Změna povahy

[Alucard]

Zdavím všechny,
zajímalo by mě jestli je možné třeba alespoň částečně změnit "povahu". Jsem samotář, který radši než by jel s kamarády na chatu nebo nějakou akci radši "přejde" se psem  "půl hor, lesů.....". Nemám problém s lidmi navazovat kontakty, ale většinou to je spíše "funkčního" charakteru(oni něco potřebují ode mě/já od nich), protože jinak se s nimi bavím  chvíli a pak "ztratím" zájem. Jako příklad bych uvedl: na zastávce u školy mě oslovila docela pěkná holka, já jsem jí odpověděl, pak bylo pár takových klasických frází jako: co studuješ, kam jedeš... ale než přijel autobus tak "už mě nazajímala". Jinak když chci tak nemam ve společnosti problém. Občas chodím několika kamarády do klubu na pokec, tam nemam problém se zvednout a jít oslovit kohokoliv (i největší roštěnku na kterou si "nikdo" okolo "netroufá"). Když je potřeba dokážu sehrát i roli "parťáka" který rozptyluje kamarádky, dívky o kterou má některý z mých kamarádů zájem, ale věnuju se jim jen proto, abych pomohl kamarádovi a ne že by mě nějak dlouhodobě zajímaly.

Předpokládam, že zde nenajdu žádnou zázračnou radu, díky které bych se stal vrchním "pařmenem" a extrovertem, jen by mě zajímalo co si o tom myslíte.
Předem díky za každý váš názor nebo nový úhel pohledu.

[Abruzzi]

Tak to je úplně v pořádku.

Ale o holky se zajímej, pokud by ti byly úplně u zadku, tak bys měl možná nějakej závažnej problém s nadržeností

[Alucard]

Asi jsem se v prvním příspěvku špatně vyjádřil. Já ne že bych se o holky vůbec nezajímal... samozřejmě když potkam nějakou pěkně rostlou "spoluvysokoškolačku" v lehkých letních šatičkách tak takový pohled dokážu náležitě ocenit . Jen nemám žádnou výraznou touhu se o ní nějak blíže zajímat... Stručně řečeno jsme zatím single a vyhovuje mi to... Ale nechci se ve 40 probudit a zjistit, ze vsichni znami maji rodiny apod, jen já jsem stále "spokojený solista"....  Takže spíše by mě zajímalo, jestli je to něco z čeho časem "vyrostu", jen to u mě trvá déle(dle mého názoru od doby rozdělění pohlaví na samce a samice, musí časem každý "kluk" dospět alespoň k nějaké potřebě předávání genů => musí se aktivně snažit sehnat nějakou "dívku") nebo je to něco co bych měl začít aktivně řešit například nějakým sociálním cvičením....

Předem díky za každý váš názor, nový úhel pohledu nebo zkušenost...