forum.QARK.net

Mám asi nějaký podivný psychický blok či co,se spolužáky dokážu občas promluvit,se spolužačkami je to nepoměřně těžší.Ale prostě nevím,jak to mám překonat.A extrémní to je,když mám jít někam mezi lidi,to je pro mě hodně krizová situace.Nevíte,co s tím?

Tohle se dá změnit jenom tréninkem, jinak asi ne. Měl jsem podobnej problém. V 8 .a 9. třídě jsem nemohl ani promluvit s holkou a když už jsem se s ní bavil přemýšlel jsem nad každým pohybem, abych se neztrapnil atd. Pak po přechodu na střední to nějak vyznělo do ztracena - velký podíl na tom mělo to, že ve třídě máme 19 holek.
Zkus nejdřív něco jednoduchého, popros nějakou holku jestli ti něco nepujčí ( sešit, gumu, tužku..) odbouráš nějakej počáteční strach..

no já taky pořád nedokážu z holkou promluvit na ulici i když to zkoušim občas :wink: .
A tohle co máš ty měl aji kamoš, prostě mluvil tak akorát se mnou a řikal mi já pujdu mezi lidi a mám divnej pocit jakobi na mě všichni koukali. Že sleduji každý jeho pohyb co udělá a tak... A prostě já jsem mu dokola řikal choĎ mezi lidi a nevšimej si jich prostě chce to čas halvně :wink: a teď je z toho miho kamoša kluk co je obklopenej holkama nedělá mu problem bavit ze z kimkoliv. Já jsem na tom pořád stejně dá se říct. No je to trochu lepši ale on mě předběhl. Tak prostě se vykasli na to co ti říká sebevědomí nebo coto je za hlas kterej ti brání v komunikaci a proste to musiš překonávat

Tak to vypada, ze mas male sebevedomi. Dela ti napriklad problem si o prestavce ve tride sjednat klid a vystoupit pred tabuli a neco pronest? (Napriklad "odpada posledni hodina".)

To většinou nedělám,ale určitě by mi to dělalo problém.A taky se chovám hrozně blbě.Většinou,když něco řeknu,tak se strapním

Strapnis? :shock:Tak to musis rikat bud strasne kidy, anebo te lidi psychicky sikanuji tim, ze se ti smeji...

když to vezmu podle sebe v prváku a druháku na střední, tak to určitě není tím že bys říkal "kidy"
je to tím, že třeba spolužáci vycítili že nemáš sebevědomí a snaží se tě třeba dostat do úzkých, ten problém jsem měl já... nikdy mi nebavilo vyhledávat konflikty, byl jsem introvert, taky jsem se s nikým moc nebavil, o přestávce jsem pořád seděl na židli...prostě mi to tak vyhovovalo...ale prostě spolužákům jsem asi přišel "jinej" tak se bavili úplně vším co jsem udělal (i když to byli úplně normální věci): zasmál jsem se - "Ty se směješ jak blbeček", měl jsem jinej účes - "POdívejte se, jak to má krásně na stranu" taky mi deptali třeba tím že mi říkali zdrobnělinou jména schválně, abych se cítil trapně.....pak se to zlepšilo, protože zjistili, že už se necítím po těch jejich narážkách tak nesvůj a přestali....

postupem času jsem pochopil že se mi nesmáli kvůli tomu, že jsem byl tak trapnej, ale kvůli tomu, aby viděli, jak trapně si připadám, jak jsem nesvůj z jejich narážek....jen tak pro zajímavost, chodili tam se mnou kluci co měli naprsoto strašný účesy, oblečení, keci, a byli borci, nikdo se jim nesmál....
všechno je to jen o tom, jak ty vidíš sebe, jakmile ostatní zjistí, že nejsi v pohodě, začnou toho zneužívat třeba, nebo tě ignorovat.....chce to postupnými krůčky získávat pozornost.....držim palce

Jo tak to bude trvat hodně dlouho,než se z toho nějak dostanu

to je individualni a vetsinou to zalezi na tobe. Musis se psychicky obrnit, nejsi prece zadna cukrova panenka. Nerikam, ze se musis stat ze dne na den tridnim bavicem, ale zkus si davat postupne cile. Pro zacatek ignoruj vysmech nekterych spoluzaku, nemas prece zapotrebi aby si nekdo na tvuj ukor zvysoval svoje sebevedomi  :wink: Dalsim krokem muze byt komunikace s okolosedicimi jedinci, zacni necim nenarocnym - pujc si poznamky, mluv o skole, o knizkach co ctes, o muzice co poslouchas atd. Dalsi faze - verejne mluveni. Vem si treba referat a mluv pred celou tridou, podpora tech spoluzaku s kterymi ses bavil ti zvedne sebevedomi.
proste prestan premyslet kdy uz se ti nebudou trepat kolena, protoze to samo neprejde, musis na sobe pracovat sam. Nerikam ze musis veci hned lamat pres koleno, ale trochu sebezapreni to asi vyzadovat bude

ještě jednu věc, ono v partě lidí, kteří už tě mají v určitý škatulce, se to pak dá změnit docela těžko, ale dá se..... koukám je ti 18, to za chvíli budeš určitě maturovat, a jestli plánuješ třeba vysokou, tak tam se od začátku můžeš prezentovat jinak a lidi tě taky budou brát jinak.....

no jo ale tezko se clovek prezentuje jinak, kdyz ho jiny lidi znervoznuji... to je totiz strasne poznat  :wink:

to je pravda, ale:
já když jsem chodil na tu střední, tak jsem jen každej den pak čekal kvůli čemu se mi zas budou smát, tak jsem byl taky strašně nervozni, jenže jsem si řekl při nástupu na výšku, že s tím něco udělám:"Nikdo mi tu nezná, tak se uvedu jinak" hned od prvního dne jsem se začal bavit se spolužačkama (je to dobrý na začátku, nikdo nikoho nezná, žádný party, kam by se člověk musel snažit zapadnout), ptát se jak na tohle, jak na tamto, kde je jaká učebna...a tím jak jsem plno lidí najednou znal, tak jsem cítil, jak roste zájem o mě, všichni mě měli za toho, co zná plno lidí, se všema se baví atd.....taky to pro mě nebylo lehký, pořád mi není dobře když musím vystoupit před třídou s referátem, nebo když se mám začít bavit s uzavřenou skupinou lidí....ale změna tam je.....

Tak ctete lidi:

henry: To, co se ti delo na stredni (spoluzaci se ti smali) se nazyva psychicka sikana a podle trestniho zakona Ceske republiky SE JEDNA O TRESTNY CIN! :!: :!: :!: Je to tak. :| Kazdy vychovny poradce ti to potvrdi! Taky muzes nalistovat trestni sbirku zakonu...

larry flint: S tebou nesouhlasim v jedne veci. alda66 MUSI NA POSMESKY SPOLUZAKU VZDY REAGOVAT. ZA ZADNOU CENU SI JICH NEMUZE NEVSIMAT! TO JE TA NEJVETSI CHYBA, KTERE SE MUZE DOPUSTIT! (A ZREJME TAKY JIZ DOPUSTIL.)

alda66: Tobe bych doporucoval ihned zajit za skolnim psychologem. Jedna se o sympatickou osobu ktera ti neuveritelne poradi. (Za to, ze jdes k psychousovi se nemusis stydet. Desitky lidi se s nim radi o vsemoznych problemech. Ja tam byl taky.) Jeho rady jsou nad zlato. Ver mi! Se sikanou mam zkusenosti. NIKDO NEMA PRAVO BEZDUVODNE KOHOKOLIV PONIZOVAT! Pokud se nejedna o sikanu, jak jsem na 90% presvedcen, za skolnim psychologem bys mel zajit taky. Tvuj strach z lidi se mi totiz nezda normalni a mel by ses sverit nekomu povolanejsimu nez uzivatelum tohoto fora. Hlavu vzhuru chlape! Drzim ti palce!

taky sem chodil k psichologovi je to dobrá věc ale kvuli něčemu jinymu 8-[..

