Pocit osamělosti

[Wow]

Ahoj, chtěl bych si malinko vylít srdíčko, ulevit si, možná bych i uvítal nějaké rady.
Začnu. Je mi 21, bude mi 22 let, a v posledních několika dnech zažívám takový nepříjemný pocit opuštěnosti, jelikož nemám nějaký kolektiv lidí, s kterými bych se pravidelně viděl a něco s něma podnikal:-( Myslím, že jsem typ člověka, kterej potřebuje kontakt s lidma, kor v mym věku.  Prošel jsem už docela hodně kolektivama - základka - super lidi, bydlí v mé čtvrti, s některými kamarády jsem se i v období střední často scházel ale nějak to vyšumělo dostracena (jiné kolektivy, málo společného),pak střední- gympl  -  nejhorší období mého života - kolektiv šprtů a nudných lidí (ne všichni), když je sraz tak vždycky hodně přemýšlim jestli jít, jazykovkou- dobrý bezprostřední lidi, holky, peďák-odtamtud jsem odešel a fotbal když jsem hrál  - dobrá parta kluků, občas zajdem na pivko ale každý má svý.
Prostě nemam teď žádný kolektiv lidí, s kterýma bych něco podnikal a od toho se i odvíjí i další fakt, že doposavad nemam slečnu, i když se holkám líbim:-(
Něco ke koníčkům - hraji malý fotbal (jen tak pro radost, už ne velkej, kolektiv celkem fajn ale kromě fotbalu toho s nima nemam moc společnýho - úsměvné je že jsem k nim přišel přes inzerát na internetu, takže vidíte že se snažim.
Hraju kytaru, už hodně dlouho a myslim  velmi dobře, má to však háček- po roce a půl hledání a pár náznacích nemam kapelu (nemam kontakty, moc se o mě neví:-() Snažim se přes inzeráty ale zatim se mi na něj nikdo nechytnul .
Teď jsem dělal přijímajdy, tak snad nějaká škola vyjde.
Abych to shrnul, chybí mi kapela, kolektiv a holka:-( Napsal jsem to možná zmateně, ale furt mě napadalo něco nověho a nového tak jsem nestíhal psát:-)
Co teď o prázdninách? Budu chodit na brigádu, dělat svý koníčky, scházet se s kamarády ale rád bych našel nějaký kolektiv lidí a něco podnikal

[0254]

I kdyz jsem docela tvuj opak vidim to uplne podobne, zvlast ted o prazdninach, vsichni znami ze stredni jsou na jinych vyskach a ja lidi z vysky znam jen dost povrchne, a kurz krezby/malby prez prazdniny nefunguje, a zaboha se nemuzu s nikym s lidi odtamtu na necem domluvit. Takze chodim akorat do prace, pak prijdu na pokoj pul dne maluju na pocitaci, pul dne hraju sturmovika, a jak tu uz neni ani spolubydlici tak z toho mam socialni abstak, dom jedu ani ne jednou za mesic, ja asi brzo prestanu umet mluvit. 

[Wow]

I kdyz jsem docela tvuj opak vidim to uplne podobne, zvlast ted o prazdninach, vsichni znami ze stredni jsou na jinych vyskach a ja lidi z vysky znam jen dost povrchne, a kurz krezby/malby prez prazdniny nefunguje, a zaboha se nemuzu s nikym s lidi odtamtu na necem domluvit. Takze chodim akorat do prace, pak prijdu na pokoj pul dne maluju na pocitaci, pul dne hraju sturmovika, a jak tu uz neni ani spolubydlici tak z toho mam socialni abstak, dom jedu ani ne jednou za mesic, ja asi brzo prestanu umet mluvit. 

Jsi z Prahy? Nechtěl bys teda někdy zajít na pivko? Koukal jsem i že hledáš winga, ale s mejma zkušenostma to asi nebude aktuální:-)

[0254]

Jo jsem z prahy, na pivko bych i zasel, ale obavam se ze ti moc nesednu, jak sem rekl sem spise tvuj opak (dnes na staromaku me prekvapila Hyundai placajici neco o jakemsi Holansku a Spanelsku, posleze sem pochopil ze je to pry finalem mistrovstvi sveta ve fotbale), jazyky nesnasim, a sem matfyzak. Ale spolubydlici je pravnik, a je super. Takze jsem pro 

[mot]

Čau, mám občas taky trochu ten pocit.
Hodně jsem se stotožnil s tvým příspěvkem.

