Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
25. Září 2021, 12:31:06

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 112 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Pokecání
| |-+  O rozchodech (Moderátoři: Av4, Mistar)
| | |-+  Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma. « předchozí další »
Stran: [1] 2 3  Vše Tisk
Autor Téma: Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.  (Přečteno 30950 krát)
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« kdy: 26. Srpen 2008, 09:26:03 »

Tak sem taky hodím svůj příběh, protože mi pomáhá číst ty Vaše, a tak třeba někomu pomůže ten můj…  Předesílám, že jsem se fakt rozepsal a možná to trochu nezapadá do smyslu „debata na fóru“, nevím no. Snad to adminům ani Vám nebude vadit, označím to jako patřičný příspěvek. Kdo nechce, číst nemusí. Není to snad proto, že bych ležel někde u dna nedokázal dýchat z dne na den, to zaplaťpánbůh jde tak nějak samo. Dokonce jsem schopný i „normálně“ existovat. Ale je to proto, že čím víc toho ze sebe dostanu někam, kde to může najít odezvu, ať už k přátelům a vrbám nebo k anonymním čtenářům, tím líp se mi ze dne na den bude dýchat a splíny mne už tak snadno nedoženou. Nikdo mi na to nic neporadí, možná že ani není o čem diskutovat, jde mi o to "podělení se..", pro můj vlastní klid.

Začalo to tak nevině, až mne to děsí… Možná ten konec mám tak trochu za trest za ten začátek. Seznámili jsme se na chatu… v tu dobu jsem měl na internetu rozjeté snad všechny možný seznamky, protože jsem strašnou dobu byl sám, snad proto, že jsem takový trochu náročný v tom smyslu těch snílků… věřit na lásku a tyhle věci, a pak taky ta slečna musí mít jiskru a do té doby jsem s jiskrou potkával spíš samé mrchy a rozhoďnožky a to není nic pro mne. Na diskotéce prostě tu pravou člověk nepozná a na ulici asi taky ne, to musí být náhoda. A pak najednou na netu v místnosti slečna, co na první pohled ani nijak výrazně neokouzlila (to když dneska vidím její profil, tak z každý tý fotky mám o emoce postaráno, a jak mne oslovuje každá její linka v obličeji, i ta, co se mi před tím nelíbila… až by jeden brečel) a tak jsme si psali. A čím víc jsme si psali, tím víc byla fajn a já se těšil na každý den, až se ukáže na icq… číslo mi dala sama, já ji nepožádal a o to víc jsem si ho cenil. Bylo vidět, že jsem ji oslovil…

A pak jsme se setkali a první pohled na ní neprozradil nic, spíš vznesl otázky. Trocha překvapení rozdílu mezi fotkami a skutečností, styděla se a protože jsme se potkali „náhodou“, kterou spunktovala ona a mne nic neprozradila, na silvestrovské oslavě, dlouho dobu večera jsem si ani nebyl jistý jestli je to ona, protože mi bylo blbý ji pořád okukovat, a protože photoshop se svýma úpravami realitu trochu zastírá. A pak přišlo poznání, že je to vlastně pořád ta stejná spřízněná osoba a že má to kouzlo co na netu i ve skutečnosti… a alkohol k tomu přimíchal takovou zvláštní esenci... A nakonec jsme spolu zmizeli v dřevníku u chaty a ona mi šeptala do ouška věci, co prozrazovaly, že mne má plnou hlavu už z internetu… a já v tu chvíli tak nějak nevěděl nic, ještě ani to, zda se mi opravdu líbí a nebo ne (ten večer jí to moc neslušelo, ale pak přišly večery, kdy byla úžasná a okouzlující… ). Netušil jsem jestli jsem zamilovanej nebo ne, jestli ji vlastně chci a nebo ne… prostě nerozhodnej. Člověk pořád neví, co chce – hlavou se mi honily kraviny, jako že co když na mne čeká někde nějaká lepší a tak, přitom jsem věděl, že tak to nefunguje. Líbali jsme se… Ale dopadlo to tak, že Silvestra byl vlastně neoficiální začátek našeho vztahu. Musela ukončit nějakou minulost s člověkem, co mi v jejích očích nerovnal ani po paty (v mých taky ne O-) ) a já na ni netlačil, protože jsem měl tak trochu výčitky, že někomu třetímu lezu na píseček, i když podle toho co mi o něm vyprávěla jsem ho jako vážnou konkurenci komukoli neviděl (do dnes si myslím, že to je takovej blbeček, jako že člověk. Možná to vyzní nadutě, ale jak se chová a choval nejen k ní (asi pátá z jeho deseti mezi sedmnácti a devatenácti), to stačí jako důkaz). Asi bych měl napsat že mi je čerstvě 23 let a jí čerstvě 18. Oba lvi – nevím jestli šťastná kombinace. Rozhodně jsem se ale nenudil. Pak jednoho večera v autě na romatickým místě, jsme si zas jen povídali, protože Silvestr byl přeci jen dnem, kdy byl na scéně alkohol, ale tam už to bylo o něčem jiným (bál jsem se, abych nic nepokazil a začínal v tom lítat) a když mne poprvé nesměle pohladila po tváři, byl jsem v eufórii – bez přemýšlení řeknu, že to byl jeden z nejemotivnějších okamžiků v našem vztahu, možná úplně nejvíc (bohužel jen máloco mělo šanci to zastínit, když pouhým pohlazením otevřela stavidla a samota, tak dlouho zadržovaná a hýčkaná, zmizela a uvolnilo se místo pro ní). Sejmula ze mne samotu a s tou jsem žil dlouho… moc dlouho. Prostě síla okamžiku! Nepopsatelný.

