Mám jít dál a zapomenout nebo čekat,že se jeho názor změní?

[Luci]

Potřebovala bych radu ohledně situace,která mi obrátila život naruby.Bude mi 21 let a je tomu tři týdny co se se mnou rozešel můj přítel, se kterým jsem byla necelých deset měsíců.Možná je to krátká doba,ale pro mě to bylo nejhezčí období mého dosavadního života a najednou to skončilo.Před rokem a čtvrt jsem měla před maturitou a snažila jsem se soustředit pouze na učení.Na partnerský vztah jsem neměla ani pomyšlení, ale když jsem se jednou po dlouhé době vydala do společnosti poznala jsem svého budoucího přítele.Nechtěla jsem s ním chodit,nebyl podle mých představ a situace v rodině nebyla nejrůžovější.On byl do mě,ale tak 'chorobně' zamilovaný,že mě nakonec přesvědčil.Pomáhal mi překonat stavy deprese (kvůli situaci v rodině,kdy byl můj otec vážně nemocný) a i když jsme byli každý jiný(já byla spíš pecivál a on nadšený,adrenalinový sportovec) postupně jsme se do sebe opravdu zamilovali.Trávil se mnou každou volnou chvilku,pořád jsme si psali a já se mu úplně otevřela.Opravdu jsem mu věřila,protože se zdál být na svůj věk rozumný.Uvedl mě do své rodiny a já jeho do té mé.Nebylo dne.kdyby mi neřekl miluji tě,po několika měsících začal mluvit o svatbě,domu,dětech...o budoucnosti se mnou.Docela mě to zaskočilo.Bylo to všechno tak rychlé.Byl první s kým jsem měla sex,on měl přede mnou dvě partnerky a obě ho podvedly s někým jiným.U mě měl jistotu,že bych mu to nikdy neudělala,jelikož jsem dost stydlivá a věrná.Skoro jsme se nehádali a trávili spolu každou volnou chvilku.Bohužel v létě můj přítel neudělal poslední zkoušku na vysoké škole a musel skončit.Trochu si za to může sám,protože chtěl být stále se mnou a učení se moc nevěnoval.V říjnu loňského roku nastoupil k otci do rodinné firmy a stal se vedoucím servisu.V práci byl až do večera a já jako čerstvý absolvent jsem stále byla bez práce,už několik měsíců.Takže jsem si z něj udělala svůj střed světa a těšila jsem se až přijede z práce a vyzvedne mě.Bohužel se z toho za chvíli stal stereotyp.Večer jsme oba ani nevěděli jestli se spolu chceme milovat.Byl čím dál tím více nervózní,nemohl se věnovat kolu,které závodně jezdil.Je to sjezdové kolo a je to dost nebezpečné.Miluje riskování a neohlíží se na své zdraví.St tím jsem se ale smířila.Rozešel se se mnou údajně kvůli tomu,že vypršela láska,ale nechápu proč se teda ke mě choval do posledního dne jako by vše bylo při starém.Objímal mě,miloval se se mnou a líbal mě.Ničemu už nerozumím.Chtěl se se mnou rozejít v dobréma,ale nedokáže se mnou po našem rozchodu vůbec komunikovat.Je na mě zlý(napsal mi po blbym ICQ,že mě prostě nemiluje),nevím jestli chce abych na něj zanevřela,ale já ho miluju.Nedokážu ho nenávidět.Řekl,ať na něj zapomenu,že chce být sám a žít život.Vůbec tomu nerozumím,bylo nám spolu tak dobře.Chtěla jsem se k němu vrátit,ale postavil si kolem sebe zeď.Prostě to pro něj skončilo, i když by mi za tu dobu co jsme spolu byli nic nevytknul.Přísahal,že jiná v tom není.Tak strašně mi ublížil.Je to moje láska.,nevím co mám dělat.Nechci ho ze dne na den vymazat ze života.Je těžké zapomenout.Podle mě mu nejsem lhostejná, i když mi jeho přátelé stále říkají,že o mě vůbec nemluví a vypadá spokojeně.Nedal mi druhou šanci.Moje otázka je :Mám se nadále trápit a doufat,že mi dá druhou šanci nebo se s tím mám smířit, i když vím,že nebudu nikoho tak milovat jako jeho?Upozorňuji,že ještě na začátku roku mi napsal,že mě miluje,ale o týden později mi řekl,že už 5 týdnů přemýšlí o našem rozchodu...protiřečí si...Když jsem ho viděla naposled,bylo to den po rozchodu,objal mě a srdce mu bilo jako o závod.Je to dost komplikované já vím,ale ta chemie přece nemůže zmizet...

