Život na americké střední škole

[j4c0p]

"Ahoj, máš plány na příští neděli? Napadlo mě, jestli u mě nechceš přespat ze soboty na neděli, po tom soustředění?" ... Takže zítra jdu do drogérie

naco pouzivas kondomy ked chces mat viac slobody 

[Beduin]

Protože chci svobodný rozhodnutí jestli táta budu nebo nebudu

[Av4]

Brr, ti to vůbec nezávidim. Mě by takovýhle handrkování s holkou úplně dodělalo. A jak známe ženský, tak asi někoho našla a chce to od tebe posvětit, aby si nepřipadala tak blbě.

[Isilwen]

- A nebo vyměnit chlast za něco voňavějšího...

Sice vím z filmů že prodávající nigové stojej na každym rohu ve městě, ale když vidím tu jejich morálku tak nevim nevim....

- Huliči celého světa- SPOJTE SE!!! 

[Beduin]

Avaranger: S tím aby si nepřipadala blbě máš asi pravdu. Nejhorší je, že ona se za každou cenu snaží u sebe udržet jeho i mě. Mimochodem, on je z jinýho města, asi 100 km daleko... Řekla mi, že tuhle situaci ještě dlouho nechce nijak řešit. Na druhou stranu sama vymýšlí plány co bysme spolu měli dělat až přijedu a říká že se bojí že se pak s ní rozejdu a že to nechce... Takže já se snažím hrát férovou hru, a když ona nechce nechat jeho, já se taky nebudu moc omezovat. A k tomu se ještě snažím udržet tenhle "vztah." Vražedná kombinace, to vím

Mám další postřeh ze školy. Už chápu, proč jsou američani obecně hloupější v matice, zeměpise, atd. ale naopak umí líp komunikovat. Nedávno jsem se koukal na film Děkujeme, že kouříte - film o jednom tabákovém lobistovi, který o sobě mimo jiné říká "mám doktorát z toho, jak někomu zatnout tipec"... A dneska jsme na angličtině dostali takovýhle úkol: "Hodně důležitých vynálezů změnilo životní styl ve dvacátém století. Podpořte vynález, který podle vás způsobil největší změnu." Měli jsme taky oponovat názoru, že ten vynález je špatný, škodlivý, nebezpečný,... Já jsem podpořil satelity - bez nich by nebyly mobilní telefony, letadla by nemohly létat a napadlo mě že internet potřebuje větší stabilitu, než podmořské kabely. Nezapomněl jsem i na chyby - můžou se používat ke špionáži. Ale tuhle chybu jsem hned otočil, že světové vlády jednotlivých států (vlastníci satelitů) špehují země se kterýma jsou ve válce, ale nemají sebemenší potřebu sledovat obyčejné lidi, takže jejich soukromí zůstává nenarušené... I když si s některými výroky nejsem jistý, myslím, že se mi ta argumentace docela povedla. Tak počkám na známku a pak uvidím.

Zítra (v sobotu) máme tu orientaci, večer po ní jdu spát k té "kamarádce" z Norska, takže později zase napíšu jak všechno probíhalo.

[Av4]

Beduin: Tak přeju pevné nervy. Já bych na to prostě už potom neměl, s ní bejt, když bych věděl, že si normálně žívala s někym jinym v době kdy sem tam nebyl. Já bych  se asi musel rozejít a po návratu bych to zkusil stmelit zpátky, ale tohle je teda docela silné kafe.

[Beduin]

Nervy mám v pohodě ale spíš se bojím o svoje zdraví. Byl jsem si totiž s kamarádama zahrát (americký) fotbal a zjistil jsem že to není nic pro mě. Ale mám strašnou radost z toho, že chápu pravidla.

Sobotní soustředění bylo zaměřený na náš život po půl roce ve Virginii. V asi šestičlenných skupinách (v každé jeden místní organizátor) jsme mluvili hlavně o kulturních rozdílech. V naší skupině se náhodně sešli lidi z "vyspělejší" části Evropy (Německo, Itálie, Dánsko, Švédsko, a já z ČR) a našli jsme spoustu podobností. Ale taky pár rozdílů.

• Tady se bez auta skutečně skoro nikam nedostanete, pokud nebydlíte v centru velkého města. A i když bydlíte na kraji, stejně potřebujete auto abyste se dostali aspoň na zastávku metra nebo do obchodu.
• Další rozdíl je třeba v učitelích. Je pravda, že tady v USA je vztah student-učitel mnohem volnější, takže třeba některým svým učitelům říkáme všichni přezdívkou nebo jen písmenem (Mr.T.).

Jinak jsme probírali další věci jako zkušenosti s místními "sourozenci" a jestli jsme ve škole v dobrých skupinách atd. Prostě taková kontrola jestli tu jsme všichni v dobrém prostředí 


No a blížil se večer a tím i návštěva u mojí Norské "kamarádky". Po tom soustředění jsme oba jeli k ní domů. Ani jsme se tam moc neohřáli, protože sama vybrala že půjdeme do kina a sama vybrala horor s názvem Friday 13th. Občas vypadala že se trochu bojí, ale já jsem ze sebe dostal jen spousty AFC keců že to jsou všechno triky a ať si všimne že tohle filmovali za dne, a tak. Byl jsem totálně nervózní Když mi moje mysl dala pořádnou facku, srovnal jsem to a objal jsem ji kolem ramen se slovama "teď se už nebudem bát." Konečně. Přitiskla se ke mě a pokračovali jsme ve sledování filmu. Když jsme po filmu čekali na její hostmom, aby nás odvezla zpátky, v pohodě jsme se drželi kolem pasu.

Večer jsme u ní doma začali povídat vatu, protože její "mamka" byla ve vedlejší místnosti. Když odešla spát, my dva jsme zůstali sami v obýváku. Přinesla foťák a asi půl hodiny jsme dělali blbosti a fotili se. Fotorutina (tři fotky - vážná, zakoukaná a líbací) mě v tu chvíli nenapadla, ale třeba někdy jindy budu mít možnost ji vyzkoušet. V tu chvíli bylo držení se a objímání úplně v pohodě.

Pak řekla že je unavená a já jsem si ukázal na tvář, jako že chci pusu na dobrou noc. Ona mi popřála dobrou noc, dokonce správně vyslovila moje český jméno a pak mě asi na dvě vteřiny políbila. Sama se po tý chvilce stáhla a když jsem chtěl pokračovat, jen zavrtěla hlavou. Já jsem z toho zmatení zas nahodil AFC status a zeptal se "proč?" Ona ale jen odpověděla "dobrou noc" a odešla do svýho pokoje (kvůli její hostmom jsme museli oba spát v jiným pokoji).

Čekal jsem od toho víc - ale co bych chtěl, když jsem za ní do toho pokoje nešel? Teď to už nezměním, ale můžu se z toho poučit. Třeba pro příště. ... Druhý den jsem čekal na její reakci, ale chovala se jako kdyby se ten předchozí večer vůbec nic nedělo. Z toho odhaduju že to brala jako úlet, ale stejně mě zajímá tohle její chování. Dokážete mi to někdo vysvětlit?


A poslední část mýho příspěvku je zase ze školy. Ta moje předchozí obhajoba se mi docela povedla, ale nevěděl jsem že tím teprve začíná škála těhlech esejí. Dneska jsme si měli vybrat názor jestli jsou celebrity dobré nebo špatné (museli jsme se rozhodnout - žádný "některé jsou dobré a některé špatné") a pak svůj názor obhájit ... Mě se potvrdilo že skutečně není důležitý, jestli tomu co napíšete věříte vy, ale je důležitý jestli tomu věří vaše publikum ... A aspoň mám dobrý důvod zlepšovat se i v tomhle stylu komunikace

[Paul C.]

