forum.QARK.net

Prosim o Vás nazor.
mam vztah rok a pul s pritelem, se kterym jsem se seznamila v praci. Na zacatku vztahu jsme oba meli jine partnery a tajili je chvili pred sebou. ja se se svym puvodnim partnerem po mesici rozesla. Pote se mi novy pritel priznal, ze ma jinou v jinem meste, byl nekolik let v cizine, cekala na nej pry celou tu dobu. Rozesli jsme se. Po dvou mesicich jsem se opet dali dohromady, psal, ze me postrada a ze me nechce ztratit. Snazil se. Bohuzel pro me jsem naprosto automaticky predpokladala, ze se s druhou slecnou rozsel. Bylo bolestne o tom mluvit, takze jsme o tom nemluvili.
Od te doby uplynul rok a pul. Vztah je v mnoha smerech nejlepsi, jaky jsem kdy mela, male problemy se sice najdou vsude, ale mela jsem za to, ze se nam velmi dobre vse dari. Nejvice me snad mrzelo, ze mi partner moc nevyjadruje lasku slovy, a velmi malo planuje.
ja hodne pracuji, casto bohuzel i o vikendu, jsem tlumocnice a proto casto v cizine.
Na nasi spolecne dovolene jsem mela pocit, ze si me partner zacina najednou ocernovat, necekane me kritizoval ve vecech, ktere vubec nedavali smysl. napr. Vsimla sis, ze tady maji trojuhelnikove kanaly? ja : ne, vidis, to je ale zajimavy. a on: (naprosto vazne): hmmm, ty si moc nevsimas detailu, vid..
Zkousela jsem si o tom promluvit, ale partner tvrdil, ze prehanim.
Po dovolene jsem zaznamenala dalsi ochladnuti v projevech lasky, i kdyz treba jen jeden den, a druhy zase vse v poradku. Porad spolu vedeme intenzivni sexualni zivot, a hodne si povidame, i kdyz ne o nas.
Predevcirem jsem utrpela sok. V knize, kterou me partner na stole u sebe doma (nezijeme spolu, i kdyz jsme bud u jednoho nebo u druheho) jsem nasla jedo dopis urceny mne. Pise, ze uz je na hranici absolutniho zhrouceni a prestava zvladat situaci. Ze pry se tenkrat se svou partnerkou nerozesel a rok a pul lita mezi dvema. Ze se s ni nekolikrat pokousel rozejit, protoze se po jeho prichodu domu z ciziny hodne zmenila, ale nikdy to nezvladl do konce. Ze mi celou dobu lhal, ze me nechtel ztratit. Ze ho ted ale dost dusim kvuli planum do budoucna a on ze si uvedomil, ze nezvladne opustit  holku, ktera na nej cekala sedm let.  ze si neumi zivot beze me prestavit, ale ze uz aboslutne nemuze dal.

Tak. Vubec nevim, co delat. Nic jsem nerekla, dopis vratila, partner byl toho vecera velmi mily a dokonce i neco planoval.

ted jsem v cizine, kde mam petidenni zakazku a premyslim, co delat. Momentalne je moje jedina myslenka to, ze ho miluji a chci aby zustal. davam si dohromady jeho absence, kdy mel udajne vikendove ksefty nebo ja jsem ho nemohla zastihnout, kdyz jsem byla mimo republiku.

Mam ho strasne rada. Premlouvani asi nema smysl. mam dojem, ze kdyz ja budu chtit, on se odtahne jeste vic. myslim, ze porad jeste neni stoprocentne rozhodnut. Druhy den po nalezeni dopisu jsem ho v praci pred svym odjezdem vyhledala a v soukromi mu rekla, ze jsem si vsimla, ze je pod nejakym tlakem a ze vypada nestastny. Ze si uvedomuji ze jsem v posledni dobe byla taky neprijemna. Ze ho miluji a ze je mi lito, kam se ubirame. ze mam o nas strach. Brecel a objimal me., ze pry si vse musi rozmyslet Rekla jsem take, ze budu mit zakazku cele dva dalsi tydny, takze se vubec neuvidime. Psal totiz, ze nema nikdy cas na rozmyslenou, ze je porad s jednou nebo s druhou.


