komunikace-(ne)zajem ve vztahu

[Emmanuelle]

Ahoj, mam trochu jiný problém, týká se komunikace ve vztahu. Chodím s klukem od ledna, rozbyhalo se to docela pomalu, mela jsem pocit, ze me bali (je to kolega), pak doslo k fazi chozeni po hospodach, prirodou a na sport, taky maly darecky, libani... Po dvou mesicich jsme spolu zacli spat.. Vlastne to zni dobre, jenze: tak nejak vazne z myho hlediska komunikace: uz se vam taky stalo, ze ten druhy vyklada jen o sobe??? Mně prijde prirozeny, ze se tak nejak se zajmem zeptam na to, co v jeho zivote, praci nebo rodine prave probiha, vyjadrim zajem (zajima me to), ale tak nejak ocekavam to same... On se me ale na nic nezepta!!! Mluvimehlevane  o nem, nebo o vseobecnych vecech, nasmejeme se taky dost, a tak, ale ja uz si pripadam jako tele, protoze od nej neprijde nic osobniho. Treba jsem byla jinde na pohovoru a on se ani nezepta, jak to dopadlo, jak to probihalo, nebo jsem odjela na vikend s kamosi, taky nic, jako kdybych nikde nebyla... tyhle otazky tak nejak automaticky prichazi i od lidi, kteri se mnou nechodi, a dusledek tohodle "nezajmu" zacina byt to, ze mi je trapny se nejakym zpusobem pripominat, nebo zacit o sobe mluvit, protoze z te jeho "nereakce" mam pocit, ze bych se snad vnucovala. Taky kdyz o necem takovem zacnu mluvit, tak se nikdy dal na nic nezepta, takze to tema stejne brzy vyprcha...
Jsme hodne aktivni, litame v tydnu po vyletech, sportujeme spolu, chodime na vecere, ale o vikendu se nidky nevidame, ma svoje zajmy, coz je motorka, zavody atd.., pomaha tatovi s podnikanim a jezdi do jineho mesta. V tydnu super, v sexu to klape taky skvele, ale rekl mi pouze jednou na zacatku, ze je zabouchlej, od ty doby vubec nic...
Kdyz to vidim takhle napsany, hmmmmmmm, moc dobre to nezni...
Uz jsem tak daleko, ze i podeziram, jestli o tech vikendech nema jinou, ze treba proto je tak neosobni... Ale mame tolik sexu i aktivit, o vikendech pise sms i kazdy den zavola...
No zkratka, tahle neosobnost se hodne spatne snasi, takze cim dal casteji mi v hlave zni slovo rozchod. je mi proste blby rict mu: hele, co kdybychom se taky jednou bavili o me, nebo neco podobnyho..
Mate nekdo podobny zkusenosti ve vztahu?

Ja mam nekdy ten dojem, ze o me vedi vic kamosi nebo jini kolegove z prace, nez prave on.

 

[larry flint]

no jo s chlapama je to podle mych zkusenosti v tomhle ohledu vzdycky tezky  bud nekomunikuji vubec, to jest na kazdou otazku ti reknou "joo, dobry, ale jo, jde to nebo hmmm" anebo uz jsou to ti pouceni, co vedi, ze pro nas zeny je komunikace dulezita, a tak strasne se na to povidani soustredi, ze jim nedojde, ze komunikace je dialog  je to vlastne docela roztomile

nemyslim si, ze by o tebe nemel zajem, mate hodne spolecnych aktivit, jak si sama rekla, kdyz spolu nejste, napise nebo zavola... to je jasny projev zajmu o to, jak se mas. pokud se ti to zda malo, mozna bys mu to mela rict. Ne mu vycitat, ze se o tebe malo zajima, ale sverit se mu (nekonfliktnim zpusobem) se svymi pocity. Pokud potrebujes obcas slyset, ze te ma rad, rekni mu to. Je dost mozne, ze toho, co ty povazujes ve vztahu za problem, si on vubec nevsiml ... 

