsícema spáchal sebevraždu. A druhý případ má "normální" depresi a ve spojení s psychiatrem mu to dost pomohlo se dostat z nejhoršího.

[D9]

Ava: mluvíš o Matějovi?...

btw s antidepresivama jak ty říkáš "jen k prdu" mam zkušenosti právě takový, že fungujou... a návštěvu psychiatra nedoporučuju... většina věcí se dá vyřešit i bez něj

[alka-n]

Když už se uchyluješ k pochybnostech o smyslu života, tak bych si dovolil napsat svojí zkušenost. Snad to nekomu pomůže.

Při čtení úvodního příspěvku jsem na mnoha místech viděl sebe před několika měsíci. Často mě přepadaly pocity úzkosti, méněcennosti, samoty. Nejhorší to bylo ke konci týdne, kdy jsem věděl, že se všichni baví a já sedim doma. Taky jsem pochyboval o tom, jestli má vůbec cenu tady být. Říkal jsem si, že nikomu na mě nezáleží atp. Ty máš výhodu, že máš někoho při sobě, dokonce lidi ví o tvých problémech.
Narovinu ti povim, že ani já nejsem playboy, nevynikam v komunikaci (spíš vynikam v mlčení  ), a do minulých měsíců jsem měl pocit, že nikam nepatřim a nikomu na mě nezáleží.
V jednu chvíli se mi líbila jedna dívka, ale neměl jsem odvahu cokoliv udělat. Byl jsem na tom stejně jako asi většina čtenářů tady. Byl jsem úplně vyřízený z toho, že jsem s prominutím debil, idiot a kdo ví co ještě. Říkal jsem si, že je jediný člověk, na kterém mi záleží a nemůžu žít bez toho, abych byl s ní. Když se na to zpětně podívam tak nechápu, co mě to vůbec popadlo. Jo takže jsem pořád u toho, že se nedokážu s nikým bavit, nikdy jsem nebyl na diskotéce, v baru, hospodě a jiných místech.
Několik hodin denně jsem trávil tím, že jsem hledal návody jak komunikovat s ženami a jak je balit. Prolézal jsem všechny fóra a hledal případ, který by se podobal tomu mému. Žádný jsem nenašel.
Nevím jak je to možné, ale v životě jsem se s žádnou holkou nebavil. Bál jsem se otevřít vůbec pusu, abych nebyl za blbečka. Musím říct, že mi ty návody na internetu vůbec nepomohly - nic jsem si nezapamatoval.
Nedávno jsem se nudil a pozoroval okolí. Kolem se mihla pěkná holka a já jsem si říkal, že za ní nepudu, nejsem pro ní dost dobrej. !Extrémně! jsem nutil svoje správné já (protože to špatné já, ovlivněné stydlivostí a leností, mě šíleně blokovalo) až jsem za ní šel a pozdravil. V mých představách kolovovaly myšlenky, že na to nezareaguje a že odejde. Nic podobnýho se nekonalo. Naopak se usmívala (řikám, že jsem absolutní nula ve společnosti a těžko najdete někoho ještě níž něž mě!), pozval jsem ji na kafe a nic víc. Úplně první kontakt se ženou dopadl nad očekávání.
Taky jsem pořád uvažoval o tom, jak se moji kamarádi seznamují. Před několika dny jsem to poznal. Když se na to teď podívám, nechápu čeho jsem se celou tu dobu bál. Získal jsem akorát spoustu přátel a nic mě to nestálo.

Tímhle příkladem chci upozornit na to, že těžko můžete hledat nějaký horší případy, než jsem já. Není podle mě na místě uvažovat o tom, že si šáhneš na život. Život je o tom, abys ho prožil, ne abys ho skončil dřív, než přijde čas. A ten čas nepřijde dřív, než poznáš jeho skutečnou hodnotu.

[Avaranger]

Ava: mluvíš o Matějovi?...

Jo. Ty si ho znal?