forum.QARK.net

Ahoj,

Chtěl bych vás poprosit o radu, jakým způsobem se teď chovat - jestli moji přítelkyni trochu nechat tápat a přemýšlet o mě, aby si to uvědomila (nechat vycukat) nebo naopak jí ujišťovat a dokazovat, že jí miluji.

Po komplikovaném začátku (bylo tu jedno moje vlákno - ano nakonec jsme spolu skončili:-)) jsme spolu začali chodit. Začala zároveň u mě bydlet (možná to bylo moc narychlo), zároveň si nechala koleje pro případ co kdyby.

Asi po měsíci přišla s tím, že by možná měla být víc na kolejích, abychom to neuspěchali. Mě to dost vyšokovalo, pže to znělo, jakože je v tom nějaký zase problém a neví, co cítí. Udělal jsem asi tehdy chybu, že jsem nějakou komunikací s ní došel k tomu, že u mě zůstane a časem se uvidí. Jela na pár dní domů a když se vrátila byla zase vroucná, tak sem si řekl problem solved.

Po dvou měsících mi řekla, že se jí ulevilo. Zeptal jsem se proč? A po chvilce vyzvídání na mě vybalila - že to až do téhle chvíle necítila, že mě miluje, ale jenom má ráda. Dávala tomu šanci, protože jí jeden kámoš psycholog řekl, ať počká aspoň tři měsíce, že to je způsobené tím přechodem ze vztahu do vztahu. A ona v tu chvíli řekla, že už to konečně cítí. Trochu mě to zaskočilo, ale celkově se mi ulevilo.

Mimo silvestra jsme kolem něj byli hodně doma, pořád jsme se učili a nikam nechodili kvůli zkouškám. A předevčírem vypadala smutně, a když jsem se na to zeptal, tak po chvilkové ženské hře co ti je? nic. Z ní vylezlo, že neví, co cítí. A že to probírala s tím psychologem a on jí poradil, abychom si dali měsíc pauzu, že stále nemá vyřešený ten rozchod v hlavě a musí si ujasnit jak chce vlastně žít. To byla jako kudla do zad, protože jsem myslel, že je všechno v úplné pohodě. Emočně mě to rozhodilo, takže jsem z toho byl smutný a řešil to s ní. A ona přišla s tím, že by potřebovala víc času na sebe, Musí si to ujasnit a neví co teď cítí.

Naznačil jsem jí, že jestli chce pauzu, tak se mi to nelíbí, že je to pro mě jak rozchod. Ona, že jí taky nechce, a proto mi to původně nechtěla ani říkat. Tak jsem řekl, že to je dobře, že to řešíme teď a ne za měsíc, kdy by se to v ní ještě více nahromadilo. Dohodli jsme se, že půjde zpátky na "nějaký čas" na koleje, abychom měli víc prostoru. A ona si vše vyjasnila. Budeme se normálně stýkat, když budeme mít čas, prostě spolu nebudeme bydlet.

Večer jsme byli na jídle a na zákusku a všechno bylo fajn smáli jsme se atd. pak, když měla jít na kolej tak rozesmutněla s tím, jestli by nemohla jít až druhý den. Já jí řekl, že ať to udělá jak chce. Ona chtěla mermomocí znát můj názor. Tak jsem řekl, že kdyby bylo po mém tak by tady zůstala pořád, že nechci, aby šla pry, ale pokud to tak cítí, tka jí bráni t nebudu a je to lepší, ať to vyřeší, než kdyby s tím měla přijít zase za dva týdny. Takže by měla jít. To jí vyhnalo trochu slzy a řekla mi předtím, že třeba teď večer to zase cítí intenzivně, takový ten hřejivý pocit se mnou. Já šel do práce a řekl ať jde dnes nebo zítra, nechám to na ní.

Ten den večer jsme si psali na icq a ona, že je už na koleji a je z toho smutná. Nějak jsme to zase řešili trochu a já jí řekl, že to je tak lepší, že chci, aby si to vyjasnila a ona že to je dobře, že to tak chápu. Pka mi řekla, ať to neberu jako rozchod, že se chce dál vídat, jen prostě spolu nemusíme bydlet. Je pro ní normální, že se neuvidíme každý den.

Přišla s tím, jestli půjdem druhý den na oběd, tak jsem řekl, že rád. A ona hned, že ale pak musí do knihovny takže jen na oběd.

Včera přišla z práce šli jsme na oběd, já byl zase ze začátku takový smutný, protože jsem si uvědomil, že zase po obědě zmizí. (Mám blbou náladu, jsem prostě zvyklí, že usíná se mnou a podobně, najednou tu nejsou její věcí a jsem doma sám). Přišla s tím, že to takhle je lepší a třeba za rok se ke mně nastěhuje. Teď spolu nemusíme bydlet, protože po škole spolu budeme pořaád bydlet třeba dalších patnáct dvacet let, tak ať se nebojím. Šli jsme na oběd a ona pak chtěla do knihovny a šla si ještě ke mně pro nějaké materiály.

U dveří jsme se zasekli a ona: Nebudu se asi zouvat, jen mi to podej. Já: Jak chceš myslel jsem, že půjdeš na chvíli ještě dovnitř. Ona: Tak jo.

Tak jsme se pomazlili a došlo na sex, to byla moje chyba, měl jsem to nejspíš nechat jen u toho mazlení. A pak jí poslat do té knihovny, kam nakonec vůbec nešla, protože jsme trochu zkysli u mě a jí bolela po obědě trochu hlava.

Šla na kolej a já jí říkal, že večer jdu na trénink a pak se musím učit a ona, že tak aspoň na koleji si třeba se spolubydlící večer otevřou flašku vína a že když byla tady se mnou, tak mohla taky, ale nechtělo se jí tam jít, protože radši vždycky dávala přednost tomu být se mnou. Říkal jsem jí, že klidně měla si udělat ten čas pro sebe a ona, že prostě to neuměla.

Večer jsem se s tréninku zastavil za našima společnýma kamarádama (všichni bydlíme kousek od sebe) a napsal jí z fb, jakože to učení už nevidím a jsem nakonec u nich a ona, že taky se neučí a kouká na videa. Po chvíli napsala tak asi ahoj.
A já: tak ahoj, jdeme něco hrát.
Ona: hm
Já: Vzdyt za nama klidne prijd
Ona: no nevim
Já: tak rozmysli, zatim
Ona: cau

Po půlnoci jsem přišel domu a ona mi napsala, jak bylo.
Já: v pohode, skoda ze jsi neprisla
ona: hm
Ja: co se deje
Ona: jsem smutna promin

trochu to popisovala

A ze nemela pocit ze ji tam chci a ted ma sebelitostny pocit, že jsem jí tam nezavolal (nechtěl jsem jí strašně přemlouvat ať tam dojde-chtěl jsem jí nechat prostor).

Tak jsem jí vysvětlil, že jsem myslel, že je s tou spolubydlící a mají svůj program, takže to bylo nedorozumění a ona, že spolubydlící zkoušku neudělala a nakonec někam šla, takže zůstala na koleji sama a je ted smutna.
Říkám a proč jsi smutná. Ona nevím prostě smutná.
Tak jsem navrhla ale ne moc nuceně: Pokud budeš chtít, můžeš za mnou přijít, Zvednu ti náladu.
Ona: Teď už ne. půjdu za chvíli spát.
Já: dobře

Snažil jsem se pak s ní mluvit o jiném tématu, ať jí trochu rozptýlím a lehce se to povedlo, pokecali jsme. Pak že už teda půjde spát a já že taky ráno brzo vstanu a budu se učit.
Ona, že taky brzo vstane a POJEDE do knihovny. a napsala tak papa:-* a já dobrou:-*

Dnes by měla podle toho jak jsme se včera domlouvali přijít po knihovně, aby si zacvičila na rotopedu. A pak s tím přišla na tom obědě ona, že bychom mohli kouknout na nějaký film. Dnes ráno jsem váhal jestli jí něco napsat ve stylu, přeju dobré ráno ať se ti dobře učí a večer se budu těšit. Ale nakonec jsem nic nepsal, pže nevím jak se teď zachovat podle té první mé otázky - zda jí trochu nechat přemýšlet nebo naopak jí pořád dokazovat, že jí miluji. Nevím jestli je to její nejistota nebo to, že mě má moc jistého.

A v neděli jdeme do divadla včera jsme si byli koupit lístky - to je další indicie, kdy si říkám, že fakt potřebuje jen trochu prostoru pro sebe na koleji a není to tím, že by nechtěla se mnou být - to by se asi chovala víc odtažitě.

Je to děsně dlouhé, omlouvám se. A děkuju za váš názor.

Ty nechceš znát náš názor, pouze se asi rád rochníš v těhle emočních srajdách. Mám pocit, že už jsem ti můj názor dostatečně důrazně sdělil v tom prvním vlákně. Pokud vím, tak ostatní ti tehdy radili to samé.

Holky je duševně nevyrovnaná a ty se necháš vláčet jak malej jarda a akceptuješ ty její sračky typu: Asi po měsíci přišla s tím, že by možná měla být víc na kolejích, abychom to neuspěchali. Z ní vylezlo, že neví, co cítí. A že to probírala s tím psychologem a on jí poradil, abychom si dali měsíc pauzu, že stále nemá vyřešený ten rozchod v hlavě a musí si ujasnit jak chce vlastně žít.

Podle mě se ti to asi taky líbí, protože opravdu jinak nevidím důvod, proč bys s ní zůstával. Takže znovu můj názor: Vykašli se na ní a najdi si jinou.

Vztah je imho svobodné rozhodnutí dvou lidí, kterým je spolu lépe než když jsou každý sám. U tebe to podle všeho tak není, ta holka tě dojebává a ty máš sebevědomí v pytli.

Ke konkrétním odstvcům a jejím prohlášením se vyjadřovat nebudu, protože ta holka si evidentně na konci věty stejně nepamatuje její začátek. Jsou to prostě sračky. Např: ,,Uvědomit si, jak chci vlastně žít." Co to je?  :D

stoudy bereš to moc narychlo a npřemýšlíš o tom (nebo jsi ovlivněn tím předchozím tématem, které si já nepamatuju). Neni snadný někomu koho máš rád, že s ním nechceš bejt pořád, i když na to máš plné právo. Holky jsou obecně v tomhle hrozní srabi a nikdy to neřeknou přímo.

Když s tebou nechce bydlet, proč ne. Jen se nenech zatěžovat jejíma citovýma výlevama a nenech jí, aby tě obviňovala. Může to fungovat.

Nemyslím, že to bylo narychlo. Podobnou zkušenost mám a souhlasím, že to není vůbec lehký to ukončit. Zvlášť pokud člověk miluje. Ale podle mě je nutnost, prostě v zájmu sebezáchovy. Zkus se nachvilku odmilovat a řekni si ty její sračky nahlas. Sám uslyšíš co jsou to za blbosti. Podle mě to nejhorší co můžeš udělat, tak je, že tyhle výlevy budeš akceptovat a vůbec se jimi zabývat, jako by skutečně něco znamenaly.

Já si myslím, že člověk má ve dvaceti dost času aby hledal to nejlepší. Představ si, jaký by byl vztah se stejně krásnou holkou se stejnýma vlastnostma, které má ta tvoje, akorát bez těhle periodických výkyvových sranců. Jak by to bylo super. Tak takovou holku hledej, teď máš na to čas.

Spíš bych se přiklonil k Av0vi.
Včera po knihovně přišla na film, všechno bylo ok. A zůstala pak přes noc. Než jsme šli spát, tak na to ještě přišla řeč a říkala, že se takhle cítí lépe. Prý se tady u mě cítila pořád jako na návštěvě, a tím, že tady nic není její ani neplatila nájem, tak se cítila blbě, že nemůže ani nic říct, co se jí nelíbí, ať už vůči mně nebo vůči spolubydlům. A taky, že se jí ten můj pokoj nelíbí:-D Prý až budem bydlet spolu, tak by chtěla jít do nového bytu, abychom tam přišli zároveň a zařídili ho dohromady.

Vypadá to, že problém byl asi jen v tom a nevěděla, jak se z toho vykroutit. I když s těmi city nevím. Tulí se, líbá mě, ale jsem teď trochu odtažitý, pže potom co to takhle vyhrakla, tak čekám až zase řekne, že už si to v hlavě srovnala. Projevy sice vypadají, že jo. Ale dokud to neuslyším výslovně, tak se asi nezbavím ostražitosti.

Nesouhlasím s tebou stoudy. Tak bych mohl při každé problému hledat novou holku, co ho nemá. A každý má své mouchy. Mně prostě moje holka sedí v tolika oblastech jako žádná před ní. Takže si myslím, že vztah je o tom hledat nějaký kompromis, samozřejmě do určité míry. Takže pokud ta citová nestabilita byla způsobená tím problémem s bydlením, tak bych v tom až takový zádrhel neviděl. Jiná je pokud se to bude cyklicky opakovat i kvůli jiným věcem nebo nějakým blbostem.

Ještě bych se vrátil k úvodní otázce. Možná i tím, že jsme spolu byli pořád, tak mi klesala attraction. Tak si říkám, že bych jí teď neměl vídat každý den a udělat si sem tam program jenom pro sebe, chtěla to tak přece.

Jasně máš pravdu. Bylo to bydlením. Tohle vlákno to v podstatě úplně potvrzuje. http://forum.qark.net/jak-na-zensky/cekani-az-se-rozhodne-ktery/
Je to tvůj život, chtěl jsi radu, tak jsem ti ji dal. Vím, že opustit člověka, kterého miluješ je fakt těžké (tested). Přesto bych na tvém místě ten vztah ukončil.

Můj názor je takový, že jste spolu možná až moc krátce na to, aby jsi jí nepodržel a nechal v tom rochnit. Pokud máš přítelkyni, která si v některým věcech evidentně moc nevděří a je nerozhodná, tak je potřeba ji podržet, ale zároveň ji nechat, ať se postupně dostane k rozhodnosti a samostatnosti. Dokazuj ji, že ji miluješ, ona se bude cítit pevnější v kramflecích a bude si víc věřit a bude rozhodnější.

Dávkuj jí to postupně a nehaž ji do vody, to tu holku pěkně rozhodí a bude v tom mít takový zmatek, že to nemusí vyústit v nic super úžasného.

Ještě když čtu ty vaše příspěvky, stoudy a avo, vzpomněl jsem si na jednu radu, kterou mi dal velice moudrý člověk, tkerý na tohle forum chodí....

ideální holka není ta, se kterou nemáš problémy, ale ta, která je dokáže společně s tebou řešit.... a řekl mi to Av4. možná to znělo jinak, ale podstata tam je.

díky za to!