Když hlava chce a srdce nemůže :)

[rob]

   Zdravim místní osazenstvo 
Přemejšlim, jak vám co nejobjektivnějc popsat svojí situaci, abyste si mohli udělat obraz. Myslim, že na tom takhle byla už spousta samečků Neřeším problém proč jsem dostal kopačky, nebo jak ji získat zpátky, jsem hodně přemejšlivej člověk, kterej rád rozebírá věci z více úhlů pohledu a víceméně mám všechno v hlavě srovnaný a není skoro nic, co bych vyloženě nechápal a s čím bych si lámal hlavu, až na jednu drobnost... EMOCE a CITY  Pokusim se teda stručně sepsat svojí lovestory bez happyendu 

   Je to asi tři týdny, co sem dostal sbohem a šáteček od jedné slečny, říkejme jí třeba Tereza. Můj první vážnej vztah a první velká láska a tak dál... i víc prvních věci  Byli jsme spolu něco přes rok a bylo to v mnoha ohledech krásný. Jenže zároveň to bylo v mnoha ohledech vyloženě otřesný. I když jsme se s Terkou móc milovali, už po několika měsících jsem byl stoicky smířenej s tím, že nám to spolu zkrátka nemůže klapat. Smutná část je, že ona je první člověk, ke kterýmu jsem si vytvořil ono mocný pouto. Jsem citově celkem chladnej člověk a vyrůstal sem v prostředí, který zrovna moc přes city příjemný nebylo (5 let se rozvádějící rodiče, neschopný se domluvit atp...). Vědel jsem, že v těhle věcech člověk musí bejt opatrnej a jak říkám, byl sem v otázkách lásky hodně pesimista už od začátku  Ale zpátky k Terce, jak říkám, zažehla ve mě něco, co sem moc neznal, ale bylo mi jasný, že se kvůli tomu nesmim stát hodným klukem a podpantofláčkem, k čemuž bohužel většina kluků s růžovejma brejličkama tíhne  Mno ale v čem byl problém.

Terka je holka, kterou bych označil třema slovama: náladová, netolerantní a sobecká - přesně ty vlastnosti, který nechcete, aby vaše holka měla Jenže má taky ty dobrý, jako třeba, že je krásná, milá, chápavá, roztomilá a je to prostě anděl, jenže jak sem řekl, strašně náladovej. A právě kvůli těm hezkejm vlastnostem jsem jí miloval (a asi bohužel pořád miluju), což mě ale neuvěřitelně s*re !  Kdybych měl rozebrat důvod našeho rozchodu, asi bych ho nemohl přiřknout jediný věci, hádali jsme se velice často a i když nerad, nakonec jsem musel vždycky ustoupit já, s vědomím, že jednou to už prostě nepůjde a skončime to spolu. Musim uznat, že tyhle myšlenky mě velice často trápily, protože jsem věděl, že i když občas dokáže uznat, že se ke mě chová jako kráva, nikdy se nezmění a bude to dělat pořád. Rozešli jsme se spolu předtím už párkrát, většinou, protože jí prostě zase jednou přeskočilo a za tejden si to rozmyslela a já, nezkušenej zamilovanej masochista sem jí nakonec vždycky vzal zpátky a zase sme se spolu měli celkem dobře. Jenže se to časem stupňovalo nejen ve mě, ale jí najednou došlo, že mě asi už nechce, začala mě vinit z různých věcí a tak podobně.
Mno suma sumárum náš rozchod vyhrála ona a já jsem skončil se zlomeným srdíčkem.

Jenže jak jsem výše napsal, můj problém je jinde  Šíleně me trápí otázka, proč k ní pořád cejtim tak silný pouto, i když mi milionkrát dokázala, že si ho nezaslouží a že jinde a s jinou slečnou mi bude mnohem líp. Nesedím doma a nepláču si na polštář, dělám všechno co mam rád, věnuju se koníčkům a kamarádům, povídám si se spoustama pěkných holek, ale řekněme že neustále v sobě cejtim ten citovej blok. A mám tak trošku strach, jestli v sobě ještě mám dost chemickejch sajrajtů, abych se dokázal takhle silně zamilovat do jiný, do nějaký, která to ocení a bude si mě vážit a zaslouží si to.

Nevim vlastně, co bych na to chtěl slyšet, snad jenom nějaký všeobecný moudra, protože nic mi nedává smysl 
Mam vydržet v tom co dělám a prostě zatnout zuby a fakt to časem SAMO přejde ? Nebo můžu udělat ještě něco dalšího, co mě zbaví tý dotěrný lásky k ní ?
   Děkuji za přečtení a případnej komentář 

[Augi]

Šíleně me trápí otázka, proč k ní pořád cejtim tak silný pouto, i když mi milionkrát dokázala, že si ho nezaslouží a že jinde a s jinou slečnou mi bude mnohem líp.