Pokracovani par tydnu pozdeji:

Dopis jsem az do vcerejsiho vecera nezahledla. Partnerovi jsem nerekla, ze jsem ho precetla a cele tydny probihaly "dobre", az me totalne zjitrene vnimani a deprese, ktere jsem se snazila tajit. Premyslela jsem i nad sebou, i kdyz bez valneho vysledku, protoze mi to v posledni dobe spravne nemysli.

Predevcirem doslo ke zlomu: Meli jet na vylet, partner prijel z domu po dvoudenni nepritomnosti (pry byl s rodinou). Prisel bledy, strasne se chvel, myslela jsem, ze boural. Pak se rozbrecel a chvejicim hlasme mi oznamil, ze uz nemuze dal, ze je na pokraji zhrouceni a ze se se mnou bude muset rozejit. Z kapsy vytahoval onen dopis, ktery jsem pred tydny videla...
Musim rict, ze zrovna vecra jsem uz nic necekala, take proto, ze minule tydny byly opet fajn, a zdalo se, ze se situace uklidnila.
Po nekolika otazkach mi rekl jiz me znama fakta: ze tedy ma 7 let jinou pritelkyni a ze se tenkrat nerozesel, jak jsem predpokladala. Ze se uz pres rok potyka se situaci: kdyz je se mnou, je si jisty, ze chce byt se mnou a ze mne miluje, kdxz je s ni, je si jisty o pravem opaku. Ze nas miluje obe, ze jsme kazda jina... Ze jeste odpoledne si byl jisty svym rozhodnutim a kdyz ted u me je a vidi me, tak uz si vubec jisty neni. Ze si neumi predtsvait, ze me ztrati, ale ze aboslutne nevi, jak se rozhodnout. Ta druha pry nejakou nahodou predminuly vikend zjistila, ze tady nekoho ma, a ze ji rekl, ze se rozejde.
Byla jsem nejprve docela klidna,  rekla mu, jestli si je jisty, ze se ho moc miluji, a ze si zatim neumim predstavit, ze budeme od sebe. Rekl, ze on take ne, ale ze nevi, jak pokracovat dal, ze uz to takhle nezvlada a tato situace ho vlastne donutila veci resit. Rekl, ze me velmi chce a ze mame skvely vztah, ale ze problem je i v tom, ze my dva jsme nikdy nebyli jen my dva, ze tam ta treti vzdy byla "s nami". Tedy pocitove nikdy neexistovalo obdobi, kdy to mezi nami bylo ciste, i kdyz ja o tom nevedela.
Rekl, ze at se rozhodne pro jakoukoli, vzdy ztrati kus zivota a nekoho, koho miluje. Ze je to pro nej strasne tezke. Pry vi, ze se zatim rozhoduje pro jednodussi variantu, ale opet - nevi, co delat.
Ptala jsem se, jestli chce cas, ze jsem ochotna dat mu mesic, pokud se v te dobe s nikym jinym nebude stykat, aby si veci rozmyslel, do teto doby podel svych slov nemel cas. Rekl, ze by to uvital, rekl, ze mu staci dva tydny. Slibil, ze v teto dobe nebude ani s jednou.
Moc brecel, ja taky.
Jsem uplne na dne, asi nemam "sanci", nehlede na to, ze me prepadaji v te cele touze pochybnosti, jaka by budoucnost byla, jestli bych jeste mohla duverovat. Take jsem se ptala, jestli se vzdy chtel rozejit se mnou. Pry ne, ze uz se zkousel rozejit s tu druhou, ale ze pry ona argumentuje stejne jako ja - ze je vse super, at nezahazuje takovy vztah. Do toho se michaji asi jeste jeji rodice...
Trochu jsem se ptala, nemuzeme byt rozdilnejsi: vzhledem (ja cerna, krehci typ, ona blond, prsata), stylem zivota (ja vysokoskolacka s narocnou praci, porad na cestach, ona ucnak s dodelanou maturitou, prace na urade od sedmi do dvou)... tak bych mohla pokracovat... Pritel naznacil, ze jim neklape sex (tedy ze on neni spokojeny), ze byl z tohoto duvodu velmi nespokojeny a ze ho jeste k tomu pritahuju inteligencne, hodne spolu podnikame blaznive veci, ketre se mu lbi a inspiruju ho. Ona ze mu ale dava ijstotu, kterou potrtebuje, pry si mnou nemuze byt jisty, protoze pry hodne cestuji (ja jsem zrovna velmi verny typ a ostatni chlapi me nezajimaji, ale asi tak nepusobim, jsem hodne nezavisla) a ze na nej take cekala tak dlouho, apod.
Nema ale cenu srovnavat, jen jsem chtela nastinit situaci.

Ted budeme dva tydny bez kontaktu a pote se pry setkame.
V praci se asi tu a tam uvidime, ja z toho ale budu opet 4 dny mimo firmu.
Nedavam si moc nadeji, kdyz uz to chtel jednou rozetnout se mnou, dva tydny to asi tezko zmeni. myslim, ze vzpominky, dlouha doba a konkretni situace ho donuti oznamit mi rozchod za 14 dni. Kazdopadne mi vazne slibil, ze tech 14 dni bude premyslet a snazit se vse rozhodnout podle sveho nejlepsiho svedomi.
Strasne se ted bojim budoucnosti. Cele me sebevedomi je pryc. Novy partner pro me nepada v uvahu, najednou nevim, co se zivotem. Vsechny me (nase) plany se tykaly i jeho.
______
take me napadaji otazky, jak se chovat po rozchodu? Vidame se ve firme, pokud jsem zrovna v republice (kantyna, chodba, pratele, znami).
vsichni vi, ze spolu jsme, ve firme ovsem panuje neprejicna atmosfera a vim, ze spousta lidi bude skodolibe rada.
jak se to da vydrzet? Co rict, az se vas lidi zeptaji na duvod?
jak se tvarit, az se budeme potkavat na chodbach? Pozdravit? ignorovat? jak to udelat, kdyz toho cloveka porad strasne chcete a on tvrdi, ze chce vas? Odmitat vsechny pozvani od kolegu, kde byvame oba dva?
sama bych se s tim nejak vyrovanala, za rok treba bude lip, ale s timhle si nevim rady a je to prede mnou jako strasak...

Chvíli to asi mezi vámi bude v práci napjaté, ale časem se to uklidní a budete komunikovat normálně jako kolegové. Myslím že po důvodu lidem nic není a kdyby se přesto ptali, řekni něco obecného, že to prostě už neklapalo. Nic víc jim neříkej, jejich věc to není


Nehrotil bych nějakou velkou ignoraci, normálka se pozdravte, ukaž že jsi sebevědomá žena. Nicméně bych kontakt ani nějak nevyhledával, jinak do něho budeš pořád zamilovaná a budeš v bludném kruhu.


Čas to vyléčí. A nejspíš bude stačit kratší doba

IMHO se situace ale bude vyvíjet tak že za 14 dní přijde že tě nechce ztratit, ty mu na to kývneš a budeš o něj dalších pár let dělit s jinou, ale je to jenom můj náhled

no ty vado, rok a půl takhle intenzivně lhát, na to má žaludek opravdu jenom málokdo

to Mr.LiWu:

diky za komentare, asi mas pravduu. Sebevedome chovani a normalni ahoj nic nezkazi. lidem nereknu nic, vazne nemam duvod.

Pokud se k sobe mame vratit, tak jedine my dva. To je mu jasny taky, proto se take on snazi rozejit... Treti osoba by byla prilis, takovy vztah je pak jen iluzi a nevede k nicemu.

diky S.

