! Trauma !

[D9]

Ahoj lidi... po delší době jsem zpátky a s nejhorším zážitkem v mém životě... (předem říkam, že to nemá nic, co dělat s pickupem apod., ale vim, že sem chodí dost inteligentních lidí, kteří můžou mít s mojím problémem nějaký zkušenosti)

Včera 8.1.2009 kolem 20:00 mě a mýho nejlepšího kámoše vezl můj táta autem (Opel Astra) domu z příjmaček na vejšku v Plzni... Celá cesta byla krásně poklidná... člověk poslouchá rádio a hrozně se těší domu... asi ve 20:45 jsme na úseku mezi Blšany a Pšovem (20 km od Žatce a 35 km domů do Mostu)... byla hrozná mlha, uplná tma, hrálo jen potichu rádio, a venku -20°C. Na tomhle úseku jsme na jedný zatáčce (link na mapu - http://www.mapy.cz/#x=130893248@y=136568448@z=15@mm=F@sa=s@st=s@ssq=p%C5%A1ov@sss=1@ssp=120656805_122947457_150442917_149882753 ) dostali smyka - ta zatáčka byla prudší, než bylo vidět... a sjeli jsme ze silnice, spadli jsme s autem z dvoumetrovýho srázu dolu a skončili jsme na střeše... člověk celou dobu toho letu prostě nevěří tomu, že se to vážně děje, celý to vypadá jak sen... ten pocit před tim, když už vidíte, že to nemůžete zaboha vytočit a ta bezmoc, je příšernej a nepřeju to nikdy nikomu z vás zažít... asi tak vteřinu si člověk vážně myslí, že je mrtvej, že je prostě konec a normálně to na férovku vzdává.... každopádně jakmile jsme už stáli a nehejbali se, všechny kontrolky pískaly a ječely a viseli jsme na pásech, tak pak už nám všem došlo, že se to fakt stalo a jako první, co všichni tři řekli skoro naráz bylo "jste všichni v pohodě? jste celý?"... je to neuvěřitelný, ale všichni tři jsme vyvázli bez jedinýho škrábnutí... jenže jsme se nemohli dostat ven, ani jedny dveře vepředu nešly otevřít a navíc člověk, jak je hlavou dolu, tak najednou vůbec neví, kde co má, kde je ta klika, kde si má odepnout pas apod... zajímavý bylo, že v takovym šoku jsme všichni tři jednali hrozně asertivně, až jsem byl neuvěřitelně překvapenej sám sebou... člověk si říká, že když se něco takovýho stane, tak začne hrozná panika a nadávání a řev... ale my si všichni v duchu řekli "klid, musim přemejšlet"... kámoš, co seděl vzadu (mimochodem nepřipoutanej) vylezl normálně zadníma dveřma - jediný dveře v autě, co šly otevřít... a táta měl zaklíněnou nohu pod volantem... mysleli jsme, že se odtamtud nedostanem, tak už kámoš volal na policii... pak mě napadlo, že prolezeme po stropě auta mezi sedačkama do zadu a vylezeme tam... tátovi se podařilo se vyklínit a všichni tři, asi po 15ti minutách zaklínění v autě zabořenym v hlíně, jsme se dostali ven bez zranění... policie nám řekla, že když neni nikdo zraněnej, tak nepřijedou.... a akorát nám zavolali odtahovku, která si sama zavolala hasiče, jinak by to nikdy neotočili a nevytáhly... každopádně přes hodinu jsme čekali venku v -20 stupních a v uplný tmě někde uprostřed ničeho než přijeli...
co mě hrozně překvapilo, byli lidi... každej, co jel kolem, zastavil a vystoupil a hned nám běžel napomoc a ptal se, jestli jsme v pořádku a jestli něco nepotřebujem... uplně cizí lidi.... i třeba parta mladejch opilejch kluků zastavila a šla nám pomoct... jinak celou tu asi hodinu a půl, co jsme tam čekali, jsme nonstop všichni tři telefonovali... můj mobil takovou zátěž ještě nikdy nezažil... všichni jsme byli uplně na kost promrzlý, bez rukavic, bez čepic... během tý doby jsme zkoušeli i vyndat si věci z kufru, protože jsem tam měl nějaký oblečení... řeknu vám to asi takhle: už jste někdy otvírali a zavírali kufr auta vzhůru kolama?... ne? tak když to budete muset udělat, tak to dělejte opatrně...
hasiči a odtahovky přijeli a už to bylo lepší... nakonec to vytáhli, otočili, auto samozřejmě totálně zrušený, tři lidi v autě uplně bez škrábnutí... a odtahovák nás odvezl domu kolem půlnoci...

