Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
28. Březen 2024, 10:40:15

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 112 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Pokecání
| |-+  O rozchodech (Moderátoři: Av4, Mistar)
| | |-+  Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.
0 uživatelů a 2 Hostů prohlíží toto téma. « předchozí další »
Stran: 1 [2] 3  Vše Tisk
Autor Téma: Dlouhé počtení pro klid duše uveřejněné... třeba to někomu návdavkem pomůže.  (Přečteno 39180 krát)
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #25 kdy: 29. Srpen 2008, 22:59:15 »

Láska je dobrý sluha, ale zlý pán ...


Jo, to je smutná pravda. Čím víc jsem jí dával najevo, jak mi na ní záleží (gesto ---> návrat/pokus o návrat), tak tím byla chladnější... Bohužel je taky smutný fakt, že čím víc jsem cítil, že ji ztrácím, tím jsem z toho byl zoufalejší a tím víc zoufalejší věci jsem dělal. Jestli jsem před tím měl nějaký kouzlo tajemnýho mladíka se zajímavým životem, tak ve finále jsem skončil jako největší ztroskotanec... v jejích očích se ze mně stal nejspíš nějakej ubožáček (pohled z druhý strany je věc jiná a sice jsem se chopil i poslední možnosti, ale mý sebeúctě to, pravda, na klidu nepřidalo... i když si můžu říct - měj klidný svědomí, zkusil jsi to). Háček je v tom, že já neumím brát vztahy jako něco na x-té prioritě... Pro mne jsou na první. Moc jich nebylo a každej byl dost emotivní. Asi právě v tomhle postupuju špatně, ale na druhou stranu hrát vabank a doufat, že si tím zvýším prestiž, když to ve mne prostě není, to mi nejde. Když někoho mám, vážím si toho. Chodit přes mrtvoly prostě neumím. Určitě bych ale pro to mohl něco udělat, změnit se, tolik se neotvírat nebo si prostě jen s holkama "hrát"... měl bych na to, to ano. Ale mám třeba i strach, že kdybych se do těhle her dostal a zalíbily by se mi, stanu se jedním z mnoha těch, co chodí, lámou v lidech ty poctivý city a ti pak sejou dál... a dál... tohle asi fakt není moje strana. Věřím, že poctivá láska v člověku nikdy nevybudí potřebu ztrapňovat se, dolejzat, uhánět a doprošovat se... to jde přeci proti významu toho citu... nebo se pletu? Určitě je chyba, že ona si tuhle druhou stranu mince zatím "neošahala" - vždycky to byla ona, kdo měl pocit, že jako bude asi lepší konec... nikdy neměla pocit, že něco ztrácí. Evidentně i se mnou se jí ulevilo... však když jsme to kdysi na začátku rozebírali, přiznala se, že nikdy moc dlouho ve vztahu nevydrží, že na ní přijde tendence utíkat z něho... vyplnilo se to i u nás. Může mne těšit, že jse měl zatím největší úspěch, ale samozřejmě netěší, protože z mého pohledu jsme k zemi spadli dřív, než jsme stačili roztáhnout křídla... Z jejího pohledu toho asi bylo až dost... Není to fér... Fakt že ne. Pořád jí mám plnou hlavu, dnes jsem potkal jejího otce a chvíli jsme něco pracovního řešili (montuju pc a on se na mně obrátil se zakázkou...) a přitom jsem z půlky myslel na to, že za pár minut až dojede dom, s ní bude mluvit, uvidí ji... Prostě to ještě vůbec nemám za sebou... skoro pořád zakopávám o něco, co mi ji připomíná... jsem pacient. A nejhorší je, že ona to tak nemá! Nemá!!! Už ten samotný fakt by mi měl stačit k tomu, abych nad ní ohrnul nos, zapudil všechny city a ani kolo si o ní neopřel, ale pravda se má tak, že mi zoufale chybí a při myšlence na ní by člověk normálně brečel... Nebýt lásky (asi hlavně tý nešťastný), lidstvo by pravděpodobně nesmírně zchudlo a nejrůznější poezii, hudbu, literaturu a zkušenost vůbec. To všechno jsou moc krásný věci. Doufám, že i u mne se to v něco cenného a poučného promění, že mne to obohatí, protože aby to existovalo jen tak pro trápení lidí, to by bylo opravdu svinstvo od tý vyšší síly a nebo evoluce nebo čeho... zbytečný a smutný. A jen tak by to být nemělo.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 228
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #26 kdy: 29. Srpen 2008, 23:00:46 »

Na tom něco bude Úsměv
Ano, je na tom spousta lichého doufání Úsměv Když takováhle holka "vyspěje" tak rozhodně nepude za tebou... se obávám. Stejně jako nepůjde za mnou. My prostě IMO přitahujeme tyhle typy. Prokletí. Zkoušel sem to od rozchodu na docela řadu holek. A jediná, co měla zájem, tak je zas taková nezkušená. (tím si teda nechci stěžovat, protože se snaží a já jsem navýsost spokojen)
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #27 kdy: 29. Srpen 2008, 23:05:17 »

Na tom něco bude Úsměv
Ano, je na tom spousta lichého doufání Úsměv Když takováhle holka "vyspěje" tak rozhodně nepude za tebou... se obávám. Stejně jako nepůjde za mnou. My prostě IMO přitahujeme tyhle typy. Prokletí. Zkoušel sem to od rozchodu na docela řadu holek. A jediná, co měla zájem, tak je zas taková nezkušená. (tím si teda nechci stěžovat, protože se snaží a já jsem navýsost spokojen)

Možná to je fakt jen o tom, že přitahujeme určitý typy lidí... O té mojí se moje sestra a snad i sestřenka vyjádřily jako že je podobná té předchozí... Hnědý oči, černý vlasy a snad i náznaky podobnýho chování... Brrrr.... Jestli tu pro mne existuje jen jedna kategorie, to potěš teda.

