Pocity po rozchodu...Pravé city k bývalé/mu???

[Luci]

Vím, že už je to celkem trapný jak tu pořád zakládám nová a nová témata týkající se převážně mého ukončeného vztahu,ale já se tu musim vypovídat a tohle je snad místo k tomu určené.Je to teprve měsíc a půl od mého rozchodu.Moje otázka zní..Uvědomili jste si po rozchodu své pravé city ke své/mu ex?Čím víc to bolí, tak tím víc si totiž uvědomuju, že to asi nepřejdu mávnutím ruky...pořád na něj myslím...v pozitivnim,ale i v negativnim smyslu, neidealizuju si ho, uvědomuju si co asi bylo špatně a proč to skončilo,ale nějak nad tim všim převažuje cosi co nejde uhasit...a to cosi mě přímo dohání k šílenství.Někdy jsem plná energie, směju se jako dřív a do všeho se vrhám s vervou,ale pak přijdu domů a skoro se zhroutim, protože mi právě chybí to cosi, bez čeho nějak nemůžu existovat...Skončí tento šílený kolotoč někdy...snažím se,ale někdy už to nejde.

Tak teď se mi ulevilo...a to co mě tížilo v posledních dnech jsem vám tu napsala a hned je mi líp.  Díky

[Kiruy]

Řekl bych, že je to zcela normální, taky se mi to po rozchodu stalo a úplně dohromady jsem se dal, ža když jsem potkal svoji současnou přítelkyni.

Takže dle mého názoru to chce čas a chodit do společnosti.

[stix]

Nic z toho co tady píšeš není trapné !  Pořád počítáš dny,přemýšlíš nad tím co bylo : ať už dobré nebo špatné a je to všechno vlastně pořád všechno dokola a nemůžeš z toho ven. A moc se to nelepší ani když je to měsíc a půl. Někdy se Ti podaří na to všechno na chvíli zapomenout,ale dojdeš domů a máš čas více přemýšlet a je to všechno okamžitě zpět a zase znova to všechno prožíváš. Takhle mi taky bylo a čas na zhojení byl mnohem delší. Nevím,jestli si myslíš pořád,že by ten vztah šel zase obnovit ale žít minulostí,Tě bude opravdu trápit. Co poradit? Zapomenout jen tak nejde,ale možná Ti pomůže si o všem promluvit s kamarádkou ,nebo někým komu můžeš věřit a probrat to všechno.Mě pomáhalo více pracovat ,kdy jsem neměl čas myslet na minulost a hlavně nebýt sám abych nemusel přemýšlet nad minulostí.Takže nesedět doma a žít. Uvidíš za chvíli třeba potkáš někoho milého a na všechno zapomeneš. Držím palce.

[Luci]

Samozřejmě, že mě napadaj takový šílenosti jako, že se možná v budoucnu něco mězi náma zase stane, ale právě proto je to tak krutý.Už mi to totiž doklaplo, že už to nikdy nebude a co je nejhorší...nemůžu se zbavit pocitu, že už mě nemiluje. Já prostě pořád věřím,že jo a proto se v tom tak plácám.Je to záležitost psychiky.Buď to překonám nebo ne ... děkuji za rady...nejsem první kdo tohle zažil a bohužel ani poslední.

[petanx]

Tak přesně takový pocity mám i já, z toho si nic nedělej. Já jsem se teda nerozešel, ale jedna kamarádka mě odmítla...dával jsem si falešné naděje a nesl jsem to asi tak těžce, jako by to byl normální rozchod. Taky nad tím pořád přemýšlím, že se třeba někdy karty obrátí a ona si uvědomí, že by se mnou chtěla taky být...ale to je jen teorie. Má svého přítele a s ním je šťastná a s tím já nic nenadělám. Snad časem.....kdoví.
Jestli máš náladu, tak se běž projít do lesa, třeba zaběhat. Taky se v tom plácám a nevím co...ale asi nejhorší je sedět a nic nedělat.Nechceš si zkusit najít někoho jiného? Tím si nahradíš to, co ti chybí. Když budeš přemýšlet, tak nezapomeň na to, že máš plno kamarádek, které jsou s tebou...vypovídat pomůže. I s tím bývalým by bylo dobré si promluvit.

[Luci]

Můj bývalý se mnou nikdy neuměl mluvit a nikdy mi neuměl říct do očí co ho trápí...takže raději nekomunikuje a komunikovat nebude.On už zapomíná v náručí jiné.Utíká od všeho a neohlíží se.Já tohle nedokážu a proto pořád zakopávám.Odmítnutí sice bolí, ale věř že rozchodu se to nevyrovná.Brzy tě to přejde.Nic ani nezačalo, tak není nad čím plakat.Já se snažím být nad věcí, ale kruci někdy prostě nejde povznést se nad dva rozchody.Ztráta důvěry a naší intimity bolí nejvíc, ale lidi se bohužel mění...někdy k horšímu.Nemusíme věci pochopit, stačí je přijmout

[Av4]

Moje motto je spíš:
Všechno je třeba pochopit a poučit se z toho, abys podruhé neudělal stejnou chybu.

Potom:
Na to aby si člověk jiné lidi idealizoval je vždycky času dost.

a:
Když vám někdo ublížil, tak při tom rozhodně nemyslel na to, že vám nechce ubližovat, ale především na sebe.