Ted v čem je problém: sice to bylo teprv včera (teda když ted koukam na hodiny, tak už předevčírem), ale mam pocit (nejsem si tim jistej, protože tyhle pocity neznam), že z toho mam asi trauma, protože každejch pár minut si na to vzpomenu, vidim před sebou tu zatáčku a vrací se mi ten hnusnej pocit... fakt každou chvíli a nemůžu se toho zbavit... pořád cejtim tu beznaděj, kterou jsem cejtil vteřinu před havárií z táty, co seděl vedle mě... já a moji nejbližší lidi, jsme mohli bejt všichni mrtví... kdybych neměl pas, tak jsem ve skle s hlavou v blátě... nevim, co mam dělat, pořád to vidim a jak se mi to vrací, tak se mi chce furt brečet... když jsme jeli s tou odtahovkou a když jsem dneska jel s kámošem autem... tak jsem měl hroznej strach a hroznej pocit pokaždý, když jsme zatáčeli doleva....

Chci se zeptat, nemáte někdo nějaký podobný zkušenosti s posttraumatickým stresem? a nevíte, co s nim mam dělat, protože když se toho nezbavim, tak už asi nikdy nesednu do auta... ještě vám sem přiložim fotky, který fotil kámoš na mobil (já mu řek, at všechno fotí, že to prodáme do novin dyžtak a pak tři fotky z rána, co fotil táta na vrakovišti - http://rapidshare.com/files/181560719/auto.rar.html

^{kdyby to už nešlo stáhnout, tak napište a já to reuploadnu}

[msankh]

S něčim podobnym se setkala moje máma. Když mě vezli rodiče z porodnice, tak naší Škodě 100 upadlo zadní kolo (neptejte se jak je to možný, prostě se to stalo ) a táta to jen tak tak uřídil. Scházely centimetry a to auto by spadlo ze srázu, což by pravděpodobně znamenalo, že bych tohle nikdy nepsal (tenkrát nebyl žádný sedačky a máma ani táta nebyli připoutaný). Od tý doby má máma panickej strach z jízdy autem ať jede s kymkoliv. Když vezu mámu, tak musim jet fakt kolem šedesáti a i to se kolikrát bojí. Nechci tě tim strašit, ale může to taky znamenat, že tenhle šok ti zůstane po celej život. Nebo se z toho vylížeš. To těžko říct.

Asi bych ti poradil, abys dělal to samý, jako tady radíme lidem po rozchodu s holkou - fyzicky náročnou činnost nebo něco jinýho co tě baví a nenutilo by tě to na ten moment myslet. Každopádně ti přeju hodně štěstí s timhle problémem a jsem fakt rád, že se ti nic nestalo.

[D9]

Dík... no já to řešil včera tak, že jsem 8 hodin chlastal... to jsem na to myslel jen tak jednou za půl hodky ...

[2fast]

zrovna vcera sem se s profim bavil o tom jak se zbavit one-ities..... pomoci jedne techniky NLP ....mel by se ztratit emocionalni naboj te situace..... zkus a uvidis....... je to nejak takhle: zkus si predstavovat tu situaci,zacni ji zmensovat , mizet v dali ,nech ji zcernobilet , no a nakonec to spal a hod do kose...... ale bude to chtit trochu casu ...

[Richard]

ikdyž tě nemám moc v lásce.. tak bys mohl zkusit zase párkrát to místo  normálně projet.. čim víckrát tim by to mělo bejt lepší si myslim.. ale bacha abyste se zase nevysekali.. to by asi moc nepomohlo

[D9]

dík, zatim všechny ty rady zní dobře

[Lalanea]

Zkoušet to znova, v tomhle má Richard pravdu. To že na to den dva potom pořád musíš myslet, mi přijde celkem normání... pokud by to do měsíce nepřestávalo ve stejné intenzitě, je to problém. Postupně na to budeš zapomínat (moje zkušenost), resp. se ti to nejspíš vybaví, až tu zatáčku znova projedeš, ale nebude tě to děsit pořád, možná ti to svým způsobem pomůže, protože sám budeš řídit opatrněji, budeš dávat větší pozor na rizikové situace...

