forum.QARK.net

V jednom topicu se tu rozjela zajímavá diskuse, kterou odstartoval tenhle příspěvek:


Zajímalo by mě, jaký máte obecně názor na řešení téhle situace ve vztahu.

Já osobně, pokud by mi holka řekla "hele, antikoncepce jo, ale jak selže, tak budeš táta a basta", tak jí řeknu, že tohle riziko prostě nemíním podstupovat a rozejdu se s ní. Podle mého je antikoncepce, případně jiná forma ochrany výsledkem toho, že se ti dva shodli na tom, že nechtějí mít dítě - protože na to nejsou připraveni, případně z jiného důvodu. A pokud ochrana selže, tak nevidím žádný rozumný důvod, proč z ničeho nic otočit a tvářit se, že najednou  chtějí (resp. jeden z nich) :) Proto je podle mého v tu chvíli interupce (nejlépe tedy miniinterupce) logickým řešením.

Rodičovství neberu na lehkou váhu a až jednou budu mít dítě, tak to bude na základě mého rozhodnutí a přeberu za toto rozhodnutí plnou zodpovědnost. Například adopce je pro me o hodně hůře přijatelná už jen proto, že dítě přivedu na svět a pak se vzdám zodpovědnosti za to jak bude vyrůstat a žít. To se mi nelíbí. A nechat si ho se mi nelíbí kvuli víše zmíněnému - tedy té shodě, že dítě nechceme. A navíc, pokud si nejsem jistý, že s tou holkou chci být do konce života, tak je to opět z mého pohledu nezodpovědné, protože riskuji, že to dospěje velmi rychle k rozchodu (primárně, protože že máme dítě, které jsem nechtěl, což je dost razantní nabourání toho vztahu) a slečna by zůstala s děckem sama. Takže budu radši za "hajzla co jí nutí do potratu", než za "fér kluka", kterého celá slavná zodpovědnost za rok, dva přejde.

Jakmile je jednou dítě na světě, tak už se to nedá vrátit. A proto by si měl každej 3x rozmyslet, jestli ho skutečně chce přivést na svět. Chápu, že v těhotenství se holce splaší kladiva a neuvažuje racionálně. Proto je podle mého důležité tohle vyřešit předem a ne ex-post.

Máš pravdu, dost s tebou na jednu stranu souhlasim, ale tohle je strašně složitá otázka k zamyšlení. Víš, jak probíhá interrupce a co ta holka musí podstoupit, popř. jaký jsou rizika? Já sama nevim, jak bych tohle řešila, tak se snažim tomu maximálně předejít, ale myslim si, že hodně záleží na konkrétní situaci.
Ono potom za pár let zjistit, že už otěhotnět nejde, když zrovna teď chci a vyčítat si tu první interrupci před X lety taky neni zrovna nejlepší. Pokud jde o adopci, tak o tu pak nemaj zájem zrovna špatní rodiče, který o dítě nestojí, takže podle mýho názoru mu dokážou nabídnout hodně.

Jasně, že zálěží na konkrétní situaci. A ve výsledku bych s holkou zůstal asi. Ale přesto bych byl hodně silný hlas proti. No, jasně rizika jsou, ale nedémonizoval bych to. Rizika těhotenství jsou taky nějaká a nemám pocit, že by byla výrazně menší.

V 16 je rozhodně brzo ... v 18ti se už dá přemýšlet, ovšem byl bych taky proti. Nechtěné těhotenství se bohužel stává a když přijde, musí se to řešit ve dvou. Ve vztahu jsou vždycky dva. Když kluk nechce a holka chce, je to problém. Interupce sebou nese opravdu velká rizika a myslím si, že větší než samotné těhotenství. Kdyby se to stalo nedejbože mně, bylo by to dlouhé zvažování pro a proti. Hlavně bych nerad posílal přítelkyni na něco, co jí může ublížit a je to velice nepříjemné. Mini-interupce je dobrá volba, avšak musel by se problém podchytit hodně rychle a stihnout se vše vyřešit včas.
V dnešní době mít ve dvaceti dítě a být na výšce, nezajištění a ani nevědět, zda spolu vydržíme navždy ...to je prostě hloupost. Nejspíš bych byl taky pro interupci a rozumnými argumenty zkusil přítelkyni přesvědčit o tom, že to je nejlepší volba ... Na druhou stranu, přesvědčujte 20tiletou holku, která se pomalu těší, že bude matkou (přecijen biologické hodiny, mateřské pudy atd. fungují ...), o tom, že nejlepší volba je přerušení těhotenství.
Jednoduše řečeno, není to nic jednoduchého a těžko se o tom mluví, co by kdo dělal, když to nezažil. Tam je tolik argumentů pro a proti a hlavně problém ve shodě obou partnerů... opravdu bych nikomu tuto situaci nepřál. Sám nevím, jak bych se zachoval.