Co znamená IMO ??? Úsměv pouč mne.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 228
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #28 kdy: 29. Srpen 2008, 23:34:00 »

Google kamarad
http://www.google.com/search?q=define%3AIMO
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #29 kdy: 31. Srpen 2008, 09:32:52 »


Thx Mrkající
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
R3v
***


;-D

Karma: 9
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 386


Zobrazit profil
« Odpověď #30 kdy: 02. Září 2008, 16:04:04 »

Čo študuješ? Koľko poviedok / kníh si už vydal? Pýtam sa vážne, pretože píšeš naozaj perfektne...
Zaznamenáno

When I get sad, I stop being sad and be awesome instead... True story.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #31 kdy: 02. Září 2008, 17:13:34 »

Tak příběh má pokračování, sotva pár hodin starý... Spíš moje niterní, než dějově pestrý... I když...

Nechal jsem se vzít z práce kus cestou autem od kolegy, abych se dostal na bus... Občas to tak udělám a pak se projdu centrem města no a od té doby, co vím, že tam v těch mých oblíbených místech bydlí ona, táhne mne to tam ještě silněji a více... Mohl jsem jít jinam, na jinou zastávku - bus projíždí celým městem. Ale šel jsem centrem... a schválně kolem jejího domu. Jsou prostě síly, co mne táhnou a já neodolám... nevím, snad jsem to chtěl i brát jako výzvu, snad jsem doufal, že ji potkám, snad jsem tam chtěl jít, abych to v sobě zničil konfrontací - jsou to místa, kde se budu a pohybuju často... a mám je rád, dávno před tím, než jsem se dozvěděl, že se do mýho života promítnou i jinak... a snad jsem snil. A tak jsem šel a těsně před její ulicí jsem se zastavil, zdálo se mi, že jsem ji zahlédl před sebou, ale nebyla to ona a tak jsem šel dál... čtyři pět sekund... a tím zdržením jsem po tom, co jsem zahnul do její ulice, dosáhl toho, že se přede mnou otevřely dveře a vyšla doopravdy ona...! Byl jsem dál a měl jsem problém s identifikací, nevzal jsem si čočky.. ale skoro okamžitě jsem ji poznal. Asi mne spatřila. Přes sluneční brýle, které mi to ještě více zkreslily, jsem myslím zahlédl její tvář... a možná i podivný rychlý pohled (úlek nebo překvapení), jako když někoho dožene nechtěná minulost... a možná se mi to zdálo. Ale to, jak nasadila a šla rychle, jen moji teorii potvrdilo (bylo asi blbý zmizet zase ve dveřích, měla náskok a tak se odvážila vyrazit). Trvalo to pár momentů, měl jsem s ní společnou cestu a tak trochu jsem upravil trasu i rychlost, ne z rozumu, ale z čehosi, co obvykle lidi v takových situacích táhne... podvědomě. A přitom mi utkvěl její obraz v hlavě, co jsem v tu chvíli viděl... její opálený nohy... a holý záda (vždycky měla holý záda Úsměv ) a černý vlasy jako obvykle sčesaný… Takhle jsem ji sledoval až k autobusům (pár desítek metrů), kde jsem opět změnil směr, stále jsem šel za ní, chtěl vidět, kam tam jde, protože jsem tušil... v ruce telefon... a jakoby vyhlížela... tak jsme se scházívali my. Ale to jsem v tu chvíli stoprocentně nevěděl, jen se to potvrdilo zpětně. Dělo se to všechno tak rychle. Stál tam totiž on a čekal na ní! Poznal jsem ho spolehlivě, ten nový frajírek na profilu... Nevypadal tak drsně, spíš normálně, žádný ostrý hrany... Nevím, jestli mne prve opravdu zahlídla, moc se neohlížela, ale snad jednou se mi zazdálo, že kontroluje prostor kolem sebe... možná o mně věděla. Letmým pohledem jsem spatřil jak se vítají, možná ji dal pusu, to jsem přímo nezahlédl... ale později v představách domyslil. A pak zmizeli a jen spontánně vykročil do vedlejší ulice, doufaje snad, že je nadběhnu... zase ty niterní pohnutky... zase ty podivný pocity, co nás ženou, když přijde tahle chvíle (myslím nás některé - kéž bych měl sílu, jako mají někteří jiní...). Proběhl jsem uličkou a spatřil je v dálce, jak jdou opačným směrem. Bez čoček jsem je rozeznával špatně, ale možná se otočila a spatřila mne... možná si myslela, že jsem za ní šel pomaleji a teď je docházím, možná mne neviděla a byla to náhoda... zmizeli v některém obchodě. Možná přede mnou, možná nakupovat... A já šel dál. Prošel tou mojí oblíbenou ulici, dolů a pak zpět nahoru a analyzoval pocity... (pár minut do busu ještě zbývalo) a já už si nemyslel, že ji spatřím... zahlédl jsem jen její matku a bráchu, vystupovali z auta... snad jen ta máti by mne poznala, bratr ztěží... (zajímalo by mne, jak ona vidí amanty svojí dcery – za rok se u ní vystřídali 4 + oblíbávač a utěšitel Adam o kterým neví (a možná někdo další o kterým nevím já). Já za celou tu dobu měl jenom ji. Vidí to jako že její dcera bouří? Mně osobně se zdá, že se kazí a řítí do toho, že se vyčerpá a nebude mít sílu na pořádný vztah… nechtěl bych aby skončila jako nějaká koketka, co jí může mít každej... mne se zdá že se kazí, nebo se to tříští moje poslední růžový brejle a ona prostě taková je? Nevím, žil jsem v iluzi?) a tak jsem šel dál, došel k busu a se zvláštními myšlenkami a hlasitou „Hard“ hudbou v uších nastoupil do autobusu a už ji neviděl...