Můj problém je hlavně v zájmech a chování, uvědomuji si to ale žiju s tím, protože když mě něco baví, nebudu to kvůli měnit...
Hodně si nesedím hlavně s lidma v práci teda  tam je to docela show... většina leze do zadku arogantnímu mistrovi a všichni jakoby spadli na jeho uroveň demence. Přijde mi to spíš usměvné ale já se tam snažím být jako jeden z mála sám sebou.

A schází ti opravdu tolik kolektiv? Co třeba jeden dobrý přítel, kamarádka?
Každopádně zkus něco nového, zajít někam kde si ještě nebyl, otevřít víc oči a třeba o prázdninách hodně cestovat atd... uvidíš že při troše snahy poznáš dost lidí, a třeba si s nimi i velice porozumíš...

já se v poslední době dost snažím, poznal jsem dost nových lidí, není to můj kolektiv, třeba jsem je viděl jen jednou, ale je to zábava...časem zakotvíš...

[Wow]

Čau, mám občas taky trochu ten pocit.
Hodně jsem se stotožnil s tvým příspěvkem.

Můj problém je hlavně v zájmech a chování, uvědomuji si to ale žiju s tím, protože když mě něco baví, nebudu to kvůli měnit...
Hodně si nesedím hlavně s lidma v práci teda  tam je to docela show... většina leze do zadku arogantnímu mistrovi a všichni jakoby spadli na jeho uroveň demence. Přijde mi to spíš usměvné ale já se tam snažím být jako jeden z mála sám sebou.

A schází ti opravdu tolik kolektiv? Co třeba jeden dobrý přítel, kamarádka?
Každopádně zkus něco nového, zajít někam kde si ještě nebyl, otevřít víc oči a třeba o prázdninách hodně cestovat atd... uvidíš že při troše snahy poznáš dost lidí, a třeba si s nimi i velice porozumíš...

já se v poslední době dost snažím, poznal jsem dost nových lidí, není to můj kolektiv, třeba jsem je viděl jen jednou, ale je to zábava...časem zakotvíš...

Chybí mi kolektiv, snažím se být trochu iniciativní, s jednim kamarádem chodíme běhat, s dalšim chodim na kolo, kontaktoval jsem i další. Ale chybí mi prostě sranda a atmosféra v kolektivu. Dneska jsem třeba byl  s jednou kamarádkou z gymplu

[Zambrota]

Promiň že se ti seru do tvýho vlákna, ale tvůj příběh mě docela vzal za srdíčko, protože to mam dost podobný.
Celou základku sem si dost užil, hrál sem fotbal a bydlel na vidlákově, kde sme měli partu a každej se znal s každým,
bylo to fajn. Dokud sem nepřešel na střední školu a neodstěhoval se do města, kde sem nikoho neznal.¨
Takže muj všední den byl rozdělen jenom na školu a na usednutní k počítači a hraní her s mně podobnými lůzry
z naší třídy. Po střední sem šel na jazykovku, tam sem poznal celkem fajn lidi, kluci a holky co sem tam potkal
byly typický velmi růžoví bárbínky a šamponci, každej z nich si žil svůj vlastní disco příběh.
Občas sme sice někam zašli, ale stálo mě to hodně sebezapření. Nevim proč, ale s těma lidma sem si tam prostě
nesedl, tak jak bych si představoval. Nejsem žádnej pan inteligent v brejličkách a kostkovaný košili, ale prostě sem neměl potřebu
se s nima dále stýkat, protože mi prostě ty lidi přišli absolutně nezajimavý.
S jednou holkou ze školy sem měl menší "románek" a hodně sem nad ní přemýšlel, protože ona vypadala dost dobře, ale povahu neměla zrovna
dobrou a s inteligencí na tom byla dost nízko.
Ale přes to všechno měla mega social circle. A já se ptám jak to? To už těm holkám fakt stačí jenom dobře vypadat?
Já taky kurva dobře vypadam a stejně sem osamělej. Můj život byl zásadní důvod proč nám to nevyšlo, protože mě chtěla líp poznat
a já sem věděl že kdyby k tomu došlo, tak by zjistila že vlastně vedu docela nudnej život a sama by to ukončila.
Je to docela blok v životě nikam nepatřit.


Nad touhle problematikou osamělosti a budování SC, přemýšlim snad furt. Někde sem četl že si člověk dělá opravdoví přátele do 16 let, a něco na tom
asi bude.
Taky přemýšlim o tom jak rozbít ten kruh sebelítosti a najít si náký nový lidi a něco se sebou dělat, ale nevim jak. O prázdninách na člověka
ta samota docela dolehne, je to jak o vánocích.

[Av4]

SC opravdovejch přátel je minimální. Je v něm tak 10 lidí max. na které se můžeš obrátit, kdykoli. Třeba když se chceš schovat před policií nebo tak něco. Lidi, který tě podrží i když jim to může uškodit.

Ale pak ten wide SC - to sou lidi, které znáš jménem, víš co dělaj a tak... ale třeba nevíš, jestli někoho mají, co dělají rodiče a tak A když jsi blbá blondýnka, tak ho můžeš mít sakra širokej. Prostě to jsou lidi, co se tě pokoušeli sbalit na diskotéce, jsou to jejich kamarádi, lidi ze školy... konverzace se nikdy neposune hloubjeji než "co, jak se máš?" a tím pádem je jedno jestli chytrej nebo blbej. Jde jen o to mluzvit a sdílet svoje zážitky. A protože zážitky plodí další zážitky, tak to pak jde rychle. Furt někam s někým chodíš, poznáváš nové lidi, a hned na další akci můžeš "to snme tehdá takhle jednou byli ..." a pobavíš lidi okolo sebe, lidem zůstávají přijemné vzpomínky na tebe.... a už to jede

[Comanch]

Iniciativa.  Nemůžeš čekat, že když budeš doma sedět u telefonu, že každou chvíli zazvoní a někdo tě pozve ven. Ty buď ten, kdo bude volat ostatním a nebraň se příležitostem k seznámení.
Například když vytáhneš kamaráda na pivo, řekni mu ať vezme svojí holku, s tou se seznámíš a ona třeba příště vezme svojí kamarádku. No a poté už rovnou můžeš na akci s celou jejich partou.

To jestli ti ty lidi budou nebo nebudou sedět je vždycky risk. Často se mi stane, že jdu na slepo přes někoho do větší skupiny lidí a pak už ty lidi ani nikdy nechci vidět. Někdy se však stane, že narazíš na někoho tak zajímavého, který pak v kamarádství s tebou přeroste toho, kdo tě tam pozval.

Celkově je to vždy o kontaktech a to nejen v social circle, ale třeba i v práci a podnikání. Znát co nejvíce lidí je velmi užitečné. Až pak budeš něco potřebovat, budeš mít v každém oboru nějakého známého.

Jestli chceš nějaký nový kamarády právě v tomto oboru, přijď v pátek na seminář.

[Wow]

Díky moc za reakce Kde míváte ty semináře? Co tam třeba rozebíráte? Díky moc

[Wow]

Docela o sobě v poslední době přemejšlim, ve směru teda nějaké "socializace". Vždycky jsem měl na začátku trochu problém, když jsem byl v novém kolektivu, zařadit se, většinou bývám ze začátku trochu mimo. Jak se s těma lidma znám nějakou dobu, tak se většinou zařadím, když mi kolektiv sedne, stanu se troufám tvrdit oblíbenym a nechci to slovo používat, třeba i charismatickym.
Když jsem třeba někde s klukama, jsou tam i pěkný holky, tak se kluci předháněj, snažej bejt samozřejmě vtipný, předváděj se a já si začnu připadat divně, protože prostě takovej ten humor pro holky moc neumim. Je to pro mě uvnitř trochu rozpačitá chvíle. Nevíte, jak z toho ven? Vybodnout se na závodění s klukama a třeba se na ty holky jen usmívat? Jak neovládám komunikaci s holkama, tak mam i trochu blok něco říct před těma klukama, abych něco neřek a pak mě před těma holkama neshodili.
Ještě k tomu novýmu kolektivu, zrovna teďka jsem byl s kamarádem v hospodě, mezi lidma, který zná, a měl jsem zase problém přidat se do debaty. Vždycky se snažím na začátku ty lidi držet od těla, prostě jsem zdrželivější.Jak se zapojit aniž bych byl uvnitř v pohodě?
Jak se chovat v novém kolektivu? Někde jsem už tady četl, že je lepší třeba i bejt na začátku trochu stranou a tím i zajímavější pro ostatní. Jednou se mi právě stalo, myslim na gymplu, že jsem se ze začátku snažil převést a pak jsem už asi nebyl pro ty lidi dostatečně zajímavej...

