Emoce jako takový

[bezradnej]

Chci se zeptat, jestli dokážete naprosto (nebo alespoň z větší části) zvládat svý emoce a jak to případně děláte. Všude je něco, co s člověkem mává a já bych se chtěl naučit svý emoce zvládat tak, abych si jima neubližoval, příliš se nenervoval a neprožíval.
 
Nějakej čas je můžu cíleně potlačovat, jenže když potom přeteče ten pověstný pohár trpělivosti, bejvá to ve výsledku ještě horší. Když bych si chtěl upouštět ventil průběžně, připadal bych si jak hysterka. Rozebírat si problém na atomy (jak někdo radil v jiným tématu) je sice hezký, ale to jde dobře u cizího problému, ne u vlastního, kdy se v hlavě honí milion myšlenek a volovin současně, kdy uvnitř těla něco vibruje, přestože o to člověk nestojí. Někdy je opravdu velikej boj, mezi rozumem a pocitama. Myslím si, že v tomhle jsem dost ženská, jak všechno prožívám. A chci se toho do jistý míry zbavit, protože si jen zasírám mozek a stejně to ničemu nepomáhá, jen to bere čas a energii.

Takže, nějaký rady, náměty, nápady, jak zvládat svý vnitřní boje, jak najít trpělivost, vnitřní klid?  Je mi jasný, že jobovky budou chodit furt, jen nechci bejt tak často vykolejenej, toť vše.

Dávám to do sekce o komunikaci záměrně, protože to komunikace vlastně je a to ta nejdůležitější- sám se sebou.

[Buchy]

Nemusíš svoje city ventilovat mezi lidma, ale můžeš v soukromí ...
Pak existují určitě spousty rad na sebeovládání - v tom tkví úspěch - zkus pohledat na netu
Můžeš si zajít na okrah lesa dál od civilizace a zmlátit strom a nebo zařvat na tamní zvěř z plných plic - a hned je po vzteku
Potom bych viděl velkou část úspěchu i v tom, že se nenecháš jen tak ovládnout emocema a budeš vyrovnanější ... prostě tě nic nerozhodí ...

[Av4]

jj, bejt vyrovnanej je nejlepší. Ale recept na to není jednoduchej. Zvlášť pokud jsi cholerik

Já jsem si ve vypjatých situacích zvykl odpovídat klidným hlasem a baví mě, jak jse mnad věcí, když to dělám

[bezradnej]

Roky jsem aktivně sportoval, kontaktní sport, takže tam jsem se vyblbnul dostatečně, kvůli těžkýmu zranění jsem s tím ale musel seknout a mám už nadobro s jakýmkoliv kontaktním sportem utrum. A poznávám, že mi to fakt chybí, víc, než jsem si připouštěl. Snažím se ze sebe negativní emoce dostat klasickým cvičením, když mě něco rozhodí, tak se často zruším tak, že už nemůžu ani jezdit myší po stole  , ale furt to není ono (ale neberte mě tak, že jsem nějakej mamlas, kterej když si do někoho nepraští, tak má blbej den  ) Prostě a jednoduše, fyzická aktivita mi už nestačí. Navíc si to chci srovnat hlavně v hlavě a neřešit to jen fyzickou dřinou.

Můžu se jít vyřvat do lesa, do skal, ale to taky není ono, navíc když jsem venku, je mi dobře a nemám potřebu tam ječet  blbě mi začíná bejt, když se vrátím mezi 4 stěny. A někdy prostě doma bejt musím, nemůžu bejt furt v luftě  Většina lidí si o mně v reálu myslí, že jsem dost flegmatickej, případně naprosto vyrovnanej člověk, do jistý míry jsem, s většinou věcí se vůbec netrápím, ale jsou určitý okruhy, kde mě zase rozhodí každá "blbost", často i taková, že to nikdo jinej vůbec nezaregistroval. A to chci právě změnit.

