Z Qarku jsme vzešli a v Qark se taky navracíme

[William]

Název tohoho tématu, kterým je parafrázovaná věta z bible, jsem zvolil, protože pro mě je to tak trochu pravda. Zcela zřejmě dle zařazení tématu tušíte, že to co vám teď budu vyprávět bude o rozchodu, ale pěkně popořadě.

V roce 2007 jsem nastoupil na jednu nejmenovanou vysokou školu. Jde o jednu z těch škol o jejíchž studentech se traduje, že nosí flanelové košile, prestige a brýle. S tím jsem nikdy problém neměl, oblékal jsem se sám a vesměs hezky, se sebevědomím sem problémy neměl, ale neměl jsem moc zkušeností. V tuhle dobu jsem objevil Qark a všechno jsem si četl, protože mi to připadalo opravdu zajímavé a načerpal jsem tu spoustu znalostí. Čas šel, semtam jsem pokoušel nějakou holku, ale většinou bez úspěchu nebo bez zájmu na jedné či druhé straně. Až pak to přišlo.

Jednoho krásného květnového večera jsem se připravoval na říkejme tomu firemní akci, byť jde o organizaci trochu jiného charakteru. Přišel jsem, bavil jsem se, trochu se napil a případná ostýchavost byla ta tam. Už ani nevím jak, ale kolega mi představil svou novou "kamarádku" a později z něj vylezlo, že jde vlastně o jeho nový objev a že jí sem pozval. Tak jako tak byla tam s ním. Večer pokračoval a my dva zjistili, že si náramě rozumíme a že jsme si sympatičtí. Najednou jsme byli pryč od kolektivu sami dva a dokonce se líbáme. Fajn... Večer jsme ukončili výměnou telefonů a odešli slastně domů. Prakticky v tento den jsem přestal sledovat Qark.

Další dny byly ve znamení vzájemného poznávání. Vždyť jsme tak trochu přeskočili. Čas od času se ozval ten kolega, který si na ní původně brousil zuby a vyhrožoval rozbitím huby a musím říct, že jsem se občas obával, přihlednu-li k historii jeho rasových názorů a délce vlasů. Kromě těchto nepříjemností však bylo následující léto úžasné a trávili jsme spolu veškerý volný i nevolný čas. Byla to pro mě nová zkušenost a postupně se to začínalo přesouvat do fáze které říkáme vážný vztah trvalejšího charakteru.

Vzhledem k tomu, že se má tehdejší přítelkyně nastěhovala do vlastního bytu (byla o 2 roky starší) často jsem u ní spal a trávili jsme hodně času spolu. Stav zamilovanosti trochu opadal, ale stále jsme měli jeden druhého a opravdu jsme spolu počítali do budoucnosti.

Po čase si tu a tam začala stěžovat více než obvykle. Neříkám, že vždy jsem všechno dělal nejlépe a nejšetrněji a tak jsem se z počátku snažil zpytovat svědomí a problémy opravovat a chovat se lépe. Po čase jsem zjistil, že problémy jsou tu ale pořád a že její stěžování si vzniká tak nějak samovolně. V tu chvíli jsem se to ještě snažil řešit. Když se tohle stupňovalo, začalo se mi zdát, že mě tím stěžováním si citově vydírá, abych něco dělal jak ona chce. Pak jsem párkrát začal stěžování ignorovat, ale problém se prohluboval a ona ho držela pořád v sobě - třeba týden - než se vyřešil. Nejhorší bylo to řešení. Studentka psychologie vlastní deprese a sebelítost vysvětlovala vše možně vědecky apod a občas se rozhovory na toto téma zvrhávaly tak že jsem už ani nevěděl předmět diskuse. Jen bezduché tlachání.

Dlouho jsem tohle toleroval, protože nám spolu bylo jinak docela dobře a žil jsem v takovém stereotypu. Chápal jsem jí stejně jako rodinu, byla pořád a všude. Jenže pak začaly i problémy v sexu. Nechtěla se milovat moc často, což pro kluka není úplně taky to nejlepší. Už jsem začínal být otrávený a bál jsem se jí cokoliv říct aby se neurazila resp. aby z toho nebyla smutná a nebylo jí to líto (==to je horší než se urazit nebo se na někoho nasrat, tohle je fakt citový vydírání, nejhorší je že to ale nebylo hraný ale doopravdy sebelítost z čehokoli jak noha).