A vynechal bych toho "školního psychologa" protože to se prostě neututlá a jeho pověsti by to zrovna nepřispělo. Normální psycholog bude IMO lepší.

mě se ve škole jako neposmívají a dokážu komunikovat,ale spíš bez vlastní iniciativy,spíš jenom reagovat a právě mimo školu skoro vůbec nechodím ven,jsem taková putka dománcí bohužel.A tady je asi ten nejhorší psychický blok.Taky nedokážu mluvit s holkama,s klukama celkem jo,ale s holkama to už nejde.

Potrebujes sa dat hlavne do pohody. Za kazdych okolnosti, nech sa deje, co sa deje, hlavne ty ostan v pohode. Ono to zo zaciatku pojde tazko, ale pokial vytrvas, vyhras.
Taktiez by si mohol zacat chodit trochu medzi ludi. Zo zaciatku sa mozes len prechadzat po vonku, pozorovat ludi, nadvazovat s nimi ocny kontakt. Nic viac. Potom mozes postupne skusat aj ine veci. Pozdravit niekoho a nic viac. Spytat sa na cestu, kolko je hodin, proste hocico. A zakazdym, kym postupis na vyssiu uroven (cize kym nezacnes napr. pytat sa na cestu), tak si skus niekolko krat ten predchadzajuci level. A neboj sa po spytani hned odist, pokial ta nenapadne, ako pokracovat.

A ten psycholog nie je zla moznost. Verim, ze to dokazes a stratis tento strach s ludi.

Ja som bol na tom podobne ako ty. Ked som mal 16, bol som v USA. S ludmi som skoro nekomunikoval. Vecer som si vacsinou pripravoval temy, na ktore by som sa mohol s ludmi zo svojho okolia bavit. Ked prisiel nasledujuci den, aj tak sa nic neuskutocnilo, lebo som sa proste neodhodlal a povedal som si, ze snad zajtra. Lenze potom som to videl, ako sa bavia ludia okolo mna a postupne som to skusal. Zelal som si jedno, aby som sa dokazal niekedy porozpravat s hocikym. Mozem povedat, ze po par rokoch sa mi to podarilo. Je to beh na dlhu trat a je len na tebe, ci sa chces nan vydat alebo nie.

Ja jsem chodil ke skolnimu psychologovi a nikdo krome me, jeho a uzivatelu tohoto fora to nevi. Kazdy psycholog je navic zavazan zakonem, ze bude mlcet. Nemuze bez tveho svoleni vyzradit tarka nic. Pokud si myslis, ze hned, jak se u nej objevis kontaktuje tve rodice a tridniho ucitele, tak se hluboce ptetes. Mohl by za to jit sedet. Nemuze ani vyslovit jmena svych "pacientu". Na to jsou paragrafy. Jinak ja si myslim, ze je lepsi jit ke skolnimu psychologovi. Pokud jsi student, nemusis nikde slozite chodit a mas to zadarmo. Proste mu zaklepes na dvere. Pokud nejsi hlupak, tak tam samozrejme pujdes po vyucovani a ne o prestavce, kdyz jsou plne chodby tvych spoluzaku. Chodit k psychousovi je navic uplne normalni vec za kterou se nemusis stydet. Je to jako chodit k doktorovi. A pokud se prece jen provali, ze alda66 chodi k psychologovi (to je samozrejme, pokud to sam nekomu nerekne, nemozne) je to mensi ztrata na jeho povesti, nez kdyz s nikym nekomunikuje a na posmesky svych spoluzaku nereaguje, sklopi hlavu a odejde jak spraskany pes. :|

Ja bych to už neviděl tak černě,ale pro mě je hrozně těžký,když třeba někam jedem,tak si zvyknout na to,že jsem mezi lidma.A při komunikaci prostě neumím začít,iniciativa chybí.

OK, zdá se že jsi tenhle problém nikdy neměl. Když jsi dole tak poslouží cokoli :) A ohledně provalení - jistě že enbude blbej, ale u mě vždycky spolehlivě fungovalo, že se na všechno takhle přišlo. A moh sem se snažit sebevíc.

nejsem blbej

Neni blbej :D

Trestna muze bejt psychicka sikana jak chce, ale bohuzel je vsude. Na kazdy skole, vsude.

Ten prestup na vysokou je opravdu velmi velka a docela jednoducha sance jak zacit znovu, jinak, lépe.

A skolni psycholog? U nej by to nic neresilo a "kamosi" by meli jen dalsi terc posmechu.

Pokud nechces cekat, tak na tyhle lidi nejlip plati, kdyz je nejak "ohromis". Udelas neco, co by bud sami nesvedli a nebo ceho si velice ceni. Nevim. Treba nejakymu propadlikovi pomuzes s testem ve chvili kdy cejti ze ho za tu sikanu muzes totalne utopit nebo tak. Je to tezky, neco takovyho najit, ale pomaha to, vlastni zkusenost. :-)

Mr. F.: Jednim slovem vystihnu tvuj prispevek - LOL! Nic ve zlem. Sikana je sice vsude, ale tim, ze polezes do p****e tem, co te sikanuji jen celou vec zhorsis. Kdybych byl ja sikanovanym, tak bych rozhodne necekal a netrapil se, az budu na vysoke a zacnu novy zivot. Precti si prvni vsechny prispevky a pak neco pis. ("A skolni psycholog? U nej by to nic neresilo a "kamosi" by meli jen dalsi terc posmechu.") To, ze chodis k psychousovi se nikdo nema jak dozvedet (To uz sem tady psal!). Ano, sikana je vsude, protoze velka vetsina lidi se sikanovat necha a nic s tim neudela. Nijak se nebrani. K teto skupine lidi bych uprimne a sprominutim (podle tveho prispevku) bohuzel zaradil i tebe...

Alda66 se ale vyse zminil, ze sikanovany nejspis neni.

=D> =D>

ano alda už šikanovaný není,já si spíš ubližuju sám,ono to asi nebude tak těžký,ale musím se k tomu nějak dokopat

Zkus anketu (viz. Qarkuv clanek na main webu). Bez s ni oslovit ty nejvetsi kocky na ulici... :D :lol: 8)

Jako,že bych jim něco řekl,to bych asi nezvládl

ako to do prdele mozes vediet, ci to zvladnes alebo nie, pokial to vobec neskusis? Fakt do toho bez, nemusi to byt anketa, ale rob nieco so sebou. Nemas co stratit a uvidis, ze casom si na to zvyknes.

?! :shock: Mas sebevedomi na urovni australopiteka. Zkus se nad tim zamyslet: Co se mi muze stat, kdyz nekoho oslovim? Porad premyslis nad tim, ze se strapnis. Neuvazuj, co si o tobe mysli druzi lide. Na tom nezalezi. Dulezity je tvuj osobni dusevni stav. Musis se sebou neco delat. Nehazej flintu do zita. Bez vsechno z nadhledu. Kdyz nejde o zivot, nejde o nic! :!:

Ale to prostě jen tak nejde,já vím,že pro vás asi to nic není,ale pro mě odhodlat se k tomu,to je hodně těžký

Pre nas to tiez kedysi bolo hrozne, lenze malymi krokmi sme sa dostali na tu uroven, kde sme dnes. Ked kazdy den nieco spravis, uvidis, ze za chvilu ti to nebude robit vobec ziadny problem. Skus namiesto vyhovoriek, preco to nejde, hladat moznosti, ako by sa to dalo.