[Kiruy]

2. šanci? copak jsi mu něco udělala, že doufáš v druhou šanci? Mluvil o dětech a společné budoucnosti, ovšem si možná neuvědomil, co to s sebou všechno přináší. Onen stereotyp života, každý den/týden pořád dokola, dovede to být značně ubíjející. Prostě si jednoho dne uvědomil, jakým způsobem žije, možná jste spolu začali žít (podle toho, co píšeš) příliš brzy.
Můj názor bude asi takový - pořád k tobě něco cítí, ovšem už to není to, co to bylo na začátku. V žádném vztahu tento stav nevydrží a buď to jsou partneři schopni překonat a dostat se na trochu jinou úroveň, anebo ne a vztah se rozpadne.
A to, co ti psal na začátku roku - to nic neznamená, prostě nemluvil pravdu, jen tě nechtěl ranit, dokud si to sám ze sebou nevyjasní.

[daemoniack]

Rekla bych, ze pro Tebe je to dobre. Tim ze byl Tvym stredem sveta asi musel trosku trpet. Podle toho jak ho popisujes, adrenalinove sporty, nadseni pro pohybove aktivity, musel mit rad volnost, vzruseni a Ty jsi mu oboji svym chovanim vzala... byla jsi jistota, byla jsi na nem zavisla, cekala na nej.
Druha vec je, ze bych nikdy chlapovi neverila, ze v tom neni jina - z vlasntni zkusenosti, pokazde naka je.
Ale to neni dulezite, spis se starej o sebe, najdi si neco co Te bavi, treba si udelej nake rekvalifikacni kurzy, abys mohla lepe najit praci. Chod se bavit a uvidis, ze to bude lepsi. Hlavne si osu sveta presun z nej na sebe, popr. ji...nejlepe... nemej vubec. A zij

[Luci]

Práci už mám,naštěstí...Je hodně zodpovědná a musim se u ní absolutně soustředit...takže teď nemám ani nic resp. nikoho kdo by mě rozptyloval.Jenomže když jdu spát děsím se toho,že se mi zase vetře do snu a zkazí mi další den.Obě dvě odpovědi jsou naprosto pravdivé a budu se snažit podle nich řídit, i když je to dost těžký.Jsem bohužel pořád stejně zamilovaná  chce to čas

[barbarela.trust]

V každém případě si z toho vem poučení , chlap potřebuje prostor a když mu ho vezmeš nebude šťastný 
Nejlepší lék na lásku je láska .

[Luci]

Já miluju jeho..ostatní jsou mi ukradený..třeba se mi poštěstí a někdy se zase zamiluju,ale teď miluju jenom jeho a nikho jinýho nechci..bylo by to nefér už jenom vůči tomu člověku se kterym bych si lepila svoje nazahojený rány

[Midar]

To je teda trosku offtopic, ale osobne si myslim, ze vsechny vztahy u lidi 20+ souvisi s nejakym hojenim ran.... Drzim palce, at se z toho brzy dostanes.

[barbarela.trust]

Myslím , že tohle není o věku , každý vztah ti něco dá a něco vezme a tohle si prostě neseš dál , nikdy nebudeš stejný jako předtím . A myslím , že tohle je na vztazích to nejhorší i nejlepší zároveň .

[tralali]

Ahoj Luci, težko ti to všechno opsat, ale pokusim sa i ked ta to asi nevyslobodi,ale možna trocha pomože. To všechno co si s nim prožila, bylo hezke protože jak píšeš to bylo poprvé.Nemela by jsi na to zapomenout a asi ani nezapomeneš,protože na prvni opravdovou lasku se nezapomína.Co ti však poradit,když na jedne strane chápu jeho a na druhe tebe.Víš to že ho ty miluješ,neznamena že on bude tebe.On te ma zrejme taky porad rád,ale to nestačí.Problem je taky v tom,že je mladej a neví co chce.Chtela by jsi byt s nekým kto neví jestli te chce.Chce ale na porad a ne jenom na ted.Jakej by to melo smysl.Ja vím že se to težko priznáva,ale jak by si chtela žít s nekým, kto ti nedáva to co by si ty chtela.Anebo kdyby i dával,počase by jsi cítila, že ten druhej neni štastnej.To proste nejde.
No každopadne, určite se ovladni a nekontaktuj ho.Bude to lepší pro tebe a i pro nej. Víš, u rozchodu je vetšinou jeden smutnej a neštastnej a ten druhej v pohode a klidu.Ty jsi to prvé.Bohužel.Netlač na nej a nech ho at si chlapec žije.Chci napsat,jen se bojím aby jsi se toho nechytla. A síce že možna si to on urovná a zistí že chce byt s tebou,ale to už muže byt pozde.Na tohle však určite nečekej.Žij život a jdi dál.Nemužeš ho do nečeho nutit, to by nemelo smysl.Určite se mu neozyvej, to ho jenom odradíš.Držím ti palce.papa

[Luci]

Ahoj...já vím,že všechno co píšeš je pravda.Jdu dál bez něj.Je to šílený,ale teď jde o mě a já se nechci pořád utápět v naději,že se ke mě vrátí.Pořád ho miluji stejně.Jeho ségra mi zrovna dneska psala ať se na něj vykašlu,že je to janek a že tomu mám dát čas a hlavně mě docela zarazila s tím,že se prý doma chová jako bych se s nim rozešla já a ne on se mnou.To mě opravdu naštvalo...Nejhorší je,že si všichni jak jeho rodiče tak jeho kamarádi myslí,že udělal chybu...škoda,že si to neuvědomuje on sám

[tralali]

Ahoj...já vím,že všechno co píšeš je pravda.Jdu dál bez něj.Je to šílený,ale teď jde o mě a já se nechci pořád utápět v naději,že se ke mě vrátí.Pořád ho miluji stejně.Jeho ségra mi zrovna dneska psala ať se na něj vykašlu,že je to janek a že tomu mám dát čas a hlavně mě docela zarazila s tím,že se prý doma chová jako bych se s nim rozešla já a ne on se mnou.To mě opravdu naštvalo...Nejhorší je,že si všichni jak jeho rodiče tak jeho kamarádi myslí,že udělal chybu...škoda,že si to neuvědomuje on sám

Když to všechno víš,tak to je první krok k tomu aby si se z toho dostala a taky se z toho poučila.Píšeš, že se nechceš utápet v nadeji.V jake nadeji se utápiš? Kto ti dáva nadeji?Nebo  si jenom sama sobe neco namlouvaš? To co rikaji jiní,na to nehled.To není podstatný.Duležitý je to,co on ríka.A co poradit aby jsi zapomela.Skus delat napr. nejakej sport.Klidne i to co si pred tym nedelala.Jdi mezi cizí lidi a skus o tom už nemluvit.Ono to na tobe stejne všichni zrejme spoznaj že se neco deje.Když jim však nerekneš o co jde,budou k tobe pristupovat jako k normalni holce,která ma jen nejakej problém.Ja vím,že ted se mi to rika lehko,ale fakt to chce jen čas.Nemysli na to co delá,anebo jo mužeš,ale pak si rekni že to nema už smysl a že te to už netrápi,že je to minulost.Soustred se ted na sebe!!! Musiš se z toho dostat,teda si timhle obdobím projít.Je jenom na tobe jak dlouho to bude trvat. Nenech o svem štestí rozhodovat jiné.Jestli nechce byt s tebou ,tak nechce a hotovo.Je to jeho a jen jeho volba a nikto to evidentne nezmení. Ja vím jak moc to bolí,když ti zrazu ten koho šilene miluješ rekne že o tebe už nemá zaujem.Tak to proste chodí. I kdyby si se v živote ve vztahu chovala jakkoli lépe, pamatuj že nezaleží jen na tobe,ale i na tom druhem a s nim ty nic nenadelaš. Tak to je a nikto to nezmení. Tak ted jen trp,plač,vzlikej,fnukej, ale ne dlouho,vždy jen když to na tebe prijde,ale pak zase ži svuj novej život. Ja jsem tomu sveho času rikal, že merim čas slzama. Podívej a ted se už smeju a plaču jen když krajim cibuli.

[naeternis]

Ahoj Luci,

docela obdivuju uprimnost : udelala jsem si z nej stred sveho zivota. Malokdo to umi priznat.
Myslim, že pro nej zacal zivot driv, nez si predstavoval: mozna mel plany po dokonceni skoly, a to nevyslo, a jeho realita byla nezamestnana Ty (promin), nedokoncena skola a konicek, ktery prestava byt konickem.
Mozna se k Tobe vrati, az si veci sednou a az si on uvedomi, co vazne chce. To nemusi byt za mesic, ale treba za 10 let. Nevis co se muze stat, a proto na nej rozhodne necekej. A nezapomen: Ty jsi ta, kdo dava druhé sance, protoze Ty se rozhodujes, jestli mu budes jeste duverovat nebo ne.
Ted pracuj na sobe, zacni se mit rada, protoze si to zaslouzis, a protoze to ostatni z Tebe uciti. Predstav si, ze se pozorujes zvenku:jak se chces videt? Pracuj na sobe...protoze jestli se vrati, tak se nevrati k nekomu zavislemu, a jestli se nevrati, tak stoprocentne prijde nekdo lepsi, i kdyz to ted asi nevidis.

Neboj. Klid a mír.

[Luci]

Za tři dny to bude měsíc a musím přiznat,že mi je líp...myšlenky na něj už jsou jenom mlhavé a zaměstnávají mě teď úplně jiné věci.

1.V pondělí nastupuji po nemoci do práce,takže se nemůžu dočkat
2.Začnu dělat autoškolu
3.Chodím cvičit a dřu na sobě jak se dá...přece se ze mě nestane čarodějnice...překvapuje mě kolik lidí mi poslední dobou říká jak mi to sluší je to fajn pocit

Pořád ho svým způsobem miluji,ale nějak to slábne...a bude to asi tím,že mi úplně zmizel ze života a já ho od té doby neviděla..Možná až se zase potkáme...bude to tam,kde to bylo před měsícem a já zase budu na dně,ale nechci si to připouštět.Jednou to se setkání přijít musí..Docela se toho děsím.Máme společné přátele a 16.2 budu já i on slavit narozeniny s naším kamarádem.Tak přemýšlím,jestli se s nim mám vůbec i pozdravit..dělat,že ho nevidím.Prostě totální ignorace a nebo se na něj smát a jednoduše se bavit,ale sama s ním nenavazovat konverzaci..je to těžké...


JJ takhle to bylo ještě na Silvestra...člověk nikdy netuší co ho čeká Jestli si někdo myslí,že koukání na fotky je po rozchodu pitomost,tak s tím nesouhlasím Mě to nevadí a připomíná mi to ty lepší časy..a to se prej říká,jak na Novej rok tak po celej rok 

[barbarela.trust]

Jsi šikula , proč bys ho neměla zdravit ??? Ignorovat ? Proč ? Buď milá , příjemná velká holka , ale nevyhledávej ho . Dej si pozor aby se ti láska neotočila v nenávist , pak by ses trápila ještě víc .

[noname]

ahoj Luci,precetla jsem si tvuj prubeh rozchodu a az na par malickosti to u me probihalo stejne. chodili jsme spolu 10 mesicu. cely svatky byly uzasny,do posledni chvile se choval stejne,zadna zmena. porad me objimal,hladil,psal mi stejny smsky,proste vsechno bylo jako vzdy. pak jsme se 2 dny nevideli a 3.den prisel a nemluvil se mnou. to bych chapala,ptz den pred tim jsme se trochu pohadali. jenze v prubehu vecera mi najednou oznamil,ze premysli o rozchodu. pak odesel domu a zbabele mi poslal smsku,ze je konec. byl to hroznej sok,ptz to bylo z niceho nic. pry po Novym roce zjistil,ze to co ke mne citi uz neni laska. ze me ma rad,ale dal uz nemuze..