A teď trochu zestručním, aby čtenáři neodpadli… Zjistil jsem, že to beru vážně a podle toho jsem se choval. Vztah se rozvíjel, ačkoli jsem si před tím nedokázal představit, že bych začal s tak mladou slečnou – všechny ty řeči o tom vyzrání, který přichází s věkem a tak mne varovaly, ale zdálo se, že to nebude náš případ. Ona opravdu působí starší. A ne vzhledem. A nebo růžový brejle – já vlastně do dneška nevím. Všechno klapalo, já se zamilovával pomalu, až sem si někdy vyčítal, jestli ji pak neublížím, že ona to má takový silný a já vlastně pořád nevím, jak hluboko jsem se dostal. Vzhlížela ke mne, byla zblázněná, o tom nepochybuji. Do té doby se vodila za ručičku pár měsíců s tím pak s jiným… všichni ale z jejího věku. Nevinný vztahy bez sexu. A já ji vzal do divadel, ven do lesů a na výlety, ukázal ji místa v okolí, co neznala a mají děsně romantický nádech, jel s ní na korunovační klenoty a ukázal jí svůj svět a nabídl upřímnost, důvěru a všechny tyhle věci, co si jich vážím… místo pajzlů kavárny a místo blbech narážek na sex povídání o ní a o věcech, co nás zajímají. Na nic jsem nespěchal, žádný oplzlý řečičky o sexu… věřil jsem, že to přijde všechno samo. Bohužel přišlo pár zklamání, to když mi hned měsíc po tom, co jsme spolu byli, přišla uprostřed noci sms z plesu, že je strašně opilá a že ji mrzí co se stalo, že si tam na ní někdo něco dovolil, že se nemohla bránit – to byl šok! Nechápal jsem, která bije. Nerozuměl jsem z kontextu přesně, co se stalo. Bolelo to strašně, protože mi to zkalilo představu o ní jako o slušný mladý upřímný holce… Viděl jsme ji v tu chvíli, že se tam s někým tento… no děs. Naprosto mi to k ní nesedělo! Dlouho jsme to sbírali a řešili. Do dnes nevím co a jak tam vlastně bylo, nejspíš tam na ní někdo něco zkusil a ona možná vteřinu oplatila, možná že ne, ale i tak z toho byla špatná – v té sms to bylo vidět. Maximálně šlo o rovinu líbání, sex, to ne. Jak rozeberu níže, bylo jasný, že v téhle rovině to neproběhlo. Mně to ale ukradlo kus důvěry v ní, který se už nikdy neobjevil zvlášť proto, že jsme začali mít problémy s jejích chováním při něžnostech a intimních chvilkách. No jo no… strašák „skoro osmnáct“ se objevil na scéně… Vždycky se cukla v tu nejnevhodnější chvíli a úplně nepochopitelně… i když šlo o „drobnosti“, žádný „hrátky na vyšším levelu“. Zraňovalo mne to obzvlášť, když k tomu přibyly drobné lži jako „krámy“, které pochopitelně neměla… nechápal jsem kde se to v ní bere  a co dělám špatně. Bolela mne ta nedůvěra a strach, cítil jsem to jako křivdu. A ty zbytečný lži místo promluvení si! Na jednu stranu si „servítky“ nebrala, až mne někdy překvapila, ale pak vždycky sek… To se prohlubovalo a rostlo jako stín nad našima hlavami a já to nepozoroval. Místo toho jsem se do ní víc a víc zamilovával a doufal, že se to poddá, že to je jen kvůli věku a nezkušenosti a trpělivost v sobě jsem nacházel a bylo mi dobře, protože to bylo nádherný období i navzdory tomu všemu. Až doprostřed našeho půlročního vztahu (pro někoho půl roku o ničem, pro mne velmi emotivní…), kdy se objevil problém „sex“ v plný parádě. Už to prostě bylo divný, že to nešlo… ležet vedle sebe a nic, spát vedle sebe... A nevědět proč to nejde. Bylo to divný a začlo se to řešit – tedy já začal, protože ona se k tomu neměla a nemluvit o tom a neřešit to a čekat nikam nevedlo. Byla panna, ale já doufal, že to odezní samo, ten strach a tak… Snažil jsem se nespěchat, získat důvěru a ta tam z počátku byla obrovská. A snaha z její strany se taky objevila. Mrzelo ji to, ale stejně to nešlo. Mnohokrát mi psala zamilovaný maily, kde se mi omlouvala, pak kvůli tomu i plakala, pak slibovala, že se to zlepší, pak to vypadalo, že se i těší, až se doopravdy pomilujeme – to většinou po tom, co k nám občas zavítala i světlejší chvilka a ona při mazlení zažila něco pro ni nového a krásného (že sem neměl moc příležitostí ukázat i druhou stranu – že to není vždycky jen strašák sex a něžnosti) A pak z ničeho nic, že si musí dát pauzu, že prostě ten sex nemůže, že mne nechce trápit, že to k životu asi nepotřebuje (nevím kde to vzala) a já nevím co ještě a odjela na sporťák, kde úplně vypustila, zatímco já tady nechápal… tam jakobych pro ni přestal existovat, strhl ji náročný týden a zatímco já se utápěl v depresi, protože jsem cítil, že nám to chřadne jako po tom maturáku, kde měla ten exces, tak ona to neřešila… Pár sms, chladný a o ničem a pak návrat. Dozvěděl jsem se o nějaký kamarádský puse útěchy od jejího bejvalýho, když mu nejspíš vyprávěla jak jsem hroznej a jak je nešťastná (to už mezi námi totiž vznikly hádky), vypadalo to, že to bude první velká vážná krize, ale když se vrátila „do reality“ zase jsem to byl pořád já, ten do koho je zblázněná a ona pro mne byla tou vílou… Tak přijela, stálo to mnoho, ale vyřešili jsme to. Omluvila se mi, došlo jí jak sobecký to bylo takhle si odjet, vrazit mi pauzu a nechat mne v tom koupat, řekl jsme ji upřímně jak jsem si to „užíval“… zdálo se, že bude líp… ale problém se stupňoval. Sex stále nevycházel, panna sice už není, ale sex jako takovej to nikdy nebyl a to mne opravdu začalo dost ničit, trpělivost docházela, protože bez toho to prostě ve vztahu nejde. Nechápal jsem, proč to nejde, ona nebyla schopná říct nic jiného, než že neví, co je špatně, když jsem se zeptal, co dělám špatně, řekla že nic, že to je v pohodě, ptal jsem se jí, zda ji přitahuju, odpověděla, že ano, když padla otázka na konkrétní problém, řekla že neví… Věděla, že má problém v sobě, připustila to, řekla mi to, ale řešení nenašla. Mně ho nikdy neprozradila, ani příčinu. Osobně si myslím, že to byl strach… to bylo vidět, ještě prostě nebyla zralá… Mně přišla jako starší, ale nebyla. Taky nebrala prášky a furt slibovala, že je obstará pro náš společný klid a kondomů se bála – nevěřila tomu, zpočátku to myslela s koupí prášků upřímně, pak už to byly jen výmluvy. Pak taky její matka ji měla dost brzo… a pak pořádná výchova její rodiny, která podle mne o lidí do značný míry rozhodne o morálce (u ní víra v sex z lásky a tak, která zapříčinila to, že nikam nespěchala, ale to na druhou stranu přineslo její nezkušenost a obavy) + to, že její sestřenka měla dítě snad v devatenácti… a pak asi něco, co do dnes neumí přesně pojmenovat a říkám tomu blok. Prostě zkratový jednání – všechno hezký, a pak z ničeho nic sek! A (řeknu to na rovinu) člověk by si ho mohl jít tak akorát přirazit do futer. Ona si na své přišla, ale já vyloženě trpěl. Když to měla za sebou, byl to konec veškerého mazlení a i když kolikrát to pokračovalo, tak bylo vidět, že to dělá jen proto, aby „byl klid“ a ne pro to, že by opravdu chtěla, i když se našly i světlý výjimky. Připadal sem si kolikrát jako žebrák. To mne ničilo… postupně obíralo o sílu – do té doby, než tohle všechno kolem sexu vypuklo, jsem si připadal, že žiju v pohádce. Po citový stránce naprosto dokonalý – důvěry a toho hezkého bylo pořád dost, aby to dokázalo překonávat ty její seky a nálady, který jsem občas opravdu nechápal. Mluvit jsme spolu měli o čem, pořád bylo co dělat, pořád jsme byli spolu a pořád všechno leželo před náma – léto a plány a já věřil, že to naplnění našeho vztahu ještě přijde, že ten sex pitomej prolomíme a budeme spolu šťastní a všechny ty hádky kolem týhle neshody zmizí…

Jenže nezmizely… Nabalila se na to nedůvěra, žárlivost, scény, gesta a hádky na  nové variace. Já ztrácel pevnou půdu pod nohama a, i když jsem si zpočátku mohl říct, že mám vůči ní naprosto čistý svědomí, klesl jsem k takovejm špinavostem jako čtení sms, nabourání se do mailu, abych viděl s kým si píše… Nenašel jsem tam nic zásadního, ale už jen samotný fakt, že si čas od času s někým napíše byl pro mne strašlivý, protože jsem prostě tak klesl. Už jsem si nevěřil. V tu dobu už stejně všechny sms od kamarádů (pár jich měla a já si dlouho myslel, že z té strany nehrozí žádný riziko a když hrozit začlo, už mi to k ničemu nebylo, že jsem telefon prohlédl, ale o tom potom, jestli to vytrvalého čtenáře zajímá.) Šlo to do háje a občas bylo světleji. Zase trochu zestručním (jestli jste to vůbec poznali). Prostě nám to uteklo mezi prstama a vše se zhoršilo. Přiblížil se začátek prázdnin a její rodiče měli odjet do Španělska… Z počátku ten týden měl být úžasný a skvělý, hezky jsme si to naivně plánovali, ale pak už jsem jej viděl jen jako tejden, co rozhodne o přežití našeho vztahu. Půlkou už jsem tušil, že je to v prdeli. Sorry za to slovo. Celou dobu jsem se chodil svěřovat své dobré kamarádce (opravdu jen kamarádce, nevěřím na stoprocentní kamarádství v pravém slova smyslu mezi holkou a klukem, ale myslím, že já s Ivetou jsme se k tomu maximálně přiblížili a nikdy nenašli potřebu hranici překračovat ).. ta mi k mému údivu pověděla, že se v ní úplně vidí a já prý jsem jako její přítel před lety, kdy zažila nějaký takový vztah jako já. Mluvila hlavně o naivním věku, o mládí a nezkušenosti. že v tu dobu nevěděla co chce, ale její přítel už byl jinde… Pohled z její strany mi pomohl Martině hodně porozumět a utvrzoval mne v tom, že to celý je fakt strašný nedorozumění. S Ivety pomocí jsem se snažil problém zlámat, vyřešit naši krizi, protože s tím jak se mi Martina ztrácela, cítil jsem opravdovou hloubku citů, co mi zatím nepozorovaně narostly v srdci a bylo to strašný a strašnější… Pochopil jsem, že na Martinu vzniká tlak, který vyvíjí to, že se nám nedaří, že žádám sex, který je pro ni takovým strašákem, nahlédl jsem do jejího pohledu na věc, víc jí porozuměl ale nepomohlo to. Už jsme asi byli moc daleko od sebe v tom souznění…