Jak se po rozchodu vyrovnavate se ztratou sexu? Prvni dny jsem byla uplne apaticka, ale telo se hlasi ted taky, i kdyz diky Bohu zatim jen malo. Jiny muz na sex naprosto nepada v uvahu, jsem jeden z tech typu lidi, ktere se zamilovavaji jednou za x let. Sebeuspokojovat se nechci, protoze pri tom muzu myslet jen na nej, a to pak vede k jeste vetsi frustraci a zachvatum place. Zaroven se bojim, ze abstinence me jeste vic posune smerem k "myslenkym na nej", protoze az do minuleho patku jsme byli velmi intenzivni milenci po dobu celych ca. dvou let.
Hrozne mi chybi. Strasne strasne moc. V praci jsme se jen letmo asi trikart zahledli, zda se naprosto zniceny.

Zaroven v sobe citim hroznou neduveru, ze je ted v te ctrnactidenni pauze opravdu sam. Slibil to svatosvate, ale ja se stejne "bojim".
Taky jsem nekdy plna vzteku tak vrazednyho, ze jsem dokonce i rozmlatila lampicku.
Vubec nevim, co mam delat, nan nic se nesoustredim, casto brecim, jednou ho chci, pak zase nenavidim.

Jak jsem se zbavovali tech silenych zachvatu beznadeje? Sport trochu pomaha, ale za dve hodiny to prijde zase. Vymluveni u kamaradu taky, ale me dve kamaradky se  prave vdaly a jsou tehotne, takze je nemuzu otravovat moc dlouho a jeden kamarad se sice snazi, ale taky nechci "pretahnout strunu". Problem je, ze jsme tady meli kamarady bud spolecne, a taky jsme si vystacili dost sami, porad jsme spolu neco podnikali, chodili na ruzne akce, proste byli spolu. Takze rozsahla sit pratel neexistuje..:(

Jak se mam chovat, az mi prespristi pondeli oznami, ze je skutecne konec? Hned odejit, nic nerict, neprotahovat to? Jak rpisel porpve, mel tendence brecet, libat me, objimat, rikat, jak me ma rad, bojim se, ze se novladnu, jestli to bude vypadat stejne i po tehle pauze.
T

No nic, ted se mi mirne ulevilo, jdu uklidit, posledni dobou jsem nepohnula prstem. Ciao.

Zkus zajít za psychoterapeutem, ten by ti měl od těhle pocitů pomoct. Vypadá to na dost extrémní fixaci na něj

to si nemyslim, je to teprve 6 dni

Já si myslim, že Mr.LiWu na to docela kápnul... Pokud je to tak hrozný jak píšeš, tak to opravdu vypadá na seriozní problém. :(
A z těch příspěvků, co sem dal do citace, to tak opravdu vypadá... :?

Já nevim, jestli to moc neprožíváte, pánové.

Týden po takovém zjištění je IMO normální se cítit hrozně, rozpolceně, brečet, rozbíjet věci a tak. Tím víc, že jste si hodně rozuměli, dělali spoustu věcí spolu jste se hodně přiblížili a ty si ztratila opěrný bod, takže se najednou nemáš čeho v životě zachytit. Víš co udělej? Využij tu pauzu tak jako on. Přemýšlej, jestli mu dokážeš ještě věřit. Přemýšlej, jestli ho stále miluješ, i po tom co udělal. Přemýšlej, jestli se jen nebojíš toho hrozivého prázdna, které teď v sobě máš. Urovnej si věci v hlavě. Snaž se být klidná. A až bude 14 dní pryč, tak budeš mít jasno. Buďto ho stále chceš, má to cenu a uděláš pro to cokoli a nebo budeš vyrovnaná s tím, kam to dospělo a případný rozchod nějak zvládneš.

A s "kamarády" opatrně. ;)

No, myslim, ze v 16 letech nemuzes o podobnych vecech vedet vubec nic. Zjistit a nasledne resit podobne veci neni vubec jednoduche.

Vystihla jsi to správně : PAUZA ? A CO PO TOM?  Hodně důkladně jsi popsala Tvůj problém a vlastně Tvůj život 2 roky nazpátek.  Ano vypadalo to opravdu hezky ,než jsi našla dopis určený Tobě. A na světě byl pořádný kostlivec ve skříni v podobě druhé přítelkyně od Tvého přítele. Bude to znít tvrdě a asi se Ti to nebude poslouchat hezky,ale Tvůj přítel všechno umí dokonale naplánovat.  (ano dovedu si představit ,co všechno k němu cítíš ,jak myslíš na to co jste spolu všechno zažili…ale on tohle všechno zažíval ,když nebyl s Tebou i stou druhou !! ).
Má čas na rozmyšlenou a Ty teď prožíváš hodně krušné chvilky a já Ti rozumím. Víš v životě nemůžeme mít všechno a tak si musíme vybrat a rozhodnout se. A Ty o něj stojíš a dáváš mu tu možnost a čas. Podle mě to je více , než jen důkaz lásky. Nech ho se rozhodnout ať už si vybere buď Tebe nebo jí. Obojí mít nemůže.  Pokud si vybere Tebe,budete si muset o všem hodně promluvit a uspořádat si nějak další život.. být více spolu,třeba spolu stále bydlet nebo něco jiného to je jen na Vás.
Pokud si vybere jí,je to jeho volba. Ty jsi zažila 2 skvělé roky a na konci všeho jsi sama a opuštěná. Bude to trvat a hodně bolet,než se třeba zamiluješ a začneš někomu věřit.  Potkávat se s ním v práci nebude určitě  jednoduché,ale myslím,že jsi hodně silná a zvládneš to… jasně popláčeš si,ale myslím bude líp. A pokud někdo škodolibý bude mít z Vašeho rozchodu radost,tak to neřeš.  Vztah Vám nepřál a nemá se tím smysl zabývat. 
Psala jsi o kamarádkách o tom,že se vdaly jsou těhotné… dobří kamarádi pomůžou zvládnout ty nejhorší chvilky a udělají si na Tebe čas. Určitě pomůže s někým mluvit. Hlavně nebýt sama a nepřemýšlet nad tím co bylo. Držím Ti palce.

Aha, ty budeš asi ten typ, co si myslí, že teenageři jsou absolutní idioti (fakt miluju) :shock:... Věř, že plno 15, 16, 17... letejch lidí může bejt mnohem inteligentnější než nějakej 30 letej chlápek... (neřikám, že zrovna já mezi ně patřim, ale je to tak...)
A mimochodem... Psal sem snad, že zjistit a řešit tyhle problémy je jednoduchý? :evil:

Narážel na to, že si velmi pravděpodobně ještě nezažil nic ani vzdáleně podobného a proto usuzovat na "seriozní problém" je poněkud... uspěchané :)

Netvrdim, ze si idiot, neznam te. Taky se nebavime se o inteligenci, ale o zkusenostech ve vztahu. A na ziskani prave tehto zkusenosti jsi jeste ani nemel cas...


Jo, skvele jsi me doplnil. :)

Myslite si, ze je opravdu mozne milovat naraz dve zeny?

Ja si myslim, ze kdybych ja si zacala s jinym klukem, tak proto, ze uz toho prvniho nemiluji, nebo ze mi neco hodne vadi a chci ze vztahu pryc. Maji to chlapi jinak?

jo myslim si, ze to asi svym zpusobem mozne je... milovat dva nebo vice lidi naraz... kazdeho vsak jinak. nevim ale jestli vsichni jsou schopni mit jen jednu preferenci. spis je otazka, jestli se muzes do vice lidi najednou zamilovat, jellikoz to je dle me definice hormonalni reakce, kdy je clovek poblaznen. tam bych tipovala, ze to nepujde...

Řekl bych že je možné milovat 2 ženy naráz. A někdy i více. Nestává se to asi často, ale vyjímky by se našly