[dazed]

Hm, jo. Tohle je u nás úplně normální a pochybuji, že to znamená, že má na víkend jinou. Je možná trochu sebestřednější a rád mluví o sobě, takových je víc, je to běžné. Zkus mu nějak taktně a chytře naznačit, že jsi tu taky ty (nejlíp tak, aby si myslel, že na to přišel sám - něco snad vymyslíš; anebo, pokud nevymyslíš nebo to nezabere, tak to zkusit přímo, jak říká larry flint). Taky myslím, že si pravděpodobně vůbec nevšiml, že v tom je problém, a rozchod by ho pěkně překvapil.

[Av4]

Jakýho sis vybrala, takovýho ho máš Rozhodně neni takovejhle každej chlap !

Na druhou stranu to může být mnohem horší ! Nemusel by ti ani volat (což je hooodně časté) nemusel by s tebou spát, ... Já se přikláním k názoru ostatních - asi ani netuší, že je to problém. Navrhuju narovinu si všechno vyřikat. Říct mu co a jak cítíš. VYSLECHNOUT JEHO NÁZOR ! A následně se zařídit. Pokud to bude jako kdyby ste si nic nevyřikali, tak začni pomýšlet na rozchod. Jestli se něco změní podle toho jak si to vyřikáte, tak OK. Ale pozor, abys zase nečekala, že mu něco řekneš a on bude skákat. Rozhodně mu nech nějaký čas na to aby to vstřebal a začal se podle toho chovat. Chlapi chorobně nesnáší povelování (i když formulované jako neodmítnutelná prosba) od ženské

[daemoniack]

No, tak tohle znam - proste ho nenapadne, ze by se o necem takovem mel bavit - je s Tebou, to ho zajima, kdyz nejsi s nim, veri ze se mas dobre, veri ze jsi mu verna. Mela jsem podobneho... a nebyl v tom nezajem.
Otazka je, zda ho to jen nenapadne, ci zda je doopravdy tak sebestredny, ze ho to nezajima...ale na to musis prijit sama. Jak trebas reaguje, kdyz mu vypravis o tom, co jsi delala? Posloucha, nebo se znudene skrabe v rozkroku? Me by trebas tohle na partnerovi vadilo, ale kazdy jsme jinej, pokud ho chces i tak, asi nezbyde, nez si zvyknout.
Ja bych mu zkusila vypravet o sobe... rici mu, ze ho mam rada, kdyz se nic nezmeni, tak mu to rict primo, ze by mohla byt naka komunikace... a pokud se nic nezmeni, papa.
(bohuzel, tohle chovani vidam u "malych kluku", kteri jeste nejak neojbevili vsechny moznosti vztahu a laska pro ne konci vyprchanim zamilovanosti)

[ArchimonDe]

No ještě si to přečti 10x, vyslechni si od nějaké chytré kamarádky, že je to velmi špatné a budeš pevně rozhodlá to ukončit...
Blbost. Tomu se hlavně vyvaruj! Pokud Tě trápí, že se Tě neptá na Tvé zájmy a věci, které děláš, proč mu to neřekneš takto přímo?
třeba si v nějaké pěkné chvíli, kdy vidíš, že je k Tobě milý sednete a řekneš mu: "Víš, mě někdy mrzí, že se mě nezeptáš ani jak se mám, jak probíhalo to a to. Jsem z toho smutná a domýšlím si všelijaké věci, že mě nechceš a chtěla bych tomu předejít. Nevíš, co s tím?"

[ArchimonDe]

No ještě si to přečti 10x, vyslechni si od nějaké chytré kamarádky, že je to velmi špatné a budeš pevně rozhodlá to ukončit...
Blbost. Tomu se hlavně vyvaruj! Pokud Tě trápí, že se Tě neptá na Tvé zájmy a věci, které děláš, proč mu to neřekneš takto přímo?
třeba si v nějaké pěkné chvíli, kdy vidíš, že je k Tobě milý sednete a řekneš mu: "Víš, mě někdy mrzí, že se mě nezeptáš ani jak se mám, jak probíhalo to a to. Jsem z toho smutná a domýšlím si všelijaké věci, že mě nechceš a chtěla bych tomu předejít. Nevíš, co s tím?"

Daemoniack: Vivat "malí" kluci, kolik znáš "velkých" kluků? Zvládneš je napočítat na prstech nebo jsi šťastná a to číslo je větší?