Asi se mi to splnilo. Vlastně ano! Chtěl jsem ji přece zase vidět... ještě chvíli před tím jsem si říkal, že bych už možná v sobě našel sílu postavit se jí přímo a neodkrýt ani stopu ze svýho nitra... a ono se to vyplnilo! A já tam byl a ona taky... a co víc... Říkám si, že jsem možná neměl na ty tři vteřiny stát a rozhlížet se, že kdybych šel, vyšla by z těch dveří skoro v samý okamžik, co bych u nich byl já... ale nestalo se tak. A je to špatně? Je to těžký napsat proti nitru, ale myslím, že není... (samozřejmě tu je stále ten zoufale zamilovaný Garrett co by ji objal, v setině vteřiny odpustil a možná se rozplakal štěstím, že ji zase třímá v náručí, ale ještě, že tak to nefunguje…) Totiž, asi bych pod silou náhody neodolal, oslovil ji, možná bych se nezbavil tý ublížený pózy, možná by to bylo trapný ticho, po tom, co jsem psal, ať mi nepíše... a možná bych ji chtěl kousek doprovodit a bylo by to trapný a bolavý, protože bych třeba na chvíli začal zase doufat a pak uviděl jeho... jak k němu jde... z blízka... (na blízko vidím dobře) a se všemi detaily... který surová skutečnost umí naservírovat mnohem lépe, než moje představivost... a on by viděl mně a byl by ten, kdo je na vlně… zatímco já sem stín, otravný stín minulosti.  Ale hlavně bych slyšel její hlas, bezesporu chladný a odmítavý, otrávený a znechucený a tak trochu "zlý" jak to po rozchodu bývá... „Mám s někým schůzku…“ nebo „Je konec, smiř se s tím. Začni znova, já taky začala…“ – úplně to slyším! A hnal bych se vedle ní jako nějaký poskok a ona by to všechno viděla a zase bych ztratil, něco sám ze sebe... takhle jsem sice taky zrychlil a "hnal se za ní" ale už to bylo jiné (ona to neviděla, svoje pohnutky si zodpovím sám před sebou…), možná nevěděla a nebo s bála otočit, protože nechtěla vidět, třeba si myslela, že jsem ji nepoznal... neviděla jestli jsem ji zahlídl, pokud se podívala, přes velký sluneční brýle nemohla vidět můj šok v očích, že tam je... a tak jsem šel za ní... a jak si stále udržovala tu rychlost, nedohnal jsem jí, včas jsem změnil směr, když jsem zahlédl jeho a on neví... a nepoznal... neodhalil mne.

A jak jsem před tím tak šel za ní... viděl jsem jak je opálená, ale taky… A teď pozor, aby jste to dobře pochopili…  Sám tomu ještě plně nerozumím. Jakýsi podivný prozření, nebo pochopení toho všeho co se mi teď a poslední dobou děje v hlavě, i toho co bylo a je, snad jakýsi krok k smíření se… a sice že není tak vysněně krásná, nebo že to teď je někdo jiný, jinak krásný, možná míň... viděl jsem trošku větší boky vzhledem k její malé postavě, spíš podsaditější, kratší nohy... (rozumějte, najednou jsem ji viděl jinak. Ona je krásná, ale hlavní krása spočívala v tom, co jsme měli v tý báječný křehký skleněný duhový kouli... co jsme si nedokázali uchránit dýl, než na těch pár dní, měsíců týdnů, než začala pomalu ale jistě praskat... Tím mne skutečně dostala, to mi dovolilo odhalovat její skutečnou fyzickou i vnitřní krásu, která nelze popřít. Do téhle osoby jsem se zamiloval. Viděl jsem ji k mému překvapení v tu chvíli spíš zase podobně jako na tom Silvestru, nebo jako někoho, koho jsem znával, ale pak se změnil a nebo jsem ho přestal znát... a cosi ve mne se bortilo a to je určitě dobře i když srdce kategoricky nesouhlasí, ale možná je čas aby převzala otěže ta racionální část mne, to druhé já)...

A když jsem tam pak stál a čekal na bus... věděl jsem, že půjdou na horu nad město k chrámu, do parků a na místa, kde jsme spolu bývali mi... a že se s ní bude líbat tam, kde jsem se s ní líbal já... a že to bude v tom podobný a přece tak jiný... a srovnával jsem svůj a její svět, co bylo a co nebylo a co kdyby a nekdyby... a že už to není ona.... Má přezdívku v icq... já si ji tehdá na začátku přepsal jinak... podle blýskavého sněhu o kterém jsem sladce tlachali, zamilovaní až po uši (to je přesně to, co teď asi má s ním. To, co pomine a co sice bylo tak úžasně krásný, ale teď vím, v co se to dovede proměnit a nevím, nevím, jestli bych s ním měnil… Možná to bude mít lepší než já (musím se smířit, že s ním bude spát, protože se třeba poučila, i když o tom jsem psal jinde a nevím… nechci hádat. Mělo by mi to být jedno a brzy doufám bude), ale možná narazí a já bych takhle zase narazit nechtěl. Ono to kouzlo pomine… možná dřív než to naše… Ten Garrett snílek by chtěl nepřerušeně začít tam kde s ní skončil, ale mezi teď a tehdy je tolik věcí, co už nic nesmaže, že bolest už jenom z pomýšlení na to je překonat strašlivě násobí bolest toho, že to nejde)  ... a tak podle toho sněhu jsem ji v icq po celou dobu měl. A teď, když jsem ji tak viděl, bylo to jako když jsem tehdy neodolal a znovu si přidal její číslo z ignore listu a zobrazilo se to jméno původní... byla to ona a nebyla... Někdo „jinej“. Ta "moje" prostě zmizela... nikdy taková možná nebyla, jak jsem si ji vysnil (pojmenoval)... A cítil jsem, že se mi svět neboří... spíš to je zvláštní zmrzačená úleva... úleva, co ji cítím, ale nemůžu ji uznat ani si ji plně uvědomit, protože v tu ránu zmizí... ještě jsem nesrovnal se zemí staré riuny a nezasypal prospasti, ale už jsou tu stroje, co to za mně dělají... ale jde to pomalu.

Je to stále ve mně… cítím jak to hlodá… ale už se nedusím představami, že se teď v TUHLE chvíli, zatímco bezprostředně píšu svoje pocity, líbají… už jsem to možná akceptoval… ale s večerem, až se rozběhnou po stěnách stíny, možná se mi bude chtít plakat… a zítra možná zase… a pozítří.. Ale už to bude zase jiný… a slabší… a možná se mi bude i chtít smát… Tohle je to smíření se? Doufám, že ano… že to přechází bolest a já budu moci svobodněji dýchat. Už jsem to přece viděl na vlastní oči! Holou skutečnost v kontrastu s mým hýčkaným snem… Krutá skutečnost! A ta pálí můj sněhový sen jako paprsky slunce… a sníh se smršťuje a teče… a zmenšuje a teče a pod ním se leskne mokrá tráva, co se probouzí z dlouhýho snu… Snad… Modlím se. Abych byl už volný… A odpustil sobě… i jí… přestal se bičovat tím jedovatým sněním, přestal se týrat a nadechl se zase nad hladinou. Napořád!
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #32 kdy: 02. Září 2008, 17:15:18 »

Čo študuješ? Koľko poviedok / kníh si už vydal? Pýtam sa vážne, pretože píšeš naozaj perfektne...

Pracuju v internetovém obchodě, kde montuju pc... krátkou dobu. Mám elektro průmku a nikdy jsem nic nevydal. Občas píšu na nějaký web, sem tam uveřejňuju na literárních fórech básně... jednou bych si ale rád nechal snít sen o Garrettu spisovateli... Úsměv Uvidíme.. Všechno je vždycky tak trochu jinak.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
j4c0p
Host
« Odpověď #33 kdy: 02. Září 2008, 20:18:00 »

nechcem byt "ritolez" ale ak nieco vydas tak si to nestiahnem  Provokatér ale kupim  Super!
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #34 kdy: 02. Září 2008, 20:22:08 »

Leda tak roman o mem nudnem tragikomickem svete... Úsměv Ale to by nikoho nebavilo. Ve skutecnosti by to nikdo necetl ani tady, kdyby... Jde jen o to, ze lidi tu hledaji odpovedi na svoje otazky, ze svych pribehu... a v tech cizich je muzou najit... a nebo zjistit, ze v tom nejedou sami. A kdyz se jim to dobre cte, maji z toho lepsi pocit. Vic za tim neni.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
gammarus
**


Karma: 4
Příspěvků: 240


Zobrazit profil
« Odpověď #35 kdy: 02. Září 2008, 20:49:18 »

Jde jen o to, ze lidi tu hledaji odpovedi na svoje otazky, ze svych pribehu... a v tech cizich je muzou najit... a nebo zjistit, ze v tom nejedou sami. A kdyz se jim to dobre cte, maji z toho lepsi pocit.
Teď jsi to vystihl.
Ale píšeš opravdu dobře a doufám, že se z těch problémů apod. co nejdřív vyhrabeš a začneš znovu, tentokrát snad s lepší holkou a s méně (nejlépe žádnými) podobnými problémy.
Zaznamenáno
R3v
***


;-D

Karma: 9
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 386


Zobrazit profil
« Odpověď #36 kdy: 03. Září 2008, 22:20:11 »

Aj môžeš dať link na ten web, kam píšeš pls?Úsměv Kľudne aj do pošty, rád si ešte dačo prečítam Úsměv A veď čo sa ponáhľať, kľudne ďalej rob, z čoho máš peniaze, lebo u nás asi jediný "spisovateľ", čo vyžije je buď autor patetických love románov pre ženy s nulovou hodnotou alebo autor príručiek ako si ovládať telo, ako schudnúť alebo ako byť sebavedomý (ehm, ehm)  Šťastný Hlavne, že máš z toho radosť a majú z toho radosť aj iný Úsměv

K téme: V podstate ťa úplne chápem a sám som bol zopárkrát v podobnej situácii (myslím tými reakciami a potom otázkami na seba samého - WTF to robím?), takže držím palce Mrkající
Zaznamenáno

When I get sad, I stop being sad and be awesome instead... True story.
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #37 kdy: 04. Září 2008, 10:18:56 »

Aj môžeš dať ...


Je to jen fantasy inspirovaná jednou Pc hrou... nic ze života, nebo ne alespoň toho mého.

Vztahy jsou boj... naštěstí je tu spousta ekvivalentních dojmů a situací, co si žádají pozornost - zejména problémy, například mi napálili auto a ty věci kolem pojišťovny a shánění nový káry to je na palici, ale člověk přijde na jiný myšlenky. Ale i přes to, že večer posedávám u pc, jsem na chatu a na qipu a píšu si s mnoha sympatickejma slečnama a vůbec s lidma, když ráno otevřu oči, první na co si vzpomenu je ona... a to, že už je s někým jiným a jak ryhle se to všechno zlomilo a stalo... ale tak dokážu vstát a přes den se to vrací jen občas, asi už to přestává působit. Byl to asi vážně nějaký přelud o někom jiném. Nevím no, nechci o tom přemýšlet. Myslím, že napřemýšlíno bylo dost... A k ničemu to nevede.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #38 kdy: 28. Leden 2009, 20:32:04 »

