forum.QARK.net

Posledni pulrok uz prakticky neresim nedostatek lasky, ale o dost obecnejsi problem - totalni osamelost. Co je na tom ovsem paradoxni je ze mi projde situace v jake se nachazim zcela samozdrejma a naopak nechapu jak v ni nekdo muze nebyt.

Ted nemyslim osamelost v tom smyslu ze nekdo je nekde - treba doma - sam (i kdyz je to samozdrejme vyrazny pruvodni jev). Myslim tim to ze i kdyz clovek s nekaym mluvi - protze v podstate kazdy
at chce nebo nechce zna spoustu lidi s kteryma vicemene musi komunikovat - tak ze k nim nema zadny vztah a oni k nemu taky ne.
A potom je tu dalsi vec - ze treba clovek k nekomu ma vztah (treba dany nejak historicky - napr. kdysi jsme byli hoodne dobri kamaradi, a chteli by sme to zachovat) ale v praxi se to nijak realne neprojevuje - neni to jak vzajmene demosntrovat a tedy ani ne jak to nejak prozivat a procitovat.

Mam trochu predstavu na cem byly zalozene tehle vztahy v detsvi -
nejaka spolecna aktivita
s kamarady- chozeni na brouky, spolecne pokusy, staveni bunkru v sene, popr staveni piskovych mest, matlani veci z hliny, nejake ty valky, proste detske hry - ktere ale tehdy mely smysl.
Podobne treba s mamkou - za hodne malda mazleni se, potom vzajemne obohacujici diskuze

Jenomze tedka uz to tak neni, ani nemuze byt
-vsechny nezavazne zabavne cinosti jsou detinske, a skoro dospely (=skoro dokoncena vysoka) clovek by asi uz nic takoveho delat nemohl.
-jakakoli smysluplna cinost je uz vysoce specificka a profesionalni takze se na tom nejake osobni pouto nevytvari - i konverzace o profesionalnich zalezitostech mi aspon na cas dava pocit ze nejsem sam.

proste neachapu jakymi prostredky spolu muzou dospeli lide prozivat nejaky osobni vztah.

mozna je ta nejvetsi chyba opravdu jen v tom ze nepiju - protze co vim tak kluci s polu zcela nejobecneji chodi chlastat
a mozna ze vztah muz a zena je tvoren ciste jen nejakym tim sexualnim napjetim...

ale nepripada mi to moc pravdepdoobne... podle me vztah dvou lidi (nehlede na jejich pohlavi) musi byt zalozeny na necem vice cim se vzajemne obohacuji, a cim se realizuji jejich vzajmene sympatie, nebo z ceho jejich vzajemne sympatie vznikaji.

Protoze jak zacinam byt jako ze dospely... tak sem stratil uz skoro veskere vazby na rodinu, a pratele z detsvi... a jakykoli novy "vztah" je vzdy naprosto povrchni, natolik ze kdyz se spolu pak bavim tak si casto rikam aby uz sme se rozesli, at se muzu prestat pretvarovat, a pracne vymyslet co mu rict, kdyz to vubec nema smysl.


Co spolu delate s vesimi prateli/blizkymi? ze vas to spojuje

Co dělam s přáteli? Asi všechno :)

Jezdíme nakupovat, chodíme do posilovny, na hokej, jezdíme na kolech, jdeme do hospody, na diskotéku atd....

To, že nepiješ přece není problém, já teda piju ale jenom když mam chut, což taky není pokaždý. Nevim o tom, že proto, abych mohl sedět v hospodě musím pít alkohol!! (Tou hospodou myslim i různé bary, vinárny, restaurace a podobná zařízení). To samí platí o diskotéce, kolikrát sem si jí užil víc když sem nepil a navíc sem ušetřil :wink:  8)

Co kdyby si začal rozhovor považovat taky za smysluplnou zábavu?

A ještě k těm zábavám, řeknu ti co třeba já považuju za zábavu (je toho víc než uvedu :wink:) i když mi je teprv 19 takže to moc "dospělácký" třeba není ale div se, baví se u toho i třeba 40tnící. Tak třeba chodím fandit na do kotle na hokej (nejmenovaný druholigový tým, nemyslím zábavu typu např. spartanských hooligans! podporujem hráče, bavíme se mezi s sebou, žádné rvačky, žádné demolice stadionu). V kotli jsem skoro nejmladší, chodí tam třeba i tátové od rodin), v hospodě si dáme šipky nebo fotbálek. Věř nebo ne, tohle všechno lidi svým způsobem sblíží :!:
Ostatní mě určitě doplní

Jo, docela si to vystihnul.

0524: Nevim proč, ale přijde mi, že prostě nemáš potřebu o ostatních získávat informace. Resp. ne pokud je nutně nepotřebuješ :) Mě prostě dělá radsot vědět o někom něco. Jak se slečna měla ve škole, co řeší za problém (tohle v omezeném množství), jak se cítí, atd. Navíc názory ostatních lidí na "cokoli" formují mé vlastní názory a to mě obohacuje.

musíš mít dobrej kolektiv pro určitou činnost.. mě třeba to naše nekonečný vysedávání v hospodě, hraní fotbálku a kulečníku taky poslední dobou nějak nebaví, kámoši se kterejma tam chodim sou hrozně pasivní, nerozhodný a většinou introvertní

ale jinak jako takový to vracení se do dětskejch let mi připomína airsoft.. člověk si u toho dokáže jakej je borec :D a užasně se u toho odreaguje.. od všeho.., stejně tak bojový umění, případně nějakej jinej adrenalinovej sport, dost dobrá je ještě třeba ostřejší jízda na kole.. pokud možno v lese z kopce

Havoc >
 hmm ... mozna je to jenom o ruznorodosti
... jako ze asi neni zadna cinost s lidma nebo clovek jako takovy ... dost naplnujici ... tak je toho potreba hodne ruznorodeho at se to neomrzi..
-teda asi ten dojem sem si odnesl z tveho prispevku.

Avaranger>
S tim ze nemam potrebu se o ostatnich dozvidat informace - no mozna to tak fakt je, sice sem hrozne zvedavy... ale je fakt ze nikdy
1)nevim na co se zaptat (na co osobniho a konkretniho)
2)nevim co pak odpovedet (kdyz se mi nekdo sveri ... abych nerekl "hm...m")
- i kdyz se bavim o necem osobnim tak se snazim dostat k nejakym obecnostem ktere tu osobu nebo ten jev popisou co nejvice/nejsireji (proste "teorie vseho" o te osobe/jevu), a vubec me nejak nenapadaji temata ze zivota aktualni a konkretni a otazky a rady/poznaky k nim.

nevim ani moc co odpovedet kdyz se nekdo pta me - mam sebe sice docela hodne proanalyzovaneho... ale je dost blbe na kazdou takovou spravnou konkretni osobni otazku vyklopit nejakou bezcasovou (tzn. ze je obecne platnosti a nani v ni nic aktualniho) preznetaci.

pripada mi ze se furt ptam na to same, a odpovidam stejne

napriklad - nekdy se bavim s clovekem o tom co ho zajima nebo co dela (jasne to neni uplne osobni... je to trochu porfesionalni tema... ale me prijde ze zajmy jsou na cloveku to nejdulezitejsi co ho nejvice tvori a me nejvice zajimaji) a casto se stane ze me uplne uchvati jak je to co dela skvele, nebo nejaka jeho myslenka kterou rekne... ze ho zacnu za tu vec vcelku dost obdivovat podobnym zpusobem jako treba nejakou melodii, krivku nebo neco takoveho - proste krasnou vec
...ale nevim co stim... jak na to muzu reagovat... a jak to muzu uchopit a neco s tim delat...
jako ucil sem se kreslit abych mohl uchopit neco vizualne hezkeho co se mi libi... ale o tom to vubec neni...

ale u cloveka - myslim kdyz zjistim ze se mi v mysleni nekoho, nebo v jeho zajmech /osobnosti neco fakt zalibilo.... tak s tim nemuzu nic dal udelat...a pak je defakto jedno jestli me ten clovek zaujal (popr ja jeho) nebo ne... proste se mi ta vec na nem libi, ale zcela staticky a to je cele...
-jako by vedle sebe staly dve skvele spracovane sochy, pusobyli tim jak jsou skvele zpracovane, ale naprosto staticky bez nejakeho vyvoje, ucelu nebo ja nevim...nijak by neinteragovaly a nevznikalo nic emergentniho tim ze sou ty sochy vedle sebe.

Jako ze ja fakt nektere lidi dost obdivuju/uznavam/vazim si jich, rozhodne nejsem do sebe zahledeny arogantni bezcita a taky vim ze dost lidi nejak obdivuje/vazi si me (a je tam prekriv)... ale vzajemne uznani/obdiv/sympadie prave ze samy soboe nejsoui schopny nejaky vztah vytvorit

heh, tak predposledni 2 odstavce by asi nepochopila ani poradkyne Troj :)

Ja pokud nevim co říct začnu u sebe :D "Já...", "Já bych...", "No teda já..." atp.

Samozřejmně to ale nejde používat pořád a vždycky (buďto se to nehodí nebo to působí sebestředně).

presne Avenger =>  pusobim sebestredne
... a to obvykle spise jen proto ze ten druhy je malomluvny a ja se neumim spravne ptat

Jo, to znám. Ale lepší působit sebestředně, než aby bylo pořád ticho (aspoň pro mě). I když jak tu hezky někdo zmínil "Když se dva drží za ruce a mlčí, tak to není trapné ticho, ale romantika" :)

ok... ale s holkou se mi to jeste nestalo a s kamaradem to nefunguje  :lol:

Pevnější vazby tvoří všeobecně důvěra. To že kamaráda si pustíš blíž k tělu, víc do svého soukromý. Potom spolu můžete mluvit a zdílet zážitky na jiné úrovni než s cizími lidmi.

Dokud se ptáš na důsledky je hovor vždy neosobní. Osobní začne být ve chvíli, když se začneš ptát na důvody.

Ahoj taky se mi zdá že poslední dobou mi nějak chybí ty opravdový přátelé, s kterýma si mužeš pokecat o všem a svěřovat se jim a hlavně si navzájem důvěřovat...přesně jak tu někdo řek:Chybí tu ta citová vazba mezi dvěma lidmi.Občas se mi stane že se s někym víc sblížim myslim si jaký nejsme kámoši a pak zjistim že to vůbec neni vzájemný.Jsem moc naivní.
Myslim že máme stejnej problem:Prostě nám chybí kamarádi tak ale co s tim?To je otázka pro ostatní  :)

Já taky nemám moc kamarádů. Možná je to tím, že se nedokážu ostatním otevřít.
Doufám, že někdo poradí jak na přátelství :?:

Jedoduchý. Zkus balit holku, kterou vážně chceš a k ničemu se neodhodlej :)

Tak pojdte zalozit Quarkuv pratelsky klub, pobocky po cele CR (ve vetsich mestech). :D
Bud po sobe budeme v hospode jen tak koukat, nebo se dame do hovoru a zjistime, kolik ze toho mame spolecnyho :wink:
(Myslim to, jak uz je u me zvykem, jen napul v legraci O:))

Vidis, a já bych to myslel skoro vážně ;)

No škoda, že bydlíte tak daleko jinak bych určitě zašel  :wink: Dneska jsem na sobě zpozoroval že mám docela blbej pocit, když mluvim před více lidma.Nemáte to taky někdo?V tu chvíli bych chtěl bejt neviditelnej.Před kámošema je to v pohodě, ale jakmile nastoupíme třeba do tramvaje, kde je víc lidí okolo, tak ztuhnu a ztrne mi i hlas.Nějakej lék please?

TO jako k těm lidem v travaji promlouváš ? Nebo se tam prostě bavíš nahlas s kamarádem ? Promin že se tak blbe ptam, nekdy me to proste nedochazi, jinak pocitam ze myslis tu druhou moznost..

Lék je.

Trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat, trenovat a ještě jednou trénovat :)

Obecně:Prostě se před skupinama neznámých lidí docela stydim za což se stydim  :) a v ten moment trošku zdřevěnim takže nejsem tak uvolněnej a špatně se mi komunikuje.Otázka z ní:Jak docílit toho abych se před hodně lidma necítil trapně?Nebo jetš líp..jak se zbavit nervozity při rozhovoru?:Jo já vim :Trénovat,trénovat trénovat....  :P

Nevim, ja se naopak stydim pred znamyma lidma (nebo se spise citim trapne)

pripada vam to nelogicke? me vubec
- Pred cizima lidma muzu vybalit celou nadheru svych recnickcyh schopnosti, zajimavosti, a protste to nejlepsi ze me v cele krase, a muzu tim jenom ziskat kladne body a oklouzlit
- Se znamyma sem to uz vsechno vyplytval, a ted uz sem jen obycejny clovek co se snima nema o cem bavit, a vztahy s nima se vzajemen zhorsuji tim vic jak se vic ukazuje ze si vzajemen nemame coby

to neni mozne... a oboru jsme 3 lidi a ani jedne z tech dvou se se mnou vubec nebavi...
kdyz s nekterym s nich jedu metrem tak se mnou nepromluvi ani slovo

Co reálně tvoří vazbu mezi lidmi? IMHO důvěra v osobních záležitostech.

Já mám trochu jiný problém než navazovat vztahy s lidmi... To takový, že dřív jsem se bavil samozřejmě bavil nejvíc s lidmi s podobnými zájmy. Jenže tihle lidé dneska vysedávají u her typu World of Warcraft, k ničemu se nemají a jsou vlivem téhle zábavy totálně pasivní.  Můj problém tkví v tom, že pořádně nevím, kde ty vztahy s lidmi navazovat, kde sehnat nové přátele (když se ti staří stali obětmi online PC her). Vlastně jsem se tím, že jsem se bavil dřív jen s těmihle lidmi, úplně vyřadil ze společenského života, a teďka mě to pěkně štve, ale nevím, jak to změnit. Je to jako začarovaný kruh (podpořen tím, že bydlím v zapadákově  :) ).

aha... tak to ja spise naopak, lidi se kteryma sem se drive bavil tak nejak "zacali zit", a ja teda ne, tazke v kontaktu uz prakticky vubec nejsme, a bylo by hodne trapne po nich chtit aby me nejak "pribrali", protze bych jim delal ostudu, protze a oni vi ze na to v soucasnosti vubec nemam "zit" jako clovek, jak se povedlo jim

Možná to není tak úplně pravda. Spousta lidí má dobrý pocit z toho, že někomu "pomůže" :) Jestli to není pod tvojí úroveň (nevim teda proč by mělo, ale to je jedno ;) ). Tím, že se dostaneš do té správné společnosti, tak tě to začne formovat, ať chceš nebo nechceš (když nechceš tak to jde mnohem pomaleji). A to je přesně to co je potřeba. Samožřejmně, musíš trošku upravit svoje žebříčky, ale to je holt daň za to, že nebudeš uplně out. /pravou žebříčků myslím asi tolik, že člověk, který nepije asi není ideální adept na vysedávání s kámošema v hospodě. Že člověk, který nesportuje a vůbec je mu pohyb cizí není ideální adept na účast ve fotbalovém týmu. atd.

no...ale ja prave ze uz sem nekolika lidem rekl "ze bych nekam zasel" a jako jsem ochoten teda zajit skoro kamkoli. To mi prijde jako dost extremni posun, na gymplu me treba kamaradi dost casto presvedcovali at nekam jdu, a ja sem furt rikal "{ nee, co bych tam delal, to neni pro me, bych se tam necitil dobre, ... }" a ted se sam nabizim, a nikdo me nechce :(

to máš strach z toho, že se Ti budou posmívat a dokonce smát tomu, co vyklopíš?
No, kolikrát slyším lidi bavit nahlas a dokonce jsem od kámoše slyšel, že v autobuse slyšel cizí lidi mezi sebou, že mluvili o tom, že Ještěd je sopka a bez ostychu se o tom bavili dál. A to je opravdu vostuda říct, že to je sopka a ke všemu v liberecké MHD!! Ale splnili tím účel: strnout na sebe pozornost.
Ale co takhle si zkusit bavit spontánně se svým kámošem a možná se k vám přidá nějaká slečna, která ti může padnout do noty.