[daemoniack]

ůůArchimon: nevedela jsem jak to napsat jinak. Ale kluku, kteri chapou vztahy trosku "dospeleji"... znam jich hodne, obvykle jsou to zenati panove ale i par svobodnych, nekteri i nezadani... rekneme pul na pul

[Emmanuelle]

Diky za reakce.

Není to tak, že bych nic nezkoušla říct. Jendou jsem mu napsala sms, že mě dost mrzí, že mi neříká hezký věci, a že nevím, proč tomu tak je, ale že mě to trápí a bojím se, aby mi na něm nepřestalo záležet. Předtím jsme měli hezký den a večer, tak jsem myslela, že se to tak nějak hodí (napřed jsem "pozitivně" napsala, jak to s ním bylo zase prima...). Odpověděl za půl hodiny pouze: přeji Ti krásnou dobrou noc a posílám tisíc pusinek. Tvůj M. Navzdory tomuto pěknému textu mi to přišlo jako ledová sprcha. Při dalším randeti se asi dle jeho mínění snažil tim, že zamumlal, jak mi to sluší a jak mi to vlastně vždycky sluší... (hmmmmmmm, je mu skoro třicet, kluk jak lusk, holek měl - zdá se- vic nez dost, slabota, ne?)...

Zdá se mi, že jakmile by mělo dojít na nějáké něžné řeči, tak viditelně znervozní, něžnosti projevuje tak, že mě třeba k sobě nečekaně stiskne, přistoupí zezadu a obejme mě, nebo mě poplácává po zadku, nebo mě po sexu líbá po celým obličeji. Ale nikdy nic neřekne.

Jinak k tomu, jak se chová, když něco vykládám o sobě: poslouchá, to jo. Ale sám od sebe se nikdy na nic nezeptá,  a ani se neptá dál, když něco začnu vyprávět. Takže mi brzy dojde nit.
Prostě jsou věci, nad kterýma se v životě třeba zrovna trápím, nebo který mě mrzí, nebo ze kterejch mám radost, nebo třeba, že je děda v nemocnici, prostě různý životní věci, o kterých by partner měl nejen vědět, ale i projevit zájem. A to se neděje. Takže si přijdu, že jsem na všechno sama, když třeba mám něco nepříjemnýho za sebou, tak mu o tom ani nevyprávím, protože vím, že mě nepovzbudí, a já se kvůli tomu budu třeba cítit ještě hůř.

Jo, taky to vidim na přímou konfrontaci... Mam jen obavy, ze to zase tak nejak prejde mlcenim.. Nevim, jestli davat nejaky ultimata nebo pak nenapadne ze vztahu vycouvat.

Kazdopadne diky za názory, pomůže mi to srovnat si myšlenky a divat se na věc trochu objektivněji.

[hornet]

ůůArchimon: nevedela jsem jak to napsat jinak. Ale kluku, kteri chapou vztahy trosku "dospeleji"... znam jich hodne, obvykle jsou to zenati panove ale i par svobodnych, nekteri i nezadani... rekneme pul na pul

Ja bych to odhadl na toho "zenace", a co o nekterem vikendu za nim zajet a nebo mu primo rict, ze by jsi ho chtela prozit  s nim? Ty vikendy by me teda fest sr... !

[Av4]

Emmanuelle: Nevim čim to je, ale SMSky na mě třeba moc nefungujou. V 99% případů si je přečtu, když řeším něco děsně důležitého, takže nad nima přemýšlím přesně 2s. Jednou se mi to stalo nepříjemně, že mi přišla SMS, že je moje slečna desně moc smutná a že ani neví proč (prostě klasická "depka-sms"ka). Přečet sem si jí na schodech do autobusu, pak sem musel platit lístek a na kartě mi došli prachy, takže sem lovil drobné v peněžence (měl sem tam asi 2,50 ), když v tom mě oslovil kamoš ze základky, kterej to za mě nějdřív cálnul a pak se začal vyptávat co a jak, jak žiju atp. Výsledkem bylo, že sme si dobře pokecali, jenže za 20 minut cesty sem TOTÁLNĚ vypustil z hlavy tu SMS. Den ticho po pěšině. Pak sem jí napsal SMS na dobrou noc a už to jelo Proč sem jí tenkrát neodepsal. Že napsat na dobrou noc to jo, ale že když má problém, tak, že jí nikdy nepomůžu, no prostě brrrr... A to má pak člověk chuť si něco udělat, udělat si kyj

[Emmanuelle]

Tak po velmi "dospělém" pokusu o promluvu o tom, co se mi nelíbí - tedy napřed jsem mu řekla, že ho mám moc ráda - reagoval naprosto nijak, tedy jen mlčel, pak mě chytnul a hladil po vlasech, ale normálně neřekl vůbec nic a já mu to tak hezky, mile a úplně jasně přednesla. Neřekl ani slovo, což jsem docela obdivovala (podle mne je to taktika se základní myšlenkou: ona se vykeca a prejde ji to...(určitě to takhle často funguje). Já docela v transu, žádnou reakci jsem fakt neočekávala, ale už jsem nenaléhala, jsem tedy rezignovaně ukončila procházku lesem a odvezla ho před dům. Tam tedy opožděná reakce následovala, začal mě naléhavě líbat a řekl mi, že jsem krásná a jeho koťátko... Líbal mě hodinu, dobrý, ale prostě to nestačí. Pak navrh program na čtvrtek, což mě potěšilo, ukončit to tedy nechtěl, jenže pro mě to takhle dál nejde... Navrhla jsem taky ten společný víkend. Reakce: usmíval se, neřekl ani jo, ani ne, jen, že už má v září plno...

No, kámoška mě seřvala, že se ponižuju, že mě ten chlap má evidentně za blbce a líbí se mu, že ho žeru a kdo ví, co dělá o víkednu. Že kdyby mě stopro chtěl, tak na tu mojí promluvu jasně reaguje a chce mě vidět i o víkendu, alespon tu a tam. Uznala jsem, že má pravdu. Teď je na dovolené týden beze mne, píše sice každý večer sms, ale nezavolá, takže já se rozhodla vztah ukončit.

Akorát nevím jak, jelikož je to kolega a já mám hrůzu ze vzájemného potkávání. Jsem totiž pořád ještě hooodně moc zabouchlá. Plánuju nějáké výmluvy, to mu dojde brzy, už se mi neche mu něco říkat a připravovat si, když je pak nulová reakce.

Tak mi držte pěsti, ať ten rozchod zvládnu.

 

[larry flint]

Emmanuelle mas muj veliky obdiv ...  drzim ti palce, at to dopadne pro tebe nejlepe

[ArchimonDe]

Na co výmluvy? To řekni narovinu, ne? Pokud Tě bude chtít třeba někam pozvat, tak mu nemusíš říkat, že nemáš čas. Prostě řekni, že nechceš...
Že člověk chce nebo nechce, to jsou jediné dvě věci, které nepotřebují další vysvětlení. To jsou prostě fakta a pokud člověk nechce, tak s tím "nic" ten druhý nenadělá.

[hustejdym]

ArchimonDe: to je těžké... když to řekne na rovinu, tak se vsadím, že jí začně dělat scény a/nebo jí citově vydírat

[larry flint]

ArchimonDe: to je těžké... když to řekne na rovinu, tak se vsadím, že jí začně dělat scény a/nebo jí citově vydírat

 

v tom lepsim pripade v horsim pripade se zacne usilovne snazit byt ten pan uzasny a skvely, lec vydrzi mu to jen chvili a to je pak taky ode zdi ke zdi... 

[Emmanuelle]

Ale ne, s žádnými citovými výlevy nepočítám, to aboslutně není jeho styl. Typuji na mlčení a smutný pohled, tak nějak si ho neumím jinak představit.

Proč výmluvy? Protože to mluvení narovinu nemělo pražádný účinek (kromě zvýšené fyzické blízkosti a větší intenzity polibků... Takže já už se prostě nechci nervovat, něco si připravovat a vědět, že já už zase něco řeším a on mi na to pak ani neodpoví. Taky už s ním nechci být o samotě, protože jsem ještě zamilovaná: nechci si to rozmyslet, taky mi sexuálně hrozně chybí, sex nám klape úplně super, takže všechno tohle + jeden týden bez kontaktu a...... pak bych toho litovala.

Ještě včera volal, asi hodinu a byl super (tedy samozřejmě absence jakýchkoli něžných slov  ). To je ta ironie života, když se člověk k něčemu odhodlá...

[Av4]

Tak po velmi "dospělém" pokusu o promluvu o tom, co se mi nelíbí - tedy napřed jsem mu řekla, že ho mám moc ráda - reagoval naprosto nijak, tedy jen mlčel, pak mě chytnul a hladil po vlasech, ale normálně neřekl vůbec nic a já mu to tak hezky, mile a úplně jasně přednesla. Neřekl ani slovo, což jsem docela obdivovala (podle mne je to taktika se základní myšlenkou: ona se vykeca a prejde ji to...

OMG! Tak ti to nesmi stacit. Kdyz se k nemu pak lisas, tak se nemuzes divit, ze nic nedela. Proste si rekne, ze si mela nejakou mini-depku a ted uz je zas klid.

[Emmanuelle]

to Avaranger: lísat se????? Nikdy jsi neviděl smutnější holku, než jsem byla v tom okamžiku. Jo, nechala jsem ho, aby mě hladil a líbal, moc jsem si přála, aby nějak reagoval, něco řekl, ono to teď asi zní tady na fóru, jako, že jsem si to přednesla, pomuchlali jsme se a hurá! Bude rozchod. To teda ne, nespím už pěkných pár dní...
Možná, že si i myslel, že je to depka, ale po mé IMO velmi jasného komentáře k našemu vztahu a vyjádření mé nejistoty, smutku a přání, aby k tomu něco dodal, o tom dost pochybuji.

[ArchimonDe]

Stejně souhlasím s Avarangerem. Podle mě si jen řekl, žes měla depku. To je sice supr, že z toho nespíš, ale on by to měl taky vIdět... Jinak je mu to to samé, jako by v televizi sledoval depresivní film.

[dextera]

A nenapadlo tě třeba někdy, že s tím, aby slovně vyjádřil to, co cítí, má třeba problém? Existuje spousta lidí, kterým to prostě z těch úst nejde    A navíc, jsou to jen slova, spíš bych se zaměřila na to, jestli ti dokazuje, že tě má rád i činama....možná to, že si nedokáže udělat na tebe čas občas i o víkendu by mě štvalo víc, než to, že mi není schopen říct, že mě má rád....

[Av4]

dex: Ale proč by něco dělal? Když ženské "stačí", že se k ní bude chvilku lísat a depky si už pak nechá na doma, tak proč by si měl přidělávat problémy? Smutnej obličej není pro chlapa důvod něco řešit. Resp. jak pro kterýho - třeba pro mě je to průser, protože mi trhá srdce, když vidim, že je moje láska smutná, jenže proto taky žádnou nemam - sem moc hodnej Ale normální chlap začne něco řešit, když něco přestane fungovat.

Přikladem budiž ucpávající se odpad. Dokud o tom manželka jen mluví a prosí, tak se na to vždycky nějak zapomene. Ale jak se to ucpe a vytopí koupelnu, tak se to hned udělat dá

Nechce se mi to tady pročítat, ale někde sem tu čet něco o tom, že je možná ženatý. A jestli je a tebe má jako "povyražení", tak není divu, že nechce řešit tvoje spleeny - od toho má manželku. Tebe má na lásku a sex - na věci, které mu (třeba) v manželství chybí.

[Emmanuelle]

to dextera: samozřejmě mě to napadlo, ale právě, jak píšeš: není to jen o těch hezkých slovech, ale i o těch víkendech... Kdyby chyběla jen ta hezká slova, asi bych se přes to uměla přenést snáz, ale ty víkendy mě mrzí hodně.

to Avaranger: ženatý není stoprocentně, je to kolega, víme, kdo je ženatý a kdo ne. Pokud by měl ale někoho jiného, tak to může být, já ho nekontroluju a o víkendu se nevidíme. Přemýšlela jsem o tom hodně, samozřejmě možné je všechno. Když chybí ta komunikace o vztahu, tak je težké poznat, co v člověku opravdu probíhá a co si domýšlíme.

Právě proto je konec. Nemůžu pořád jen přemýšlet o vztahu, trápit se, doufat, po každém víkendu cítit nejistotu. Ať je to, jak chce, nechová se tak, aby z toho krásný vztah mohl vzniknout. Nevím, co bych ještě mohla udělat pro to, aby se to změnilo.