forum.QARK.net

Zdravim všechny!
Rozhodla jsem se, že sem taky přidám svůj přispěvek. Upozorňuju, že nepotřebuju utěšit, ale poradit co dál.

Na konci minulého roku se se mnou rozešel můj přitel, byli jsme spolu dva a půl roku. Přiznám se, že sem to nesla docela těžce, ale žádný vtírání se nekonalo. Měla sem před maturitou a taky sem si říkala, že až půjdu příští rok někam na vejšku, že se to všechno zlepší. Jenže někdy v březnu se mi můj bývalý začal ozývat, bylo to takový nevinný - pár zpráv na icq jednou za týden... jenže se to po pár týdnech přehouplo na každodenní psaní, volání a nakonec i scházení... Říkala jsem si, že to vlastně ani nechci vracet, že stejně půjdu v září pryč a neuvidíme se atd. Jo, jenom abych vše uvedla na pravou míru ... nerozešli sme se kvůli jiné holce, teda jako ne že by s nějakou chodil, ale jezdil často pryč, já byla nepříjemná, že se nevidíme a všechno tak nějak vyplynulo, navíc se mu jedna dívčina zřejmě líbila, jenže neuspěl, tak se začal bavit zase se mnou (což jsem v tu dobu nevěděla). Když potom vždy přišla řeč na to, zda se k sobě vrátíme, tvrdil, že mu to takhle vyhovuje a já jak magor přikyvovala, i když sem se k němu vlastně asi vrátit chtěla.
No ale v čem je tedko můj problém... S bývalým přítelem se scházíme a on už párkrát naznačil, že mě má rád a že by to chtěl vrátit, vždycky sem dělala mrtvýho brouka, protože ve mě pořád tak nějak je, to jak mi ublížil a že za mnou potom chodil, i když chtěl být s někým jiným, ale ona ho nechtěla a bylo mu úplně jedno, jak mi asi je. Vím, že tohle všechno byla moje chyba. Prosím za to mě nesuďte, protože to sem píšu jen pro objasnění situace.
Takže... potkala sem někoho jiného. Byli jsem spolu tedy zatím jenom párkrát venku a na výletě, takže ho vlastně ještě nemám tolik ráda. V tom je ten problém, protože se s bývalým pořád scházíme a jeho ráda mám, protože jsme spolu přece jenom byly přes dva roky, tak teďko nevím, co mám dělat... Ten nový kluk je moc hodný, vím, že se skoro neznáme a toho se právě bojím, že řeknu svému bývalému sbohem, ale potom mi dojde, že sem ho měla vlasně mnohem víc ráda a budu se k němu chtít vrátit. A nebo řeknu sbohem tomu novému a vrátím se k bývalému a nakonec se na mě vykašle jako předtím... Pořád nemůžu zapomenout, jak mi ublížil, ale přece jenom ho mám ráda...

Byla bych vám vděčná za jakýkoliv názor, klidně tvrdě do mě  :)

Já bych teda moc nepočítal s možností vrátit se k tomu bývalému. Přece jenom jste se už jednou rozešli, dále chtěl nějakou jinou holčinu, ale to mu nevyšlo, tak zase začal chodit k tobě. Berme možnost, že by mu to s tou holčinou, o kterou měl zájem, vyšlo, tak si myslím, že na tebe by hned zapomněl a tahle situace by nenastala. Spíš mně to přijde, že tě bere jako jistotu v případě, že nesehnal nikoho jinýho. Já osobně bych tomu teda moc nedával. Asi bych se soustředil na toho novýho kluka a poznával ho víc, protože jak píšeš, moc ho zatím neznáš. Tudíž nemůžeš s jistotou říct, jestli nebude lepší než tvůj bývalý. Takhle bys zahodila velkou šanci a vrátila se k nejistotě.

tohle je daleko za hranicí "mít ráda" ...

Kašli na starýho a chytni se nový příležitosti. Ten starej si s tebou jenom zahrává a jak už bylo řečeno - jsi jeho jistota.

No, nalijme si čistého vína :) Jste na tom stejně :) On se vrátil k tobě, když to nevyšlo. Ty teď řešíš, jestli ho nechat, protože co kdyby to nevyšlo... ;)

Pokud s ním chceš být, tak s ním buď. Ale musíš se stejně rozhodnout sama. Sama víš nejlíp, že když se rozhodneš odle nás (= jít za tím novým), pokud nebudeš sama chtít, tak budeš pořád jen přemýšlet o tom, jestli si neudělala chybu, budeš myslet na toho starého  a ten nový nebude mít nejmenší šanci, protože budeš mít plnou hlavu toho starého :P

Díky všem za názory! Abych pravdu řekla, tak sem takové reakce čekala... vlastně ono co na to říct jinýho,že.  :)

Je tu ještě taková věc ... starý přítel asi vycítil, že se něco děje a je teď mnohem přívětivější. Píše mi, jak mě má rád apod. Vím, že mi tady řeknete, že si mě udržuje a nechce, abych byla s někým jiným. Ano, asi je to pravda, ale třeba být nemusí. Na jednu stranu bych to chtěla vědět, jenže to nezjistím, protože se ho na to nemůžu zeptat,protože by mi stejně neřekl, jo, chci si tě jen tak držet, abys mi nezdrhla, i když tě nechci. To je jasný!
Vlastně ještě než jsem se začla bavit s tím novým, tak už to mezi mnou a bývalým bylo takový hezký... Takže si myslím, že se teďko cítí ohroženej a proto se chová tak jak se chová...
Uvědomuju si, že spolu asi stejně nebudeme nadosmrti, ale to přece stejně není důvod s někým nebýt, ne...
Já se spíš bojím svojí reakce... že když s ním úplně utnu kontakt, tak že zjistím, že ho mám vlastně ráda! Abych pravdu řekla, tak na jednu stranu je on taková moje jistota a na druhou vlastně nejistota...

jakmile se nějaké své reakce bojíš, věř tomu, že se ta reakce jak na potvoru dostaví (a to těsně po minutí bodu, odkud není návratu)... doporučuju ti se teď důkladně rozmyslet, zkusit zvážit pro a proti, porovnat je oba ve své hlavě, smířit se s možnými důsledky svého rozhodnutí... dál si uvědom, že když to nevyjde, můžeš si vždycky najít někoho třetího (a že jich je na světě mraky)... pak ale svého rozhodnutí drž a pokud nebudeš mít dobrý důvod ho změnit (doporučuju si ty důvody ujasnit předem, abys pak později snáz rozeznala, jestli taková situace nastala nebo ne), tak ho neměň (i kdybys měla riskovat neúspěch - jsi s ním přece předem smířená, takový je život, takže pak můžeš být klidná)