Zdravim,
včera jsem se rozešel s holkou se kterou jsem byl cca 8 měsíců. Ze začátku to bylo super, ale jak to tak bývá časem už moc ne, docela často jsme se hádali, kvůli blbostem(příklad žárlila když se na diskotéce bavím s někym jiným a nejsem furt s ní..). Hlavní problém byl, že dívčina(24 let) má strašně nízké sebevědomí a ačkoliv to je moc hezká holka (nejhezčí jakou jsem kdy měl) tak furt trpěla pocitem, že pro mě není dost dobrá.
Z toho také pramenily ty časté hádky. Pokaždý, když jsem šel s kámošema na pivo tak si myslela, že tam okamžitě musim balit ženský, ačkoliv takový vůbec nejsem, když mám holku tak jsem jí věrný, raději se s ní rozejít, než jí podvádět.
Poslední dobou se mi nezdálo, že se mě celkem často vysloveně ptala jestli jí miluju. Vím, že se to nemá dělat..., včera když se sprchovala(hodně času jsem spával u ní v bytě) jsem se jí kouk do telefonu, to co jsem přečet mě strašně ranilo, naštvalo, zklamalo.. Psala si tam s nějakým borcem(psala první ona, ne on ji), že jestli nechce k ní zajít na pokec! Samozřejmě v pondělí až já tam nebudu. V tu chvíli mi proběhly hlavou 2 věci: seberu se, beze slova odejdu nebo jí to vpálim a řeknu jí, že je konec. Vybral jsem druhou variantu, začala se omlouvat, brečet, prosit, že je to jen "kamarád" a, že to je kvůli tomu, že si myslela, že jí chci nechat a, že nedokáže být sama tak už si hledala náhradu.
Pravdou je, že poslední dobou jsem jí tu zamilovanost asi nedával moc najevo, ale byl jsem s ní tak často jak jsem jen mohl, mám toho teď strašně moc do školy(2 měsíce v semestru jsem marodil). Problém je co jsem jí poznal, že ona si představuje, když jí kluk miluje, že jí bude psát 100sms za den jak bez ní nemůže být, ale já takovej prostě nejsem, radši se s ní vidim, než jí psát a taky neříkám holkám 5x do týdne, že je miluju.. Všechno tohle jsem jí na začátku vztahu řek, protože její bejvalej byl absolutní opak, odpustil jí úplně všechno a miluji Tě snad říkal místo Ahoj
Nejhorší je, že mě opravdu asi milovala(miluje), ale tak strašně na mě žárlila, bála se, že o mě přijde, až mě málem podvedla ona sama. Jsem rád, že jsem to podchytil na začátku, jezdim totiž na vejšku v pondělí a vracim se ve čtvrtek, takže bůví jak by to vypadalo, když bych s ní nebyl... Ještě k tomu telefonu, vim, že někdo zastává názor, že to je sviňárna tam koukat, ale jak se mám jinak dozvědět, že ta holka mi s*re na hlavu? Sama mi to určitě neřekne...
Jaký na to máte názor, dobře, že jsem se s ní rozešel? Já to vidím tak, že už bych jí nedokázal věřit, kdybych byl pryč od ní tak by mě furt hlodalo...co když si zase myslí, že jí chci opustit tak si hledá jinou větev? (Jako u opic, ta se taky drží jedný větve a pustí jí až když má druhou)
Samozřejmě Vám nemusim líčit, že mi je na nic, i když jsem se s ní rozešel já, stejně to bolí.
Autor