[Av4]

pak odesel domu a zbabele mi poslal smsku,ze je konec.

Ach jo, to nám ty chlapy měknou, co?! Ale my co sem chodíme jsme jen stateční rytíři, takže to neni náš problém

[Luci]

pry po Novym roce zjistil,ze to co ke mne citi uz neni laska. ze me ma rad,ale dal uz nemuze..

Ach jo..u mě to bylo úplně stejný...když já začala být opravdu šťastná,tak on ten vztah ukončil...stejnou frází jako řekl tobě 

[Av4]

To asi neni fráze. Narozdíl od holčičích berliček typu "Nejsem pro tebe dost dobrá." atp. ti prostě a jednodušše řekl pravý důvod. A toho bych si cenil. Copak bys s nim chtěla zůstávat jen ze zvyku - když už tě nemiluje?

[Jarko]

pak odesel domu a zbabele mi poslal smsku,ze je konec.

hmmm tak toto ne, takto sa pravy chlap nesprava. pekne ubohe ... rozchadzat sa cez SMS. 

[Hombre]

pry po Novym roce zjistil,ze to co ke mne citi uz neni laska. ze me ma rad,ale dal uz nemuze..

Ach jo..u mě to bylo úplně stejný...když já začala být opravdu šťastná,tak on ten vztah ukončil...stejnou frází jako řekl tobě 

ja to mel dost podobne, jen jsem to dostal pred Vanocema taky jsem to moc necekal, i kdyz asi jsem mohl neco vytusit podle jejiho chovani, jen jsem si rikal, ze to nejak prekoname a bude zase dobre, ja v tom byl porad az po usi. ted po 3 mesicich je to jak na vlnach, chvilku v poho .. a pak prask a je to zpatky,... chce to cas no, clovek musi jit dal. Ja jsem ji od ty doby nekonktaktoval, ona sem tam zavola, ale jeste pockam az budu uplne ok a pak mozna zajdem nekam na kafe. V kazdym pripade se snazim jit vlastni cestou a nechat to takhle byt. Bylo to jeji rozhodnuti a mela urcite nejake duvody.

[Luci]

Ahoj..chci uzavřít svůj příběh..já a můj přítel jsme po měsíci zase spolu...Moc mi toho vysvětlil a řekl,že ten rozchod byla největší chyba mýho života,že až potom zjistil,že já jsem smysl jeho života a že beze mě nemůže být...Zase je to jako na začátku,jakoby jsme se oba poznávali...jako bych se do něj znova bláznivě zamilovala...Jsem ráda,že můj příběh má šťastný konec a doufám,že nám to vydrží.Děkuji všem za podporu,která mi v časech nesmírného trápení hodně pomohla...děkuji vám všem a ať se vám daří

[Kiruy]

Cynicky řečeno: každý konec je šťastný, záleží na úhlu pohledu.

[Av4]

Ti pogratuluju za dva měsíce, jestli bude k čemu. Řekl realista.

[Luci]

Ahoj..chci uzavřít svůj příběh..já a můj přítel jsme po měsíci zase spolu...Moc mi toho vysvětlil a řekl,že ten rozchod byla největší chyba mýho života,že až potom zjistil,že já jsem

Chtěla jsem napsat ,že to byla největší chyba jeho života 

Jinak...teda si myslím,že za dva měsíce spolu budeme...i když mi to někteří tady evidentně moc nepřejou 

[Av4]

i když mi to někteří tady evidentně moc nepřejou 

Přejou. Jenže mají nějaký zkušenosti s větou "byla to největší chyba mého života" a třeba ti přejou abys byla šťastná a nemusela nám tady za měsíc psát, že si to uspěchala. Holt všichni nejsou optimističtí idealisti. Jsou mezi námi i tací, co se na věc dívají tak, jak je i když dost možná zbytečně skepticky.

Jak říká klasik: "Doufej v to nejlepší, očekávej to nejhorší."