forum.QARK.net

Ahoj! Uz delsi dobu po mem rozchodu ctu tento web a musim uznat ze je tu opravdu spousta super clanku a novych informaci, ktere doukazou pozitivne motivovat. Jsem nedlouho po rozchodu ve vztahu ktery trval bezmala 3 roky. Skoda ze jsem na tyhle stranky nenarazil driv, treba by to tak nedopadlo. Ale jak rika muj kamarad, neni zadne spatne, pouze jinak, a to ze neco dopadlo spatne pro ted, muze byt dobre pro zbytek zivota. Byl jsem z toho rozchodu dlouho na dne a snad ani nedoufal ze bude lip, ikdyz su od prirody optimista. Vzalo mi to vitr z plachet a ja se citil tak spatne jako nikdy. Nas vztah zacal krasne, byla to laska z koleji, se kterou jsem vstoupil do dalsi etapy zivota a byl s ni stastny jako nikdy predtim. Jenze tak jak to byva, pocatecni zapaleni po chvili opadne a clovek zacne delat veci, ktere az tak super nejsou. Zpocatku je druhy toleruje a pozdeji se stavaji tematem hadek. Nebudu se timto smerem sahodlouze rozepisovat, protoze tam ma otazka nesmeruje. Meli jsme proste nejake nevyresene problemy a ma polovicka, nez aby je resila se mnou si nasla na pomoc nekoho jineho, naseho spolecneho kamarada. A ac vse ze zacatku vypadalo, jako nevina ticha domacnost, ktera cas od casu nastane i v lepsich rodinach, zaclo se vse mnohem vice zamotavat a dopadlo to tak ze jsme se rozesli. Snazil jsem se tomu zabranit zuby nehty, protoze do te doby me ani ve snu nenapadlo ze by vse mohlo tak rychle skoncit, aniz by tomu predchazela rada ruznych znaku. Jenze pozde bycha honiti. Jsem clovek dosti citlivy (jak se ukazalo) a ve vypjatych situacich nedokazal jednat racionalne. Ne snad ze bych projevil sve pocity fyzicky, ale spis tak, ze jsem jednal presne opacne, nez by v danou chvili bylo treba. A s tim se zacla menit i ma byvala. Na moje dlouhosahle rozbory situaci nebyla sto reagovat a resila vse mlcenim nebo  lzi. Proste jsem se dostal az prilis na kobylku tomu co se deje, nez aby se dokazala sama k necemu priznat. Neslo to jinak, rozesli jsme se, ona se odstehovala k nemu, ja take jinam, ale stale jsme v jednom meste. A ikdyz mi odlouceni od ni a od byvaleho bytu a mist kde jsme byli hodne pomohlo, stale me to nuti na ni myslet, aspon kdyz jsem sam. Co me ale trapi vic, je otazka jak k ni pristupovat? Jak obecne, tak v momente kdy ji znovu potkam. A vzhledem k tomu, ze mi odesla s byvalym "kamaradem" party, kterou dobre znam, je dosti pravdepodobne ze ji znovu potkam. Snazim se na ni nemyslet, vymazal jsem ji ze seznamu, z adresaru, vse co by me ji mohlo pripominat, ale i tak zustalo nam moc spolecneho, hlavne kamaradu, se kteryma se ted uz vidam take podstatne mene. Nevim, nechci na ni zanevrit, nebo k ni citit jen zast, protoze vim ze jakymkoliv premyslenim nad ni, at pozitivne i negativne se k ni budu zase vduchu priblizovat, ale na druhou stranu me ke konci dost zklamala a stejne jak prudce vzplala vpocatku naseho jeji laska, stejne tak rychle se obratila ke konci proti me (temer ukazkovy priklad Stira). Jak uz jsem napsal, je to dyl, cca mesic a pul co spolu nejsme a odloucenim od ni jsem znovu zacal fungovat, ale stejne se bojim chvile kdy se ozve nebo ji potkam a nebudu ji mit co rict. Nabidla mi kamaradstvi, tak jak to holky po konci delaji, jenze copak se da vymenit kamarad za partnera a byvaly partnetr zustat kamaradem? Nejhorsi ze me k ni stale neco pouta a nedokazu se na ni divat z role kamarada. Rek jsem ji ze ji budu bud nenavidet nebo milovat a neni zadne mezi, mozna jsem extremista, ale tak to proste citim. Mate nekdo podobnou zkusenost?