Ahoj lidi

Tak jsem se sem zase po jisté době mrknul. Je fajn, že tohle fórum žije. Já taky žiju. Nevím, dneska mám docela špatnej den a tak, když už jsem tady, asi písnu do svýho vlákýnka nějaký aktuální řádky. Už je to půl roku od srpna, co se protloukám krz dojezd rozchodu a musím říct, že jsem na tom o dost lépe. Našel jsem si novou práci, prodávám telefony ve velkým nákupáku a denně tu projde hafo lidí, mám nové známé, nové kamarády a stíny z minulosti se zkrátily. Ovšem pořád tu zbyl jeden dlouhý. Musím přiznat, že se mi žije o moc lépe, než když jsem zakládal tohle vlákno. Schýzy po Martině už nejsou tak silné. S odstupem času se mi o tom všem i lépe přemýšlí. Občas ji potkávám, většinou se mi o ní noc před tím zdá. Stejně jako dnes. To je jistě ten impuls k tomu, že sem píšu. Vím, že minule mi to pomohlo část tíhy sejmout a slibuju si od toho dneska, že sejmu zbytek... nebo aspoň zase kousek. Kousíček stačí. V mé věci byl za poslední dobu nejkrizovější Silvestr - tedy výročí dne, kdy jsme se poznali osobně. Večer jsem se bavil mezi lidma... dalo se to ustát, přesto jsem na ní každou chvíli myslel. Na akci byla půlka její třídy, bavili sme se i o ní. Z části z mojí iniciativy, jako prostředek k seznámení. Nemohl jsem si pomoci. Bylo to zvláštně příznačný. Prostě něco pro tu mou sebelítost... ale ustál jsem to a některý z těch lidí jsou docela fajn. Musím přiznat, že to maj u mne težší tím, že v mých očích jsou jakoby z její lodi, i když to není tak docela pravda. Spousta z nic o ní nemá nejlepší mínění, což mne do jisté míry i těšilo... mohl jsem si jako přisadit... podpořilo mne to. Nevím, jak to přesně popsat.

Už dlouho jsem byl rozhodnutý, že ji na Silvestra napíšu, abych zjemnil hrany, něco v tom smylsu že půl roku stačilo na to aby jsme kolem sebe přestali chodit jako dva největší nepřátelé (narážka na některá minulá setkání po rozchodu). Prostě aby jsme si příště mohli říct alespoň ahoj. Trochu to byla výzva, trochu jsem doufal, že tím zase něco v sobě zlomím, ať už to byl cit a nebo uražená ješitnost a nebo obojí. Možná jsem doufal skrytě v nějaký scifi typu... byla jsem blbá kráva, ale to spíš jen podvědomě a na okraj. Odepsala mi že děkuje za přání a v krátké zprávě stihla přeházet tři znaky... byla sťátá a mne se vybavil ten klub v létě, kdy se vožralá, jak jsem ji teda fakt nikdy neviděl, tahala s tím frajerem... A najednou jsem na ní mělstrašněj vztek! Ranilo mne to. Ty tři znaky... to že je opitá.  Měla potřebu zmínit, že v Praze se kalí jinak.... jako že proto je sťatá (což otevřeně přiznala). Z Prahy je poslední frajer, kterýmu vyzala lásku v komentářích na profilu, než se smázla. Docvaklo mi to. Ale udržel jsem se, pořál jí štěstí a tak a zmínil, že tady se opravdu chlastá jinak než v Praze (jako že stěrka) a zmínil, že tu má půlku třídy (jako že to tu je moc fajn a její chyba že tu není taky (to bych nepřežil asi) a že praha je vo ničem) a víc nic nenapsal. Půda pro ahoj byla asi připravena, pokud si to teda slečna po divoké pražské noci pamatuje. Uvidíme...

No a i tohle jsem ustál. Moc často jsem ji od tý doby neviděl. Vlastně bůbec. Až dnes tu prošla... malej infarkt. Dělala, že mne nevidí a asi tu byla s přítelem. Zasekla se u vedlejšího zlatnictví a pak někoho dobíhala... před ní šel nějaký borec, tak asi jeho... nebo rodiče, ale asi je lepší pro moji "léčbu" počítat s "horší" variantou. Ještě teď se mi klepou ruce. Zvláštní pocit. Na jednu stranu by za ní člověk šel a něco řekl, na další stranu ho uráží, že si vůbec troufla projít kolem, na další stranu je osobní urážka, že nepřišla a neřekla alespoň ahoj a na další stranu člověk zjišťuje, že už to není tak silný... a city? Že to možná je opravdu jen uražená ješitnost. Lví ješitnost. Mužská ješitnost... a možná trochu citu... a zmrzačených vkrásných vzpomínek... a možná to ani nebylo tak krásný... zmatek v hlavě. Ustál jsem to... chvílemi zapomínám, že tu byla. Plakat se mi nechce. Jen taková podivná lítost... možná únava. Nevím. Přemýšlím o tom vlastně během tohohle psaní. Možná je to všechno jen zlost způsobená tím, že se mnou nespala.. že mi ubližovala tím, co dělala... přemýšlím i o tom, jak to vidí ona. Kde se z její strany bere ta zášť. Třeba mne vidí stejně jako já jí. Kdo má pak pravdu? Jak to vlastně celý je? Jak to rozseknout?

Deprimuje mne, že po půl roce přicházejí dny, kdy na ní skoro nemyslím teprve až teď, ačkoli jsme spolu byli "jen" půlroku, myslel jsem na ní pořád... Vánoce... Soboty.. čtvrtky... rána... večery... i když jsem spal s jinýma... Zdálo se mi o ní. Zvláštní. Miluju jí až tzak moc? Nebo jí jenom nenávidím a váže mne k ní zloba a nenávsit spojená s tím, že mne vlastně odmítla, nedocenila, šla za jiným... odhodila... opustila...? Co je to, co mi ji vrací do myšlenek? Není to nějaká pokřivená vlastnost mýho já? Sebedestruktivní a trýznivá?

Každopádně třeba je stejná jako já... třeba si vzpomene častěji, než si myslím. Třeba je s někým a přesto nezapoměla, že jsem. Ale je hrdá a nebo ví, že to zpátky nepůjde a nemá smysl (?) . Stejně jako to vím já? Není právě tohle pomalu přicházející poznání? To co mi pomáhá dýchat každý dne volněji a zapomenout? Dneska je mi opravdu totiž lépe, než bývalo - myslím celkově. Jsem jinde. Ano. Byla tu jedna a druhá... Úlety i cosi víc. V podstatě jsem možná šel dál, než zašla ona s tím svým... třeba dál trpí blokem a nespí s ním. Jestli je z Prahy, možná se nevídají a nebo taky ne. Možná ... Možná...  Určitě! určitě vím, že je to jedno. Nic to neznamená. Není žádný soupeření v zářezech na pažbě. Možná se dokonce jednou stane, že spolu zase budem a všechno bude zapomenuto jako když mávneš kouzelným proutkem.