První tři dny z toho týdne jsem se fakt snažil být maximální a dokonalej! Dělal jsem vše, co jsem jí na očích viděl, na nic jsem netlačil, přecházel nálady (měla svoje dny), o sexu jako bych ani nevěděl, že existuje… filmy, povídání, hudba, tlachání, vybrali jsme pro mne osmáka… a pak ten třetí den jsme odcházeli do práce (ona měla brigádu) a pak mi přišla sms, že prej má nějakej splín, ať ten den nejezdím, ať jedu dom. Tak mi bylo jasný, odkud vítr vane (a bylo mi to tak nesmírně moc líto) a ona mi to potvrdila – že prej ten náš problém bude muset stejně zase přijít navzdory těm hezkým dnům, že to ale prej přejde, že se z toho splínu srovná… zase ten sex! Pak jsem za ní stejně přijel, udobření, útěcha, všechno fajn… druhý den jsme se vedle sebe probudili a neřekli si ani slovo, ani když jsem ji odvezl do práce… celou dobu jsme se vedle sebe dívali do prázdna, zvláštní výrazy na tvářích – ani jeden neustoupil a nepromluvil (mám to ale hovadskou povahu, někdy se za to proklínám)… a zbytek týdne jsem byl doma a hádka na stole. Nebo spíš nemluvení spolu a ve vzduchu něco hrozivě obludného.

V tej době se už rozhořely problémy na všech frontách. Vyčetl jsem jí, že je raději s kamarády než se mnou (pochopitelně že v té fázi už skoro i byla, zvlášť jeden mi byl trnem v patě – pan Adam. Člověk, s kterým si nějak moc začínala psát… nebyl to kamarád, protože jak už jsem řekl, to kamarádství mezi klukem a holkou v pravém slova smyslu neexistuje, sama mi v začátcích /té naivní upřímnosti, kterej se říká ty růžový brejle/ prozradila, že se čas od času někde vykousli, když s nikým nebyla, ale ni víc… to byl důvod, abych se začal bát, ale pořád jsem věřil tomu, že když je ve vztahu, to by neudělala. Měli jsme úmluvu, že si řeknem, kdyby se něco takovýho rýsovalo ve vzduchu, že si nebudeme nevěrní. Chtěl jsem tomu věřit a věřil jsem, jen sem se nedokázal zbavit vzrůstající žárlivosti.), místo aby byla se mnou, jezdila s kamarádkou, kamarádem a jeho kamarádem pod stan (zase s jinejma)… regulérní rande ve čtyřech ne? Nepodezřívám ji, to ne, ale jak by asi bylo jí, kdybych to udělala já… Já to musel skousnout ve významu z mého pohledu, a že to bylo sousto, to nebrala v potaz. Byl tam nějakej pátej nejlepší kadeřník v Evropě – jistej pan Čížek (možná ho někteří znáte) a bylo mi jasný, jak asi takovej člověk musí působit na ženský a to nemluvím o mladých ženských. Když jsem pak po jejím návratu četl přes rameno, jak píše kamarádce, že to by „kunďák jak sviň“ mimo to, že mne žárlivost přímo dusila, protože jsem cítil, že těžce ztrácím svoji někdejší pozici nejen v jejích očích, ale i ve svých, tak jsem se zděsil nad slovy, který použila – už dřívm jsem pozoroval, že ten její svět kamarádů a kamarádek je trochu jiný než ten můj nebo náš… cítil jsem, že to je jiná sorta lidí a to odcizení a smutek z toho, že mne mezi ně neveme získával čím dál tím větší význam a opodstatnění. Tam se chovala drobet jinak… Jak? Hodně pití, cigára, který jinak nekouřila než takhle „při speciálních“ příležitostech a chování, kdy pití maže zábrany… jako na maturáku, který byl pro mne přímo démonickým strašákem. Však také pokaždé, když jela na diskotéku, byl jsem úplně mimo. Jí jsem věřil, nevěřil jsem té připité Martině, kterou jsem vlastně neznal. A že jsem ji měl poznat… Tohle všechno sem se snažil přetrpět, protože jsem ji prostě nechtěl ztratit a  věřil jsem, že by toho,čeho jsem se obával, nebyla schopná. I dnes si po všech zkušenostech stále myslím, že nebyla – dokud byla šťastná a já měl větší kouzlo, než mohl kdokoli mít … hahaha – žijeme jenom ve snech o sobě i jiných lidech. Jen ve snech a zdáních…

A pak pátek. Poslední den před víkendem (vracím se k tomu osudnému týdnu), po kterém se měli rodiče vrátit. Psali jsme si, oba jsme se na toho druhého zlobili. V tónu zpráv i icq už bylo jen málo stop po tom krásném pevném vztahu co jsme měli. Smajlíci mizeli, hezká oslovení taky, stávalo se to čím dál tím víc strohé. Ale tak nějak se to během večera zlepšilo a pak naznačila, že se jí stýská a samozřejmě, že mně se stýskalo taky… Najednou to bylo takový smutný a nostalgický, ona byla doma sama a bylo jí smutno v prázdném bytě, já zase falešně silný a ona hrdá, ale ještě se dala prokouknout… dlouho pozdě v noci z ní vypadlo, ať přijedu, že napustí vanu… veme víno. A já si řekl! Pane bože třeba to konečně zlomíme!
Jel jsem bouřkou za ní…  bylo to tak zvláštní a svým způsobem krásný… vana tam byla, pěna… svíčky i víno… a pak mazlení ve vaně, ale jen jak chtěla ona… a až k jejímu vyvrcholení (dlouho to nebylo tak hezký mazlení) bylo vše v pořádku, ale pak změna! Najednou bylo potřeba honem umýt nádobí, udělalo se jí špatně, rozkoukali jsme film, ale to byla jen záminka k tomu aby mohla rychle usnout.. a tak se stalo, že jsem ve tři ráno práskl po těžkej hádce nebo spíš gestu (ona neřekla skoro nic – spíš jsme vedl monolog) dveřmi, ale ještě pod vlivem jsem venku nasedl do auta a usnul v bláhový naději, že mi třeba napíše, že ji to mrzí, že se mi omlouvá (lidi jsou sobecký, jedni i druzí)… věděl jsem, že ve skutečnosti nechci odjet, ale byl jsem tak hrdej! Kdybych tak našel tu sílu vedle ní zůstat… nejspíš by to šlo do hajzlu potom, ale mohl jsem být alespoň ještě chvilku s ní v „opravdovém vztahu“, protože to byl konec. Nebo začátek konce.

Jenže už ráno jsem se probudil s bolavým srdcem (moc jsem toho nenaspal – domů jsem přijel po tom co mne rozbolela hlava na parkovišti od zkroucení na sedačce). Jel jsem hned dopoledne za ní, ale k ní jsem si jít netroufl, místo toho jsem si sedl do kavárny a napsal jí, že mne to mrzí, ať přijde, jestli chce… že si za ní netroufám jít. Ani neodepsala… Cítil jsem se jako ubožák, dolejzačskej trapák, ale nemohl jsem si pomoci… Dal jsem jí hodinu a během toho jsem psal svoje pocity na papír… a když nepřišla s odbitím poslední minuty (ona vždycky tu hrdost dokázala na rozdíl ode mne dohrát do konce), vyřkl jsem na papír ortel, sebral se, dojel domů a z internetu smazal všechny společné fotky na profilu, netrvalo dlouho a odveta přišla… schoval jsem se za falešnou hrdost a na pomoc si zavolal všechny přátele a svatý… začalo těžký období.

