forum.QARK.net

Ahoj všichni  :wink:,
chtěla bych znát váš názor na moji situaci a poprosit o radu. Zhruba půl roku se vídám s klukem, říkejme mu třeba Pavel. Vztah máme z mého pohledu fajn, vídáme se často, chodíme na kulturní akce, jezdíme na výlety, jen tak se válíme doma u televize nebo chodíme někam posedět (restaurace, bowling se společnými přáteli, kulečník). V tomhle ohledu si nemám na co stěžovat.
Před ním jsem měla delší vztah (3 roky), který neskončil zrovna přátelsky a já si chtěla dát od chlapů pokoj. Ale seznámila jsem se s Pavlem a vyvinulo se to ve vztah. Díky té předchozí zkušenosti jsem se bránila nějakému hlubšímu citu, bála jsem se zklamání a že si znovu ublížím. Jenže jak jsem si ho postupně začala víc a víc pouštět k tělu, zjistila jsem, že jsem do něho zamilovaná.  :oops:
A tady právě je ten problém. Poslední dobou mi začalo vadit, že si moc nepíšeme. Tím, že jsem si ho nechtěla pouštět k tělu, jsem nějaký extra kontakt nevyžadovala, psali jsme si třeba jednou za 2-3 dny (domluvit se kam půjdeme, pozvání ven) a mně to tak vyhovovalo.
Ale teď bych to ráda změnila, jen mám pocit, že on o to nestojí. Když mu napíšu sama, odepíše, ale sám od sebe nic moc. S domluvou co podniknout je to jinak, to je tak zhruba vyrovnané (jednou on, jednou já), ale takový ty "sms o ničem", těch se moc nedočkám.
Zároveň jsem mu ještě neřekla, že ho mám ráda.  Ani on mi to neřekl. (Zatím jsem to já vlastně řekla jen expříteli z toho tříletého vztahu, jinak nikomu.) A jak jsem to už dlouho nevyslovila, tím víc se toho bojím, že přijde nějaké zklamání.
Promluvím s ním, ale jak začít? Nechci, aby mi vyčetl, že půl roku si nestěžuji a najednou se mi něco nelíbí. Taky bych nerada byla za stíhačku.
Zajímal by mě chlapský pohled na věc, protože vy to prostě vidíte jinak, než ženské. Řeším hlouposti a hledám brouky tam, kde nejsou? A... je normální mít problém vyjádřit svoje city?
Jsem obyčejná holka a mám tendenci všechno moc rozebírat do detailů. Proto bych potřebovala názor s trochu střízlivým nadhledem :D.
Trocha jsem se taky potřebovala vypsat, předem díky za odpovědi... 
V.

To, že si nepíšete bych neřešil. Vůbec. Já se třeba musím hrozně přemáhat, abych si s holkou psal. Prostě mě to nebaví - když nejsem s ní, tak mám jiné věci na práci, než jí psát. Což ale vůbec neznamená, že bych ji nemiloval, nebo nepotřeboval (spíš naopak) :)

Pokud ti skutečně vadí, že si NEPÍŠETE, tak asi dává smysl mu to nějak říct. Ale pokud tím co říkáš spíš myslíš "vadí mi, že si mě nevšímá, když nejsme spolu" (což předpokládám, protože neznám nikoho, kdo by měl tak nutkavou potřebu číst), tak bych to buď neřešil, nebo řešil příčinu. A příčinou je myslím to, že nejste dost často spolu.

Mam na to takovou malou teorii. Je to "teorie nicnedělání". Je to místo, kam se vztah musí dostat. Ne moc brzy, ale rozhodně ne moc pozdě. Je to stav, kdy dokážete být spolu "jen tak" a nedělat nic konkrétního spolu. Prostě jen být u sebe a přitom si dělat třeba něco na kompu. Pro chlapa je totiž ta první fáze vztahu docela vyčerpávající. Najednou musí něco vymýšlet, nemůže jen tak měnit plány, občas mu někdo nějaké plány zkríží, atp.  A pokud se mu dostatečně rychle nepodaří switchnout do fáze nicnedělání (což neznamená "už nikdy nic nebudem podnikat" ale spíš "pokaždé když se vidíme, tak to nemusí být zážitek"), tak ho to začne lidově řečeno srát :)

Tedy abych to shrnul - pokud máš problém, že se ti nevěnuje, když nejste spolu (to nejspíš nepůjde vyřešit), ale mužeš zkusit minimalizovat čas, kdy spolu nejste.

Důležité je, aby to nepůsobilo, že mu ten čas, kdy budete spolu bereš - tedy aby se ti NEMUSEL (ale mohl) věnovat, když budete spolu. Začal bych teda například tím, že si budeš dělat chvíli "něco svého", když budete spolu. A časem se to posune.

Ale to samoné nepsaní prostě vychází z toho, že chlap ženskou potřebuje jen když je opuštěný, potřebuje potěšit, potřebuje sex, potřebuje si dokázat, že jeho život má smysl a že o něj někdo ještě stojí. Takže ti prostě, mimo výše zmíněné, nijak extra psát nebude, pokud se necítí sám (a to bych řekl platí obecně na všechny chlapy - a mění se to jen během balení, kdy se samozřejmě můžou přetrhnout, žejo ;)).

Souhlasím s Avou. Napsal to pěkně.

Jinak pokud se ptáš, zda je normální neumět vyjádřit city, tak to normální není a měla by jsi na tom pracovat. Pokud to pro něho znamená taky něco víc, rád se bude více zapojovat, ale je potřeba se vymáčknout, protože i když se najdou chlapi, kteří jsou velice empatičtí a dokáží chápat myšlenkové pochody žen, je potřeba o věcech mluvit tak, jak jsou a ne je zabalovat do kontextů. My to chceme přímo a tvrdě bez kliček. A to nejen u konvezrace:-)

Díky za reakce ;) Myslím, že máte pravdu. S tím nicneděláním to tak máme, třeba si čteme, každý to svoje, atd... Jinak ohledně těch citů, jak konkrétně zapracovat? Zkusím se postupně odhodlávat aspoň prozatím :)
 

S tímhle jsem měl taky problém. Zkoušel jsem meditovat. A otevřít se sám sobě. Být k sobě upřímný říkat si. Snažit se každý pocit co nejvíc zesílit, vč. afirmací. Takových 15 minut denně meditace a určitě máš za týden pokrok. U mně to tak fungovalo. Tak to klidně vyzkoušej  :wink:

Jaká je příčina? spálila jsi se někdy? Nebo to je způsobem výchovy?
Šel bych za příčinou a rozebral ji, zda je toto podobná situace nebo ne. Obecně bych řekl, že to může pramenit ze strachu, že tvoje city nebudou opětovány.
Ale podívej se na to takhle... pokud on se do tebe neudělal za půl roku, pravděpodobně na tom další půlrok nic nezmění..... teda za předpokladu, že jste se spolu nevyspali až teď někdy.

Prostě projevuj svou lásku víc, než doposud a on ji bude opětovat. Pokud ne..... není to ten pravý?

výchovou to nebude, doma jsme nikdy neměli s projevováním citů potíže. spíš to bude tím spálením, bývalý se ke mně nechoval moc pěkně, urážel mě a vůbec půlka toho vztahu byla špatně. možná je ten blok z toho, ale současný partner neprojevuje žádnou z těchto špatných vlastností. zapracuju na tom, přecejen, bude se to ještě hodit. :D
jinak tak obecně, budu se nad tím celkově muset ještě zamyslet. díky všem za rady. :-)