Příklad: udělám svojí práci, ale šéf mi řekne, že to za moc nestálo. Já vím, že stálo, protože v práci mám o sobě vysoký mínění a jsem přesvědčenej, že jí odvádím na vysoký úrovni (i mi to zákazníci často říkaj), nicméně mě to mrzí. Můžu si říct, že je blbej, že má každej právo na názor, že má jen špatnej den, prostě si to zdůvodnit stem způsobů, ale ten blbej pocit a zklamání už v sobě jednoduše mám. Za pár hodin mě to přejde, ale pak bude zase něco novýho, co mě rozhodí. Ono to vypadá, že v tom něčem fakt nejsem sebevědomej, že si jen NAMLOUVÁM, že moje práce stojí za hodně, ale uvnitř mám zakotveno, že tomu tak není a proto jsem z toho vždycky tak rozhozenej... že by to bylo ono? Faktem je, že zákazníci bejvaj spokojení, ale já jsem sám sobě strašným kritikem a vlastně nikdy spokojenej nejsem, vždycky mi přijde, že jsem to mohl/měl udělat líp. 
Ale to je jen příklad pracovní, ono toho je víc, třeba mě dost vytočí, když mě někdo neprávem z něčeho nařkne, atd. ...

Zkrátka chci bejt naprosto vyrovnanej, aby když mi někdo udělá něco "špatnýho", nebo se "blbě" vyjádří, pomyslně pokrčit ramenama a NEŘEŠIT to, neřešit názory ostatních, když o ně nestojím. Úplně to dostat z hlavy a zabejvat se něčím, co má smysl. Teď to totiž mám někdy přesně naopak, že mi to hlavu úplně zablokuje. Ale je právě zajímavý, že je to jen v určitých oblastech života, abych tak řekl...

To odpovídání klidným hlasem, to je u mně normální, já totiž snad ani neumím řvát. Za posledních x let jsem zařval snad jen jednou a to v situaci, kdy by každej jinej už asi zabíjel... 

[Av4]

Musíš se naučit být rád a mít radost z toho, že to umíš zvládnout. Vymysli si něco (třeba se jen nadechneš a vydechneš, co uděláš, aby ses uklidnil. A ve chvíli, kdy tě neco naštve tak to udělej a měj radost z toho, že si to tentokrát zvládnul.

Ale někdy to prostě nejde. Když ti někdo ukřivdí a ty z toho máš problémy, tak ti "bejt v klidu" nepomůže a jsou tam IMO naštvání a emoce na místě. Aby si totiž náhodou lidi nezvykli, že můžou s tebou dělat co chtěj.

[bezradnej]

Snažím se dělat to, že začnu anglicky počítat třeba od 400 pozpátku, teda něco, co nejde automaticky a musím na chvilku vypnout všechno ostatní a soustředit se na to. To docela funguje na ten první nával zlosti, to ano.

Jde o to, že když už někdy vylítnu, tak mě to pak dost mrzí, ne kvůli tomu, že jsem na někoho důrazně vyjel, ale že jsem prostě byl třeba až moc důraznej (není to jen o křiku), že jsem vlastně vůbec vyjel, zkrátka že jsem nad tím neměl nadhled a navíc se mi sem-tam podaří říct/udělat i nějakou blbost, kterou se (v mých očích) shodím, protože za normálního stavu a v pohodě bych to neudělal.

[Av4]

Ale tak zas nemůžeš bejt jak robot a všechno filtrovat. To taky neni dobrý. Emoce jsou potřeba. Jinak jim úplně odvikneš a nebudeš zvládat ani ty pozitivní

[bezradnej]

Myslíš, že nejde přijímat a těšit se z těch pozitivních a negativní nechat plavat? Si myslím, že by to do jistý míry mohlo jít zvládnout, jen zatím nevím, jak na to... 

[Neferu]

Kéž by to tak šlo, ale nikdy nejde nechat ty negativní úplně plavat. Třeba jde si z nich tolik nedělat, ale úplně vyfiltrovat nejdou.
Vážně neni dobrý si úplně odvyknout.. Já jsem byla dlouho "opatrná", aby se mnou zase někdo nezamával a teď ve mně probudit emoce je docela umění. Nemyslim tim, že jsem bezcitná ledová královna. Jen si pořád dávám nějak pozor a už mě to taky štve.