A pak přišel ten den. Přestěhoval jsem se s rodiči do nového domu a o týden později jsem dostal novou práci. To nabouralo moje základní životní stereotypy. A v tu chvíli jsem si řekl, že se ve 21 letech nechci cítit jako 40 letej tatík, co má doma hroznou semetriku a radši sedí s chlapama po hospodách. Už nechci řešit její zničeho vzniklý lítosti a deprese. Bylo načase rozbít další stereotyp.

Asi o dva dny později po další hádce nebo spíš řešení další kraviny jsem nevydržel a rozešli jsme se.

--

Za ten jedenapůl roku vztahu jsem se toho o ženských naučil tolik, že to překonalo i Qark. Naprosto přesně už vím proč vznikl, protože holky jsou myšlením tak hrozně odlišný, že pokud si tím někdo neprošel má malou šanci někoho sehnat.

Byl a ještě pořád to je dlouhý a ošklivý rozchod, když je to takhle z rozumu, ale nebylo zbytí, nemohl jsem si pomoct. Ale hádejte co... je to sice pár dnů a občas na ní myslím, ale já se cejtim tak úúúúúúúúžasně volnýýý. Jako ptáček! A už balím nový ženský a jak mě to baví. Je to prostě super. Vítej zpátky Qarku!

[Hunter]

Jako z mrtvých vstání.  Je dobré, že sis urovnal priority a měl sílu ukončit přes rok trvající vztah, i když to byla jedna z prvních holek, které jsi měl (alespoň tak jsem to pochopil). Nezkušení kluci se svých prvních lásek většinou drží zuby nehty, nejspíš mají strach, že už žádnou holku nenajdou, jeden můj bývalý spolužák (20) se dokonce žení - s jeho první holkou (18) a to po jednom roce vztahu, ale to jsem moc odbočil. Přeji mnoho úspěchů v nové práci a při sbírání nových zkušeností. 

[William]

Musím říct, že to bilancování a odhodlávání se zabralo mnoho času. Ale když už člověk cítí, že schůzky má jako povinnost a flirtuje s jinýma ženskýma se kterýma mu je líp než s tou jeho...

S těmi novými bych řekl jednu věc, která možná pomůže mnohým a kterou si tak při vybírání teď uvědomuju. Je jedna věc přečíst si Qark jakožto mladý stydlivý intelektuál programující po nocích. Pak s jeho pomocí sbalíte třeba lepší holku než byste sbalili (spíš pokud vůbec nějakou) a třeba i změníte trochu svůj životní styl, že začnete být více sociable než dříve. Ale je třeba to měnění zase nepřehánět. Člověk po přečtení Qarku má v ruce více zbraní než dříve a pokud je umí používat může sbalit velmi teoreticky koho chce. Vidím to teď sám na sobě. Měl bych chuť sbalit nějakou luxusní čičinku, načesanou a navoněnou, co chodí do klubů. A věřím tomu, že vytrvalostí bych to jednou dokázal. Jenže různí lidé mají různé životní styly a životní priority. Buď bych se jí musel přizpůsobit a časem by mě to začalo sr** a nebo bych to musel utnout velmi brzy. Z toho plyne nenechte se příliš tvarovat.

[Shakk]

Takze si ji opustil protoze te citove vydirala? A jak to nesla ona?

[William]

Ano, ale nemyslím tím takové nějaké úmyslné chladnokrevné citové vydírání. Spíš taková samovolně vznikající sebelítost, kdy hodně zdůrazňovala svůj špatný psychický stav v daném okamžiku a občas dokonce i fyzický - třeba se tak sama přesvědčila o tom že je jí ubližováno, že třeba nejedla - to se někdy nechá pochopit, ale většina lidí by si to nechala pro sebe, ale mě to u ní přišlo, že to dělala jen proto, aby mi to mohla říct a postěžovat si...

A jak to ona nesla resp. nese? Samozřejmě špatně, já jsem se rozešel s ní. Teď mi pořád píše, jak si to uvědomila jak se chovala jako kráva a že chápe, že by to nemuselo být hned, ale mohli bysme se vrátit atd. Bohužel já už na tohle tak nějak neslyším. Z počátku sem si říkal, že kdybychom se vrátili, tak to dřív nebo později bude tam kde to bylo. Teď už jsem si na tu její nepřítomnost tak nějak zvyknul a hlavně jak říkám - nejlepším lékem jsou mi jiné slečny s obzvláštním přihlédnutím k jedné

[sun]

Tak uplně ti rozumím, mám podobný problém jsem s partnerkou přez tři roky a jde to do háje. Jednou jsme se rozešli a dali po pár dnech dohromady a vše bylo zase super, opět se vrátilo vše do starých kolejí a je to zase takové nijaké, často se uráží, bojím se něco říct abych jí neurazil či se jí nějak nedotkl. Nemilujeme se spolu a sexu je čim dál tím méně, což mě jako chlapovi vadí a to šíleně.. Občas doufám, že se něco změní,ale nevím. Někdy si příjdu jako bych chodil s dobrou kamarádkou. Je mi s ní hezky,povídáme si,blbneme spolu,ale citů už tolik není a vášně a sexu poskromnu.

[sun]

Tak,abych tu jen nebulel jako želva  Vztah sem ukončil,poslal sem ji k šípku. Do měsíce jsem si našel jinou. Tu jsem poslal taky k šípku a ted se plně věnuji PU.

[ZeDDman]

Ted se mne taky rozpadl vztah po trech letech a melo to stejny prubeh. Cim dal mene vasne a citu. Co nechapu je, ze to bylo dost z me strany... Ted sem ji ztratil a uvedomuju si, co sem mohl udelat jinak a casto si predstavuji, ze ji hladim a rikam hezka sluvka, ktera ze me nevypadla za posledni rok. Vse se to posralo po tom, co sme spolu zacali bydlet Jsem po rozchodu skoro 14 dni, ale stale myslim na to, co bych ted delal jinak... Myslim ze ten rozchod byla dobra vec pro nas oba, ale ac mi ted dela ze zivota peklo, stale ji miluji... Jak nemyslet na to hezky a zacit myslet na to spatny?  Ach jo, ja jsem takovej trouba az to mozny neni.... Jo, jsem tu novy, co je to PU? Diky 

[Av4]

PU = pickup. A moc si nestěžuj. To ti nepomůže A myslet na to špatně snad není takový problém, při tom jak se chová, ne?

[ZeDDman]

No jo, dva dny myslim na to spatny a jsem v pohode a pak pijde splin a myslim na to dobry...  Chtelo by to jaro, slunicko a holky co pomalu lezou z tech kabatu... Pak me to prejde 

[joei]

zeddman: nemusíš mít obavy. to je běžná fáze po rozchodu. můžu ti poradit, co dělám já.... pracuju a nebo se stýkám s jinejma holkama a když se nestýkám a nebavím se s nima ani jinak, myslím na bývalku... ale čím dál tím míň.

[ZeDDman]

Samozrejme, se zenami se stykam aktivne a co nejvic  A urcite to pomaha...

[king666]

Pouč se z chyb, ktery si udelal, ale jinak jdi dal... kdykoliv budes na ten vztah myslet, musis si jasne uvedomovat, ze je to minulost a uzavrena zivotni kapitola - nema smysl se tvarit jakoze se to nikdy nestalo, ale rozhodne je chyba se tim uzirat...
v te situaci, ve ktere jsi ty, se prakticky vsichni citi mizerne... existuje vic pristupu co delat potom a kazdemu vyhovuje jiny...
a) zacit se vic soustredit na praci
b) zacit se vic venovat zalibam a sportu
c) prepsat misto pro "aktualni" vztahy novym vztahem
zalezi na tom, ktery z tech pristupu se ti zamlouva nejvic... ale rozhodne je to lepsi varianta, nez nedelat nic a dal se tim uzirat