Holt bez prace nejsou kolace. Predstav si tuto modelovou situaci: Jde proti tobe nejhezci blondynka, co jsi kdy videl. Ma vypracovane telo a krasnou uplou bilou minisukynku, slunecni brylky. Ty ji zastavis. Reknes treba, ze ji to naramne slusi. Muze se ti stat toto:

a) divka se usmeje a zapoji se s tebou do konverzace
b) divka te ignoruje a jde dal (pripadne te nejak odpalkuje - to pokud na ni budes slintak jak uchylak :lol: :-$)

Vetsinou se v praxi setkas s moznosti b). Pokud ale budes "trenovat", casem se ti podari moznost b) minimalizovat. Proto je dulezite nebat se a skocit na vec. NIKDY SE S TEBE NESTANE BALIC, POKUD PARKRAT NESPADNES NA HUBU. Chce to hlavne bohatou praxi. :D 8)

Chápu jsem prostě moc velký zbabělec

Kdyz budes o sobe rikat, ze jsi zbabelec, tak tim tuplem nebudes balic! :!: K tomu, aby jsi balil POTREBUJES SEBEVEDOMI jako sul! :!:. Musis si vduchu rict, ze jsi king a vykrocit za nejvetsi ku**ou, co je pobliz. Je to psychicka bariera, kterou musis prorazit! :!: Casem zjistis, ze to nic neni! :!: Zezacatku budes nervozni a "budes padat na hubu". Je ale nesmirne dulezite, aby jsi to zkousel porad dokola a neustale dal! :!: Jinak to nejde kamo! :!: :wink: Zacatek je vzdy nejtezsi... Rid se heslem: KDYZ NEJDE O ZIVOT, NEJDE O NIC.

To že jsem king,tak to si klidně v duchu řeknu,ale to je tak všechno

Nejde o to len si to povedat, ale tomu skutocne aj uverit.

A pokial hovoris ze na to nemas, tak nam to dokaz, ze na to nemas.

Proc nejdes za tamhletou skupinkou dvacetiletych holek a nepolibis jednu z nich? King je prece nejlepsi na svete. Na co vztahne ruku, to ma. NIKDY SE NICEHO NEBOJI, ZVLASTE NE NEUSPECHU (Protoze nikdy neuspesny neni.). KING NEVI, CO TO JE POKORA. A ted si odpovez tuto jednoduchou otazku: Opravdu si v duchu reknes, ze jsi king? :|Pokud by ses jako king alespon zcasti choval, tak uz mas babu. 8)

Zadna holka nechce kluka, o ktereho se nemuze oprit. Sebevedomi je ve vztahu zaklad tak ze sebou neco delej chlape... :x :x :x

A je to čím dál horčí,nedokážu to překonat

jóoo, kdo sám nechce se sebou něco dělat, tomu není pomoci........

Z iného fóra, snáď mi to admini nezmažú, nejedná sa o nijaký článok:

Komu neni rady, tomu neni pomoci. Mam cim dal tim vetsi pocit, ze si z nas delas srandu aldo66. Je ti fakt 18?

To přece není nic složitýho, začni třeba tím, že taky založíš nějakou anketu a pak se holek budeš ptát...tím dáš sobě pocit, že nemluví pro tebe, ale pro tu anketu a nebudeš mít takovej strach. Nebo jdi na nějakou diskotéku...projdi okolo holky, řekni - nahlas a sebevědomě "ahoj" (tohle slovo ze sebe musíš vyklopit i kdyby se dělo cokoliv) a prostě půjdeš dál. Třeba za tebou ta holka i přijde.

Hlavne se nesmis bat neuspechu. Zacatky jsou vzdycky nejtezsi. Jak uz sem psal vyse, pravdepodobne se ti zezacatku nebude darit. Vetsina holek te bude ignorovat. Na druhou stranu te ale zadna nebude ponizovat. Chapes? Mezi tim je rozdil. Mne se taky nedarilo a neznam nikoho, komu by padaly holky samovolne k noham, aniz by byl zkuseny balic a mel komunikacni schopnosti na urovni recnika. Cim vice te holky budou odmitat, tim vice se z nezdaru muzes poucit a budes zkusenejsi do budoucna. NEJDULEZITEJSI VEC ZEZACATKU JE, ABY SES PO ODMITNUTI SNAZIL DAL. NESMIS HAZET FLINTU DO ZITA. Pokud se chces naucit oslovovat holky jen tak na ulici, asi je opravdu nejlepsim resenim ta anketa. Muzes si ji stahnout na mainwebu. Lovu zdar...

Nedávno jsme byli s našima na takové akci,byl jsem mezi lidma a bylo to uplně strašný.Teda mám různý nálady,ale tohle bylo nejhorší co jsem kdy zažil.Prostě jsem vůbec nedokázal mluvit a byl rád,když jsem jeli domů.O tom ,že bych nějakou holku oslovil nemohla být ani řeč,prostě děs.Nevím,čím to je.

Hele, máš na fotce Eso Rimmera, tak buď jako on... :)

Co to byla za akce? Techno party :D? Ja kdyz jsem na akci s rodici tak taky nebalim baby. To je vcelku logice. Bez na akci/parbu s kamosema se kterymi si rozumis.

Já vím,že na to mám,dokážu to,určitě.Mám to v sobě,jenom to musím dostat ven.

Super, to je prvy predpoklad k uspechu, ked veris, ze na to mas. A teraz sakra zodvihni ten tvoj zadok a chod oslovit aspon 10 dievcat len s obycajnym ahoj. Nic viacej. A napis ako to dopadlo. Hlavne od toho nic necakaj.

Asi bys potřeboval nějakýho kamaráda, kterej by tě dovedl před nějakou holku a ty bys prostě něco musel říct :-) Aspoň to ahoj.
Pokecej si o tvým problému s kamarády a podnikněte něco společně. A vůbec máš nějaký kontakt s holkama? Bav se s kýmkoliv, se spolužačkami, prostě s kýmkoliv nebo si nech dohodit nějakou holku na pokec...i 10 minut stačí...to by pro tebe snad někdo z kamošů udělal a tobě by to náramě pomohlo.

No kamarádkám a spolužačkám to "ahoj" řeknu,ale přesně nevím a občas zkusím rozvinout kratší dialog ale nic moc zatím

No myslím že jsem pohnulk s mýmy problémy tím správným směrem už je to mnohem lepší,alespon mám ten pocit,že je to lepší.

A co konkretne sa zmenilo?

Abych pravdu řekl,někdy mi komunikovat jde,jindy když jsem mezi lidmi,tak bych si nejradši psal přes ICQ,bohužel to druhé převládá

Myslel jsem si,že se to zlepšuje ale opak je pravdou,cítím se stále hůř a hůř

Potřebuješ kámoše, kterej tě z toho dostane. Někoho kdo neni jako ty. Prostě tě vezme s sebou, nehledě na to, že se budeš cejtit blbě, nebudeš mít co říct. Prostě se bude snažit zapojit tě do hovoru a dřív nebo později se do toho prostě dostaneš.

K řešení strachu ze sociálních situací se v klinické praxi používá metoda expozicí. V čem to spočívá? Opakovaně se vystavuješ situacím ze kterých máš strach, a tím se je učíš překonávat. On totiž celkem spolehlivě funguje začarovaný kruh toho, že máš z určitých situací strach, tak se jim vyhýbáš, a protože se jim vyhýbáš, tak se je nenaučíš zvládat a tím větší z nich máš strach. Pochopitelně nejde o to, abys jen tak z ničeho nic zkusil dostat třídní sex-bombu do postele. Sestavíš si seznam situací, které ti dělají problém, od nejlehčích až po ty nejtěžší. Začneš těmi nejlehčími a až je budeš zvládat, tak se posuneš dál. Úplně jsem nepochopil jestli máš problém zvládat i situace každodenního života (vyřizování na úřadech, mluvení s neznámými lidmi a tak) anebo se to týká jenom holek. Pokud se jedná o ten první případ, tak odtud bych začal, protože to jsou konec konců věci, ve kterých až tak o tolik nejde. Až ty nebudou problém, tak potom bych se přesunul k holkám. Věř mi, že jiná cesta z toho není. Zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Všechny sociální situace se nenaučíš zvládat jinak, než že se jim budeš pravidelně vystavovat.

a flirtíš/komunikuješ s holkama třeba na pařbách když máš v krvi? když si v náladě?

já třeba i když mám alkohol v krvi, tak se sice víc směju, ale ve flirtování mi to absolutně nepomáhá :D

No,  jsem na to stejně jak Alda. A tahle diskuze mi nijak zvlášť nepomohla  :(

Ahojte, Moby má pravdu s těma expozicema. Prostě se do těch situací naschvál dostávat nebo si je nějak uměle vytvořit-sice se to lehce povídá, ale hůř dělá - znám to. Taky, když jsem měl kolem těch 18-20 let(ted mám skoro 24), tak jsem měl něco jako fobii z lidí (nebo bych to spíš popsal - nezapojoval jsem se do kolektivu a moc se nebavil z toho důvodu, že jsem nevěděl, o čem se bavit a taky jsem měl strach z odmítnutí - že mi něco vyčtou, prostě že nebudu dokonalý, a s tím spojené samozřejmě nízké sebevědomí atd. - sice to mám v menší míře dodnes, ale aspon můžu pořád něco zdokonalovat - a o to jde..)

Ono nic jiného, než na sobě pracovat ani nejde. Ono se to prostě musí postupně zlepšit(pokud ten člověk samozřejmě bude chtít). Taky je důležité si zvyšovat sebevědomí(četba motiv. knih, sugescí, že jsi dobrý, že to dokážeš, hlavně se odhodlat, já jsem třeba začal posilovat někdy kolem 15-17 roku,když mi zjistili skoliozu - a tak nějak posiluju dodnes, to taky přidá hodně na sebevědomí,když se vám vyrýsují bicepsy,prsa,záda a tak. Taky hodně přidá pěkné oblečení, které vám padne a cítíte se v něm dobře, no a být upravený, o tom snad ani nemusím mluvit). Tak třeba dnes jsem šel do města za jednou "kamarádkou", která se mi hodně líbí - je na brigádě v obchodě, tak jsem tam šel. Sice jsem se odhodlával, jestli jít (ještě abych nešel, když jsem jel do města jen kvůli tomu :), ale chvilku jsem se odhodlával - jsem si připadal jak malý puberťák, který jde na první rande :) - a přitom jsem s ní byl už tak 3 - nebudu rozvádět. Každopádně jsem si řekl - no co, nemáš co ztratit, přece takové situace musíš vyhledávat, a tak jsem vešel. A nakonec z toho bylo 2 hodiny a 45 minut super pokecání (samozřejmě mezitím obsluhovala zákazníky, kteří došli, ale nebylo jich moc). Absolutně vpohodě - ono to je sice taky dáno tím, že ona slečna je dost ukecaná, já spíš ne, takže jsem udržoval konverzaci tím , aha, hm, fakt, tý jo, někdy něco přihodil, nějaký vtípek a nakonec jsem z toho měl super pocit - žádné lámání přes koleno - vyrušila nás až její kámoška, která si přišla za ní taky pokecat, tak jsem se taktně odporoučel, řekl jsem že jdu na oběd a ještě jsem řekl ahoj té její kámošce, která byla taky dost pěkná - takže suma sumárum - celkem úspěch. No a někdy tento týden k ní asi půjdu hodit nějaké hry na její komp.. :) Chlapi, prostě se nebojte, pracujte na sobě, znám to, když se člověk bojí, ale stačí si uvědomit - co můžu ztratit, nic. I kdyby se něco nepovedlo, nějak jsem se přeřekl - no a co, jsem přece člověk, ne dokonalý stroj. Nikdo nemá právo mě soudit, nikdo mi nemůže nařizovat, jak se mám chovat, já jsem přece stejně dobrý jako každý jiný člověk, mnohdy i lepší. Tak proč si tím kazit část života...

Jo a ještě jsem zapomněl  - smějte se,usmívejte se (nekřenit) buďte veselí. Protože smíchem nikdy nikdo nic nezkazil :) teda skoro nikdy :)

No, u tohohle je problém že on musí bejt king i v jinejch rovinách - kdyby tam přišla nějaká známá a pohledná osobnost a takle počastovala onu skupinu dvacítek, rozhodně se dočná jiné reakce než obyčejný kluk... to je snad jasné... nebo to vidí někdo jinak?

Tenhle postup (Luky) nebude fungovat z jednoho prostého důvodu. Pokud má někdo nízké sebevědomí, tak je to věc, která se zpravidla dlouhodobě vytvářela, takže ten člověk má velmi dobrý důvod pro to, mít na sebe názor takový jaký má. Stejně tak, jak se dlouhodobě vytváří negativní mínění o sobě, je potřeba vytvářet i to pozitivní. Když si člověk jako Alda (a jemu podobní) bude nalhávat jak je děsně dobrej, tak tomu možná bude chvilku věřit, a třeba pokud bude vhodná konstelace hvězd, tak i za nějakou slečnou půjde a pak nastane kámen úrazu. Proč? Je to to stejné, pokud bychom strčili neplavce do hluboké vody s tím, aby začal plavat. Prostě tu situaci nezvládne a akorát se ztrapní, ať už koktáním, nemotorností apd. Tím vším si akorát potvrdí jakej je hroznej trouba, a že na to nemá. A to je špatně.

Pokud by měl někdo zájem se dozvědět o sociální úzkosti víc, tak můžu jenom doporučit knížku od Jána Praška Sociální fobie. Stojí necelé dvě stovky a je tam také mj. podrobně rozepsaná metoda, kterou jsem zmiňoval ve svém předchozím příspěvku.

OK, ale co si myslíš o tom, že nestačí "se mít za kinga" (mít vysoké sebebvědomí [pravé sebebvědomí, ne to "nadopované]) ale že je i potřeba "být king"? Prostě si myslím že kdyby jen tak někdo s vysokým sebebvědomím ale jinak obyčejný člověk jen tak líbnul někoho na ulici, bude v nejlepším případě za debila, v nejhorším začně ženská vyšilovat (což ony umí) a bude z toho mít dotyčný opletyčky třeba i se zákonem, protože v téhle perfekktí zemi by se to bralo jako seuální napadení.

Můj problém je v tom,že já mám hodně proměnlivou náladu,někdy se cítím blbě,tudíž bych asi nic nesvedl,ale někdy když mám dobrou náladu,tak je to jiná,tam určitá schopnost komunikovat je,ale největší problém je,že já sám od sebe ven mezi lidi nikdy nejdu

Fredy: Jo, s tímhle s tebou souhlasím. Ten, kdo je sám ze své podstaty "kingem", má rozhodně větší pravděpodobnost, že s tímhle drzým chováním uspěje. Myslím, že to nejde úplně zevšeobecnit, ale ve většině případů to tak bude.

Alda: Proč bys nešel sám mezi lidi? Tohle řekněme "procvičování" nemusí mít konkrétní cíl. Prostě půjdeš ven, a ty situace, kde bys mohl začít hovor s někým cizým, se ti sami nabídnou. Stačí akorát uvažovat tímhle směrem. Možná se ti to tak nezdá, ale v tomhle máš velkou svobodu a sám si můžeš vybírat, na co si troufáš a na co ne. Udělat ty první kroky je samozřejmě těžké, ale dál už to potom půjde čím dál líp.

Pro mě komunikace zase není tak problém,pro mě je těžký ten začátek

proměnlivá nálada: máš něco, co ti většinou zvedne náladu?....Jestli jo, tak se tomu věnuj více a častěji a nebo se věnuj tomu, aby jsi něco takového našel....

Jestli máš opravdu problém, tak se ho nesnaž řešit tak, že budeš říkat " mi to nejde, co mi poradíte"....Ale sám si začni hledat způsoby, jak svůj blok zmírňovat.
Např. si napiš třeba plán....Tento týden se zeptám někoho na čas, zajdu si na jeden film do kina. Pomalu, ale přeci....

Ale ohledně "chovat se jako king" vs "být king" moje zkušenost je teda, že je oboje skoro nastejno. Snad jen první možnost se tzěžko udrží dlouhodobě. :)

No náladu mi zvedne,je toho víc tvrdá a hlasitá hudba nebo si pustím RD,ale pravda ta nálada je hodně proměnlivá

ale nálada je hodně ovlivnitelná, takže stačí chtít....člověk , když se chce překonávat, tak dokáže mnoho :)

Jo snad to půjde,vždyt jsem ještě ani pořádně nezačal

Tak strach z lidí zdá se odešel na věčnost,komunikace ze zlepšuje každým dnem,bavím se zatím jenom s některýma holkama,ty co nejvíc znám,ale nějaké seznamování zatím ne.Nedávno jsem viděl 2 holky,chtěl jsem za nima jít,ale nevěděl jsem co bych řekl.No nevadí,to se časem s(z)praví

Tak to gratuluju, jestli se ti opravdu podařilo odbourat stres a strach z tý komunikace a vypracovat se zatim do týhle fáze, tak je to super a hlavně velký úspěch!!! :)

Tak dobrý to zase není,dobrá nálada přichází sporadicky a jen v malých dávkách,takže pro komunikaci nejsou dobré podmínky

i presto je vzdycky skvely mit trochu strach. vic te to zahreje a vic premyslis co placnes:-)

psal si že máš problémy se sebevědomim ... tohle by ti mohlo pomoct (copy ze SD) http://www.edisk.cz/stahni/02387/okamzite_sebavedomie.mp3_31.94MB.html
btw jen nevim jestli by sis to měl pouštět víckrát jak jednou

Nesouhlasím. Není dobrý mít strach, nejenom v balení. Strach tě brzdí. Když budeš mít strach, nedáš do toho všechno, budeš se zbytečně držet zpátky a bude to k ničemu. Navíc s holkou je to stejný jako se psem, moc dobře pozná kdy máš strach

ale ja myslim spis tu spravnou nervozitu, ktera vybudi tvuj mozek k daleko vetsi praci. to je hold valka hormonu

hele jak u koho. jsou lide co na mirny prisun adrenalinu reaguji pozitivne. tem mirny strach pomuze a vybicuje je k lepsim vykonum. ja treba patrim k te druhe skupine, staci mala nejistota a jsem totalne v haji. obzvlast pri zkouskach mi toto delalo sakra potize :)

je dulezite vedet jaci jsme a co na nas plati a podle toho se zaridit. nikdo jiny za nas tohle neudela - coz teda plati celkem obecne na aplikaci jakekoliv rady odsud z fora.

...A není určitá dávka strachu zdravou sebeochranou? Kdybych se nebál ohne, mohl bych do něj strčit ruku a spálit se...


K tomu, abyste se vyhnuli zbytečnému nebezpečí, nepotřebujete strach - potřebujete minimum inteligence a zdravého
rozumu. V takových situacích se řídíte svou zkušeností. Kdyby vám někdo hrozil ohněm nebo fyzickým násilím, mohli byste mít strach, ale to je instinktivní reakce, nikoli trvalý psychologický stav strachu, o němž hovořím. Psychologický stav strachu není závislý na konkrétním bezprostředním nebezpečí. Psychologický strach můžeme pociťovat jako stav úzkosti, nervozity, napětí, hrůzy, fobie atd. Tento druh strachu vždycky předjímá něco, co by se mohlo stát, není to strach z něčeho, co se děje teď. Zatímco vv jste tady, vaše mysl je v
budoucnosti. Tato rozpolcenost ve vás probouzí pocity úzkosti. A jestliže se většinu času ztotožňujete se svou myslí a nevnímáte přítomný okamžik, tato úzkost bude vaším stálým společníkem. Přítomný okamžik můžete zvládnout, je však nemožné zvládnout něco, co
neexistuje - nemůžete zvládnout budoucnost. Jak už jsem řekl dříve, dokud se ztotožňujete se svou myslí, váš život je ovládán vaším egem,
které je velmi zranitelné, neboť se domnívá, že je v neustálém ohrožení. Tak je tomu i v případě, že se navenek chová sebejistě. Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí vašeho těla na vaši mysl. Co slyší vaše tělo od vašeho falešného já, které si vaše mysl vytvořila? Jsem v
neustálém nebezpečí. A jakou emoci tato informace vyvolává? Strach, samozřejmě. Strach má mnoho příčin. Bojíme se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence. Naše ego věří, že smrt čeká za každým
rohem. Jste--li ztotožněni se svou myslí, strach ze smrti ovlivňuje všechny aspekty vašeho života. Dokonce i něco tak triviálního, jako je potřeba prosadit vlastní názor - to jest obhájit něco, s čím se ztotožňujete -, je důsledkem strachu ze smrti. Jestliže se ztotožňujete se svým názorem, vaše falešné já je vážně ohroženo, kdykoli se mýlíte. Proto si nemůžete dovolit nemít pravdu. Mýlit se znamená umřít. Z toho důvodu se hroutí mnoho partnerských vztahů, proto vznikají války. Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, bude vám lhostejné, zda máte či nemáte pravdu, neboť to neohrožuje integritu vašeho já. Můžete jasně vyjádřit svůj názor, aniž vás
něco nutí být agresivní. Totožnost vašeho já vychází z hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z vaší mysli. Pozorně sledujte, co se snažíte obhajovat. Iluzorní totožnost, představu ve své mysli, fiktivní entitu. Jakmile si to uvědomíte, přestanete se s tím ztotožňovat. Tím se vyhnete všem konfliktům, které narušují vztahy mezi lidmi. Moc nad druhými je slabost převlečená za sílu. Skutečnou sílu máte v sobě a je vám vždy dostupná. Takže strach je stálým společníkem každého, kdo se ztotožňuje se svou myslí, a proto ztratil
spojení se svým hlubším já, zakořeněným v Bytí. Jen velice málo lidí se neztotožňuje se svou myslí, takže téměř každý, koho znáte nebo potkáte, žije v neustálém strachu. Rozdíl je pouze v intenzitě. Na jedné straně spektra je neurčitý pocit ohrožení a na druhé úzkost a hrůza. Většina lidí si svůj strach uvědomí, teprve když se začne projevovat v akutní formě.

Geniální knížka Moc přítomného okamžiku...

ten úryvek je zajímavej,dá se ta knížka někde stáhnout ?

pulse: je ke stažení v prosbách o e-knihy tady na foru...

Zdravím, mám problém mluvit s lidma, ne že bych neměl odvahu, ale vždycky to řeknu strasne rychle a přeříkávám se, že se pak cítím trapně, navíc když člověk odpoví "cože?!". Kvůli tomu radsi moc nemluvím a když ano tak použiju co nejmíň slov. Jsem vietnamec, takže mě taky znervózňuje to, že si začnu myslet že si lidé myslí že co dělám v čr, když neumím česky. V čr jsem se narodil a dokonce mě do 6 let vychovavali češi. Když se opiju, tak mluvím srozumitelně, ale nebudu snad pořád pít, abych si normálně pokecal. Mezi vietnamcema v mým věku se tak nervózně necítím, jako když jsem mezi čechy, bo jsem prostě "vidět" a mám pocit že mě pozorují a pomlouvají, ikdyž to tak většinou není. Cítím se i líp, když jde se mnou kamarád, bo se pak necítím tak nervózně, ale jakmile jsem sám tak jsem nesvůj. Nevíte co by mi pomohlo? Zkoušel jsem mluvit pomaleji, ale vždy znervózním, bo je to nezvyklý a zase zrychlim... dost mi to vadí, protože pak nemůžu navázat kontakt, ikdyž se pokusím, tak mi nerozumí a mě je blbý opakovat něco dokud ten člověk nerozluští co chci říct.

Nozka: Nauč se mluvit pomalu. To tvůj problém vyřeší. Nic jinýho se ti poradit nedá. A vlastně dá - druhou možností je naprosto ignorovat to co si myslí tvoje okolí ;) Ale myslím, že bude jednodušší začít mluvit normálně pomalu. Nevidim jjediný důvod proč by si měl mluvit rychle :D

já jsem takhle rychle zvyklý mluvit a lidé mi to nějak do gymplu nevyčitali

není až tak důležitý kdy sis uvědomil že je to problém... důležitý je, že by ses měl snažit ho vyřešit ;) porozumění ostatních tomu co říkáš je docela důležitý prvek komunikace...

Njn. Změna je život :D

Ahoj
Je mi 15 let a ještě jsem nechodil s žádnou holkou.Většinou trávím čas u PC.
Můj největší problém že nejsem schopný mluvit s holkou, začnu mluvím takovým holčičím hlasem koktám, nebo mluvím potichu .
To se mi neděje jenom z holkou ale když znejistím když mám říci něco důležitého hlavě před cizími lidmi

Přiklad který se mi stal Pátek


Spolužačka (třeba jménem Petra), která se mě , před rokem snažila sbalit,
Do tet' toho lituji,že jsem do toho nešel. Petra tet' má kluka.

řekla: Ahoj
já jsem neřekl nic
Petra řekla: znovu ahoj
já jsem řekl ahoj
řekla :Karel se mnou mluví ,to si zapíšu do deníčku
několikrát říkala: ahoj
chtěla abych to zopakoval
Petra  začala se smát ,prý jsem zněl jako holka

Položila mi další otázky
většinou jsem na ně neodpověděl.

Poslední dobou kamarádi naznačují jestli nejsem náhodou gay.To mi docela vadí.

tak zkus nesáhnout měsíc na PC a uvidíš, že se to zlepší, choď mezi lidi, čel strachu, zkus si najít brigádu, kde budeš dělat dotazníky a zastavovat lidi na ulici. skoč do toho po hlavě, zaplaví tě adrenalin!

Musíš ve svym životě udělat zvrat.
Ukonči vysedávání u kompu a běž ven(hned jak skončí to hnusný počasí :) ),do kina,do posilky,do mekáče,najdi si brigádu,zavolej známýmu....je toho spoustu co se dá dělat.
Po čase zjistíš, že přestáváš být pasivní, a že tvůj život začíná být zajímavější. S tim ti naroste sebevědomí a můžeš se pustit do komunikace s lidmi a do balení holek.
Nikdy neni pozdě začít, tak do toho.
Good luck

Souhlasim s joeim v plnym rozsahu. Možná bych dodal, aby sis nevšímal těch hovad, co do tebe rejpou a holky nebral jako bohyně... ;)

Mimochodem, ta brigáda je dobrej nápad ;) nevíte někdo o něčem takovym? Díky

Rend: zkus www.jobs.cz 

Karel000: Stačí chtít. Velmi pravděpodobně nechceš. Jen sníš o tom, jaký by to bylo kdybys chtěl. Bojíš se toho, že by ses moh ztrapnit. Zamysli se a uvidíš, že víc než teď se ztrapnit nemůžeš. Cokoli. A to opravdu cokoli co teď uděláš bude o mnoho méně trané, než to co předvádíš teď. A až si tohle uvědomíš, tak se to začne zlepšovat. Ale samo od sebe to nepůjde ;) Musíš CHTÍT a NĚCO TOMU OBĚTOVAT.

Všem děkuji, dost mi to pomohlo.

Takže už je z tebe novej člověk?  :D
Vyrážíš kalit, balit holky, sportovat a vést zajímavej život počínaje dneškem? Myslím, že tak rychlý to nebude, ale poradil bych ti, abys byl aktivní a nebál se trochu vyčnívat z šedi průměru. Mě třeba všichni říkají, že jsem moc akční, že organizuju nějaký akce, dělám na projektech a kdykoli můžu vyrážím někam ven. Sami přitom sedí doma na prdeli a sledují televizní seriály.

A říkej často ANO. Když budeš váhat, jestli jet na nějakou akci, nebo přijat nějaké pozvání či náročnou nabídku, řekni ANO. Pak už prostě nebudeš moct couvnout a zmákneš to. Nepřemýšlej co by kdyby, ale prostě jdi do toho, časem se naučíš nebát se nových věcí a bude to čím dál lepší.

Minule sa mi stalo ze zamnou prisiel kamarat este s jednou kamaratkou(on tak zamnou niekdy zaskoci len tak ma pozdravit cez okno a tak) a medzi recou sa ma spytal ze ci nechcem ist snimi do mesta, chvilu som vahal(tiez mam taketo problemy podobne s ludmi atd.) ale spomenul som si tiez na ten film Yes man :D , tak reku ze hej...tak hadajte co sa stalo...isiel som snimi do mesta a zbalil som tam tri kocki a spoznal som hordu novych ludi a super som sa bavil.... :D :D nie nie, robim si prdel...kamarat sa stoho ze ma niekde zavolal rychlo vymotal, takze sa ma to spytal iba preto lebo si bol skoro isty ze nepojdem :D prca co? zase som sa raz citil ako chuj haha.....

takze c tym chcem povedat? aby ste neboli znechuteni ked vam takeho sladke rady nebudu vychadzat, iked ono to je niekedy tazke ked ani neviete co vlastne presne chcete od tych ludi a tak..
takze ja to skusam zatial takym sposobom ze analyzujem moj zivot a hladam si vlastne pravdy s vlastnych skusenosti. takze asi tak ze inak sa vam do pameti nieco vrije ked si to precitate s nejakej motivacnej knihy pri pocitaci a snazite si to naprat do hlavi a inac sa vam vrije do hlavi nieco ked nato pridete sami po tazkom dni
aspon ja to takto vidim mno(iked ja by som este radsej nikomu nic radit nemal lebo sa nato este necitim) ale pisal som to hlavne preto aby nas tu bolo viac co ,,mame problemy,,
toto dost pomaha ked vidim ze niesom sam co take problemy ma...

S tím PC nesouhlasím. Sám na něm trávím hodně času a že bych měl problémy s komunikací, to si vážně nemyslím :) Ale asi to myslíš kvůli tomu, že pak bude mít víc času na sociální záležitosti - to potom souhlas. Jenom nesouhlasím s tím, že by PC vytvářelo komunikační bariéry, jak o tom všude čtu - to vůbec ne. Skoro bych řek, že mně naopak pomohlo.


Mám nápad - Co na tom PC hraješ? I když to zní stupidně, mně třeba hodně pomohlo, když jsem při hraní například CSka mluvil s lidma přes mikrofon. Chce se to trochu obrnit a každýho blba, kterej ti řekne, že máš hlas jako holka, nechat bejt nebo se klidně lehce pohádat. Věř tomu, že pokud tohle budeš dělat alespoň nějakou chvilku (pár tejdnů), všechen strach z tebe opadne :) Lidi jako ty se třeba "bojí" telefonovat a myslím, že tohle je jedna z věcí, co by mohla hodně pomoct.

PS: Když jsem CSko hrál, bylo mi tuším 12, a to slyšíš "mluvíš jak holka vole" pořád ;D

Já Pc hry nehraji, mě hry nebaví.

Za tu dobu jsem se moc nepohnul, když na mně holka promluví, tak už vždy odpovím,ale sám nejsem schopný
si s ní popovídat. Nenapadá co říci, nebo nevím jak to mám říci.
 
Všimnul jsem si že s komunikací mám všeobecný problém za 12 hodin strávených ve škole kvůli pomáhání na výstavě, jsem s kamarády
prohodil pár slov a celou dobu jsem se nudil.

Možná je to důvod začít. Další co mě napadá - http://www.chatroulette.com/. Pokud tě toho strachu nezbaví tohle, tak už nic. Ale na druhou stranu moc nevěřím tomu, že na to budeš mít koule. Já osobně webky moc rád nemám. Na druhou stranu, nikdo po tobě nechce abys mluvil - spojí tě to s nějakým úchylem a klidně na něj můžeš koukat a dělat při tom jógu, je to anonymní. Myslím, že by to pomohlo :) Ale znova - neřekl bych, že na to bude mít. Ale pokud jo, + pro tebe. Je jedno co budeš dělat, třeba jim zarecituj básničku, ale prostě "něco", co tě zbaví strachu (chvilku to asi bude trvat).

steamfox - Kluk ze třídy hraje hry na pc a je na tom tak zavislý, že si ve škole střílí z imaginárních zbraní, neumí se o ničem jiném bavit než o určitých hrách, má klepy s tělem (např. sedí v lavici a celou hodinu kejve nohama, nedokáže být v klidu) atd. Takže  jako ty hranici tady jsou..

Karel - Na tom nic není, normálně se s nima bav jako s klukama. Jediný rozdíl je, že mají pí.., prsa a napatlaný obličej šminkama - to je to, co tě vyvádí z míru ? Možný to je, protože je to přitažlivý, ale pokud nejsi zamilovaný, tak nevidím důvod být nervózní. Z ošklivých holek taky nejsi nervózní.
Než mi začla puberta, neměl jsem kamrády, ale pouze kamarádky, vůbec to nedělalo problém s nima mluvit. Ale když přišla puberta, najednou se vše změnilo. Nevím proč, jestli jsem v té době byl něčím frustrován, nevim. později jsem našel qarka a snažím se proto dělat co nejvíc, abych odehnal strach, který přišel z holek.

Tak hranice jsou určitě, ale to co popisuješ je už dost těžkej případ. Na druhou stranu neřikám, že čím víc budeš hrát CSko tím radši tě budou mít holky :)

Nebudu tady lhát ,pomalu to vzdávám.
Pokroky dělám, ale hrozně pomálu. Komunikace s holkami pořád vázne. Bojím se pořád oslovit holky, abych se  neztrapnil, neotravoval, nenudil. Vůbec nevím čeho se
bojím ,každá holka mě trochu zná,tak to o mě ví .
Snažím  se dostat na všechny školní akce,občas zajdu posilovny, v sobotu kámošem běhám,chodím ven s kamarády.
V sobotu jsem byl poprvé na diskotéce. Měl  naivní představu jak začnu oslovovat holky. Žádnou jsem  neoslovil. Nenudil jsem se tam, ale kdybych se nenapil alkoholu (nebyl jsem opilý)tak bych jsem si ani nezatancoval. Dostal jsem se do nálady.
Divil jsem se že kamarádi, o kterých jsem si myslel že ta balí každou holku, kterou potkají. Celou dobu sedí na zadku a baví s kamarády a kamarádkami.
Co jsem si šiml že maximálně 5 kluků se tam snažilo balit holky.

Nevzdávej se! To je rozkaz. Bojuj za sebe!
Nemusíš lízt do prostředí, kde ti to není příliš pohodlné (třeba ty diskotéky).

Poradím ti, jak sem to udělal já, co se týče těch holek. Vždycky sem z nich měl strach. To k tomu patří.
Ze začátku stačí dávat si malé cíle, třeba jenom si pokecat s nějakou kamarádkou, později třeba i s jinýma holkama.
Vyraž sám mezi lidi ven a oslovuj je. Je to síla na strach, ale jak to jednou zvládneš, podruhý, po třetí..budeš fakt vysmátej.

Překonej svoje pohodlí, ptej se lidí, kde něco najdeš, postupně i holky, uvidíš nebude to tak zlý.
Když si budeš dávat postupně jednotlivé cíle => ptát se na místo, čas, jedna otázka a konec, pokec, číslo.. a jedeš dál :wink:...

Nečetl sem od tebe poslední příspěvky, tak věřim, že se alespoň nakopneš a nevzdáš to.

Taky mám jistou fóbii z lidí a zjistil jsem, že se dá dobře potlačit spontánními reakcemi.  Vyprázdni si hlavu, aby jsi si připadal jako ve snu a oslov prvního člověka, který jde okolo. Stačí se zeptat na nějakou banalitu (nejlépe na cestu nebo čas). Postupně začni své odpovědi více promýšlet. Pokud máš zábrany i na tohle. Vyzkoušej pohyb. Běž si do parku zaběhat a uvidíš, jak z tebe stres i strach odpadne.
Ty diskotéky ti nemusí ze začátku připadat košér, přesto pokud tam půjdeš. Koukni se kolem sebe na ostatní kluky, jak přiblble stojí a holky jen pozorují. Je to opravdu smutný pohled a ty přece nechceš dopadnout stejně. Proto se zamysli, zda je lepší stát jako trapák nebo sebrat odvahu a jít na parket či za nějakou holkou. Jsou i horší věci než neúspěch a to nic nedělat a pak si to vyčítat.

Další rada: Kup si nové oblečení z kterého budeš mít radost a budeš si jistý, že v něm vypadáš dobře. Sebevědomí se ti zvedne a pak to přijde. Koukej na lidi kolem sebe. Oni poznají tvé pocity a budou na ně reagovat. Občas se na tebe podívají a to je tvá přežitost. Pohled opětuj a snaž se vydržet co nejdéle. Pokud vydržíš, tak to příště půjde snadněji. Reakce lidí lze ovlivňovat i jiným způsobem. Koukni třeba na holku s kabelkou a začni dělat, že hledáš klíče. Často se pak stává, že se v kabelce začne hrabat a něco jakoby hledat. :-)

Poslední rada: Nevzdávej se, ani kdybys neviděl žádné výsledky!  Jde to velmi pomalu (sám to znám). S klidným svědomím mohu říct, že minimálně půl roku budeš potlačovat své instinkty (uhnout pohledem nebo chtít se schovat). Až klesnou na nějaké minimum, tak je na čase si začít hrát. Sebevědomí jde posílit jako v posilovně a změna nenastane přes noc nebo měsíc.

Chtěl bych se podělit o svůj příběh a tím pomoci všem přítomným, kteří mají problém se sebevědomím. Často jsem dumal nad svým životem a tak začnu tam, kde mé sebe hodnocení začalo klesat.

Můj otec se od nás odstěhoval když mi bylo 7(od té doby jsem ho už nikdy neviděl) a nechal nás s mámou na holičkách. Co si budeme povídat, nebyli jsme nijak bohatí a tudíž jsem nechodil ani nijak výjimečně oblečený. Vše to začalo na základní škole. Sport mě nikdy nebavil a nevím proč ale u nás ve třídě, kdo neuměl hrát fotbal se stal terčem posměchů. Když se k tomu připojilo moje oblečení a můj vzhled (velký předkus, pihy po celém obličeji, zakrslý a hubený) byl jsem sladkým terčem všech posměchů a šikany. Ano zažíval jsem jak psychyckou tak fyzickou tyranii z řad mých spolužáků. Nestyděli se nahlas ukazovat na moje nedostatky. A když je proti vám většina třídy, začnete jim věřit, že jste prostě jiný, ten horší a vaše sebevědomí padá jako obrovský balvan. Jak již tu někdo zmíňil, bál jsem se udělat cokoliv abych se nestrapnil. Spolužáci si jistě této "kořisti" všimli. Věděli že se nebudu nijak bránit protože mě přesvědčili o tom, že jsem bezvýznamný a nemá cenu hájit svojí výjimečnost. Pak začali mé nejhorší chvilky na škole. Kdo se se mnou bavil byl považován za outsidera a bývali i časy, kdy se se mnou nikdo ve třídě nekamarádil. Často mi do oken házeli vajíčka a psí výkaly, nejednou jsem byl zmlácen. Proč jsem si nešel stěžovat? Protože jsem se bál že by to bylo ještě horší.

Pak přišel zlom mého života. V páté třídě, ačkoliv jsem se všemožně bránil, mě můj děda přihlásil na Francouzské lyceum v Praze. V té době jsem ho za to nenáviděl ale když se na to koukám jako starší, rozumnější člověk, bylo to pro mě obrovské štěstí. Poznal jsem tam nové lidi a co bylo hlavní, nikdo mě nepovažoval za outsidera. Nebyl jsem sice žádný extrémista, byl jsem stále tichý, ale tam jsem si vybudoval to patrné sebevědomí, které mě posunulo dále. No osud tomu nechtěl a po půl roce jsem se vrátil zpátky, do té samé třídy a učitelka neměla jinou možnost než mě posadit vedle jedné z nejkrásnějších holek ve třídě. Rovnou vám povím že dívku jsem neměl do svých 20 x). Ale stali jsme se velkými přáteli a já tím získal jakousi "protekci", díky které jsem už nebyl největší looser. Šikana stále samozřejmě byla, spíše ta psychycká ale už se nestávali případy, kdy jsem neměl žádného kamaráda. Měl jsem jí a to mě naplňovalo. Doteď si pamatuju, že jsem byl jediný, kdo s ní tancoval ploužáky v těsné blízkosti, kdežto ostatní si vždy drželi odstup. xD No roky plynuly ve stejném duchu ale v 9. třídě přišel další zlom. Posadili mě vedle největšího borce třídy, výborného fotbalistu a lamače dívčích srdcí. U něj bylo vynikající, že se dokázal zasmát snad všemu a to mě plnilo sebevědomím protože jsem ze sebe chrlil rádoby vtipné narážky v jednom kuse a on se smál.

No a přišla střední, já člověk dnem i nocí zabořený u počítače jsem si vybral počítačovou školu. Bohužel se zvýšeným zaměřením na tělocvik a sport. Co myslíte že následovalo? Stal jsem se zase outsiderem který neumí hrát fotbal. Štěstí bylo, že aktivních sportovců tam tolik nebylo a přece jen už by si nikdo nedovolil to co si ke mě dovoloval na základce a tudíž jsem se dokázal celkem dobře začlenit. Když se však ukázalo, že jsem nejlepší ve třídě co se týče počítačů, všichni mě začali respektovat a rádi si ode mě nechali poradit.

A teď příjde to nejdůležitější, ten největší zlom v mém životě. Konec čtvrtého ročníku a pár měsíců poté. V mé mysli se stále častěji vynořovali myšlenky, že takhle nejsem spokojený. Už jsem věděl že jsem něčím výjimečný, s kýmkoliv jsem přišel do styku, nikdy o mě neměl smýšlení typu "to je ale debil, kde se vyhrabal". Proč ale pořád nemá to svoje kýžené sebevědomí. A tu se moje psychyka obrátila. Místo toho abych stáhl ocas když jsem se ztrapnil jsem se začal smát také. Vždyť co? Aspoň jsem je rozesmál. Začal jsem si uvědomovat, že jedině já jsem strůjcem svého osudu, jen já držím otěže svého života a já to mohu změnit. Ze svých slabých stránek jsem udělal svoje přednosti. Dřív jsem svojí hubenost snažil zakrýt, teď jí zvýrazňuju a děsně mi to sekne ;). Začal jsem se oblíkat tak jak se mi líbí a není to zrovna decentní. Na internetových diskuzích jsem zjistil, že byť to ani nechci, dokážu velice hluboce zaujmout dívku. Mé příspěvky do diskuzí lidé hodnotili převážně kladně. Dokonce na jednom nejmenovaném CS portálu jsem si vysloužil post nejlepšího admina a stal jsem se i pravou rukou hlavních adminů, kteří ten portál vedli.  Začal jsem věřit ve svojí výjimečnost.

A dneska? Sebevědomí ze mě jen čiší. Stále si všímám, že mne okukují dívky a velice mne to těší byť jsem šťastně zadaný. Už několikrát se mi s mým vzhledem (akné, předkus stále) oslovili velice atraktivní slečny. V kolektivech bývám středem pozornosti já. Své názory dokážu prosadit, byť jsou jakkoli nesmyslné. Zakládám s kamarády společnost. A všechno to dělá jen ta věc která mi celý život scházela. Sebevědomí.

Proto vám radím. Přestaňte hledat na sobě ty negativní věci ale začněte hledat ty dobré, a ty ostatním ukazujte. Přesvědčte sama sebe že jste výjimeční. Najděte váš charakter. A ostatní o vaší výjimečnosti přestanou pochybovat.

Uvědomte si, že tam kde jste, s kým se stýkáte, je jen vaše dílo. Je to odraz vaší osobnosti. Přestaňte se bát za sebe vzýt zodpovědnost. Stalo se vám někdy, že vás váš kamarád seznámil s nějakou osobou, která vám něco do vašeho života přinesla? Ať už peníze, nové možnosti nebo dívku? A věříte že nebýt toho kamaráda tak ho nikdy nepotkáte? A ptali jste se proč seznámil zrovna vás a ne někoho jiného? Jste to vy, kdo odpovídá za svůj život. Každá příčina má své následky. Vystopujte příčiny kýžených cílů, řiďte se jimi a dostanete to.

Vím jaké to je, hledáte konkrétní rady jak z toho ven ale velice vás zklamu. Nikdo jiný než vy to nedokáže. Můžete si přečíst tunu článků ale víc než teorii z nich nezískáte. Prostě se seberte, řekněte si "Kurva už! Takhle žít nechci. Musím to prostě udělat jinak budu celý život troska!" a jděte do toho. Začněte se ukazovat všem. Aktivně se zapojujte do debat. Je to přece váš názor a vy chcete aby ho ostatní slyšeli.

Neplkejte už, nelitujte se a JEDNEJTE! Jde to, nevěřil jsem tomu ale opravdu to jde. Stačí jen si vybrat.

Hodne štěstí ve hledání sebe sama.

PS: pardon za pravopis a případné špatné volení slov ;) jsem velice unaven po náročném ale nádherném dni. Je tak krásné žít. Věřte mi x)

Na nějakej strach se vyser. Je to jen emoce, když budeš nervózní a podělanej, tak to holky ucítěj a pak se budou taky cítit nervózní. Relaxuj a holky budou zrelaxované a budou se cítit v tvé přítomnosti příjemně. Nejednej pod tlakem emocí: proč bys měl poslouchat svůj strach? proč by ses jím nechal ovládat? když se poddáš, co tím získáš? strach vychází z ega a ego je slabé ;)
Kdykoliv se objeví strach nebo pochybné myšlenky, tak ho prostě nech jít dál, nevšímej si ho. Ztratí tím sílu a zmizí. Ser se na strach.

A tak podobně je to se vším. Třeba na karate si na tréninku vždycky vyberu ty nejvyšší dospelí lidi, abych se co nejvíc unavil. Prvních 5 minut pracují naše svaly, ale po těch 5 minutách už bojujeme jen čistě myšlenkama vůle. Moje ego vždycky křičí:„ Přestaňmě už nemůžu. Pojďme se napít.“ Ale já ho neposlechnu. Protože ego je slabé. Vždycky si řeknu"„ Seru na únavu“. A pak prostě jedu a už na nic nemyslím a věřte mi že to funguje :) A tak to chodí i se strachem. Vše je o překonávání svého ega.

"Naše pochybnosti jsou zrádci a donutí nás prohrát to dobré , co bysme mohli získat tím , že nám nahánějí strach bojovat." - W.Shakespeare. Tenhle týpek už na to tehdy přišel a koukej kam to dotáh ;]