V jednom příspěvku jsem tu četl kandidaturu na č.ráka roku. Dovolím si po své zkušenosti přispět se svým kandidátstvím
.
Měli jsme spolu hezký, zajímavý vztah, doplňovali jsme se, dokázali se obohatit, chemie fungovala, atd. Plánovali jsme budoucnost, bydlet spolu, bavili jsme se o dětech (máme na to oba věk), svatbě, … Zádrhel mezi námi byl jediný – oba jsme u určitým stylem vyzrálé osobnosti a bohužel oba tvrdohlaví, byly z toho pak konflikty, o ničem zásadním, ale díky naší neschopnosti si to vyříkávat se zbytečně prohlubovaly. Po jednom takovém jsme se rozhádali a že si to oba musíme vyjasnit ve vlastních hlavách. To bylo v úterý (dny zde mají smysl, jak dál pochopíte). Popřemýšlel jsem, chtěl negativní věci změnit, pracovat na tom, ten vztah mi za to stál a jasně jí to dával několik dní najevo. Reakce byly váhavé a divné.
V dalším týdnu mi v pondělí napsala, že to nemá smysl a že bychom spolu být nemohli. Bylo to smutné, bolelo to, ale nedalo se nic dělat. O víkendu, který následoval, měl v hospodě můj známý k ní jakési dost divné poznámky stylem jak si ji "dobře pamatuje", její číslo, apod.. Zarazilo mě to, kde na ní vzal číslo, atd. Nicméně jsem nijak nereagoval, znám ho 10 let a je to největší děvkař v okolí, jakoukoli svou přítelkyni vždy podváděl a uměl holky ve vztahu jen zlikvidovat. Ve společnosti a jako kamarád je jinak fajn, veselý chlapík, pařmen, nicméně ve vztahu k ženskému pohlaví naprostý úchyl. To o něm věděla i ta moje, o mých známých jsme se bavili. Samozřejmě jsem se jí v sms zeptal, co to mělo znamenat, že dvojsmyslné poznámky od takového člověka poslouchat na veřejnosti je dost silná kávička. Reakce byla taková, že za ním byla ve čtvrtek (třetí den, co jsme se neviděli) pro nějaké léčivky a že se bavili o našem vztahu, tak si asi rýpl. Na další otázku, že nerýpal do vztahu, ale do ní v dvojsmyslech, reagovala stejně, že tam jen zajela z daného důvodu a nic dál. OK, bral jsem to, nakonec snad je logika věci, že budu věřit jí a ne notorickému lháři.
V následujících týdnech a měsících jsem se vzpamatovával, pomalu dával dohromady a bylo to lepší a lepší. Ona se rozhodla po několika týdnech od rozchodu odejít do jiného města za prací, tím se to pro mě jen zlepšilo, že nebude jakákoli šance se potkat a zbytečně si rozdrbávat jizvy.
Teď po čtyřech měsících, kdy konečně odchází z města, jsem se dozvěděl, jak to tehdy bylo. Ve čtvrtek jela za tím mým známým pro nějaké bylinky. Dle jejích slov se do něj během dvou hodin zamilovala jako do nikoho jiného a týden s ním byla. Jak je pochopitelně jeho zvykem, po daném týdnu ji odkopl, že ji nechce a udobřil se se svou tehdejší přítelkyní (opět další podvedl pochopitelně). Naprosto jsem nechápal. Na mou otázku, jak může cítit lásku k někomu po dvou hodinách, kdo ji jako každou jinou využije na pár dní a odhodí, mi přistála odpověď, že je to člověk s nádhernou duší a byla s ním šťastná. A že ji jen využil - je jí jedno, že jí to za to stálo, že zažila naprosté štěstí, blablabla... Totálně mě to složilo, jeho chování bylo jeho mezích normální, byť to udělat kamarádovi, je naprostý hnus. Ale její reakce a chování mi přijdou naprosto šílené a psychopatické...
To bylo moji milí zlatí po třech dnech, kdy jsme se neviděli a já se snažil s tím vztahem pořád něco udělat a vyřešit problémy. Nemluvím ani o tom, že ještě v tom týdnu před naší poslední hádkou mi říkala, jak jsem úžasný, miluje mě a co ke mně cítí. Tak mi řekněte, kdo je tu č.rákem roku...
Autor