Přemýšlím dál o jiných věcech. Objevilo se několik holek, co o mne stály. Co jsem je okouzlil. Ale se mnou to nehnulo. Miluju Martinu a nebo jsem prostě ochladl ke všem? Pokud ano, kdy se to změní? Přijde ještě nejaká, do který se zblázním? Kdy to bude? Možná se ze mne stává to, čeho se bojím... chladnej člověk, co má city hluboko ve sklepení, zavřený za železnou branou... a loví... Protože to se asi děje. Na jednu stranu jsem rád, když vidím možnosti, co se přede mnou otevírají. Na druhou stranu mne to nenaplňuje. Sex na jednu noc mi přinesl dost negativních pocitů potom... když jsem si to uvědomil, bylo mi z toho spíš zle. Jako že jsem klesnul. Nevím.. třeba to bylo i proto, že tu holku jsem vlastně ani nechtěl. Jen sem si řekl, ber co je. Možná jsem to udělal "na vztek" Martině, i když se to nemohla a ni nemůže dozvědět. Pro nějaký svý pochybný zadostiučinění... Nevím.

Doufám, že se to všechno brzo vyjasní. Cesty do minulosti nevedou. Můžeme jen nahlédnou do zrdcadla, ale to je pokřivený a šedivý. Má to smysl? Asi ne. Vpředu je k vidění dost věcí... jen se dívat. A opravdu byly chvíle, kdy jsem na ní nemyslel. Jako s jednou z těch slečen... bylo to fajn a nebyl to úlet. byla tam jsikra a tu zadusila dálka, ale stihli jsme užít pár krásných chvil a rozešli se s vyjasněnýma věcma. Dnes si nepíšeme. Z její strany není zájem. Trochu se to vyhrotilo, když jsme se nepohodli právě kvůli tomu. Ale nebyla to rozchodová hádka, nechodili jsme spolu. Jen sme se posunuli k tomu, že se vše vybarvilo a já nemám potřebu se jí vnucovat. Máme klid a vzpomínky zůstaly hezký. Zářez na pažbě se vším všudy. Nezůstávám pozadu - mužská ješitnost to vidí takhle. Bylo to fajn.

Přešetl jsem, co jsem napsal. Zase spíš žvásty, ale snad mi to helpne. Poslední, co mne trochu leká je 20. března maturák... její maturák. Další moje osudová slečna co nebudu na jejím maturáku. Asi je mi to souzený. V hlavě se mi honí, jaký by to bylo, kdybych tam přišel a viděl ji... Asi strašný, sebetrýznivý a hloupý, i kdybch tam přišel s nějakým luxusním doprovodem, abych jí jakou ukázal... nemá to smysl. Věřím, že až přijde ten den, budu už mít sílu prožít jej jako den normální a že mi ta potvora nebude strašit v hlavě. Jdu totiž dál. A přeju všem, aby se jim dařilo lépe, než se daří jít mně. Jdem dál!
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
ali22

Karma: -3
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 40


Zobrazit profil
« Odpověď #39 kdy: 28. Leden 2009, 21:43:27 »

mně přijde že hodně "lvů" jsou jen narcisti se vším všudy. I když jsou kdekoliv s kýmkoliv, jsou pořád nejvíc sami se sebou.
Jsou sebevědomí, sebejistí, ale vidí svět jen těma svýma očima.. žijí jen pro sebe a nikdy nikoho nemilují.. bohužel.
Zaznamenáno
Midar
*
Karma: 8
Příspěvků: 85


Zobrazit profil
« Odpověď #40 kdy: 28. Leden 2009, 23:35:57 »

Garette, priznam se, ze me tvuj pribeh dost oslovil - jednak kvuli podobnosti s mym, druhak kvuli zpusobu, jak se s tim vyrovnavas. Nedalo mi to a napsal jsem dneska svuj, protoze jsem uz fakt nevedel co. A prekvapive, pomohlo to, pomohlo se mi na to podivat z jineho uhlu pohledu. Sice nevim, jestli najdu odvahu se o nej nekdy podelit, ale kazdopadne diky.
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #41 kdy: 29. Leden 2009, 08:37:52 »

mně přijde že hodně "lvů" jsou jen narcisti se vším všudy. I když jsou kdekoliv s kýmkoliv, jsou pořád nejvíc sami se sebou.
Jsou sebevědomí, sebejistí, ale vidí svět jen těma svýma očima.. žijí jen pro sebe a nikdy nikoho nemilují.. bohužel.

Oba jsme lvi...  a padla kosa na kámen... je to k zamyšlení. Ale nejspíš to nebude tak drastický. Možná, že lvi mají jen zvýšený nároky na ostatní. Měli by mít stejné asi i na sebe. Dokonalej nejsem, to ne. Přiznám se že s tou komplikovanou povahou mívám občas trochu problém. Ale s ní jsem hrál fér, dokud to šlo a myslím, že jsem ji měl rád. Co je to teď, to těžko říct... ale čím dál tím víc si myslím, že jen uražená pýcha - ta mi brání vidět v tom to hezké a mávnout rukou a říct si, že co bylo, to bylo... Snad to s časem přejde.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #42 kdy: 29. Leden 2009, 08:40:44 »

Garette, priznam se, ze me tvuj pribeh dost oslovil - jednak kvuli podobnosti s mym, druhak kvuli zpusobu, jak se s tim vyrovnavas. Nedalo mi to a napsal jsem dneska svuj, protoze jsem uz fakt nevedel co. A prekvapive, pomohlo to, pomohlo se mi na to podivat z jineho uhlu pohledu. Sice nevim, jestli najdu odvahu se o nej nekdy podelit, ale kazdopadne diky.

Mně to pomohlo hodně, uveřejnit tady svůj příběh. Zbavíš se tím části břemene a to už se nevrátí. Napíšeš to, řekneš co si myslím a pak přijdou lidé a napíšou ti svůj názor. A někdy ti otevřou oči a ty se musíš zamyslet nad tím, co říkají. A to taky pomůže.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
joei
*****


Happy in a relationship

Karma: 150
Pohlaví: Mužské
Věk: 36
Místo: Východní Čechy
Příspěvků: 2 537


Zobrazit profil
« Odpověď #43 kdy: 29. Leden 2009, 10:50:46 »

Garrette, nemohlo mi neuniknout to, co jsi zminoval v uvodnim prispevku (cetl jsem ho cely). Ty ses natolik zamiloval, ze ses nevenoval svym kamaradum? svym pratelum, se kterymi jsi predtim travil nejaky cas? ja nemam moc zkusenosti ani s pulrocnim vztahem, presto se to tu zminuje tolikrat. tolikrat to je na forech.

Ty jsi veskery cas travil s ni, ona mela svou partu, kde upoustela paru, ty jsi to ventiloval kde? u ni? mozna tim jsi ji postupne ztracel, nevim. Ovsem rika se, ze kazdy by mel mit zajmy i mimo vztah, at uz kvuli unikum pri krizich a nebo kvuli tomu, aby mel co delat, az se rozejde se svou laskou. Prijde mi, ze ty sis to tak strasne vyzral prave proto, ze te nic nedrzelo nad vodou po rozchodu a mel jsi jenom ji.

Jinak pises fakt skvele, je to bohaty na vyrazy, dobre se to cte.
Zaznamenáno

* "Ukaž holce, že máš koule a ona ti je ráda olíže."
* "Ze srdce jsou vždycky nejlepší zážitky. Z rozumu je vždycky nejméně trápení. Je na tobě co si vybereš" Ava
* Luck is what you have left over after you give 100 percent *
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #44 kdy: 29. Leden 2009, 11:09:55 »

Garrette, nemohlo mi neuniknout to, co jsi zminoval v uvodnim prispevku (cetl jsem ho cely). Ty ses natolik zamiloval, ze ses nevenoval svym kamaradum? svym pratelum, se kterymi jsi predtim travil nejaky cas? ja nemam moc zkusenosti ani s pulrocnim vztahem, presto se to tu zminuje tolikrat. tolikrat to je na forech.

Ty jsi veskery cas travil s ni, ona mela svou partu, kde upoustela paru, ty jsi to ventiloval kde? u ni? mozna tim jsi ji postupne ztracel, nevim. Ovsem rika se, ze kazdy by mel mit zajmy i mimo vztah, at uz kvuli unikum pri krizich a nebo kvuli tomu, aby mel co delat, az se rozejde se svou laskou. Prijde mi, ze ty sis to tak strasne vyzral prave proto, ze te nic nedrzelo nad vodou po rozchodu a mel jsi jenom ji.

Jinak pises fakt skvele, je to bohaty na vyrazy, dobre se to cte.

Mám přátele. Jen pár... Ale je to kvalita Úsměv Mám takový kategorie, přátele, kamarády, známý... a různý rozhraní mezi nimi. A čím níže jsou, tím víc uplatňuji různou přetvářku a kalkulace, proč je výhodné, abych s těmi lidmi měl lepší vztah. Asi jako každej. Ale přátele nepodrážím. A oni mi vždycky pomáhali. Z týhle krize mne tahala moje nejlepší kamarádka Iveta, kterou znám od základky a jako že neexistuje kamarádství mezi holkou a klukem (to opravdový) tak mi jsme se k němu přiblížili. Samozřejmě jsem měl ventily, chodil jsem mezi lidi. To ano. Ale s ní jsem zase po dlouhý době byl šťastnej i přes ty boty, co mi provedla. Věnoval jsem jí hodně času, věnoval jsem hodně peněz na nejrůznější akce, na benzín, na večeře a kávy... Možná mně měla moc jistýho, ale nejspíš ještě nevěděla, co chce... možná to neví ani dnes a já to nejspíš nevím taky. Po rozchodu jsem oprášil vztah s lidmi z těch zmiňovaných kategorií a zase vyrazil ven... je pravda, že jsem je všechny trochu zanedbával, ale to je myslím součást vztahu. Trochu tě odláká od toho, co bylo. Ale nikdy by to asi nemělo zajít tak daleko, aby jsi nechal ty lidi někde v minulosti.

Co se týče jejích přátel, většinou z nich ve skrytu duše opovrhuju. Je to opravdu banda zpitek nebo vypatlanejch dilinek (ona z nich vyčnívala, proto jsem do toho šel - možná jsem se splet. Asi v tomhle je ta chyba, ale pozdě bycha honit. I dnes je pro mne výjimečná minimálně díky tomu, co sme spolu prožili), jak jsem stačil za tu dobu poznat a tenhle názor mám, i když odbourám to, že to mají u mne nahnutý, že jsou z její strany barikády. Asi je to trochu daný tím rozdílem věku. Jsem od nich pět let! Jinej svět... Když mám tu příležitost s nimi někde být, baví se doslova buransky. Ožírají se (několik z nich se proslavilo kálením pod stůl na nejrůznějších akcích (!!!) ) a vidí v tom význam přímo zásadní - být nej! Ona jede s nima, vlastně mi jí kazili. Možná to je moje subjektivní vnitřní nahlížení na složitější problematiku, ale to pro mne nezmění negativní emoce, když na to jen pomyslím... Jako by byli proti mýmu vlivu a z části mne obrali.. O co? Těžko říct. Moc přemýšlím. Jsou to namachrovaný telátka... většina. Jen několik z nich mně něčím dokázalo zaujmout, ale pořád je znám málo natolik, abych dokázal odbloknout ten divnej pocit z the other side...
« Poslední změna: 29. Leden 2009, 11:13:32 od Garrett » Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
ali22

Karma: -3
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 40


Zobrazit profil
« Odpověď #45 kdy: 29. Leden 2009, 12:51:39 »

mně přijde že hodně "lvů" jsou jen narcisti se vším všudy. I když jsou kdekoliv s kýmkoliv, jsou pořád nejvíc sami se sebou.
Jsou sebevědomí, sebejistí, ale vidí svět jen těma svýma očima.. žijí jen pro sebe a nikdy nikoho nemilují.. bohužel.

