forum.QARK.net

Po delší době opět zdravím.

Už jsem pár dní (týdnů) jsem přemejšlel, že sem napíšu o radu, a vypadá to, že jsem se k tomu konečně dokopal. Tak k věci:

Od přibližně poloviny prázdnin mě absolutně opustila chuť něco dělat. Přestal jsem jezdit na kole (navíc na novým kole, který mám někdy od jara - jezdím 4 roky), mnohem míň jsem chodil ven s kámošema a byl jsem buď se svojí holkou (lepší možnost), nebo zalezlej doma u PC. Dva dny zpátky jsem měl narozeniny a bavil jsem se s ní o tom a sama řiká, že se nudí, protože jí vůbec neberu do společnosti (např. nějak zakalit). Na druhou stranu mám pocit, že si za to může sama, protože to poprvý nedopadlo moc dobře a já od tý doby nemám vůbec náladu to opakovat, ale to je na jiný vlákno.

Takže mi jde spíš o můj pocit "znuděnosti" jako takovej, než o problém s mojí slečnou. Když jsem byl sám a jezdíval jsem s kámošema do nějakejch klubů, vždycky jsem byl plnej energie. Dokázal jsem bavit, ať už třeba samotný holky, nebo skupinu lidí, byla se mnou větší sranda, cítil jsem se líp. Teď nejsem ani zdaleka tak zábavnej, ven s kámošema pomalu nechodím (za to mimo jiný může podle mě i to, že mi připadá, jak kdyby se jejich mentální vývoj zastavil a rozhodl nepokračovat, nehledě na to, že vždycky když jdem ven, musí buďto hulit trávu, nebo chlastat - neumí se snad už ani normálně bavit), a co mi hodně vadí, že se ani na to kolo nedokopu. Je jasný, že z části za to může škola, ale i když byly prázdniny, byl to pro mě sakra problém - a většinou jsem radši zůstal doma. Navíc ani svojí holku vůbec neposlouchám, často se ptám na to stejný víckrát, prostě jedním uchem dovnitř, druhým ven.

V tomhle mi vždycky pomohlo tohle fórum, nebo nějaká knížka o jednání/manipulaci s lidma (když jsem před asi rokem dočetl Řeč těla, cítil jsem se jako král manipulace :D a vyloženě mě bavilo lidi zkoumat). Dneska si dám asi očistnej večer, pročtu si pár threadů o sebevědomí a otevřu ten zázrak od D. Lewise.

Do tý doby - Steamfox, out.

Podle mého ti chybí radost. Odpověz si behem chvilky na tyhle otázky:
* Jakou část dne (kdy jsi vzhůru) děláš něco, co tě baví?
* Co bys dělal 10 let zadarmo?

A od nás chceš aby sme ti řekli co máš dělat?:D Zkus třeba plavat, je to bžunda, přítelkyni můžeš vzít sebou  :lol:

Jezdil na kole. Nejsem si jistej, jestli když neodpovím nic, tak dostanu odpověď "tak dělej co by tě bavilo" a když něco konkrétního, tak "dělej tohle", mně jde o to, že i když to co chci (kolo) teoreticky dělat můžu, radši si sednu k PC nebo nějakým jiným způsobem zabiju den.

Ne, to nechci. Já vím co bych mohl dělat. Můžu jít na kolo, do kina, kalit, plavat, posilovat, ... Jde o to, že to neudělám. A jo, chci vědět proč, a Qark je nejspíš můj deníček, kam píšu dobrý i blbý chvíle ze svýho života, a tohle je jedna z nich.

Ono se to všem lehce radí, ale není to tak jednoduchý, když člověk ztratí chuť do nějaké činnosti, nebo do všeho. Sám občas zažívám něco podobnýho, jsem vždycky strašně otrávený ze školy, protože na můj vkus se tam nic neučíme. Respektive to, co jsem se v ní naučil za 4 roky bych se samostudiem naučil tak za půl roku. A tohle mě vždycky tak otráví, že už nemám chuť na vůbec nic. Řeším to tak, že se prostě přemůžu a s něčím začnu a ono mě to po nějaké chvíli najednou začne bavit. A když nepomáhá ani to, tak jednoduše nedělám nic, dám si třeba takový volnější týden a sám zjistím, že po 2 dnech nudy už to prostě nevydržím a začnu něco dělat i bez nějakého překonávání se. :) A jinak od té doby, co jsem se dal na pickup mě nějak víc baví i ostatní věci, prostě když si jednou týdně zablbneme a zasargeujeme na streetu, tak pak mám vždycky větší chuť i do ostatních činností. :)

Tohle se jednou za čas stane každýmu, že nám vlak života ujede o pár stanic. (Koukám, že to zní trochu moc filozoficky  :) ) Hele, jak psal Paul, stačí se prostě zvednout a jít, za chvilku tě to chytne. Tohle mě přepadá spíš na podzim/v zimě než vlétě. V týhle době lidi často trpěj depresema a vylejvaj si to všude okolo, takže se na tebe jejich nechuť může krapet přenýst. Pak (většinou proti svý vůli - nechce se mi) si nasadim sluchátka a kolem tý šestý, kdy už je tma vyrazim na okruh do lesa, a po chvíli se mi na tváři vykouzlí úsměv a já si to užívám  :arrow: "zdrhám od vydeptanejch lidí a jejich problémů"  :)

Já si myslim, že to neni zas tak nepřekonatelnej problém, nechut k ničemu je prostě přirozená vložka mezi životníma etapama, věnuj se přítelkyni, škole, hraj na pc, všechno má nějakej smysl a za chvilku to zcela jistě překleneš:)

Taky mi to prijde docela povedome ;) Podle me se vec ma tak ze clovek neni uzpusobeny k tomu aby delal veci "jen tak pro zabavu" =>
a) aby te neco bavilo asi tam musi byt budto nejaky cil nebo pocit ze to nekam smerujes napr. kdyz se neco ucis nebo trenujes musis mit pocit ze se nejak zlepsujes, nebo ze tou veci neceho opravdu dosahnes. Tzn. skuz delat neco noveho kde vidis prostor a snadne prilezitosti k tomu rozvoji. Pokud uz neco delas dlouhou dobu uz si pravdedpobne ohmatal hranice ceho muzes v dane veci dosahnout.
b) uplne souhlas s paul27 ono dost casto kdyz neco zacnes delat aniz bys mel zrovna chut to delat (proste se k tomu prinutis, nebo te k tomu prinuti napr. povinosti / krouzek / prace) tak jak se do toho zajedes tak te to za chvilku casto zacne bavit. Docela se mi omezily tyhle stavy "nic se mi nechce delat" v okamziku kdy jsem zacal chodit do prace. V mladi jsem nechodil do zadnych krouzku, a docela sem pohrdal organizovanim volneho casu (ztrata svobody, prece nejsem blby abych si sam nevymyslel co delat), ale tehdy detska zvidavost stacila abych se zabavil. Tedka mimo prace chodim jeste do pra pravidelnych zajmovych krouzku, a pripada mi ze toho ve vysledku udelam vic, protoze cas na vlastni dolaci konicky je mi vzacny a vyhledavam ho misto abych mel problem ho spotrebovatl. Jen to nesmi v dlouhodobem ohlednuti vyznit tak, ze cely ten investovany zajem nikam nevede - viz. bod (a).