Zajímavý. IMHO byl trochu problém v tom, že jsi chtěl pusu "na dobrou noc". To znamená, že to bylo prakticky jako způsob rozloučení. Na to už se pak špatně navazuje.
Kdyby jsi ji začal líbat dřív, tak se z toho něco mohlo vyvinout. Jestli jsi chtěl víc, tak jsi měl přitlačit. Myslím, že by se nechala svést, když si tě sama pozvala domů. Nejspíš podvědomně počítala se vším. Chtělo to ukázat, že se nebojíš, a že víš co děláš.
Lehko se to říká, ale dělá se to o něco hůř, to je pravda. Ale musíš sám uvěřit tomu, že tě chce! Taky kdo by nechtěl!?   
A jestli jste se celý večer drželi a objímali, tak myslím, že tě chtěla, aspoň trošičku  .

[Beduin]

Ta pusa na dobrou noc ("goodnight kiss") byla první věc co mě v tu chvíli napadla. Vidím, že jsem po jeden a půl roce nebalení vypadl z praxe. Takže příště se budu chovat víc alfa a půjdu za svým cílem, takže dík za nasměrování.

[Av4]

No, mě to teda přišlo docela slabý. Jediná věc, která mi nepřipadala špatná bylo to kino v kině ( ). MYslim, že přejít od "focení ze srandy" k "focení jak se na sebe lepíte" až "focení toho jak se líbáte" nemuselo být úplně těžký (pro něhoko s tvými zkušenostmi). Shrnul bych to z mého pohledu asi tak, že ses nekvalifikoval pro první ligu

[Beduin]

Probíhám zatím nejstereotypnější částí tohohle roku. Stejně jako thyrael v jeho tématu píše, že se těší do ČR, já si uvědomuju, že na tom jsem zhruba stejně. Je to tu docela pěkná zkušenost, ale pro budoucnost - žít budu jasně v Evropě.

Ava: Vím, že to nebylo nic moc ale to je tak všechno co k tomu řeknu.

Uvědomil jsem si další kulturní rozdíl - a tím je výchova sourozenců. Moje host.mom na mě vyjela, když jsem jednou suveréně přistoupil k sedmiletý "sestře", že jí pomůžu s úkolem z matiky. Neměl jsem co dělat a hlavně, z českýho pohledu to považuju za normální. No a mom na mě vyjela, že její dceru nemám rozptylovat když počítá. Vysvětlil jsem jí, že jsem jen chtěl "ségře" pomoct, ale ostrým tónem mi odpověděla, že pomoc nepotřebuje... Takže pro dobrotu na žebrotu? ... Pak jsem to probíral s mojí sestrou (skutečnou, bydlí v ČR) a dozvěděl jsem se, že v USA není až tolik normální pomáhat sourozencům. Tak pro příště to už vím.

Tenhle týden naše škola pořádá divadlo - The Laramie Project (v češtině vyšel i film Projekt Laramie). Protože se tam v divadle pohybuju kolem techniky, zařizuje mi docela slušný sociální status, když se znám se všema herečkama a maskérkama (a hercema a ostatníma technikama taky).

Jinak ale prožívám tradiční stereotyp - všední dny dopoledne škola, odpoledne doma nebo v divadle a pak doma. V Čechách můžu vyjít z domu kamkoliv do města kdykoliv se mi nechce sedět doma. Tady bych musel všude autem, ale zas se dostáváme k pravidlu, že tu řídit nemůžu... Tak se snažím si co nejvíc užít den s lidma dopoledne

[Kazisvět]

No neřikej, že na tebe vyjížděj za takovýhle maličkosti. Kdybych byl v kůži tvé "mámy" tak bych na člověka přes půl planety nevyjel kvůli tomu, že chtěl pomoci. Jasně, jinej kraj, jinej mrav, ale přece i tak...

[Beduin]

Kazisvět: Tuším, že měla zrovna blbej den. Protože jindy je v pohodě


Tohle úterý, 17. března, je v USA svátek sv. Patrika (někdy se označuje irským nářečím jako st. Paddy). Ve škole nám to předkládali jako klidný svátek, při kterém akorát spousta lidí nosí zelené oblečení. Ale ve skutečnosti vypadá oslava tohohle irského svátku úplně jinak ... Všechno vlastně začalo jednou nevinnou hromadnou zprávou na facebooku. Asi deset teenagerů z Evropy a dalších pět Američanů se dohodlo, že půjdeme na Sham Rock Festival do D.C. Doma jsem oznámil svoje plány a doufal jsem, že mi to dovolí. Dozvěděl jsem se pár podrobností ze zákulisí toho festivalu, a dostal jsem varování, že mi není 21, ale pustili mě.

Festival probíhal od jedné hodiny, ale skoro celé odpoledne se všechno teprve rozjíždělo. Když se začalo stmívat, bylo chladno, takže se nikomu nechtělo jen tak stát a všichni byli u pódií (celkem 11 pódií na parkovišti největšího baseballového stadionu v D.C.).

Někde z řad za námi začali nad našima hlavama putovat lidi směrem k pódiu (crowd-surfing, ale zajímalo by mě, jak se to řekne česky ). Můj kamarád mě přesvědčoval, že mě zdvihnou taky. Napřed jsem se bál. Ale potom jsem si přehodil všechny důležitý drobnosti do předních kapes u kalhot a nechal jsem se zdvihnout. Byl to skvělej pocit. Asi dvacet vteřin jsem jen ležel s roztaženýma rukama a nechal jsem se nést davem. Když mě sundali vepředu, organizátoři mi ukázali cestu kudy mám jít zpátky do davu. Ale vzniknul problém - nemohl jsem najít partu, se kterou jsem tam původně byl. Snažil jsem se vyjít ven z toho davu a zároveň nešlapat nikomu na nohy, ale bylo tam skutečně narváno a skoro jsem se nemohl nikam posunout. Nakonec jsem se dostal ven a byl jsem strašně rád, že mám s sebou svůj mobil. Napsal jsem zběsilou smsku ve stylu "Jsem u tý reklamy na pivo, blízko záchodů, blízko velkýho bílýho stanu, blízko ..." Všechno dopadlo dobře a našli jsme se a odešli jsme k jinému pódiu.

Večer jsme všichni přespali u jedné z holek z té naší skupiny. Kvůli jejím rodičům jsme museli spát kluci a holky odděleně Ale spát jsme šli asi až ve tři. Do tý doby jsme totiž povídali a taky sledovali film. Po dlouhý době jsem viděl Prcičky (American Pie) a teď, když znám americkou kulturu mnohem líp, mám na to úplně novej pohled. Předtím to pro mě byl jen zábavnej film, ale teď dokážu vystihnout ty postavy mnohem líp

Ráno jsme se probudili a po nějaké době odjeli každý domů... Zjistil jsem, že rozdíly mezi lidmi od 20 výš, nejsou mezi Evropou a USA tak velký. Jen teenageři tu jsou braný ještě jako děti. Ale ten festival se mi líbil, připomnělo mi to zase trochu toho živějšího stylu.

[Kazisvět]

to musí být docela haluzáckej pocit nechat se nést davem

[cassies]

Nemas nahodou zalozeny nejaky blog o tvem pobytu jeste? Neco, kde pises casteji, hodne me bavi tyhle prispevky.

[Beduin]

Cassies: Žádný blog nemám. Ale plánuju v létě během volného času napsat několik článků a tím shrnout celý tenhle rok. V tý době budu mít nad vším nadhled a přesto si budu z poznámek, co mám v mobilu, pamatovat detaily... Ještě nemám moc představ o tom, jak je budu publikovat. Ale o všem se včas zmíním

Kazisvět: Nikdy jsem nebyl zhulenej, ale přirovnal bych to k tomu pocitu Svět se s tebou houpe nahoru-dolů, otáčíš se, takže letíš ani nevíš kam, snažíš se držet rovnováhu a nikoho nekopnout do hlavy... Ale je to taky boost na sebevědomí, a celkově to je hodně dobrej pocit

[Kazisvět]

no já osobně bych na to asi neměl I když ta atmosféra a tak...no, těžko říct, težko odhadnout

[Beduin]

Všechno tu je jako na houpačce. Před dvěma týdnama jsem byl obklopený spoustou lidí a dneska sedím sám v pokoji a počítám dny do odjezdu (je jich kousek pod 100).

Agentura, se kterou tu jsem, dává studenty záměrně do rozdílných typů rodin. V Čechách mám výrazně starší sestru. Když jsem přijel sem, dostal jsem se do rodiny s 15-letým klukem a 11-letou holkou. Po velkých problémech s "matkou" jsem musel v listopadu změnit hostitelskou rodinu. Moje nová hostitelská rodina má dvě dcery (4 a 7 let)... No a po čtyřech měsících mám pocit, že se tu ode mě čeká naprosto to samý, jako v té první rodině - mám být třetí malý dítě Je to strašnej skok, ze skoro dospělýho zpátky na dítě.

Uvedu na příkladu. Když jsem asi po třech dnech, co tu jsem, nepřišel na to, jak se dají odemknout dveře od domu (chodil jsem tedy bočníma dveřma s elektrickým zámkem na číselný kód), zeptal jsem se mom, aby mi ukázala, jak to odemknout. Ta mi ale řekla, že klidně můžu chodit bočníma dveřma, že ty přední stejně moc nepoužívají... O čtyři měsíce později. Elektrický zámek se porouchal, a já bych se dneska neměl jak dostat domů ze školy. Včera jsem konečně dostal instrukce, jak se ty dveře dají otevřít (dva zámky - jeden se odemyká doprava, druhý se doleva a ještě se musí najít správná poloha pro klíč). Když jsem slyšel "rodiče" při rozhovoru padlo tam zhruba tohle:
 - on: "Tak proč jsi mu teda nedala ten klíč už dřív?"
 - ona: "Já jsem mu ho dala, ale on neví jak odemknout dveře, tak jsem si ho zas vzala zpátky."

poznámka: V té první rodině měli číselný kód na předních dveřích. České dveře umím odemknout bez problémů. A když jsem se zeptal o pomoc, žádnou jsem nedostal.

O pár hodin později jsem se s host.mom pohádal kvůli naprostý zbytečnosti (ohryzek od jablka jsem vyhodil do koše u sebe v pokoji a ono to začalo smrdět) a v afektu mi řekla "Tak ode dneška - žádný mom a dad, ale (jejich jména)." Spousta výměnných studentů označuje svoje "rodiče" jako mom a dad, víc to značí, že někam patříš. Ale tak si zvyknu i na tohle.

Když jsem se jí tedy na rovinu zeptal, co podle ní dělám špatně, dostala se mi odpověď "musíš se koukat kolem sebe, já se nemůžu starat o svoje malý dcery a ještě o tebe." Nerozumněl jsem tomu, tak jsem se zeptal, co konkrétního po mě chce. Ale odpověď "prostě se koukej kolem sebe. Je ti 18, tak bys snad měl vědět." To, že skutečně nevím a že jí do hlavy nevidím, jsem radši neřekl. Domácí práce dělám, svůj pokoj si uklízím, nejsem moc času u počítače, akorát nemáme žádný společný téma na rozhovor (ona je zaneprázdněná prací o který nemluví a já mám svoje záliby který ji nezajímají - totálně rozdílný).

Vím, že takovýhle nejsou všechny hostitelský rodiny. Jen mě štve, že ani nevím, jestli s tím něco můžu udělat nebo ne. Jestli to je v tý mojí sféře kontroly a něco dělám špatně, a nebo jestli to je už za hranicí a snažím se marně.

[Kazisvět]

A hele, možná jsem jen pitomej, ale dá mi někdo aspoň trochu pádnej důvod, proč studenty dávají do rozdílných rodin ?!

Jinak, poradit ti nedovedu, chytře to okomentovat a nastínit jinej úhel pohledu taky ne, ale co zamýšlíš na ty příští cca 3 měsíce?

[Beduin]

Můj plán je zatnout zuby a držet se hesla "všechno špatné je pro něco dobré." Za týden začínají týdení jarní prázdniny a to už máme naplánovaný program s host.rodinou (akvárium, cirkus, a podobné programy jejich pro čtyř a sedmi leté děti), tak to dusno nějak přežiju, ale zbytek volnýho času plánuju trávit s kámošema a kámoškama. Tím pádem se ale s tou rodinou ještě víc citově vzdálím, ale zároveň budou obě strany spokojený... Ale plán, jak to vrátit do pohody, a tím pádem ještě větší spokojenost na obou stranách, mě právě nenapadá.

Proč studenty umisťují do rozdílných rodin? Je to prostě náplň tohohle programu. Není to jen o odlišné zemi, ale o celkovém životním stylu (například u mě rozdíl v sourozencích a tím pádem i ve věku a přístupu rodičů). Když jsi v odlišném prostředí, máš z toho potom mnohem větší zkušenost. Například proto ani neprobíhají výměny mezi Neměckem a Rakouskem, Českem a Slovenskem a podobně. (Kvůli jazykům to není - například USA, Británie a Austrálie dělají výměny mezi sebou úplně běžně).

[Av4]

No, já mám takový naprosto nečekaný a nepochopitelný návrh.

Co se omluvit?

Nejde vůbec o to, že je pravda na tvojí straně. Nijak se tím neshodíš. Když přijdeš a řekneš "Well, I'm sorry for that argument the other day. I was upset because of some things that happened with my friend at school and I overreacted. And now I'm sorry. ", tak pro ně stoupneš v ceně, protože se umíš omluvit. Asi to nejsou úplní blbci, aby řekli "fine, you're forgiven, not go to your room", ale třeba se pokusí si o tom s tebou trošku promluvit, takže si připrav nějakou historku, kterou to trochu omluvíš - např. to s tou školou.

Navíc budeš mít dobrý pocit, ze sebe, že ses neurazil jak malé děcko. Nemá přece cenu to "vydržet" tři měsíce, když se můžeš omluvit a trošku tu situaci vylepšit.

Být hrdý je fajn, ale "přece se nebudu omlouvat, když mám pravdu" je výraz arogance a nedospělosti podle mne. Navíc "The truth is always in the middle" Určitě to není jen jejich chyba.

[Kiruy]

Je to prostě jiná kultura, s tím nic nenaděláš. Navíc oni za tebe mají zodpovědnost, už jsem to tady jednou popisoval. Jak tady píše Ava, je lepší uznat svoji chybu, snažit se pochopit i onu druhou stranu. A mluvit a chovat se stylem "všechno vím, všechno znám a mám vždy pravdu" je zaručená cesta k tomu, jak lidi popudit proti sobě.

[Beduin]

Omluvil jsem se hned při tom problému s jablkem, ale dostal jsem odpověď "mě nezajímá, že se omlouváš, já chci abys pochopil, co děláš." Snažil jsem se ji zastavit tím, že se omluvím a ona vlastně nebude mít důvod na mě řvát. Ale teď vidím, že jsem tu omluvu špatně načasoval. Druhý den jsem o tom mluvil s mým host.dad, ten nad tím jen mávnul rukou... Já svoji část chyby vidím. Musím ji víc respektovat jako autoritu, ach jo Ale teď už vidím, jaký problémy to může přinést, takže teď už se budu snažit víc.

[Av4]

Omluva během hádky je k prdu

[Scorpio]

Chtěl jsem se ještě zeptat. Znají nějaké české filmy? Ale spíš ty novější, třeba Snowboarďáky a tak. Jestli mají v oblibě nějaký český herce a historie česka...
Ví, že hologramy a kontaktní čočky jsou výrobky z České republiky?