Tak jen abych napsala, jak pauza skoncila.
Po necelych 14ti dnech me chytl snad poprve strasny vztek na nej, zajela jsem za nim, a promluvili si spolu asi dve hodiny venku. Byl dost opily, zda se, ze preziva jen na alkoholu a v depresich kvuli nutnosti udelat rozhodnuti.
Rekl, ze nevi, ze ma pocit , ze miluje obe dve, ze premysli, co s ktreou delal a zazil apod., navrhla jsem misto tech 14ti dni ten puvodni mesic, protoze jsem nevedela ani ja, a chtela se rozhodnout sama za sebe bez ohledu na to, jak se rozhodne on.
Ten mesic utekl jako voda, to bylo predminule pondeli, mezitim jednou volal, a povidali jsme si o ruznych "normalnich" vecech asi hodinu. nekolikrat rekl, ze mu chybim a ptal se, jestli jsem se uz rozhodla. Rekl jsem, ze ano, i kdyz jsem jeste nevedela. Znervoznel a pry teda jak. Rekla jsem mu, ze si myslim, ze by se mel rozhodnout za sebe bez ohledu na to, co chci ja. mela jsem pocit, ze kdybych mu treba rekla, ze uz ho nechci, jen by se mu ulevilo, ze se uz nemusi rozhodovat.
Po tom mesici jsem nakonec musela zavolat JÁ, protoze se cely den neozval. Pry mu nebylo jasne, ze myslim pondeli (pozdeji se priznal, ze lhal, protoze se bal zavolat a sdelit mi, ze se nerozhodl). Rekl, ze bohuzel nedosel k zadnemu rozhodnuti, ze mu pry nikdy v zivote tak mizerne nebylo.. Navrhl osobni setkani, skoncili jsme na 6 hodin v baru. Vylicil mi (celkove je dost neschopny mluvit o citech), ze si zkousel predstavit zivot se mnou treba po 10ti letech a ze se mu vsechno libi, ze me miluje, neumi si predtsavit zivot beze me, chybim mu, ALE.. k te druhe citi take hodne, i vinu, ze na nej cekala tak dlouho, naznacil, ze byl jeji prvni(sakra, co je na tom tak super?? Ja taky zrovna nestridala kluky, jen proste uz nebyl ten prvni, nebylo mi 18..), uplne roztal, kdyz na to pomyslel (poznala jsem mu to na ocich, mel takovy ten slzavy vyraz), zkratka, cekala na nej, kdykoli mu odpusti vsechno... shrnu to tim, ze jsem rekla, ze ja uz dal nechci cekat, ale ze bych si velmi prala, kdyby se rozhodl on. ze pokud to bude hrat do outu dele, ja samozrejme nevydrzim a rozejdu se s nim, ale ja pro svuj zivot potrebuji slyset: JE KONEC, a ne "miluji Te, s Tebou je to nejkrasnejsi, nikdy jsem nic takoveho nepoznal...". Jo, taky povidal, ze ma hrozny strach ze zmeny jeho zivota a ze ma pocit, ze by to nikdy neprekonal... Taky mi prozradil, ze si na nas obe podle data a casu narozeni nechal vystavit horoskop, ktera se k nemu vic hodi (ve 32 letech!!). No comment. Ja jako Vodnar se ke Lvu moc nehodim, takze jsem se ani neptala, jak to dopadlo :-)
V zasade byl pry vydeseny jednou vetou, ze u nas v horoskopu stalo, ze by si jiz po trech mesisich hledal jinou...
jen jsem zirala, delal tohle pokud vim celou dobu te druhe, ale to ho ocividne nenapadlo...

Rekl, ze at mu dam cas jeste do pondeli (vcera), ze se definitivne rozhodne.
Vcera prakticky o pulnoci zavolal, depresivni, ubreceny, asi i pod vlivem, ze uz je teda pondeli, ze mel ten nejmizernejsi vikend, ze uz nemuze dal, ale ze se nerozhodl. Ze me nechce trapit, ale nevi, jaky cas a jake otazky ´by stacily, aby se rozhodl, jak dal.
Ja nevim proc, ale mam pocit, ze se ceka jen na me rozhdonuti. Ze by se treba mohla rozhdonout ona, to nejak nikdo nepredpoklada, povazuje za normalni, ze se s nim nerozejde. Zeptala jsem se, jestli chce, abych to ukoncila ja, jestli je jen srab mi rict, ze konci, tvrdi, ze ne, ze opravdu nevi, co se zivotem. V posledni dobe je toho na nej pry moc, uz si preje jen klid a pokoj.
Chudacek.
Rekla jsem mu: ja jen potrebuji slyset, ze je konec, dve slova, ze si si jistej a nebudeme pak litovat. Nebyl schopen je rict.
Z meho popudu vzesla dalsi osobni schuzka zitra, i kdyz jsme si oba priznali, ze nevime, kam dal.

ja strasne moc nechci ukoncit ten vztah za nej, dat mu zelenou pro jiny vztah, vzit tu zodpovednost. ze dostanu kopacky ja, povazuji za mensi zlo.

premyslela jsem, ze bych bojovala, ale vlastne to nechci, ani teda nevim jak. mel by za mne bojovat ON.