Možná proto, že o tom celym pořád tak přemejšlíš a šťouráš se v tom. Je dobrý mít vyřešenou minulost, ale taky je dobrý uzavřít určitou kapitolu svýho života...

Mam vydržet v tom co dělám a prostě zatnout zuby a fakt to časem SAMO přejde ?

Jo, přejde

[Av4]

No, přecházet to bude tím míň, čím víc to budeš řešit. Nejdřív přijmi fakt, že jí nemáš. Pak si ujasni, že momentálně si vystačíš na chvilku sám, jako dřív. A pak se nějaká nová objeví skoro sama. Teda, pokud tomu nebudeš házet klacky pod nohy (=musíš trochu do společnosti, žejo )

[Hox]

Ahoj
takže mě připadne,že ji moc vyzdvihuješ v těch dobrých vlastnostech...protože si protiřečíš



Je krásná...no to chápu

je milá ale taky náladová

je chápavá ale sobecká/netolerantní

Zkrátka asi moc chápavá není když je sobecká a netolerantní...atd...


Ted k tomu vztahu:dám ti to na příkladu

Tvoje mamka ti koupí dřevěného koně (zamiluješ se) ale ten kuň se rozbije a ty si zadřeš třísku (rozejde te se) pokud budeš do toho furt rýpat (přemýšlet nad tou holkou) nepodaří se ti ji vytáhout,spíš si ji zaražíš tu řísku ještě hloub a bude těšší ji vytáhnout(budeš čímdál dýl zapomínat).Jenomže tělo (mozek/srdce) se takových věcí zbavuje (zapomíná),protože jsou nežádoucí.Pokud toho necháš tak ti to vyhnisá uplně (zapomeneš) a zustane jen jizvička nebo jizva.To záleží na tom jak moc jsi do té třísky rýpal.

Doufám že to pochopíš...

Zjednodušeně:chce to čas

[saila]

Nepřijde mi, že by měla zase až tak dobrý vlastnosti, jak píšeš. Spíš mi přijde, že ty negativní, který jsi vyjmenoval, mnohem víc převažují její pozivitní vlastnoti, což by mělo být naopak, ne?. Navíc to, že je hezká...kolem je spousta hezkejch holek a věřim, že i tolerentních a nesobeckých. Neboj, brzy se od ní i citově odpoutáš. Zatim je to u tebe nejspíš stále čerstvá záležitost. Tak hodně zdrarů a málo zmarů 

[Neferu]

Myslim, že přístup "hlava chce..." je docela dobrý. Nečetla jsem všechny příspěvky, ale na takovýhle situace je nejlepší čas. Nedávno jsem řešila něco podobnýho.. Čím víc jsem se chtěla toho pouta, jak říkáš, zbavit, tím víc jsem to řešila a asi si to tím pádem i prodlužovala. Až teprve nedávno mě to pustilo (teda aspoň myslim ).
Taky je docela dobrý, že dokážeš vyjmenovat ty špatný vlastnosti, může se ti totiž "zapomínat" trochu líp. A jestli se bojíš, že už se do nikoho nezabouchneš, tak po nějakym čase zjistíš, že jsi se neměl proč bát. Tohle chce vážně čas a hlavně se v tom pořád nepitvat

[rob]

Je krásná...no to chápu
je milá ale taky náladová
je chápavá ale sobecká/netolerantní
Zkrátka asi moc chápavá není když je sobecká a netolerantní...atd...

Ahoj, cenim si názoru a možná máš částečně pravdu, ona ta láska a vzpomínky ty pozitivní věci tlačej na povrch, ale s tim protiřečením to neni až tak horký. Ona taková opravdu je, jak se říká, Bliženec - dva v jednom těle, zkrátka jak kdy..

Myslim, že přístup "hlava chce..." je docela dobrý. Nečetla jsem všechny příspěvky, ale na takovýhle situace je nejlepší čas. Nedávno jsem řešila něco podobnýho.. Čím víc jsem se chtěla toho pouta, jak říkáš, zbavit, tím víc jsem to řešila a asi si to tím pádem i prodlužovala. Až teprve nedávno mě to pustilo (teda aspoň myslim ).
Taky je docela dobrý, že dokážeš vyjmenovat ty špatný vlastnosti, může se ti totiž "zapomínat" trochu líp. A jestli se bojíš, že už se do nikoho nezabouchneš, tak po nějakym čase zjistíš, že jsi se neměl proč bát. Tohle chce vážně čas a hlavně se v tom pořád nepitvat

Máš pravdu v tom, že jak se v tom rejpu, tak si to asi zhoršuju... Ale tady je právě ten konflikt, hlava říká nemyslet, vykašlat se, jít psát s jinejma číčama, srce říká litovatselitovatselitovatse... Ale to hlavní pozitivum vidim tam, že už me pomalu přestává bavit koukat jak se ty dva spolu perou, takže je mi opravdu už jenom líp  Ale holt na člověka to občas přijde... Mám pocit že už ne tak často, ale za to celkem silně 

Jinak díky za všechny názory, jednomu to pomůže 

[petanx]

Někde jsem četl, že se člověk dokáže opravdu zamilovat jen dvakrát. No po pravdě jsem si nějaký ty dvě neopětovaný lásky v minulosti vyplýtval a teď se bál toho, jestli se ještě zamiluju. Nevím jestli je to láska, ale pořád tam něco je. Ale přece jen jsem už o kousek chladnější a flegmatičtější, než dřív. Bohužel aktuální přítelkyně mě nějak psychicky neuspokojuje, což vede k upadání mého zájmu o ní, ale to bude asi kus od kusu, prostě stačí narazit na někoho lepšího a ono ta láska přijde...

[Av4]

To sou kecy petanxi Stačí jen chtít. A nebát se. Protože kdo se bojí nesmí do lesa

[Hox]

Jen dvakrát panebože?Já bývalý AFC a momentální RAFC jsem už byl "potají" zabouchnutý 3x  ...a doufám že ještě budu,ale tentokrát aby to tak bylo i u "té dotyčné"  ...

Navíc slovo láska je tak trochu zavádějíci...to není žádná magie...to se ti jen do krve vpustí kokteil hormonů a cítí se super...tyto hormony potlačují strach,bolest,starosti...takže aby se člověk zamiloval jen 2x je blbost...ale tak někdo najde lásku napoprvé...takoví luckeři 

[rob]

Jen dvakrát panebože?Já bývalý AFC a momentální RAFC jsem už byl "potají" zabouchnutý 3x  ...a doufám že ještě budu,ale tentokrát aby to tak bylo i u "té dotyčné"  ...

Bejt do někoho potají zabouchnutej nemá imho s láskou moc společnýho, tj prostá zamilovanost, která přejde jakmile zmerčíš nějakou jinou 

Navíc slovo láska je tak trochu zavádějíci...to není žádná magie...to se ti jen do krve vpustí kokteil hormonů a cítí se super...tyto hormony potlačují strach,bolest,starosti...takže aby se člověk zamiloval jen 2x je blbost...ale tak někdo najde lásku napoprvé...takoví luckeři 

To neni magie, kde je psáno, že v člověku nemůže vzniknout jistej citovej blok, kterej mu ten koktejl hormonů do krve nepustí... Stát se to určitě může, ale věřim že mě ne 

[petanx]

Mě je jasný, že si dneska napíše kdo chce co chce, obzvlášť miluju takový "poučný" magazín dostupný z líbímseti - takže to "zamilování dvakrát" jsem fakt nemyslel vážně. Ale z mého pohledu mám fakt podobný pocit - když sečtu svoje opravdu pořádný zamilování, ne jen nějaký týdenní známosti, tak se dopracuju k číslu 2, možná 3. A aktuálně mám skutečně pocit, že mi to poslední dobou (zamilovat se) nějak moc nejde. Přeberte si to jak chcete.

[Av4]

No a není to spíš to, že víš, že by to nemělo cenu, tak to ani nepokoušíš? Víš jak, když 3x dostaneš přes prsty, tak to dál zkoušet nebudeš. Myslim, že ti spíš chybí pozitivní feedback

[rob]

Ahoj vy, tak po téměř půl roce píšu a ozývám se, abych konečně s klidným svědomím mohl říct, že je to za mnou, myslím, že ostatním, kteří si rozchodem ještě stále procházejí by to mohlo dodat sílu a naději že bude líp 
Od tý doby co sem tu psal jsme se dali se zmíněnou slečnou ještě jednou a naposledy dohromady, vydrželo to něco přes měsíc a osud to tak chtěl, vlastně sem dal kopačky já jí a myslim že jsem jí to pěkně vostře vrátil, i když jsem z toho byl nějakou dobu sám pěkně položenej a zničenej. A nebudu tvrdit že mě z toho dostal čas, několik slečen sem od tý doby ulovil, ale nebylo to nic víc než "one-night-standy" ... Každopádně ten pocit, že už je mi opravdu ukradená se dostavil teprve nedávno, když jsem se konečně zakoukal do jedný moc fajn slečny, která ve mě opět probudila smršť hormonů a chemickej koktejl 
Takže děkuju za rady a ostatním přeju hodně štěstí a pevný nervy