Jak sám píšeš, nejlepší by bylo vůbec se nevídat. Když už se uvidíte, bylo by asi dobré chovat se k ní zdvořile, jako ke každému jinému člověku, a nedopustit žádné důvěrnosti ani debaty o osobních záležitostech. Kamarádství v této fázi po rozchodu není možné. Jestli je někdy možné, tak až po několika letech, kdy má každý z těch dvou už jiný život.

Diky.
Ja vim, bylo by to tak asi nejlepsi a taky jsem to chtel resit utekem treba nekam pryc, ale zustal jsem tady. A zustala i ona a vsichni ti znami okolo. A ikdyz se snazim vyhybat spolecnosti, ve ktere bych mel velkou sanci na ni narazit, nechci aby to tak bylo navzdy, nechci se pokazdy ptat, kdyz me nekdo nekam pozve - Bude tam ...? Pritom vim, ze bych se asi nedokazal normalne bavit a sedet s ni u stolu. Je snad nejaky nadhledovy pristup, jak takoveto setkani ustat, aniz by me to nejak ovlivnilo, nebo citelne poznamenalo?

Nadhledový přístup asi žádný není, chce to jen čas. Čím déle od rozchodu to bude, tím líp se ti to bude dařit. Někdo praktikuje způsob, že se demonstrativně dobře baví, rozchechtaný na celé kolo, aby ten druhý viděl, že mu na tom vůbec nezáleží. Ale to podle mě nemá moc cenu a zbytečně to vysiluje.

Jedine co pomaha me je toho druheho nevidet. A nejen holky nabizej klukum to "budeme kamaradi". Kdyz mi to napsal ten ex-muj, mela jsem chut za nim jet a nakopnout ho do zadku tak, ze by mu ten napad vyletel z hlavy. Po 4 mesicich pokrok - uz si opet obcas napiseme maila, ale ja ho porad nemuzu videt. A vubec nevim, co budu delat, az ho potkam, ale nastesti mi to aktualne nehrozi.

Asi tak, chce to vazne jen cas a pak uz to pujde samo... Dej tomu tak mesic dva nez prekonas to nejhorsi a pak uvidis... neboj nebude to navzdy ;) ono to vazne casem samo od sebe preboli a pak uz budes schopen ustat i to setkani bez vetsi ujmy na cti a zdravi i kdyz z toho nebudes jeste uplne venku... Jen se nesmis pritom opit :lol:

ono to moc nejde byt s nim a brat ho jako kamarada, kdyz ste toho cloveka milovali... kdyz mi muj ex po rozhodu nabidl jeste kamaradstvi, bylo mi desne,  ale casem se to spravilo samo, kdyz sme se moc nevidali a ted je to ok

Moje ex po mě chtěla kamarádství a tlačili na mě i ostatní z naší "party", kterou náš rozchod víceméně dělil. Nevím jak to děláte vy, ale já to prostě nedokážu. I když se navenek tvářím jakože je všechno ok, vnitřně ju furt nemám rád a setkání s ní se maximálně vyhýbám. I když je fakt, že už to není tak intenzivní jak pár měsíců po rozchodu...

treba ja nechapu, jak nekdo muze "nemit rad" osobu, kterou jistou dobu rad mel... jo, boli to, jo clovek je hodne nastvanej, vetsinou nechape, kdyz rozchodu nic nenasvedcovalo... ale podle me je nejlepsi metoda odpustit/pochopit jeho motiv, chvili se nestykat a casem to bude v pohode...