[petanx]

Taky jsme se vybourali s kamošem v jeho autě (Favorit), asi ve 40kmh najel do stojící Octavie. Šlupka to kupodivu nebyla velká, všihni jsme byli ok. Sice jsem měl takový myšlenky že jet trochu rychleji nebo narazit jinam, tak to nemusí dobře dopadnout, ale právě že to dopadlo tak jak dopadlo, tak jsem si z toho akorát dělal srandu. Pak jsme ještě odjeli s pochroumaným autem a já vtipkoval jak se může na silnic dívat skrz podkapotu (jak to bylo pohnutý) a že má upgradovaný světla, který najednou svítí líp. Prostě si nepřiznávat nějaký hrůzný události.

PS: fotky už maj překočenej limit stáhnutí

[2fast]

D9:nejses tam nahodou vyfocenej aj ty?

[joei]

normlane natvrdo se prihlas k psychologovi a on ti poradi.
Tohle je dost vazna vec a fakt se za to nestyd.... spousta lidi k nemu chodi kvulikravinam, tohle te muze hodne ovlivnit.

[P1R3K]

Nechci tě tim strašit, ale může to taky znamenat, že tenhle šok ti zůstane po celej život.

Nevím jak to zvládáš, ale děda ještě za komunistů jezdil s autobusem, měl nehodu a šel sedět. Nevím jak se to stalo a jestli za to mohl... nikdy o tom nechtěl mluvit, ale od tý doby nevěří ničemu co má motor. A že už je to nějakejch 30 let...

[D9]

reupload fotek: http://rapidshare.com/files/181705806/auto.rar.html

2fast: jo, ale je to nekvalitní, buglý a neni nic vidět, takže mě nikdo nepozná

[marcus]

Daj tie fotky napr. na http://leteckaposta.cz/
Lebo myslim ze rapidshare je obmedzeny na 10 stiahnuti.

[D9]

ano je, ale pochybuju že to tu bude stahovat sto lidí

[msankh]

Dík... no já to řešil včera tak, že jsem 8 hodin chlastal... to jsem na to myslel jen tak jednou za půl hodky ...

To je docela dobrá metoda, ale jedinej problém je, že aby fungovala, tak je docela nákladná

[henry]

D9: Na jakou vejšku si dělal přijímačky?

[zippy]

Já bych se to asi snažil přebít nějakou silnou pozitivní myšlenkou, třeba že si živej a zdravej  . Ale to se mi lehko píše, najdi si nějakýho dobrýho psychologa. Ten ti určitě pomůže nejvíc.

[D9]

henry: ZČU : UUD

[henry]

D9: Aha, jsem myslel jestli nebudem kolegové na pajdě

[Mr.LiWu]

Kolegové na fakultě asi ne, ale taky jsem pod barvami ZČU

[MusicMan]

Tak ja som mal taky zazitok, ze ked som prisiel domov na sviatky, pred asi dvoma rokmi, tak som videl z asi troch metrov, ako zrazila jedna kocka (tej davam tak 9) jedneho bezdomovca, ktoreho asi auta moc nezaujimali. spravil 3-te salto, ale uplne vystrrety a bolo. ja som pribehol ako prvy a tak dalej, podrobnosti nechcem uvadzat. to salto ale stoji za zmienku :DD proste bola to vvelka trauma. pomohlo mi sa vtedy bezprostredne opit. mna sa to netykalo. pit som siel aj tak, ved boli sviatky. kamarat tiez nabural, zosrotoval auto, treba sa opit. to je najlepsi liek pri traume. ci si zlomite nohu nejak moc, to je jedno. mimoriadna udalost, ked je to mozne, ak nie ste v ohrozeni uz, tak si dajte par panakov. potom som ale musel soferovat cca 50 km za priatelkou na veceru vianocnu. to bola najhorsia jazda v mojom zivote. mal som halucinacie, vsade som videl nehodu. mal som chut zatvorit oci a ist tak :DD naspat ani nehovorim. nechcel som ist. ale musel som. zase k nam na veceru. no, este stale to mam pred ocami. ale uz som sa  s tym nejak naucil zit. na toto len cas. vzdy sa to nejak vrati. trauma byva casto na cely zivot. s tym asi nikto nic nespravi.