Mate nekdo nejakou radu, co se da jeste udelat a rict? ja natlak nemam rada, pauzu jsem dodrzela, jsem ale uz uplne vycerpana a mam pocit, ze uz ani unavou nevidim. Do toho silena prace, vecerni i vikendovy zaprah na konferencich, kde porad musite vypadat dobre, usmivat se, davat pozor na kazde slovo...i kdyz na druhy strane me ta prace rozptyluje a drzi nad vodou...

premyslim, ze se s nim zitra na te schuzce rozejdu, ze pokud neco vubec muze pomoc, tak vedomi, ze uz me nema, ani nemuze mit, ta skutecna ztrata.


tady je asi kazda rada draha..

no situace napínavá, jak kšandy....
Ale já bych volila rozchod....tím, že se nemůžete ani jeden rozhodnout, trápíte oba....takhle už bude klid....
A pokud jste si souzení, tak se k sobě časem možná vrátite....Ale pochybuju, že vyřešíte situaci kladně, když se takhle nervujete....

V takove situaci neni v podstate asi zadna volba vyhra. Osobne bych ze (spatne) zkusenosti volil rozchod a odesel se vztycenou hlavou s vidinou toho, ze najdu nekoho kdo bude vedet, ze chce byt se mnou. My "rozmysleli" mesic, nechalo to na me znamky jak psychicke, tak zdravotni - zustali jsme spolu, ale vysledkem toho byl promarneny rok zivota a skoncilo to stejne. Drzim palce.

To Smudlo:
viděl bych to takhle: tvůj exmilý nejspíš chce vás obě a neví jak to udělat. Má Tě omotanou kolem prstu a přes city si tě u sebe drží.
Jestli se chceš ze života radovat, rozejdi se s ním. Pokud ne, tak ten imaginární vztah nech žít, ale nikdy to nebude lepší..protože víš, že to udělal jednou, udělá to napodruhý...
Najdi si někoho, kdo ti řekne: "Chci být s tebou" a ne toho "Když já nevím, ono to je takový....."

Ja logicky chapu, ze bych se mela rozejti. Jen jsem nechtela a nechsi tu situaci resit za nej, ale asi mi nic jineho nezbyde.
Kdybych mohla rozhodovat jen hlavou, tak by vse bylo OK. Proti sobe stoji ale dva nadherne roky a pet tydnu tehle hruzy, takze city stale jeste casto prevazuji...:( taky mi cely ten svet prijde tak straslive prazdny a beze smyslu.
Snad se mu zitra podari to nejak rozetnout, uz jsem zhubla 5 kilo, ztracim se pred ocima a cele to nikam nevede...

Tak sundejme růžové brýle :)

Nejsou to "dva nadherne roky", jsou to "dva roky kdy tě podváděl", nebo ne? A to že hubneš by mohlo být taky pozitivní, ne? :) Co by za to některé slečny daly, že :D

:-)
Pratkticky pristup k veci. Logicky to chapu. Citove ne, ty dva roky proste skvele byly, at to vezmu z jake chci stranky. Samozrejme ten zpetny pocit a vedomi toho vseho to znacne kazi.
Hmmm, nektere jo, ale jako na potvoru ja uz hubena dost byla. Takze ani tohle neni pozitivni vedjesi efekt:(
;)

Chlapi nemůžou brát všechno logicky. A ženský zas nemůžou brát všechno citově.

Tak prostě na chvíli toho šotka, který ti furt našeptáváty hovadiny o citech a o tom jak to bylo krásné, odstřihni a řiď se rozumem. Bude ti líp :)

Myslim že si nemáte co vyčítat, oba se chováte dost podobně