Jenze v tomhle i zavisi na povaze obou zucastnenych... a bohuzel ne vzdy to jde smirlivou cestou

Byl to krátkej vztah a rozchod byl tak nějak oboustrannej, nevim, asi opadla počáteční zamilovanost (z dnešního pohledu se tomu směju :roll:), přestal jsem ji mít rád a začal jsem si všímat hlavně jejích negativních vlastností... Začínám mít pocit, že to s rozchodem vlastně nesouvisí a dělám tady slušný OT :lol:

Tak já to trochu vrátím...taky sem po tří letým, skvělým vztahu zažil rozchod...a řeknu ti, ikdyž vím, že je to dobře, mám jinej, lepší, ji už bych v žádným případě nechtěl, mám i po skoro dvou letech problém se s ní vidět...nebo ne problém, ale není mi to úplně příjemný...vím, že oba máme vztah, oba sme šťastní, ani jeden by se nechtěl 100% vrátit, vidět ji nemusím. Nevyhýbám se jí, ale když ji vidím, není mi to nejpříjemnější...mám tendenci srovnávat, jak se změnila, bohužel k špatnýmu a jen se utvrzuju, že je to dobře a občas se divím, jak sem s ní mohl chodit. A to je fakt skoro dva roky. Po rozchodu jsem se nevídali vůbec(asi se mi vyhýbala, protože já sem se známýma chodil furt)a to je asi nejlepší řešení. Prostě se nevidět. určitě to přejde, ale na kamarádství už mezi nama nevěřím. Jako nějaký větší...čau, jak se máš není problém...a to zvládneš určitě, jako kamarádku ji nechci. Mám jiný. Jo, ale možná su extrém;-)

Já jsem zažila rozchod po tříletém vztahu, kdy to už spíš vypadalo na svatbu. Rozešel se on se mnou, a to dost hnusně a slabošsky. Takže od té doby si nemůžu pomoct a dívám se na něj jako na slabocha, i když to pěkný, co jsme spolu zažili, samozřejmě nikdo nevymaže, ale má to jaksi dost trpkou příchuť.

Dodneška mi dělá potíže se s ním uvolněně bavit, když ho občas potkám, a to  už od té doby uběhlo asi 8 let. Možná je to i tím, že já jsem v pohodě, daří se mi, kdežto s ním to jde od deseti k pěti, ztloustl a zešedivěl, je nespokojený a dává najevo, že ho ten rozchod mrzí. Jenže mě už nemrzí, naopak. Zvlášť když vidím, co se z něj stalo, tak jsem hodně ráda, že jsme spolu nezůstali.

Ja jsem taky necekal ze se vse tak vyvine a ikdyz tam samozrejme byly naznaky uz predtim, myslel jsem si, ze to ze se se mnou bude chtit rozejit budu moct dostatecne dopredu rozeznat. Misto toho to vse bylo stale stejny, ale napozadi uz probihalo neco vic a ja na vse prisel az kdyz se ta kara nedala zastavit. Rozesla se se mnou hnusne v tom smeru, ze ikdyz jsem toho hodne vedel, porad vse prekrucovala, zalhavala a nedokazala se priznat. Asi by to byl tenkrat vetsi sok, ale kdyby to rekla na rovinu, urcite by to trapeni trvalo mnohem min. Misto toho se me snazila nabizet ruzne satisfakce, jako ze pujci auto na stehovani, nebo se vzda nekterych veci a mohla tak ukazat ze neni ta, ktera je uplne spatna. Brat to jako vyrovnani za to spatny a tim si me jakoby "koupit". Tohle mi prijde daleko horsi, nez rict nekomu do oci: "nemam te uz rada". Ted kdyz si na ni vzpomenu, nevybavi se mi ani vztek, ani smutek, nebo radost, ale vse dohromady - nedokazu to popsat. Vim ze toho bylo moc peknyho, co jsme spolu prozili, ale nedokazu si sam sobe vsugerovat ze to neskoncilo spatne a jen tak si ten konec vymazat ze vzpominek. I kdyz bych rek ze jsem z nejhorsiho venku, stejne se porad v duchu bojim chvile az ji potkam, ze nebudu umet jednat bezemocialne a udelam ze sebe blbce.... Treba ne.. :-)

Tomassimo: V podstatě úplně stejně to mám taky... Ale nesrovnávám, jenom vidím to horší :roll:

Takže nejsem víceméně v kontaktu, nejlépe poslat však vítekam, o kamarádství jsou to jenom kecy. A když jsem s někým jiným, tak vůbec nevím co bych ...a hlavně proč něco vůbec psal, natož se potkával. Překonal jsem se pouze k přání k narozeninám. :idea: