Hej Ty, přezdívka, JMENO

[Pepino]

Jmeno, jmeno, jmeno.

Nedavno jsem predstavoval svoji kamaradku kamaradovi, rikam: „Tj Y, a tj X“, pozdravili se, a z nejmenovaneho „X“ vylezlo: „Ahoj, ja jsem X, ale promin mi, když se Te potom zeptam na jmeno, moc nemam pamet na jmena.“ Y se usmala, zvykla asi na takovou „omluvu“ i od jinych... Ja vytrestil jsem oci z dulku  a v hlave se mi honila myslenka, jak ten klucina mohl takovou ptakovinu vubec placnout.  (Shodil se, ze je zapomnetlivka. Ji shodil, ze ma obycejne jmeno, ze ani nestoji za to, aby si ho zapamatoval.)

Ted se polovina z vas ohradi: vzdyt je to normalni, taky si jmena nepamatuju stejne jako spousta ostatnich. Ja si myslim, ze od toho mame mobily, tuzky servirek/cisniku, atd.  ..  jen to nedelat hned a ocividne.

Dobře, priznam se taky mi to predtim necvaklo, proto je dobře, si sem tam nejake takove „hloupe knihy“ o konverzaci precist. Zacal jsem zkouset, co to s lidma udela, když sve jmeno slysi. Nejprve u predzdivek.

Pr. 1: Ani jsem nevedel jak se kamarad opravdu jmenuje, vsichni ho znali pod prezdivkou. (To nevedel u toho stolu snad nikdo krome jeho bratra). Odchytl jsem si jeho brachu jak maleho kralika, a zeptal se. Sam jsem se potom divil, co to s dotycnym udelalo, když jsem ho pri dalsim setkani pozdravil: „Ahoj Petre.“

Pr. 2: Chodime na stejna mista, kde to mame radi. Chodi tam mnohdy i stejna společnost. Jdu si tak do hospudky(na zabavu, na disko...) a potkam tam holku. Vidim ji tam, jejda, ta je pekna. Rikam si, nee. Ted na to nemam naladu (znate ty svoje kecy). Podruhe ji tam potkam znovu, zas nic, tak by to mohlo jit donekonecna, pak si jen u tohodle fora rikat: Jo, tak priste do toho jdu...
Přijdu k ni a rikam: „Ahoj jsi mi povedoma, vypadas jak, jedna kamaradka „Verca“, jak se jmenujes?“... bud se to rozviji hned, nebo ne (ty kdyz se ohradi, ze ma pritele,..), ale to JMENO jsem zjistil.

Druhy den ji potkam na chodniku, mineme se a nic. I když ji/ho pozdravim jen: „Ahoj“, hodne se stava, ze ten clovek nevi, nevedomky prehlizi (okno, nenosi bryle, i když by mel, ma naspech atd.), to nas pak zacnou ovladat myslenky „To je ****, dyt sem se s ni/nim 3 dny bavil jak kdybychom byli pratele odjakziva.“ .. A vsechno je to v haji. Jaky je asi rozdil když ji oslovim: „Ahoj Zuzko,“ a treba se s ni jen minu na chodniku. Hned jsou jine reakce...

ON si pamatuje MOJE jmeno. Na 100% uz neni clovek, jen ten, ktery ji (kdysi) minuly tyden JEN potkal.

Shrnuti? dobre jsou vytazky z jedne knihy..

str. 94-100
… průměrný člověk se zajímá o své vlastní jméno mnohem víc než o všechna jména na světě dohromady …
… pojmenovávat věci spíš po jiných lidech (kamarádech, spolupracovních, společnících)..
… když vedoucí řekne, že si nemůže zapamatovat jména svých lidí, není schopen zvládnout velkou část své pracovní náplně
… lidé jsou hrdi na své jména a usilují o to, aby zůstala zachována..
... zapomenout něčí jméno je těžký prohřešek …
.. jméno v sobě skrývá kouzlo,..
… samo o sobě je vlastnictví té  které osoby a nikoho jiného, odlišuje jedince od davu …
… sdělovaná informace nebo náš požadavek , obojí bývá umocněno, když je vysloveno zároveň se jménem osoby, na niž se obracíme ...

Zásada č. 6: Zapamatujte si, že každému zní jeho jméno příjemně a je pro něho nejdůležitějším.

Carnegie Dale, Jak získávat přátele a působit na lidi
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - Beta, ISBN: 80-7306-051-50 

[larry flint]

priznavam ze sem se v pulce tveho prispevku definitivne ztratila.... jak muze mit neco tak kratkeho jako jmeno, tak strasne dlouhy komentar 

[nevermind]

joo, pamatovat si jména je fajn ... ale z prázdnin mám zážitky kdy sem musel vybírat jaký jména si pamatovat a jaký ne, protože sem byl na táboře, kde bylo cca 140 lidí. Po prvním dni mi z těch jmen začalo hrabat 

[kvarkopako]

Mno, takže jediný závěr z té zmatečné kupy textu, je skutečnost, že je užitečné si pamatovat jména lidí, se kterými přicházíme do styku a občas ta jména používat i při oslovení

To ale nepovažuji za příliš velký problém...alespoň já to mám tak, že na takové detaily a "zbytečnosti" mám, narozdíl od pořádných věcí, celkem paměť...navíc to je u mne umocněné relativně slušnou pamětí na obličeje a hlasy lidí...čili v tom momentě mi pak automaticky naskočí jméno a je to

[Avaranger]

Ja musim uznat, že pokud někdo v konverzaci použije moje jméno/nick v oslovení, tak mí to dělá jakousi malinkatou perverzní radost. Takovou malinkatou svíčičku, že ten člověk ví, že existuju

[ArchimonDe]

Je celkem rozumné, o čem toto téma je. Ten první post je taky dost dlouhý a hlavně si myslím, že autor řeší úplnou kravinu, když se na to podíváme. Já mám pocit, že ho vytáčí, že jeho kamarád udělal něco, co dělá většina lidí. Myslím si, že autor by se měl starat víc o sebe a o to, aby on oslovoval jmény a ne jeho kamarádi aby oslovovali jmény.

[Pepino]

Je celkem rozumné, o čem toto téma je. Ten první post je taky dost dlouhý a hlavně si myslím, že autor řeší úplnou kravinu, ..

Neprotirecis si?  ..

Možná z toho všem vyplynulo, že by mi kamarádovo chování nějak vadilo. Nevadí a spíš zastávám názor, že je každého věc jak se chová. Asi  jsem to jen napsal špatně, a pak předmětem nebylo řešení kamaráda, ale vyzdvihnutí jména jako takového. 

[ArchimonDe]

Neprotiřečím, ale stejně jako ty, jsem to nejspíš napsal špatně, že to tak vyznívá.
Téma je rozumné:  Které téma? Oslovovat někoho jménem.
Autor řeší kravinu:  Jakou kravinu? Že jeho kamarád řekl, že si nezapamatuje jméno.

Snad je to přehlednější teď... pokud jsi řešil něco jiného, tak jsem to buď nepochopil nebo ses nepřesně vyjádřil.
Možná bych ale potřeboval vědět, co se vlastně v tomto tématu řeší.

[Maxx]

Inak k tým menám a oslovovaniu (dám to do tejto témy keď sa tu už niečo podobné rieši):
Stala sa mi zaujímavá vec, trochu ma to prekvapilo - minulý týždeň som kecal s jedným dievčaťom v škole a držala v ruke svoj zošit, ja som si ho zobral že sa pozriem na meno (inak zaujímavý trik ), najprv sa zdrahála ukázať meno, ale dobre sme sa na tom bavili a nakoniec som ho zistil. Každopádne to bolo veľmi zaujímavé.
A dnes sedela na chodbe na lavičke, tak som k nej prišiel a pýtala sa či si ešte pamätám jej meno. Pamätal som si, z čoho bola očividne trochu prekvapená. A nejako sa nemala k tomu aby sa opýtala na moje, tak som jej ho musel vnútiť otázkou či vie ona moje... Ona že nie, povedal som jej ho a potom mi podala ruku. Divnééééé...

[Unixorn]

Ehm, nejlepsi strip na tohle tema:

http://xkcd.com/302/