Dopis jsem jí druhej den hodil do schránky. A pak pár dní vydržel se jí neozvat… ale pak mne o rozkoplo, a nakonec jsem na její svátek jel s malým králíčkem, šestistránkovým dopisem na usmířenou za ní na benzínku, kde pracovala, a tam jsem ji překvapil, obejmul a bylo mi do breku. Slíbila mi že se mnou zajde na kafe. Dokonce se zdálo, že jsem ji potěšil, že jsem ji přijel popřát… a to objetí mne nabylo novou nadějí… Cítil jsem, že nemůžu být bez ní. Tolik jsem to chtěl urovnat! A další den ochladlé zprávy, že se se mnou sejít nechce, že nemá čas, že už je konec, oba jsme se shodli a že ví jistě, že to zpět nechce. To mne mlelo jako mlýnský kameny – nechápal jsem, že člověk, co do té doby neví nic, najednou ví s takovou jistotou, že chce konec! Bylo to tak rychlý a divný, že jsem tomu nemohl věřit. Ještě před pár dny plakala, že se nám to kazí, objímali jsme se a utěšovali a teď tvrdá jako kámen… A rozhodnutá! Když jsem se nedokázala rozhodnout já? Jak mohla ona tak snadno? Všechny ty věci, kterými mi ublížila a ukřivdila z minula, ve mne vzbouzeli pocit těžkýho ukřivdění, všechny ty věci, co jsem podnikl já – hack mailu, sms a vyzvídání a podezřívání jsem ve svědomí zapudil, omlouvaje si to, že to její chování mne donutilo (suď mne kdo chceš, ono to opravdu šlo bez toho narušování soukromí, dokud jsem se nezačal v tom topit a pak už to nešlo – za rámeček si to nedám, ale nelituju… ) Na to jsem prostě zapomínal a viděl jen tu bolest co mi způsobila a to hezký… a všechny ty sladký zaslepený věci, co mi psala… sms… maily… bože!

A pak zase vzepětí a krok k tomu, abych se sebral. Když mne nechce, tak ať táhne! A zase splín a smutek! A pořád… a pak jsem se jednou rozhodl, že půjdu do klubu, kam jsem stopro věděl, že přijde taky. Dokonce jsem ji pozval. Odmítla, ale naznačila, že tam možná bude. Tak jsem tam jel, nevyjádřila se přímo, že mne tam nechce, chvíli jsme si „normálně“ psali. Věděl jsem, že musím a cítil jsem, že si koleduju o pořádnej průser! Ale musel jsem, pořád to bylo to moje zlatíčko… moje láska, pořád to bylo ve mne! A tak jsem tam byl a ona tam nebyla, bylo moc brzo a já najednou nemohl stát na místě a tak jsem vyrazil po městě, předpokládanou trasou, kde by mohla být… do všech hospod jsem nakoukl, došel napříč městem až k ní domů, kde mi došla sms na moji otázku, kde je, a tam stálo, že se dobře baví… bylo vidět, že je opilá. A tak jsem běžel zpět, protože mi došlo, že je někde nedaleko toho klubu na lavičce a popíjí, jak měla s těmi svými kamarády ve zvyku… přeběhl jsem celý to město, jen ji vidět! Jen být s ní! V doufání, že mi padne kolem krku… nechápal jsem, co dělám. A ve vzduchu bylo cítit „bouři“… Pak jsem tam doběhl, ještě chvíli čekal a pak sem v dáli objevila skupinka lidí, malá postavička, typické pohyby a světýlko mobilu v ruce a v tu chvíli mi došla sms, kde byla odpověď na mou předchozí zprávu, kde jsem se v bláhové naději ptal, kde popíjí… „Všude možně..“ psala. Ustoupil jsem do stínu a čekal, co bude. Neviděla mne, byla totálně zpráskaná… ale fakt! takhle jsem ji ještě neviděl a že jsme spolu už pili… šel jsme za celou partou dovnitř a celou dobu jsem byl jako u vytržení cítil, jsem už moc dobře, že tohle není ona, že to není moje Marťa… Když jsem ji pak chtěl uvnitř klubu oslovit, spatřila mne a začala se schovávat ke kamarádovi (bůh ví, že bych ho v té chvíli… a on mne nejspíš taky. Spražil mne takovým pohledem.), čekal jsem, až pochopí, že ji vidím, že o ni vím… pak teda ke mne přišla a takovým zastřeným úplně jiným hlasem rádoby nenuceně „co ty tady?“… Jak mne ta slova zranila se nedá popsat. A pak už to bylo jako halucinace… chtěl jsem si promluvit. Nechtěla se mnou jít ven, ale nakonec se překonala… tam mi řekla, že je konec, už dávno to má vyřešený a že se přišla bavit, ať ji nechám… bylo to strašný. Dívala se zastřeným pohledem, hlas měla úplně k nepoznání, zadrhávala a sbírala slova pod vlivem chlastu, vlasy od kadeřnice úplně jinak než jsem znal, vypadala bezbranně a tak jí to slušelo i navzdory tomu stavu, zpitá na žal (to bylo vidět, že v sobě tím chlastem chce něco zabít) a odmítala mne a moje kouzlo bylo to tam a já věděl, že ten večer tam jsem jen proto, aby zapadl poslední díl skládačky… Nevědě jsem, co říkat. Naznačila, co jsem už dávno tušil, že tam možná na někoho čeká… a to byl sice očekávaný, ale i tak strašný šok, že to bylo jako kdyby mi někdo obrovskou pěstí rozdrtil srdce. To se tříštily iluze a poslední naděje… Pak jsem jen chodil po klubu a žasl co dělám, sledoval jsem jí ze tmy jako nějakej slídič a nestačil se tomu divit, že mne nohy samy nesou a co že to dělám… párkrát jsem se jakoby přichomítl poblíž k nim, už se nedalo ani hovořit o tom, že v něco doufám, už jsem se jen díval a polykal tu hořkost… a už jsem cítil, že se něco poprvé doopravdy bortí. Skoro jsme se modlil, abych už ji viděl jak s někým… aby to bylo pryč! A pak, když jsem si myslel, že s ní ještě na chvíli zapředu hovor, najednou někoho zahlédla, v očích se jí blýsklo a byla ta tam… a já věděl, že dotyčný dorazil. A bylo mi… nepopsatelně. Pak jsem chvíli stál s jejími kamarády venku, chtěl jsem ji ještě vědět, tu kamarádku a toho kluka jsem znal. Tak jako že nenucená konverzace. Ani nebylo potřeba nějak moc vyzvídat, ta kamarádka (fakt husička – to jsem věděl dávno, a jaká to je kamarádka ukázala sama, když celkem bez obalu odpovídala na otázky kolem Martiny…) nechápala a nebo ji to bylo jedno, že je to soukromé a že tím sleduju cosi vyššího, ale to bylo vlastně dobře. Prozradila mi, že ten Adam, je onen neznámý. Že to spolu táhnou už prý minimálně týden! Takže se vysvětlilo odkud se brala najednou ta neochota… celou dobu tu byl našeptavač! Číhač! Kamarád! Ten co vždycky poradí „vykašli se na něho“ a taky ten, co měl pořád tu jiskru nepoznamenanou nějakým dlouhodobějším chozením, vzpomínka na starý líbačky – naprosto neodolatelná ve srovnání se mnou, komu se na obličej připlácly všechny naše problémy a starosti – s někým, kdo upadl a klesl tak, že ukázal svoje špatné stránky a slabosti, u koho zevšednělo všechno to imponující, kdo se stal dolézajícím ubožákem, i když z mého pohledu jsem prostě musel zkusit i ty neponižující možnosti, pro svůj klid a z naděje na zázraky… Ptal jsem se, jestli mi byla věrná a ta dotyčná kamarádka prej jako že to jo, že snad krom toho maturáku (tak kdo ví jak to bylo), ale to že prý mi snad řekla…  no byla to křeč. Nemohl jsem ale odejít, i když to ve mne už umíralo, dokud ji ještě neuvidím. Trvalo docela dlouho než se vynořila ze tmy a sama… zase „ co ty tady?!“ a pak neochota jít se mnou na pár slov… já celou dobu už prožíval něco jako smíření, prázdná tvář, žádný emoce, falešný náznak úsměvu… unášel mne proud tý divný noci… pitvořivý smíření a trochu falešný. Nakonec tedy šla… zeptal jsem se jí jak dlouho to s ním táhne, ona že prej ne, ale když jsem jí řekl že kamarádka povídala, ušklíbla se a že si s ní bude muset asi promluvit, čímž to stvrdila. Byla to zoufalá chvíle, krátká. Ona s sebou furt šila, že musí za ním, že jí druhý den odjíždí na rok pryč… málo času…. nechápal jsem. Jak k němu mohla utéct! Ke kamarádovi s kterým by v životě nic mít nemohla… ptal jsem se jí jestli mne milovala, po maličkém zamyšlení řekla že ano… víc si nic moc nepamatuju. ujistila mne že si s ním začala ž po rozchodu… pak se otočila a zmizela do tmy za ním… Jako bych byl vosk nebo spíš osina v zadku…