[0254]

JJ, tos uplne trefil, na gymplu ten "konkurencni humor" kdyz se kluci snazi prosadit svou vtipnosti hlavne pred holkama. Z casti to jde obejit tim ze jedes svoji linii zajimavosti uplne mimo, ale to hrozi nebezpeci ze se tim odcizis kdyz to neni vzdy chytlave. Poradit jak obstat v konkurenci s jinyma klukama podle me v principu nemuze jit, protoze kdyz by takova rada byla, vsichni se ji budou ridit a zas to bude kdo z koho.

[Zambrota]

S tim humorem pro holky ti rozumím, samozřejmě záleží na tom s jakejma holkama se stýkáš. Sám často žasnu jaký trapný dvojsmysly přjdou některým holkám strašně vtipný. Ted mluvim o holkách, kterým je třeba už 20 ti let a pořád je pro ně nejvyšší forma humoru sarkasmus, dvojsmysly a podobný ptákoviny, na to už sem moc starej sakra 
Musíš prostě zatnout zuby, snížit se na jejich úroveň a popřípadně něco od kamarádů odkoukat. Začlenění do novýho kolektivu, to je pro mě španělská vesnice.
Nesnášim když se dostanu do kolektivu, kde znam třeba jenom jednoho člověka, všichni sou tam už dlouholetý přátelé a začnou si mezi sebou osvěžovat jejich příběhy ze záhrobí.
Pocit pátýho kola u vozu se u mě většinou dostaví velmi rychle a jenom si v duchu řikám "WTF am i doing here?".

[nerevar]

Wow:

Zaujímavé, tvoj príbeh mi z veľkej časti pripomína ten môj. Akurát že u mňa to bolo naopak - základná škola - len pár kamarátov,prestali sme sa stretať; stredná škola bola super, ibaže spolužiaci nie sú priamo z môjho mesta - takže mi tiež chýba kolektív, s ktorým by som častejšie niečo podnikal; holka, to mi chýba asi najviac... a inak aj ja hrám na gitaru...

Btw: Uź sa niečo zmenilo odvtedy?

[Wow]

Zravím všechny, chtěl bych se s vámi podělit o to, co se změnilo za tu dobu, kdy jsem sem naposled psall?
1) kapelu jsem si už konečně našel
2) zase jsem nechal školy -> resp. chci si změnit obor

A co se nezměnilo? Furt jsem plonkovej, bez holky:-(
O prázdninách všecko ok, pak začala škola, tak jsem se začal orientovat trochu jinak. Na začátku byly seznamovací akce, bohužel jelikož se mi na první, která byla ještě o prázdninách (big mistake) nechtělo, tak jsem nešel a s dalšíma 2 mi to nevyšlo kvůli jinejm akcím. Na začátku jsem se snažil dávat ve škole s lidma do řeči, později jelikož se všicni během těch akcí seznámili, tak jsem byl úplně out. A nejhorší je že na týhle škole, je hodně lidí co bydlí na koleji, kde jsou spolu hodně v kontaktu.
V každym případě nechci, abyto vyznělo tak, že jsem jsem studia zanechal kvůli těmhle věcem. Tenhle obor byl hodně právně zaměřenej.

Školu, tu už nějak vyřešim, ale ten problém s holkama mi začíná lést na hlavu, chtěl bych s tim konečně něco začít dělt. Píšu si s 2 holkama ze seznamky, tak ty zkusit vytáhnout a rád bych se třeba připojil k ostatním, co navštěvujou ty semináře. Konaj se vůbec ještě?