Nedostatek energie

[bezradnej]

Měl bych ještě jeden takovej obecnější dotaz. Určitě to potkalo mnohý z vás, jde o to, že je někdy člověk naprosto a totálně vycuclej, nejradši by jen seděl/ležel a bolí ho i koukat do blba. Prostě bez zájmu, bez energie cokoliv dělat.

U mně to teď začalo s příchodem blbýho počasí, přestože jsem na nějaký podzimní deprese nikdy netrpíval, teď jsem téměř každej večer celkem podrážděnej a i se mi blbě usíná a spí, ráno se proberu většinou v pohodě, plnej energie a s úsměvem, vždycky si akorát pomyslím, co jsem zase večer blbnul a co za kraviny se mi honilo hlavou, když je všechno fajn, ale vydrží mi to tak 2-3 hoďky a začne to pomalu mizet. A večer zase na hovno.

Myslím si, že nejsem nějakej flákač, pravidělně kondičně obden cvičím, téměř každej večer chodím běhat (abych nedřepěl s blbou náladou doma), jenže to jsou jen takový chvilkový vylepšení, na dlouho to náladu nezlepší a energie mi z toho významnějc nepřibejvá. Za chvilku jsem zase buď apatickej, nebo podrážděnej. Zkoušel jsem i zajít s kámošema do hospody, ale... nebaví mě to, nějak zjišťuju, že si s nima nemám co říct a nebaví mě se jen křečovitě usmívat a bavit se o kravinách, co mě neberou. Když si narvu do palice, je to celkem ok, ale chlastat není řešení, alespoň ne pro mně 

Určitě to má co dělat s psychikou, páč fyzicky jsem na tom dost dobře, nějakej ten partnerskej problémík, kamarádce zjistili leukémii, na kterou mi před ne zrovna dlouhým časem zemřel kamarád, další úmrtí v rodině, kterýho jsem byl bohužel (bohudík) svědkem (ne, nejsem jeho příčinnou  ), jeden pěkně hnusnej rozchod, atd... zkrátka poslední 2 roky byly docela hodně emočně náročný, nicméně za dost věcí z toho si můžu i sám a vím to a na osud nenadávám, protože ho neuznávám.

Prostě se potřebuju nějak znovu pořádně nakopnout, jenže mi na to jaksi nezbejvá energie. V hlavě si všechno proberu 1000x (nebudu řešit minulost, nezměním jí, nebudu se trápit ostatníma lidma, není to můj život, atd.), jenže .... povětšinou zůstane jen u těch myšlenek a ne činů. Vnitřně mě moje chování a stagnace ubíjí, ale zároveň si neumím dát sám přes držku, respektive ještě jsem nenašel něco, co by na mně samotnýho platilo.

Nemáte s něčím podobným taky zkušenost? Ať už ve větší či menší míře. Rady, ať si zajdu k psychologovi nechci, to si nechávám až jako poslední možnost, chci se s tim nějak porvat sám (a proto píšu sem, jaká ironie  )

[Atto]

Mno, mně je teda jenom 16, takže je mezi náma velkej rozdíl, a opravdu emočně sem z toho co píšeš zažil jenom zlomek..
Když mě chytne nějaká deprese, tak se většinou snažim najít její důvod a ten odstranit, občas taky zjistim, že žádnej racionální důvod nemá, a tak se jí snažim zrušit myšlenkou - proč se cejtit špatně když neni důvod -
Často, pokud mě chytá nějaká mizérie se snažim bejt veselej z drobností a občas i blbostí - sednu si k nějaký komedii s čistou hlavou, nemusí bejt ani nějak extra dobrá a od srdce se zasměju nějakej vtípkům.
Osvědčilo se mi taky udělat si playlist písniček, který mam "ukotvený" s příjemnym pocitem, např. se slunečnym letnim dnem (což je u ubrečenýho podzimu fajnová vzpomínka)
No a jak píšeš, že si v hlavě všechno probereš 1000x , mam obdobnej problém. Mám pocit že můj mozek furt musí nad něčim přemejšlet, často se vracim k banálním hádkám a "proti svý vůli" je rozebírám a hledám v nich další problémy. Večer pak často nemůžu vypnout, a tak unavenej bdim klidně do dvou do rána. Řešenim podle mě bude vytížení mozku, takže nějáký křížovky, filmy či knihy na zamyšlení, a nebo si třeba jen tak před kompem zazpívat nějakou oblíbenou pohodovou písničku  . To zní sice jako blbost, ale pak se dycky zasměju tomu jak tam křepčim před reprákama 
Ale jak řikám, seš o dost starší, tak nemůžu radit objektivně. A jak se řiká, všechno zlý se časem v dobrý obrátí. 