A tak jsem už chtěl odejít, ale pak jsem ji zahlédl jak se ze tmy vrací. Neodolal jsem a šel tam, kde jsem ho tušil. Zase jako před tím – žasl jsem, kde se to ve mne bere, co jako budu dělat, to se jako budu prát? Nechápal jsem. Delirium. Pak jsem ho zahlédl.. došel k němu a představil se… byl evidentně překvapený. Řekl jsem mu kdo jsem, kdo je pro mne on, co je pro mne Martina a co to celý pro mne znamená… smířeně a klidně. Podal jsem mu ruku. Zeptal se ho jak dlouho to spolu táhnou… odpověděl taky že pár dní… tři výpovědi se  sešly, snad mne to trochu uklidnilo, i když to bylo zbytečné. Viděl jsem ho poprvé v životě. To byl tedy ten Adam, ten tajemný kamarád, co s ním nikdy nebyla tak dlouho, aby mne s ním vůbec mola porovnávat…(!!!) A pak se vrátila i s kamarády a já mu popřál hezký večer a odešel. Byla velice překvapená že mne vidí… ale já se nikoho nevšímal  vyrazil… konečně jsem mohl odejít.

Celou cestu domů jsem pak v autě řval, ale ne brečel! Já křičel a všechna ta bolest mi hnala slzy do očí… a pak jsem dlouho jezdil nocí, už klidnější… a pak pár zpráv o tom jak se nenávidíme a pak nic… a tak začalo moje léto. Bez společných plánu, regenerací (moc pomalou) a smiřováním… jen práce a domov a chvíli na nohou a chvíli splíny. A všechna budoucnost ještě stále připomínala co jsme si plánovali… a minulost byl půlrok kdy jsme se od sebe nehli na krok a každá událost a den byl provázaná s ní… K narozeninám, ke kterým jsem plánoval nádhernou kytici osmnácti růží jsem ji neposlal ani sms…

Jenže to neměl být konec. Uplynul měsíc plný protichůdných nálad, kdy jsem byl střídavě nad věcí a střídavě ve splínu, ale dostával jsme se z toho se ctí, aniž bych ji musel psát. Smazal jsem čísla, icq a na její profil jsem se chodil dívat pokoutně, aby neviděla, že jsem ji navštívil… a jen když už jsem fakt nemohl. Ty nový fotky už byly komentářem odresovaný někomu jinýmu, panu Adamovi do Skotska… Bolest duše a srdce ve svý největší surovosti. Ale nikdo jiný zatím v dohledu nebyl… na fotkách…

Vyvrcholení přišlo dneska a to je skutečný důvod, proč sem píšu… potřebuju to ze sebe prostě vypsat… už je to enormě dlouhý ale mně to je jedno… jde mi o něco jiného, než o diskuzi v pravém slova smyslu… chci to říct těm, co to může zajímat a nebo se z toho prostě vypsat. Napsala mi k narozeninám.. (to sem odolal a jen slušně poděkoval, i když jsem to viděl jako takový náznak jako že ji přece jen chybím) a potom mne oslovila na chatu a měla zapotřebí se zmínit, jak to bylo na začátku krásný (před tím taková ta témata… zdánlivě o ničem, ale přece)… prej když viděla jak si píšu s cizíma lidma… zahlídla naše barvy na lidech a zavzpomínala na naše začátky.. celej ten rozhovor byla „hra!“  Nikdo nechtěl zabrousit příliš hluboko, drobné narážky se přecházely… Zdálo se mi, že má slabší chvilku. Jenže mne to uvrhlo zpět. Druhý den jsem ji napsal po icq a celý ten rozhovor se zdál docela milý, s oboustranným zájmem a jen potvrzoval můj dojem, že si třeba něco uvědomila a rozležela v hlavě… a zjistil jsem s hrůzou, že do toho padám! Zase! Odjela na týden do Chorvatska. Včera se vrátila… celý týden jsem přemýšlel  a radil se se zasvěcenými.. nakonec jsem jí otevřeně napsal a okryl to že ji miluju, a že i po tom všem bych byl schopná začít znovu a jinak.. Doufal jsem, že třeba zapálím plamínky, protože se mi po celou dobu zdálo, že ta m pořád cosi doutná… Proč by to jinak psala? Proč by mne oslovovala? Teď v tuhle chvíli už nevím… ale ještě dopoledne sem si myslel, že třeba proto, že jsem pro ni byl první vážný vztah se vším všudy a že ji chybím… že třeba ucítila, že je ještě cosi mezi námi… sice - líbala se s jiným, opustila mne (to říká srdce) a přitom to celý bylo nedorozumění, byla mladá, bála se, měl jsem se víc snažit a ne na ní tlačit, udělat pár věcí jinak (to říká rozum)… Pochopil jsem, že ji tak miluju, že bych to dokázal překlenout… a jak to dopadlo? Vycouvala, odmítla mne…slušně, ale bolestivě… a já se neudržel a jel za ní… Poslední možnost „ být ubožák “ mi stejně nedala i s tím, že jsem věděl, jak  před ní budu vypadat. Musel jsem to zkusit! Poslední stéblo! Prostě poslední možnost a když není jiná, musím ji využít! To jsem cítil… odhodlal jsem se, když jsem dobrečel pod peřinou při hudbě, co mi jí připomíná… a když jsem stál před domem, napsala mi že není doma, telefon nezvedla… a jestli se zapřela nebo ne, na tom nezáleží… já vyčerpal i tu poslední možnost toho ubohého dolézání… neřekl jsem jí, že kvůli ní občas po nocích pláču. Jen jsem ji pověděl, jak jsem na tom bez ní, napsala mi že už někoho má, že je šťastná (jak rychle to u někoho funguje…) Nejsem na tom teď vlastně o nic hůř než před tím, než jsem se odkryl. Situace co mne stavěly do podobné pozice jsem před tím už absolvoval, tak ji asi jen překvapilo, jak až bídně jsem po měsíci na toma určitě jsem zase klesl (jak může být někdo tak ubohý, že by se pro druhého klidně plazil v bahně? co?). Vědomí toho, že nemůžu nic ztratit bylo ostatně jedním z těch plus, proč jsem se rozhodl, že to podstoupím. Odmítla mne. Je to minulost. Část toho zbožštění její osoby pro mne zase odpadla… nevím jestli jsem silnější, ale spíš až teď jsem si šáhl na dno. Dokud se ho nedotkneš, nemůžeš se odrazit. No ne? Pak jsem se byl projít, v duši prázdno, ale přece ne tak jako onehdy v tom klubu… Když byla v Chorvatsku, věděl jsem, že už se s někým chce sejít, protože jsem zase selhal a sáhl k nízkosti a hacknul jí mail… viděl jsem vzkazy… už dávno si ale  píšou po icq… po tom mém dnešním výstupu se onen dotyčný objevil v jejích přátelích na profilu skoro na tom samém místě, co bývala moje fotka.. Myslím, že to je jasný. Frajírek a určitě může bejt sympaťák. Já ho ale nenávidím… Ale ne tou pravou nenávistí… spíš tou falešnou, tou převlečenou bolestí z nešťastný lásky. Vlastně spíš nenávidím jí! první začala psát co cítí a jak je na tom teď? Takový silný slova! Já šetřil a odkrýval jsem se postupně a teď jsem za beradnýho ubožáka! Je to fér? Třeba s ním ale prolomí ten sex a všechny ty naše problémy k nim nepřijdou… tehdy to v našem případě přišlo od ní, potom jsem se už vezl taky, ale ta křivda i po tom všem je tu stále… Jestli ten svůj problém ale nezlomí, bude zase jen rozchod… Myslím, že to je v ní. Kdybych ji nepřitahoval, nikdy by si se mnou nezačala… měli jsme smůlu. Kdybych ji potkal za pár let zkušenější a vyzrálejší… Nebudu litovat, že jsem ji poznal. Lituju teď jen toho, co nebylo… Jsem snílek. Když to sem píšu, všechno jak to bylo, cítím se volnější… Jednou jí snad odpustím ty lži a kamarády… zasadila nám dýku do zad, než jsme se vůbec rozlétli… Jsem zvědavý, kdo projeví stejnou nebo větší trpělivost a oddanost, než jsem ukázal já… Mrzí mne, že jsem nemohl sáhnout výš a měl být jen její poučení pro příště, že až někoho potká, musí se víc snažit… To ji totiž bezpochyby dojde… Není to fér být pokusným králíkem. Přesto všechno až do těch hacků, jsem neměl špatný svědomí, nikdy jsem jí nelhal, byl věrný, miloval jí a vážně s ní počítal… a moje „miluju tě“ mělo asi jinou váhu než to její… v tomhle mám opravdu svědomí čisté. Moc mne to mrzí. Co bylo to bylo… napsal jsem pár básní se slzami v očích a zkusím jít dál. Doufám, že budu mít sílu. Horší to opravdu není… je mi stejně jako než mne oslovila po chatu rádoby kamarádsky… sice to dnes bylo plný slz a emotivní, ale možná jsem se zase kousek posunul… nevím… Bylo to ve mne a teď je toho možná míň… a nebo je to apatie… z tolika textu a emocí z dneška. Kdo dočetl až sem, před tím smekám… Díky a jestli jsem nudil… je mi to jedno.

Všem, co jsou na tom s podobnými příběhy tak jako já, přeju brzké uzdravení a novou, pevnější a pravou lásku! Hodně štěstí lidi… Držte mi palce.

P.S. (z druhého dne) … večer po dopsání tohohle to na mne padlo jako dlouho ne… odnesla to kámoška z chatu… brečel jsem jako malej na klávesnici, trochu pil, spílal své bývalé přítelkyni a litoval se, chvíli se ve mne vzpínal hněv, chvíli bych ji nejraději obejmul a odpustil… já ji tolik miloval a ona se mnou nemohla spát! Došla mi ta hořká ironie.. došlo mi, že to je moc hořká ironie – tragikomedie ! Myslím si, že jsem kus toho zbožštění opravdu zabil, protože ten včerejší večer mi poprvý na jazyk bez výčitek přišla ta nejhorší slova… všechno s nedá omlouvat, ale člověk má být přece především zodpovědný k sobě i druhým! Ať jde do (patřičné meze) s „miluju tě“, který nic neznamená… Nemohla se mnou spát i když mne milovala jako nikoho před tím (její slova), tak si našla jiného, páč nám to nefungovalo (vzpomněl jsem si jak mi kdysi v tm pohnutým konci řekla strašně uvědoměle, že jsme „to“ měli udělat už dávno!!! Jak kdyby mluvila o nahození baráku nebo já nevím čem! Jak kdybych za o mohlo, že nechtěla a neřekla mi proč… a to je zlo!) Zatím ji nenávidím! Snad brzo přijde doba, kdy mi bude lhostejná… zlý se lidem přát nemá, ale já jsem jen člověk a nic zlýho jí vlastně nepřeju, jen to, ať si ochutná i druhou stranu mince, proto, aby byla lepší a nelámala srdce dalším… nikdo mi nezaručí, že si na mne pak vzpomene a řekne si „já *** blbá!“. Chtěl bych jen, aby mi někdo zaručil, že si na to dno taky šáhne! To by mi stačilo. Ale na každého se vaří voda… Moje dnešní ráno je prázdný… prázdnější… o kus toho zbožštění – díky Bohu! Nemá smysl porovnávat co má ona a co mám já – moje prázdniny kvůli rozchodu zůstaly jen samá práce a samá schýza, ona pěkně dovolený, kamarády, líbačky a jiný myšlenky, ale to je strašně relativní a v konečným důsledku bezvýznamný… Kéž všichni najdeme tu sílu, uvěřit ve výjimečnost našeho vlastního světa tak, abychom se nad všechno tohle zákeřný uvažování povznesli…
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
saila

Karma: 0
Pohlaví: Ženské
Příspěvků: 44


Zobrazit profil
« Odpověď #1 kdy: 26. Srpen 2008, 11:18:52 »

Jej, je to tak strašně dlouhý, že se v tom člověk dokonale ztrácí. Někdy méně je více. Ale na druhou stranu chápu, že ses potřeboval vypsat. Myslím si, že pravý problém je několikrát zmíněn i v tvých řádcích, a tím je její hodně velká nevyzrálost ...
Zaznamenáno

Flowers chiiiiiilld Úsměv
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #2 kdy: 26. Srpen 2008, 12:22:50 »

Jej, je to tak strašně dlouhý, že se v tom člověk dokonale ztrácí. Někdy méně je více. Ale na druhou stranu chápu, že ses potřeboval vypsat. Myslím si, že pravý problém je několikrát zmíněn i v tvých řádcích, a tím je její hodně velká nevyzrálost ...

Původně to mělo bejt krátký, ale nakonec jsem to pojal takhle, hlavně pro svůj klid (ono to nejde prostě utnout, jinak tě to spíš víc rozhodí...) ... diskutovat na jednotlivý aspekty lze v mnoha dalších vláknech, ale než sem se mohl zapojit, musel jsem prostě sepsat tohle... celý a kompletní... ono to fakt pomáhá. Jestli jsi to ale přečetla celé, smekám Úsměv
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 227
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #3 kdy: 26. Srpen 2008, 15:51:15 »

Rozenej spisovatel Mrkající Takový obraty !

Ale aspoň, že to má happy end Mrkající Zažil sem to taky a až nápadně se to podobá Úsměv Oba Lvi, problém se sexem (nutno dodat, že jsem "trpěl" nedostatkem celé dva roky - inu, první vztah, že - ideály o nenucení, postupném objevování a tak Mrkající ). Dopadlo to tak, že se mnou vydržela bez sexu dva roky, pak jsme se rozešli. Za měsíc a kousek byla s jiným a najednou jí nevadilo s ním spát, po pár měsících. Když sem se jí později ptal, co byl se mnou za problém, tak sem se dozvěděl, že NEVĚDĚLA, ŽE MI TO TOLIK VADÍ Šťastný (nutno podotknout, že jsme o tom několikrát mluvili a já jí na rovinu řek, že to je pro mě problém) a že sme ani neměli ochranu (což je poetické, vzhledem k tomu, že veškeré diskuse o antikoncepci skončili na "nejsem připravená"). Prostě asi potřebovala někoho, kdo jí SpeedMasterovsky "napíchne bez ptaní", no. Tak jako tak, očividně jsme nebyli jeden pro druhého stvoření, i když sem jí miloval hodně moc. Než sem se z toho dostal, trvalo to půl roku a teprve pak sem dokázal myslet na jiný holky. Do tý doby sem pořád doufal, že si uvědomí, jak moc mě potřebuje (a já ji). Ale po tom co sem to překonal sem poznal svou současnou a dnes toho rozchodu nelituju.
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #4 kdy: 26. Srpen 2008, 16:26:04 »

Rozenej spisovatel Mrkající Takový obraty !

....


No happy end to pro mne ještě není... Ten dojezd ale už nabral jiný směr. Léto je pryč, upnul jsem se na to, že podzim bude lepší, nebo upnul... těším se na spadaný listí a tu typickou vůni... a doufám, že mi mezi listím vítr do cesty přivane i nějaké "alternativní přemýšlení" Překvapený) Jináč, taky si myslím, že ten další po mne to nebude mít tak obtížný. Přesto přeze všechno moc dobře ví, že to hezký zašlo právě na tenhle "blok", který tu nebyl proto, že já byl nějaký spěchálek... Tak si to pojistí a příště to třeba překoná s větší energií a cíleností. Jestli ne, bude asi dost nešťastná, protože si dovedu představit, že každý takový neúspěch a následné probémy ji od dalších pokusí možná odradí a nebo spíš v ní probudí ještě větší obavy a nervozitu, že se to pokazí. A pak se to samozřejmě pokazí... Podobný tendence měla ostatně (jak si vzpomínám) už za nás... mluvila že to na ní někdo zkoušel nějak hrrr v autě, že se cukla a pak, že si o ní její bejvalý vyprávějí jaká je frigida... (neměl jsem ten pocit, ale dovedu si představit, že si to o ní nějací mladí omezenci mohli myslet a nebo říkat, i když to slovo prakticky znamená úplně něco jiného a její případ to rozhodně nebyl, že se prostě nenechala hned, to se dnes asi nenosí...). Asi jí to poznamenalo, bylo vidět, že to v ní vězí, i když je to totální blbost... Dneska jsem s kamarádem rozvíjel na podobná témama filosofii míchnutou buddhismem a karmou... už teď cítím, že jsem na dobré cestě. Jen to chvíli ještě potrvá... Snad jen chvíli.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Beru
*


Karma: 5
Pohlaví: Ženské
Věk: 33
Místo: Brno
Příspěvků: 65


Zobrazit profil
« Odpověď #5 kdy: 26. Srpen 2008, 16:41:30 »

Obcas docela ziram, podle tohoto fora to vypada, ze na udrzeni vztahu staci holce pravidelne soulozit a necekat na to rok (skoda, ze na ty moje to nejak nefungovalo Kroutící očima).
Jinak priznavam, ze jsem na svy poprve cekala 8 mesicu (ale bylo mi 16) a ten kluk opravdu nevypadal, ze by mu to nejak moc vadilo (nestezoval si), ja jsem tehdy nejak nemela potrebu (ta vlastne prisla az po poprve).

Jinak s autorem "soucitim", zkazeny prazdniny mam taky, bejvalymu jsem nestala ani za to, aby mi rekl, ZE se rozchazime (o nejakym duvodu nebo dokonce reseni problemu nemluve).

Tak preju vic stesti do pristiho vztahu  Mrkající.
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #6 kdy: 26. Srpen 2008, 17:10:48 »

Obcas docela ziram ...


Mně taky nevadilo čekat... Vadilo mi to nesmyslný chování, nepojmenování problémů a seky, co byly opravdu nepříjemný. Hlavní problém byl, že nebyla vidět snaha, nebo byla, ale bylo vidět, že planá (nějak to nezvládala a já pak už taky ne, když to ani nebyla schopná pojmenovat)... Bolelo to, když jsem viděl, že navzdory tomu co dělám (z mýho pohledu), ovoce nikde... Cítil jsem a pořád cítím, že to nebylo fér... Začal jsem cítit, že nás ztrácím, ona taky... a veškerý snahy ztroskotaly jedna po druhé kdo ví vlastně na čem...

Nestačí jen sex... musí to prostě fungovat po všech stránkách. Sex je jednou z těch velice důležitých... ale pak je tu důvěra, upřímnost... rozhodně sem patří i slušnost a jestli se tvůj bývalý takhle k tobě zachoval, ledacos to vypovídá... Je mi líto, že tvoje léto bylo jako mé... hořké a smutné. Podzim bude lepší Mrkající a když ne, je tu ještě zima... a tak dále Šťastný
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Augi
****


hustodémon ;)

Karma: 17
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Místo: a prop de Praga
Příspěvků: 672


Zobrazit profil WWW
« Odpověď #7 kdy: 26. Srpen 2008, 18:57:51 »

Tak jsem to celé přečetl...a jen zírám, že jsi ji nedal sbohem hned po jejím prvním excesu (opití na plesu a následná nevěra (i líbání beru jako nevěru)).
Jinak Tvé pocity samozřejmě chápu...ze své zkušenosti bych doporučoval hlavně žádný další kontakt s ní (absolutně žádný).
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #8 kdy: 26. Srpen 2008, 19:39:43 »

Tak jsem to celé přečetl...a jen zírám, že jsi ji nedal sbohem hned po jejím prvním excesu (opití na plesu a následná nevěra (i líbání beru jako nevěru)).
Jinak Tvé pocity samozřejmě chápu...ze své zkušenosti bych doporučoval hlavně žádný další kontakt s ní (absolutně žádný).

Nestřídám holky jako ponožky... Neřadím se mezi zoufalce, myslím si, že nepatřím ani mezi ošklivce. Býval jsem zakomplexovaný a měl problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím... ale to už je dávno a kompletně jsem se s věkem změnil. Přesto mi zbylo něco, co mi vztahy komplikuje a to je moje očekávání... jsem svým způsobem velice náročný a jen tak něco mně neuspokojí a nejde ani tak o vzhled. Nazval bych to tím kouzlem. Ona ho měla. Na začátku jsem ho cítil, ale nevěděl, jestli bude stačit, jak jsem psal. Ale stačilo a pak mi dovolilo to přejít. Napsala hned ten večer a podle sms bylo vidět, že je totálně zduněná. Navíc mi to pak vysvětlila, jako že se na ní sápal a než se stačila vysmeknout, vetkl jí pusu... A tak jsem to akceptoval, i když pochybnosti samozřejmě zbyly... Přikládal jsem to tomu věku, nevytvořené klapce... snažil se jí to uvěřit, když projevila lítost (i plakala). A hlavně jsem byl po dlouhý době zamilovaný až po uši a nechtěl to ztratit, vyhnout se samotě... a růžový brejličky na očích... znáš to. Dnes bych třeba jednal jinak, ale vzhledem k mým pocitům, že bych ji stále dokázal odpustit horší věci a překlenout naše neshody, myslím, že bych se zachoval stejně... Jsem prostě asi jen snílek. A nebo JEN snílek? Asi bych neměnil... i když to občas chutná hořce. Spíš je třeba si uvědomit, že ve skutečnosti milujeme sen, který ta daná bytost na chvíli ztělesní... a uvědomit si, že i když toho člověka ztácíme, neztrácíme ve skutečnosti sen... ten je v nás. A třeba díky tomu se uvolní místo pro někoho, kdo změní sen v realitu... Kdo ví? Pomáhám si všelijakým filozofováním a úvahami.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Quilty
*


Karma: 18
Pohlaví: Mužské
Věk: 42
Příspěvků: 128


Zobrazit profil
« Odpověď #9 kdy: 27. Srpen 2008, 13:21:30 »

Nebuď nešťastnej, že to skončilo, buď rád, že se to stalo. Za pár měsíců na to budeš už jen rád vzpomínat, ale pochopíš to všechno až s odstupem času. Za chvilku si najdeš někoho, kdo tě bude brát ještě víc a na koho se budeš moct spolehnout. A o týhle "můze" si řekneš jen "bylo to fajn", ale už bych jí nechtěl. Láska a vztah je o důvěře a né o lustrování pošty a telefonů. Tohle, co jsi předvedl ty, bylo klasický, intenzivní pobláznění. Což mimochodem holky v tomhle věku umí mistrovsky. Taky si říkají, jestil na mě někde nečeká někdo zajímavější a přece se neupnu na jednoho kluka v 18ti letech..... Nepřípomíná ti to mimochodem něco?? Úsměv Jedinej lék na to je se od ní držet co nejdál a nikdy už jí neskočit na nějaký "ahoj, jak se máš?"... Jestil tě to uklidní, tak si tím jednou prošel nebo projde skoro každej. Každopádně přeju mnoho zdaru Mrkající
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #10 kdy: 27. Srpen 2008, 17:02:52 »

Nebuď nešťastnej, že to skončilo, buď rád, že se to stalo...


Máš pravdu, tak to je. Však vím. Na začátku jsem si to říkal taky, jestli na mne nečeká někdo... někde... však vím, možná to mám za trest, jak jsem psal v úvodu. I když... mnohem pravděpodobnější, než trest "z hůry", je, že to prostě muselo přijít... docela podstatný rozdíl věku, názorů, nevycválanost a nevybouřenost a typická lidská vlastnost "nevím, co chci". Pořád mi ze setrvačnosti chybí, ale záblesky typu "jede se dál" mám taky. Už to začalo pracovat. Vídat ji nechci, slyšet o ní nechci, i když nitro občas svévolně hovoří jinak... ale to půjde potlačit (důležitý je nenechat se tím převálcovat) Úsměv Půl roku to vlastně nebylo jen špatný, mělo to pozitivní vliv (ty hezký věci) na mnoho aspektů mého života a v tej naší krátký společný cestě mi byla oporou v několika docela zásadních fázích a to, že tu byla, pro mne byl zdroj energie k tomu, abych to zvládl. Nemůžu toho litovat a ani nechci... na zlý se zapomene... člověk vyfiltruje to skutečně důležitý a podstatný a doufám, že pro mne v tom bude mnoho poučení a pro ní snad taky.... A věřím, že až se jednou zase potkáme (pravděpodobnost docela vysoká), tak budu nad věcí a budu jí moct říct ahoj bez nějakých skrývaných nebo neskrývaných negativních emocí... a co víc, budu to myslet upřímně. Díky moc za potěchu a podporu Úsměv
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Kazisvět
****


Karma: -16
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 625


Zobrazit profil
« Odpověď #11 kdy: 27. Srpen 2008, 18:16:12 »

taky jsem to přečetl celé a musim říct, že mě osobně se to četlo pěkně ( ty obraty a pod.). celý příběh měl spád a prostě jsi neunavoval zbytečnýma kecama.
A to ej všechno co ti k tomu povim, protože poradit nebo z vlastní skušenosti cokoli říct neodkážu neb jsem to nezažil, ale ber to tot ak,že mě to taky čeká, toho borce, se kterym teď je, tak toho to taky čeká (a nebo to čekát vojí bývalou no) ...
A jinak good luck do života, určitě je v okolí mnoho lepších holek v tvém věku, které nebudou tolik blbnout a budou vyzrálé na tvé úrovni...
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #12 kdy: 27. Srpen 2008, 18:20:48 »

taky jsem to přečetl celé ...


Už abych o nějaké "alternativní přemýšlení" zakopl Mrkající Děkuju za podporu... A taktéž hodně štěstí, neb štěstí je vrcholem pyramidy... Úsměv
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Kazisvět
****


Karma: -16
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 625


Zobrazit profil
« Odpověď #13 kdy: 27. Srpen 2008, 19:07:25 »

taky jsem to přečetl celé ...

neb štěstí je vrcholem pyramidy... Úsměv
to je hezky řečeno
Zaznamenáno
j4c0p
Host
« Odpověď #14 kdy: 28. Srpen 2008, 06:45:44 »

ked som cital zaciatok tak som mal pocit akoby niekto spravil ctrl+c a ctrl+v mojho terajsieho vztahu....
inac zaujimavo sa to citalo...asi mam s tebou podobne myslienkove pochody...
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #15 kdy: 28. Srpen 2008, 09:09:01 »

ked som cital zaciatok tak som mal pocit akoby niekto spravil ctrl+c a ctrl+v mojho terajsieho vztahu....
inac zaujimavo sa to citalo...asi mam s tebou podobne myslienkove pochody...

Víš, pro mne je to taková útěcha, když vidím, že v tom nejedu sám. Samozřejmě, že vím, že tyhle věci se dějí - pořád a ne jenom mě. Ale pokaždý, když vidím podobný příběh, nebo mi někdo vypráví o rozchodu, (možná to vyzní divně) cítím se líp, ale ne proto, že někdo někde trpí, ale proto, že v tom nejsem sám. Je to jako ráno... šeredně se nám nechce do práce a nebo do školy... přesto musíme, ráno je porod a pak sedíš v autobuse, máš zavřený oči v podivným polospánku a ani tě je nenapadne otevřít - nechceš, přesto víš, že kolem tebe sedí lidi s podobným údělem a taky někam jedou... někdo dál a někdo blíž. Nevidíš je, ale jsou tam a konečná stanice se blíží a za ní čeká... no rozhodně za ní něco čeká a to je pozitivní Mrkající

Doufám, že druhá polovina tvého příběhu nebude podobná té mojí. Držím palce.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 227
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #16 kdy: 28. Srpen 2008, 12:20:02 »

Já osobně můžu říct, že to vlastně nikdy nějak moc nepřebolelo, prostě mi to jen nevadí. Ale brát to jako "byla to krásá doba...." To teda ne. Spíš sem pokažd když na to vzpomenu nas*anej, že sem musel zrovna já vychytat to její nejhorší období, protože teď je mnohem lepší Mrkající
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #17 kdy: 28. Srpen 2008, 15:13:33 »

Já osobně můžu říct, že to vlastně nikdy nějak moc nepřebolelo, prostě mi to jen nevadí. Ale brát to jako "byla to krásá doba...." To teda ne. Spíš sem pokažd když na to vzpomenu nas*anej, že sem musel zrovna já vychytat to její nejhorší období, protože teď je mnohem lepší Mrkající

Taky se ve skutečnosti obávám, že to tak bude... Jako vděčností k ní hořet nebudu. To jen v těch úvahách si člověk snaží vypomoci všelijak. Ale aspoň když mi to bude jedno... Zřejmě jsem ten pokusnej králík, díky kterýmu se posune někam dál a někdo jinej z toho bude těžit... ale "klasici" říkají - to je život... Pěkně na nic, neřku-li na ***... Tohle léto je tak hovadský, že to snad není možný... dneska mne napálil na světlech na červenou přes další auto nějakej týpek, co nedával pozor na řízení... Druhý auto na vodpis, u mně minimálně za dvacku! Takže vzhůru do dalšího kola starostí! Ale aspoň přijdu na jiný myšlenky taky... :-/ Co sem komu udělal Úsměv
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Luk_ass



Nevěřím ničemu co krvácí pět dní a neumře :) :)

Karma: 0
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 25


Zobrazit profil
« Odpověď #18 kdy: 28. Srpen 2008, 20:35:07 »

Musí říct že když jsem to četl, čím dál víc jsem se utvrzoval v tom, že ženský jsou snad všechny do nějakejch pětadvacti stejný. Nebo já nevim, taky se mi stala trošičku podobná věc, sice mnohem víc na tvrdo v tom že po prvním dnu co mě poslala do hajzlu až doteď mi ani jednou nenapsala naprosto nic, proste jsemskoncil jako bych ji nikdy neznal...je to hnusny ale musimrict ze to je mnohem lepsi nez kdyz by obcas napsala a trapila me...preju ti hodne stesti do budouciho vztahu a myslim ze ty uz jsi si svuj díl sra*ek snad nadobro vybral Mrkající
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #19 kdy: 28. Srpen 2008, 22:11:26 »

Musí říct že když jsem to četl ...


To jsou vyhlídky Úsměv Snad všechny tak nevyrovnaný nejsou... No jako po dnešním dni v to "vyčerpání bad kreditu" doufám velice pevně. Není nic hořčího, než být na všechny problémy sám... a mít samý problémy. Tak hodně štěstí nám všem! Díky za podporu.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Kazisvět
****


Karma: -16
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 625


Zobrazit profil
« Odpověď #20 kdy: 29. Srpen 2008, 13:12:36 »

Garret: Jak někdo psal, že ty si u ní vylízal nejhorší období, a někdo další z toho teďko těží.. Ber to tak, že až si najdeš další, tak u ní taky někdo před tebou to vyžral a ty si užíváš...
Zaznamenáno
Quilty
*


Karma: 18
Pohlaví: Mužské
Věk: 42
Příspěvků: 128


Zobrazit profil
« Odpověď #21 kdy: 29. Srpen 2008, 14:30:59 »

Láska je dobrý sluha, ale zlý pán Úsměv Všimněte si schválně lidí ve svém okolí. Ti co to nejmíň řeší a rozebírají a berou vztahy více méně jako hru a ne jako prioritu ve svém životě, tak mají největší úspěšnost a jsou pro opačné pohlaví přitažlivější. Teď je otázka, jestli je úspěch důsledek uvolněnosti nebo uvolněnost důsledkem úspěchu Mrkající Upřímně řečeno, když na mě holka citově tlačí, tak mě přitahuje míň, než když se dělá vzácnou. Počítám, že ony to mají podobně.
Zaznamenáno
j4c0p
Host
« Odpověď #22 kdy: 29. Srpen 2008, 15:18:12 »

..... Ti co to nejmíň řeší a rozebírají a berou vztahy více méně jako hru a ne jako prioritu ve svém životě, tak mají největší úspěšnost a jsou pro opačné pohlaví přitažlivější......
pravda pravda,menej znamena viac....

karma up+
Zaznamenáno
Monny
***


Karma: 13
Pohlaví: Ženské
Věk: 33
Příspěvků: 506


Zobrazit profil
« Odpověď #23 kdy: 29. Srpen 2008, 16:24:49 »

fakt že jo....máš pravdu....
To mě nikdy nenapadlo, ale něco na tom bude....
Zaznamenáno

Je krásné spolu mlčet, krásnější spolu se smát.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #24 kdy: 29. Srpen 2008, 22:40:09 »

Garret: Jak někdo psal, že ty si u ní vylízal nejhorší období, a někdo další z toho teďko těží.. Ber to tak, že až si najdeš další, tak u ní taky někdo před tebou to vyžral a ty si užíváš...

Na tom něco bude Úsměv
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Stran: [1] 2 3  Vše Tisk 
« předchozí další »
Skočit na:  

Copyright © 2005–2021 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS