Tak nedávno jsem dostala od mamky vynadáno, že po rozchodu se svým klukem jsem se chovala úplně normálně.
Jo, měla jsem výčitky svědomí, ale nebrečela jsem (kvůli němu ani jednou)
Btw. Jak to snáším? I přes to, jak jsem ho měla ráda, užívám si života, protože jsem ráda, že jsem s ním ztratila jen
4 měsíce. Hold čekat déle, vyyvine se to hůř. Takže můj recept: najít na tom co nejvíc pozitiv