[Rend]

Tenhle problém jsem měl dřív skoro furt. Ještě před 4mi měsíci jsem jen seděl doma, koukal na TV, ubíjel se nepovedenými vztahy a podobně. S kamarády jsem nikam nechodil, nebavil se. Byl sem prostě doma a jinak jsem si to neuměl představit.

Poté jsem se o prázdninách přestal stýkat se starými kamarády a našel si nové lidi. Začal jsem se zajímat o lidskou psychologii, komunikaci, neurolingvistické programování a podobné psychologické věci. A můj život se rázem celý změnil. Najednou jsem vše viděl barevnější a lepší. A nemysli si, že to lidé kolem tebe necítí - cítí, ani nevíš jak. To, jak se cítíš, z tebe vyzařuje. Promlouvá to skrz tebe, jak jen je to možné. Od té doby, co jsem se takhle změnil, potkávám na každém kroku nějakého přítele - opravdu jsem jich posbíral hodně. Holky mi mávají z autobusů a usmívají se. Rodina mi říká, že je se mnou teď mnohem lepší řeč. Nevím, co bych víc řekl - snad jen, že můj život si teď nedovedu představit líp.

Takže co ti radím?

Urči si nějaký cíl - Když nevíš, kam jdeš, je těžký se tam dostat.
Začni se zajímat o nové (pozitivní) věci, které tě budou naplňovat.
Najdi si nový okruh lidí, co ti sednou a "nebudou na tebe přenášet negativní energii" - Prostě choď mezi lidi. Seznamuj se. Komunikuj s ostatníma.
Nechovej se jako všichni ostatní. - Nesnaž se někoho napodobovat nebo podobné věci. Měj svůj vlastní život, který si budeš řídit jen podle sebe.

Jednoduše se začni na život dívat z jiného úhlu. Věř mi - taky jsem neměl na nic energii ani chuť. Změnil jsem se a za to děkuju bohu

Podívej se na film Yes man. A začni poslouchat písničky, co tě nakopnou a nastartujou. Když si na tu pozitivní energii a náladu zvykneš, pak se jí nezbavíš

Hodně štěstí

[bezradnej]

Já jsem v tomhle složitej. Konkrétně třeba ta televize.... je to asi rok, co mi při koukání na zprávy ruplo v bedně (tý mojí, na krku) a řekl si, že tohle už fakt ne.... a vyhodil jsem jí, respektivě daroval zdarma, přestože nebyla levná a jen asi půlrok stará. Od tý doby na ní nekoukám, jen občas přes net, když je nějakej zajímavej sport, atd. Jinak jí ignoruju i když jsem někde, kde je. Je to fajn, každýmu doporučuju 
Hodně sedím u kompu, to ano, ale je to moje práce a zároveň zábava, takže to neberu jako něco negativního, ale přináší mi to užitek i radost, takže proč ne, že jo. Navíc si ty prosezený hodiny kompenzuju sportem, takže snad v pohodě.

Filmy, muzika, křepčení, to je všechno moc fajn, jenže to je vhodný, když člověk má nic-moc náladu, ale ne, když jí vůbec nemá a nemá chuť se ani pohnout a nejradši by jen počkal do druhýho dne na ráno. Nebo na příští století, to se v tu chvíli zdá stejně vzdálený. V ten moment opravdu nejsou myšlenky na jakoukoliv dobrou komedii (ostatně, kolik jich existuje, který ještě člověk neviděl 1000x, komedie se téměř netočí).
A stejný je to i s kamarádama, s chutí chodit kamkoliv. Občas se dokopu, to ano, ale prostě se nikde extra nebavim, začnu se rychle nudit a nakonec si řeknu, co tam vlastně dělam, když můžu dělat něco užitečnýho. A třeba jdu uprostřed noci pracovat. Prostě mi to přijde smysluplnější.

K hudbě- zkoušel jsem, téměř úplně jsem přestal poslouchat death a black metal  Občas se mi zasteskne a něco si střihnu, ale už jen málo. Spousta lidí mi říkala, ať zkusím nějaký to elektro, no..... opravdu nic pro mně, já u toho trpím. Fakt si už radši dám Hložka s Kotvaldem, hudba taky nic moc, ale aspoň se člověk zasměje 


K těm myšlenkám, konkrétně si říct "proč se cejtit špatně, když k tomu nemám důvod" ... co když ti pak v hlavě "někdo" odpoví- a co když máš? Dej na svý pocity, cejtíš se blbě, něco se děje.... 


Abysme si rozuměli, já nejsem zralej na léčení jak je rok dlouhej, to ne, zasměju se, pobavím se, někdy žasnu, jak je venku fakt hezky (a jindy hnusně  ), pracuju, dřu, nekopu do psů ani důchodců, ale jednou za čas na mně sedne nějaká deka a vůbec nic se mi nechce. Nechce se mi pracovat, nic poslouchat, nikam jít, s nikým mluvit, ale zároveň mě štve, že si s nikým nepokecám, jsem sám a všechno mě obtěžuje.  Prostě se mi najednou v tý palici začnou motat naprosto nelogický myšlenky, který si navzájem odporuju a to mě dostává do kolen.

[Abruzzi]

Taky jsem to zažil , na začátku září ve škole. Známý - Ti co jsou velice introverní na mě měli negativní vliv, protože vždycky se obraceli na mě s nějakou stížností ve škole co jim vadí, a já jim na to přikyvoval.....aby byly spokojený Ale ta jejich negativita se začala přenášet na mě. Proto jsem musel zakročit. Nenechávat se tim ovlivnit, to že má někdo v tvojí blízkosti špatnou náladu a podobně neznamená že jí musíš mít taky. Prostě nenechat se ovlivnit. Mít svojí vlastní silnou realitu. Namísto toho aby tě oni vtahovali do svojí, vtahuj ty je do té své. A hlavně ber vše s nadhledem a buď pozitivní   

[Kenich]

pokud sedíš pořád u komlpu, pak to chce nějakej adrenalin. Vyskočit z letadla s padákem... apod.

[bezradnej]

pokud sedíš pořád u komlpu, pak to chce nějakej adrenalin. Vyskočit z letadla s padákem... apod.

to je pravda, to pomáhá, padákem jsem ještě neskočil, ale zase lezu na mosty, což je docela prča (hodně lidí to nazve jinak), páč se bojim vejšek

[Abruzzi]

Nebo můžeš zkusit jeden den obětovat, chceš relaxovat tak relaxuj. Mám na mysli abys zkusil dělat věci který si doposud nedělal ale třeba si je někdy chtěl udělat...
Začni hned ráno - dej si k snídani něco co si obvykle nedáváš, poslouchej hudbu, kterou jsi nikdy neposlouchal - něco úplně novýho, koukni se na nějakej novej seriál co ještě neznáš, zkus jít na masáž, dej si oběd někde kde si ještě nikdy v životě nebyl a kam jsi toužil někdy jít, kup si něco co se ti někdy v minulosti líbilo, přečti nějakou novou knížku.............prostě cokoliv co nesouvisí s tvým každodenním zaběhlým rituálem

Podle mě u tebe vyvrcholil zakotvenej denní stereotyp a organismus chce změnu, proto se ti může zdát že jsi totalně vycuclej.

Nevim, muj osobni nazor.