Je to jeho nezájem, nebo já jsem hysterka?

[Suza]

Ahoj, potřebuju se trochu vypsat ze vzteku, co mi způsobil můj přítel. Zároveň bych se taky ráda dověděla názory nestrannýh osob.

Jsme spolu poměrně krátce, cca od nového roku. Mně je 27, jemu 38 let, takž už máme oba něco za sebou. Několika vztahy už jsem prošla a on taky. Problémy začaly před několika týdny. Protože se mu nakumulovaly pracovní povinnosti, tak se mi mnohem míň věnoval, připadalo mi, že ochladl. Po 3 měsících vztahu se tohle chápe opravdu špatně. Jsem do něj zamilovaná, chtěla bych ho vidět pořád a proto se mě dotýká, když mi najednou píše nebo volá míň než dřív (prakticky každou volnou chvilku jsme si psali, co právě děláme). Teď si napíšem jednou ráno a jednou večer. Vídáme se o víkendech a na můj návrh, že ještě jeden den v týdnu, přistoupil. Ale co si budem povídat, přijde mi divné že to musím navrhovat já. Nelíbí se mi to a mám pocit, že mu vlastně nechybím.

Takže jádro pudla je v tom, že se cítím odstrčená, na druhé koleji a že mě snad nemá rád. Sám od sebe mi to neřekne, takže se musím ptát a pak se diví, že mě prý rád má a jak mě to napadlo. Bohužel není žádný extra romantik, kytky nebo dárky nenosí, neřekne, že mi to sluší nebo že jsem něco udělala dobře, že je rád že mě má, takže v situaci, kdy jsem nejistá, moc není čeho se chytat a potom se přistihávám, že čekám na projev lásky, který nepřichází. Jsem z toho frustrovaná a jsem naštvaná, on nerozumí proč. Když mu řeknu, že se cítím citově vyprahle, tak mi na to řekne jen že je unavený z práce.

Naše neshody vyvrcholily teď. V podstatě ze směšnýho důvodu. Před týdnem jsme se lehce pohádali ohledně toho, jak strávíme víkend. Já byla přesvědčená o tom, že mě podrazil, když naplánoval jinou akci než co jsem plánovala já a moc jsem se na to těšila. On mi na to řekl, že na ten jeho program mě chtěl vzít s sebou, ale když na něj takhle vyjíždím, tak mě tedy s sebou nevezme. Na to jsem řekla, že jsem vůbec netušila, že mě chce vzít s sebou a že bych jela ráda. Pak tahle diskuze vyšuměla a až do včerejška (pátek) ani jeden z nás téma víkendu nenakousl. Myslela jsem si, že to je proto, že se mu nechce mě nějak překecávat, ale že prostě počítá, že mě bere s sebou. Jaké bylo moje překvapení, když až do sedmi večer nic ... tak jsem mu zavolala a dověděla jsem se, že jede sám, když jsem se ofrňovala a že to přece vím. V tu chvíli jsem se strašně naštvala. Takže jsem mu začala brečet do telefonu a vyčítat všechno. Byl to asi půlhodinový telefonát, kdy já jsem brečela a stěžovala si. On na většinu výčitek mlčel a byl schopen říct jen to, že ho to mrzí. To ostatně dělá většinou, když si na něco stěžuju – na něco ohledně našeho vztahu. Nepřijde s žádným konstruktivním řešením, jen se diví, co je za problém a většinou mlčí. Nicméně, na jeho obranu musím říct, že já mít na druhé straně telefonu sama sebe, tak si to po 5 minutách položím. 

Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem mu řekla, ať teda jede sám, že nemá cenu abych se mu vtírala když mě tam nechce a ani mu nebudu říkat ať nejezdí. Nicméně že mi zkazil víkend a jsem naštvaná. Na to řekl ještě jednou, že ho to mrzí a pak jsme to položili. Večer už se neozval. Až druhý den, kdy mi poslal SMS, že tam neměl jezdit a že to tam není ono mimo jiné proto, že jsme pohádaný. Já nemám sílu na to odpovídat, jsem strašně zklamaná, že byl schopen mě takhle hnusně nechat doma (a to přitom mezitím jsme se viděli a bylo to OK, takže jsem opravdu nečekala, že pojede sám).

Tak nějak nevím, jaký mám na to mít názor. Jsem já moc hr hrr a visím na něm zbytečně moc? Nebo já jsem normální a on se chová hrozně? Proč to dělá?
A hlavně, co byste mi radili? Přestat vyčítat a dát mu ochutnat jeho vlastní medicínu? Přestat se na něj tolik "věšet"? Nebo snad se na to vykašlat a najít si někoho, kdo na mě bude mít víc času a bude mi umět dát najevo, co ke mně vlastně cítí?

Děkuji všem, kdo to dočetli a připojí svůj názor! 

[joei]

jaké jsou jeho předchozí zkušenosti s ženskýma? byl třeba už ženatý? znám osobně lidi, kteří jsou po rozvodech chladnější a opatrnější. Třeba není taková povaha a ty důkazy lásky zkrátka nechce dávat najevo, protože se mu to už dřív vymstilo.

na druhou stranu se mi líbí jeho přístup, že když si chceš na něm něco vyvztekat, nechal tě doma, aspoň jsi dostala lekci, že mu máš příště říct uplně normálně,š co chceš a nedělat hysterku.

A jak jste na tom jinak se společnými zájmy? máte společné koníčky? nedělá kvůli tobě něco, co ho nebaví? pak bych se zase nedivil, že jel sám, protože chtěl mít program podle sebe, aby se cítil spokojený.

a co tvoje koníčky? máš vůbec nějaké, děláš něco po práci přes týden? pokud on je vytížený a ty mu stále píšeš, chápu, že ho to svazuje, sám to moc dobře znám, pracuji přes týden 10-16 hodin za den a jsou chvíle, kdy není čas napsat ani tu sms, respektive mám tolik starostí, že na to nemám chuť:-)

[Suza]

Díky za tvůj názor. Asi to není tak černobílé, jak mi to připadá.

Ano, je rozvedený a možná má trochu obavy dát trochu víc najevo co ke mně cítí. Bohužel nevím, jak na to reagovat. A to přesto (nebo proto?), že jsem strávila 3 roky ve vztahu, kde ten druhý mi nikdy neřekl, že mě miluje, počítá se mnou do budoucna a tak dále, protože mu takové řeči přišly moc zavazující. Po celkem dlouhým trápení jsem to teda ukončila a myslela jsem, že takovou chybu už nikdy neudělám a ejhle... Další člověk co má problémy s vyjadřováním citů.

Máme jeden velký společný koníček, přes který jsme se dali dohromady. Jinak si taky rozumíme řekla bych dost. Jinak já jsem celkem samostatná, mám svůj okruh dobrých kamarádů a i svoje koníčky, které provozuju přes týden, když se nevídáme.

Není to tak, že já ho obtěžuju, když on na mě nemá čas. Nebombarduju ho SMSkama, nevolám každý den. Občas jo, a občas se ozývá i on. Problém je v tom, že na začátku se snažil fakt hodně, takže teď jde spíš o tu změnu, kterou pociťuju negativně. Samo že už nečekám, že mi bude každou volnou chvilku reportovat co dělá, ale přijde mi to nějak moc náhlá změna. Vadí mi, když se mi třeba den vůbec neozve. Samozřejmě že můžu udělat totéž a taky se mu teda neozvat, ale k čemu to potom směřuje? Že se budem čím dál tím víc ignorovat? To jsem schopná zvládnout chvíli, ale dlouhodobě mi to připadá blbé.

[Mr.LiWu]

nenašel si třeba milenku?

[Suza]

 To samozřejmě nevím. Ale snad ne...

[Av4]

Mě se líbí, jak to udělal

Když bych měl shrnout jakoby "message" toho jeho chování:
Když si hysterčila, tak prostě odešel středem s tím, že to nemá potřebu poslouchat. Tvoje naštvání nepramení z toho, že by tě nějak zklamával, ale prostě z té neskutečné nespravedlnosti, že tvoje plány byly zhaceny a bylo ti učiněno příkoří a on z toho vyšel bez ztráty kytičky

Nedělal bych z komára velblouda. Pro tentokrád bych mu (pozor nečekané a neskutečně málo časté poslední dobou) prostě a obyčejně odpustil a zapoměl na to. Samozřejmně ho trošičku potrápit a nechat si to trošku vynahradit, ale to až potom co mu to odpustíš - víc jako "sociální hru pro zábavu z toho jak se bude snažit" než to, že by ses mu chtěla skutečně pomstít

Když se to nebude opakovat, tak na to zapomeň úplně. Nedělej z toho aféru a HLAVNĚ to před ním nevytahuj v žádné hádce. KDyž se to bude častěji opakovat, tak už budeš v právu a v tu chvíli můžeš být oprávněně naštvaná a uražená. A dřív nebo později to dospěje k rozchodu. Ale teď je vina na vás obou a ty protože to řešíš a jsi rozumná, tak uděláš první krok a odpustíš mu to

A ohledně otho jak se ti věnuje, tak je třeba podotknout, že taky sám vnímám takové cykly toho jak rád/nerad vídám svou partnerku. Prostě jednu chvíli bych s ní byl furt a občas bych se bez ní klidně týden obešel. Je důležité mít pochopení, avšak tomuhle chování nastavit dostatečné omezení. Týden, max. 14 dní. Cokoli navíc je IMO nedostatek snahy a překonání vlastní pohodlnosti.

[Suza]

Taky bych ráda nedělala z komára velblouda. Když jsem si to po sobě poněkolikáté přečetla, musím uznat, že opravdu se nestalo nic tak strašnýho.

Ráda bych mu to odpustila. Volala jsem mu, abych se ho zeptala kdy se vrací a ať se za mnou staví, že je mi líto, v co se to vyvrbilo. Jenže bohužel hovor odmítl a ani zpátky nevolá. Asi nemá chuť se se mnou bavit – nevím. Ještě včera psal SMS, kde psal, že tam stejně neměl jezdit, nestojí to za to a jsme pohádaní.

Jenže já jsem byla včera ještě uražená, tak jsem na to neodpovídala a byla jsem přesvědčená, že pravda je na mojí straně. Takže teď se zase asi urazil on, protože tu svoji SMS pravděpodobně vnímal jako omluvnou. Tipuju, že budu čekat do zítra, možná do pozítří. Do té doby už ale budu úpně s nervama v kýblu, to musím teda říct.

No, koukám, že jste se tu sešli samí oproti nám mladší, ale aspoň je vidět, že tyhle žabomyší války, co každého akorát otravujou, se odehrávají asi v každém věku. 

Teď teda můžu jenom doufat, že to bude prostě jen přiblble přetažená hádka a nedorozumění.

[Av4]

Hehe, ta formulace "vnímal jako omluvnou" je opravdu výborná Protože implikuje, že TY jsi jí teda jako omluvnou určitě nebrala

Není snad důbod být s nervama v kýblu, ne? Nějak to vydejcháte a pak si navzájem řeknete, že jste udělali blbost a že to za to nestálo, bude užasný usmiřovací sex a třeba se to někam posune

[Suza]

No, já jí tak nevnímala, protože jsem byla uražená a nějaký „stojí to tu za prd a jsme pohádaný“ mi vůbec nepřišlo jako omluva.

Teď je mi ale smutno a čekám, kdy se ozve. On to asi moc dobře ví a asi mě chce taky trochu potrápit. Tyhle stavy nemám ráda a špatně je snáším, proto říkám s nervama v kýblu.

Ty říkáš že to bude v pohodě... no já chvílema propadám panice, že tohle je konec, že mě přece nemůže takhle trápit s tím, že mi nezvedne telefon ani nezavolá zpět. Panejo, asi je to tak a jsem opravdová hysterka. 

[Aleš]

Ahoj, mě to příjde trošku divné.
Na začátku se snažil, protože mu šlo o vztah s tebou, to je pochopitelné, ale po 3 měsících ochladnutí ?

I přesto, že ho rozvod asi hodně poznamenal a jste spolu krátce mi příjde zvláštní tvoje jednostranná snaha. Příjde mi to, že jeho snaha opravdu vychladla a elán, nadšení a radost ze vztahu se jakoby vypařila.
Taky jsem měl vážnou známost, ve které přítelkyně neuměla dát nejavo své city a pocity a můžu říct, že je to hodně depresivní a člověka to mrzí. Věřím, že to nedělají schválně, jedná se buď o špatné předchozí zkušenosti, nebo špatném vztahu mezi rodiči.

Neřeš to s ním a o tom, co se stalo nemluv, nic mu nevyčítej, protože tím bys situaci jenom zhoršila. Věř ale tomu, že kdyby chtěl a měl tě pořádně rád a vašemu vztahu důvěřoval, tak by se ozval a své city se snažil dávat najevo.
Váš vztah musíš posoudit sama, jestli je jen momentálně houpačka dole, nebo už ani nevyjede nahoru.

Tak ses dočkala a napsal ti někdo ve stejném věku. Hodně štěstí.

[Suza]

Ahoj. Dík všem za názory. Musím říct, že mě to přimělo trochu se zamyslet nad tím, jestli opravdu mu nekřivdím. Možná že jo a možná že ne.

Kdyby někoho zajímalo, jak dopadla ta epizodka, tak se mi ozval ještě v neděli večer. K hádce ani jejím příčinám se nevyjadřoval, já taky ne, protože jsem byla ráda, že se ozval a nechtěla jsem to téma zase otevírat.

Každopádně, i díky této diskuzi jsem se rozhodla, že se pokusím trochu ubrat plyn. Bude to sice bolet, protože jak to jednou nabere nějaké obrátky, těžko se dává zpátečka, ale zkusím to. Mám dost svých známých a koníčků, tak snad to nějak půjde, ale faktem je, že jsem hodně partnersky založený člověk a když už s někým jsem, tak mám silnou potřebu sdílet s tím člověkem čas, zážitky a tak dále.

V tom je prostě problém, já vnitřně cítím, že se chci angažovat. On zřejmě tolik ne. A zákonitě tohle vyvolává frustrace. Je to vlastně něco podobného jako milovat někoho, kdo mě nemiluje – taky ho nepřinutíte, aby se zamiloval, žádné argumenty nepomůžou.

Jak dlouho myslíte, že tohle půjde zvládnout? Vlastně je to možná těžší než s tím zamilováním do někoho, kdo nemá zájem. Stačí se s ním nestýkat, zpřetrhat kontakty a po určité době to přejde. Tohle bude asi o dost těžší. Mám strach, že to skončí špatně a budem se muset rozejít.

[Av4]

No, zvládnout to musíš jen krátkodobě. Tj do chvíle, kdy to oba budete brát, že jste jakože "spolu v pohodě". V tu chvíli, kdy se to uklidní je čas na to, abys přestala jen dávat a taky začla něco chtít a je čas na kompromisy. A právě na těch kompromisech bude záležet, jestli vám to vydrží. Jestli i on na tom bude chtít pracovat, tak je to fajn. A když ne, tak to dál nemá cenu.

[Suza]

No v tom je právě ten problém, že já jsem v nepohodě nejen kvůli té hádce, ale kvůli tomu jeho ochladnutí. Takže nevím, kdy přijde „spolu v pohodě“. Mluvit o tom s ním nemá cenu, jednak už jsem mu to říkala a jednak nechci pořád kňourat „ty se o mě nezajímáš tak jako předtím“. Takže mi zbývá jen se přizpůsobit a uvidět.

Bohužel celá ta situace trochu přerostla do toho, že občas jsem ráda, že se vůbec nějak ozve (každý den tak 2x - 3x) a občas si říkám, že by taky mohl být víc "cituplný" jako třeba že se za mnou staví, když jsem nemocná ("jsi nemocná, nechci se nakazit"). Nebo dneska jsme řešili příští víkend, už dlouho je domluvená akce pod stany, takže jsem se dověděla, že kdybych byla pořád nemocná, tak "ti pošlu MMS  " a to bez ohledu na to, že další víkend se neuvidíme určitě (čili kdyby k tomu oprvdu došlo, tak se vlastně 3 týdny v kuse neuvidíme, což mi přijde fakt dost).

Ale asi nemá cenu, abych vám tady online vypisovala všechny jeho reakce a co se kdy událo, abyste to posoudili. Zásadní je beztak to, že já se cítím odstrčeně a on možná pod nátlakem. Možná že by to šlo shrnout takhle - On se nechová normálně a já jsem moc velká cíťa.

Možná už se v tom taky moc plácám, jsem doma v posteli, tak mám spousty času řešit ptákoviny. Myslím, že tím tomu rozhodně nepomůžu, i když trochu důvod k pochybnostem teda určitě mám.

[Av4]

Hele, tohle sem myslím zažil. Občas prostě není nálada se vidět. Nemám chuť se kvuli tomu obouvat, oblíkat a někam chodit. A musím se přiznat, že se to většinou projeví, když to neklape v posteli. Takže co na něho zkusit "ženské zbraně"? Myšleno ne se na něj vrhat, ale trochu ho podráždit.... Ve smyslu...  "Ležím tady v posteli a je mi smutno..."