[Mentor]

Tyhle traumata jsou většinou spojený ne přímo s tou událostí, ale s tím co ta událost mohla způsobit.
Ty jsi se strachoval že příjdeš o své blízké, a pocit pádu není tak hrozná jako pocit že padáš a vedle tebe sedí tyhle dvě osoby.
Rozhodně je to vážná věc a nebudu jí nijak zlehčovat aby jsi se cítil lépe, ne že bych to nechtěl ale prostě se na to musí dávat pozor a když bych něco podobného napsal je dost možné že by jsi se s tím uchlácholil a později to řešit už by nebylo možné.
Pokud se to bude zhoršovat měl by jsi vyhledat pomoc odoborníka.
Ale zatím ti mužu poradit čelit svému strachu jak říká Richard.
Ale podle mě nejde o to aby jsi několikrát projel tu zatáčku sám, ale aby jsi častěji jezdil autem s někým koho máš rád a nejlépe s někým z nich dvou či s oběma.
A ne že se máš snažit na to nemyslet, mysli na to co se stalo a dej průchod emocím.Ze všeho se dá těžit a tohle trauma ti v budoucnu pomuže aby ty sám jsi jel opatrněji a budeš ohleduplnější k lidem kterých si vážíš protože víš že jeden okamžik muže zhatit všechny co nastávají.
Prostě jde o to myslet na to za jízdy s nimy a vědět že je to jako rovnice, muže se to stát každému, kdykoliv a kdekoliv a muže se to stát znovu i vám.
Ale tím že tomu budete přidávat přehnanou duležitost ty věci většinou jen přivoláte.
Prostě se projíždějte společně autem dokud nebudete vědět že je to něco uplně normálního a všedního a nepříjde vám to tak.
A vědět že se to muže stát znovu a dávat si pozor, ale zárověn tě muže těšit vědomí že potom co si zažil takovouhle zkušenost už budeš mnohem opatrnější a proto se ti to pravděpodobně už nikdy nestane nebo aspon rapidně klesne pravděpodobnost něčeho podobného.

Jinak ti přeju aby se to rychle vyřešilo a aby jsi si zase užíval života se svými nejbližčšímy aniž bys musel  mít strach

[D9]

Je hezký, že tu reagujete na 2 roky starý téma ... už je to v pohodě dávno... ale ještě minulej rok jsem se o tom bavil s tátou a ten mi říkal, že neni den, kdy by na to nemyslel :/

[MusicMan]

ale urcite sa nejake dni najdu. to clovek neovplyvni. bud to ten mozog vytiahne, alebo nie. ja tiez po dvoch rokoch asi kazdy den na to myslim a je to dobre, lebo odvtedy som o dost ohladuplnejsi na cestach a vsetci, aj ti prepnuti vodici sme na ceste jedna rodina. fakt ich beriem, ako bratov. ani bratia nie su vsetci idealni. no nie? :DD

[Artist]

troška odboćím a napíšem svoj zážitok - pre porovnanie.

Sargoval som v Košiaciach, ušiel mi vlak a práve bolo Svetoštefánska noc, tak som celú pretancoval po roznych kluboch s roznymi ženami. Cestou na stanicu asi o 4. nadránom som uvidel na zemi ležať muža, vedľa neho stála skupinka iných ľudí - myslím rómov. Najskor som si povedal, že sa jednalo o nejaké vybavovanie účtov a tak, tak sa do toho nebudem pliesť, ale všimol som si, že o neho nejavia záujem, tak som to šiel skontrolovať. Chlap vyzeral v bezvedomí, tak som šiel za taxikárom neďaleko, aby mu pomohol. Namiesto pohotovej reakcie zavolal len na ústredie, že na ceste leží najeký chlap. Žiadna ďalšia ochota. Po chvíli prišiel ´další taxiká a ten už volal aj sanitku / ja som mal prázdnu simku/. Nikto mu ale stále nepomáhal, tak som ho skontroloval - bol ešte teplý, ale nemal pulz - bol mŕtvy. Pýtal som sa akolo stojacich - hodinu a pol tam ležal, okolo neho chodili ľudia / nie len rómovia, taxikári, skupinka mladých - jedna žena vrieskala" bože tak mu pomožte" ale sama nić nerobila, atď. /. Nie je človek ako clovek? Aj keď to bol pravdepodobne bezdomovec, zasluhuje si pomoc záchrany života rovnako ako každý iný. Kazdý ale na to kašlal a nechali ho umrieť v mínus peťnásťstupňovom mraze. Pritom len stačilo prikriť ho dekou či bundou a zavolať pomoc .

Nemožem ale povedať, že by som bol niekým alebo niečím sklamaný, taký ja svet.