Psychické vydírání

Zdarec, nevím, jestli to sem patří, ale mám pocit že sem chodí rozumní lidi, kteří se v partnerských vztazích umí trochu pohybovat a já nevím kam se obrátit, tak to zkusím. Jde o problémy doma.
Otec si po dvaceti letech manželství našel milenku. Ok. Může se stát. Mohl to jako každý správný chlap řešit diplomaticky a říct mamce "hele, už to není to, co bývávalo, našel jsem si ženu, se kterou je mi líp a chci být s ní". Nebyli jsme na tom finančně špatně, oba rodiče pracovali v otcově firmě (na mamku byla napsaná pouze část) a zbytek majetku měli napsaný půl na půl, tak kdyby svou část dostala, jí by to stačilo, jemu taky a nebyl by problém, mohla by si mezitím najít jinou práci... Jenže on ji místo jednoduchého řešení začal psychicky vydírat. Pokud někomu něco řekne, tak ji úplně zničí, vyhodí z domu a nebude mít vůbec nic. (Konzultováno s právnickou kanceláří, bohužel to jde zařídit a otec pravděpodobně ví, jak na to). Teď je situace taková, otec bydlí doma, normálně jsou spolu s mamkou, občas někam jdou, šukaj spolu, chce po ní sex i několikrát denně; pak se často hádají, on si najde babu a postaví to tak, jak kdyby za nic nemohl a že si za všechno může mamka. No a do toho se několikrát týdně stýká s tou děvkou (taky má manžela a 2 děti), brává ji do hotelů, byli spolu na dovolené, zaplatil ji opravu baráku, utratil za ni co jsme napočítali tak cca 150 000 za půl roku. Dokonce domů donesl nějakou pohlavní nemoc. Všechno platí jí a doma pak lže, že už nemá ani tisicovku na nákup ale to je jedno, máti to samozřejmě psychicky ničí, že má ještě jednu ženu, otec to bere jakoby se nechumelilo (a kterému chlapovi by se nelíbilo mít dvě), ale pro ty ženské to musí být strašně složité a jak mámu pořád vydírá a lže a ta neví, co s tím dělat. Zhubla za půl roku 13 kilo, až po mnoha měsících to nevydržela a řekla to mě s bratrem, jinak byla úplně bezmocná, je psychicky na dně, v noci nespí, chodí k nám pořád brečet, už si ani není jistá že jí někdy nerupne v hlavě a nespolkne hrst prášků, prostě je to vážné.
Pak je věc jak z toho ven, protože takhle to dál nejde. Když jsem slyšel, co ji všechno navykládal, tak jsem měl chuť ho střelit. On tvrdí, že miluje obě ženy a je připraven na vztah s oběma, že na tom nevidí nic špatného. Potom slíbil, že s milenkou teda vztah ukončí, pokusí se uzavřít do sebe a zapomenout na ni, ale že nic neslibuje, a i kdyby se vrátil domů, tak že se cítí tak že se vůbec nemá za co omlouvat. Ale pokusí se doma vrátit vztahy do normálu. Že to štěstí co tam zažil, se nedá popsat a že člověk musí pro něco trpět. Údajně oznámil že se s ní rozejde, ale že si s ní není schopen přestat vídat a navíc že se z toho ten jeho miláček málem zhroutil a je na práškách tak že na ni nesmí moc tlačit (a to že jeho papírová manželka je uplně v p+deli ho samozrejme nese*e). Máti i přes to vše tvrdí že ho má ráda a on ji taky, přijde domů a hned na ni dělá ťu ťu ňu ňu. Chápu, že pro ni je to složité, není to asi jednoduché po více než dvaceti letech od někoho odpoutat a přiznat si, co je zač, ale co se tomu chlapovi honí v hlavě, vůbec nechápu.
Co si budeme nalhávat, vsadím boty, že ta jeho milenka ho chce jen pro prachy, bodejť by ne, když vidí, co ji všechno financuje, ale to jemu nedojde. Kdyby měl mamku rád, jak tvrdí, tak ji asi nebude psychicky půl roku vyhrožovat a před bratrem a mezi kamarády ji pomlouvat, jak je ona ta nejhorší na světě. Já nevím, ale tyhle věci se v manželství podle mě nedělají. On je srab, nechce aby se to dozvěděli jeho kamarádi, ale pak teda nechápu když tvrdil jak není nic špatného na tom mít dvě ženy, tak proč se za to stydí... Rozvod stejně říkal že nepodepíše, nechce se vzdát půlky „jeho“ majetku, to vypadá, že mu nejde ani o mamku ale o ten majetek, na který byl vždycky. Hlavně nechápu, jak může být normální člověk takové sviňárny vůbec schopný, kdyby vyhrožoval někomu, kdo mu neplatí dluhy, ale vlastní ženě se kterou žil dvacet let a tvrdí jí jak ji miluje, kde to žijeme?
Nevím co dělat, všichni jsme v šachu. Rozvést se s ním teď nemůže – nezůstalo by jí asi nic, my s bratrem jsme na něm taky závislí, studuju medicínu a ještě dlouho budu, při studiu moc pracovat nejde (nebo je to nad mé schopnosti), když s ním bude dál a nebude se to nějak řešit, pravděpodobně se psychicky zhroutí, už tak se z toho pěkně dlouho nedostane co teď prožila za stresy, nevím vůbec... slíbil jsem jí, že ji pomůžu najít dobrého psychiatra a ať si zajde aspoň pro antidepresiva a dá se trochu dohromady (ty doteď odmítala), ale víc nevím, konečné rozhodnutí je stejně na ni a musí si zvážit jestli je schopná s takovým člověkem ještě několik desítek let žít a odpustit mu, můj názor je že je to neodpustitelné, teď ji zahýbá, necítí vinu, možná se dají na pár let dohromady ale pak bude řešit stejný problém, ale je to na ni, není se od něj zatím schopná citově odpoutat. Otec půl roku docela hodně nad míru pije, je možné že mu i ten chlast vymyl mozek?
Děkuji všem, kteří tu telenovelu dočetli až do konce, vím, že asi většina tu s dvacetiletými manželstvími zkušenost nemá, ale nevíte, jak je dobré v těchto situacích postupovat? Má mu zkusit ještě dát šanci a zkusit to dát dohromady nebo od něj co nejdřív a prohnat to přes soudy ať už to dopadne, jak chce? V poradnách byla, všichni ji samozřejmě radí od takovéhoto chlapa pryč, ale má strach.