Oba jsme lvi...  a padla kosa na kámen... je to k zamyšlení. Ale nejspíš to nebude tak drastický. Možná, že lvi mají jen zvýšený nároky na ostatní. Měli by mít stejné asi i na sebe. Dokonalej nejsem, to ne. Přiznám se že s tou komplikovanou povahou mívám občas trochu problém. Ale s ní jsem hrál fér, dokud to šlo a myslím, že jsem ji měl rád. Co je to teď, to těžko říct... ale čím dál tím víc si myslím, že jen uražená pýcha - ta mi brání vidět v tom to hezké a mávnout rukou a říct si, že co bylo, to bylo... Snad to s časem přejde.

já vím že né všichni, jen znám pár holek ve lvu, a některé jsou přesně tak bezcitné jako tvá bývalá. Chápeš, ona nikdy netrpěla, nelámala s s tím hlavu
a teď prostě žije dál. Jedna má bývala byla taky lev, pak si našla lva a bylo to hodne podobny jako u tebe, on ji bezmezne miloval..
coz nechapu, ja jsem si s tim vubec tehdy nelamal hlavu a on do toho spadl uplne, a ona ho jen vyuzivala..
Vidis sam zes ji ukazal svuj svet, vsude kde jsi ji bral, ale ona je porad stejna, jakoby se to nikdy nestalo, cestovala jen jeji
fyzicka schranka, jeji mysl zustala porad tam kde je, uprena sama na sebe.
Svata slova jsou co tu nekdo napsal, ze nejlip se maji ti co vztahy moc neresi a berou je jako hrani si,
ti co jimi ziji na tom jsou spatne..
proto si hrajte a pozor na narcisty, jsou neuveritelne neodolatelni, vim co pisu (i Casanova a Don Juan byli narcisti)
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #46 kdy: 29. Leden 2009, 14:53:22 »

já vím že né všichni...

Tak nějak to asi je. Když člověk hledí na sebe, nehledí na ostatní. Nečeká od nich, že k něčemu nějak přistoupí, že se budou nějak chovat.. a kdo nic nečeká, ten se nezklame. Je to chladný, ale funkční. Bohužel už to není moc funkční návod pro lidi, co do toho spadnou. Ten druhej se po nich sveze a jim to není nic platný. Neuvěřitelně mně deptá, že za tu dobu co já na ní myslím denně, ona na mne ani nevzdechne. To prostě není fér. Doufám, že tak jako mně se vrací věci, co udělám špatně, tak i takovým lidem se vrátí to, co si zaslouží. Nepřeju jim nic horšího, než tohle. Protože si myslím, že mně se vrací ty chyby, co dělám já. Tak ať v tom jedou taky. Aby to bylo fér.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
Kiruy
***
Karma: 16
Příspěvků: 528


Zobrazit profil
« Odpověď #47 kdy: 29. Leden 2009, 15:37:12 »

Já zase nechápu, jak někdo může věřit tomu, že naše vlastnosti jsou dány při narození. Už jen kvůli tomu, že rozdělení do znamení zvěrokruhu je staré 5000 let a za tu dobu se hvězdy pohnuly takovým způsobem, že ono rozložení je zhruba o 20 dní posunuté, navíc se do toho přidal ještě hadonoš.
Zaznamenáno
Garrett



Just hold on! You can make it :)

Karma: 7
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 42


Zobrazit profil
« Odpověď #48 kdy: 29. Leden 2009, 15:46:14 »

Já zase nechápu, jak někdo může věřit tomu, že naše vlastnosti jsou dány při narození. Už jen kvůli tomu, že rozdělení do znamení zvěrokruhu je staré 5000 let a za tu dobu se hvězdy pohnuly takovým způsobem, že ono rozložení je zhruba o 20 dní posunuté, navíc se do toho přidal ještě hadonoš.

Hele podle mne to funguje. Já se například přistihl, že pro mne Slunce funguje jako talisman a až po tom my došly souvislosti se slunečním znamením. Popis Lva na mne sedne. Je možný, že zrovna tak bych tvrdil, že na mne sednou ryby, kdyby v srpnu byly... nevím. Ale někdy je s podivem, jak to všechno na ty lidi sedí... Pragmaticky vzato to není logické, ale co když je tenhle pragmatismus a materialismus a tahle "logika" právě to, co lidi zaslepuje před něčím skutečným... To ať si každej přebere sám.
Zaznamenáno

"The man who learns only what others know is as ignorant as if he learns nothing. The treasures of knowledge are the most rare and guarded the most harshly."

--- Chronichle of the First Age
ali22

Karma: -3
Pohlaví: Mužské
Věk: 38
Příspěvků: 40


Zobrazit profil
« Odpověď #49 kdy: 29. Leden 2009, 15:53:20 »

Já zase nechápu, jak někdo může věřit tomu, že naše vlastnosti jsou dány při narození. Už jen kvůli tomu, že rozdělení do znamení zvěrokruhu je staré 5000 let a za tu dobu se hvězdy pohnuly takovým způsobem, že ono rozložení je zhruba o 20 dní posunuté, navíc se do toho přidal ještě hadonoš.

Jasně to už je na jinou diskuzi.. ja jsem tomu nevěřil taky, ale některy věci proste sedí. Většina lvů má neuvěřitelnou paměť, což je jak napsáno v horoskopu, tak to znám z vlastní zkušenosti s nimi, jsou přirozeně sebevědomí, hrdí a to někdy až moc.. a pochybuju že tyhle vlastnosti jsou jim dány tím že by si přečetli svůj horoskop a začli tomu sami věřit..
přesně vymezit podle data narození to nejde, ale pokud se narodíš zhruba v polovině toho období, pár věcí na tebe bude určitě sedět
Zaznamenáno
Stran: 1 [2] 3  Vše Tisk 
« předchozí další »
Skočit na:  

Copyright © 2005–2024 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS