forum.QARK.net

Zajímal by mě váš názor na jednoho spolužáka (záměrně neříkám kamaráda). Znám se s ním už řadu let a od počátku byl takovej "svůj". Má zvláštní povahu a to v tom, že (vím od jeho holky) má s rodičema dobré vztahy, prostě idylka. Mě zase přijde, že je od nich dost rozmazlovanej (jedináček), nemusí dělat skoro žádné dom. práce apod. Ve společnosti je taky obvykle v pohodě, ale co mě strašně štve, že stačí málo na to, aby se nas*al. Dřív mi to bylo i jedno, to jsem ho moh ignorovat, ale teď vedeme spolu (ne mezi sebou) nějaké kšefty a nemůžu prostě říct "kašlu na tebe, jdu svou cestou". To nejde. Musím to s ním nějak vydržet a nevím jak. On je totiž pán dokonalý, cokoli udělá je dobře a když ne, tak se o tom nesmí mluvit, jinak jsem já za idiota. Třeba v posledních dnech se trochu hádáme. Já mám klidnou povahu a vždycky se mu snažím objasnit co jak dělám ale on mě začne jen tak nadávat a narážet na mě, a když se obhajuju, tak se prý zase navážím já do něho. Asi jediná možnost je být jakoby za otroka a všechno mu odkývat, sypat si popel na hlavu. A když ne (a to já nerad dělám a obhájím se), tak on vždycky vypění. Nejhorší je to, že i když já si držím svoje nadávky, tak on si vyskakuje a jak jen málo něco naznačím, tak on začne ještě víc. Prostě dohoda žádná. Ale jindy když se nic neřeší, tak je zase docela dobrej. Tak nevím, čím ho zkrotit, nejraděj bych mu dal jeho vlastní medicínu a seřval ho jak psa, ale to by asi špatně dopadlo.

všechno mu odkývej tím nejpohrdavějším způsobem.... řekne ti, že jsi debil, žekni "jsem no..." a usměj se

Přesně. Verbálně: "Ano, jistě" Nebverbálně: "Vůbec netušíš o čem mluvíš a nevidíš si ani na špičku nosu." A hlavně ! pokud je nasraný, tak zůstat naprosto klidný. To je bezkonkurenčně nejlepší a krom jiného skvělý boost na sebevědomí ;)

Pokud máš hodně času, doporučuji knihu Jak získávat přátele a působit na lidi - Dale Carnegie

Nezměníš tím jeho, ale sebe. Respektive svůj přístup k němu. Funguje to asi jako neurolingvistické programování. Zkrátka si přehodíš v mozku tlačítko z je to idiot a vadí mi na je to idiot a je mi to uplně jedno.
Další aspekt který ti kniha nabídne, je dát mu to, po čem má největší "hlad" (uznání, důležitost, úcta). V momentě kdy ho tím nasytíš, je tvůj.

Budeš muset sice trochu přemoct sám sebe, ale funguje to!

souhlas, tuto knihu od Carnegieho čtu, je to opravdu zajímavé, zejména praktické příklady ze života...

To "no jistě jsem"(úsměv a takovej pohrdavej pohled) fakt funguje, to používám u jednoho kluka, kterej si myslí jakej je king. Každýmu nadává a říká "Co cumíš?" a odpověď "no, čumim no" (úsměv a zase pohrdavej pohled).Tohle ho fakt vždycky uzemní, protože nemá co říct a začíná mě to bavit ho vždycky takhe uzemnit. :D

Jo chápu, ironicky ho nakrmit ho tím co chce. Já si totiž nerad nechám něco líbit, ale jsem klidnej a ten způsob "jsem blbec, no a?" se mi líbí.

Dneska jsme se viděli na plese, ze začátku skoro dělal že nejsem a na konci na mě počkal u východu a něco mi docela normálně říkal. Prostě nechápu ty změny nálad. Příště použiju víc toho krmení a trochu ignorace a třeba bude líp. Knížku zkusím nakousnout, ale asi nepřečtu, každopádně díky.

Zato já jí právě objednal, potřebuju nějaký sociální čtivo :D Díky :)

great choice... a psat si papirky a cist kazdej mesic!