forum.QARK.net

ne světě sice exituje člověk...kterej by pro nás byl ten pravej...ale...ta pravděpodobnost že ho potkáme je tak malinká...že se to drtivé věčině obyvatlestva nikdy nestane...a poznat dobře všechny lidi na Zemi v krátkym časovym úseku je celkem těžko realizovatelný...takže

jakej smysl má truchlit nad rozhodem...když je víc než jasný že na světě existuje plno dalších lidí se kterýma vám bude i líp než s tim se kterym ste to nevychytali....

že ste s někym 10, 20 let...to je hezký...ste zvyklí že ste byli spolu....ale odvyknout a zvyknout si na něco se dá vždycky a v celkem krátkym čase...pokud člověk chce...

takže lidi po rozchodu se asi chcou víc litovat...a truchlit...kupovat kapesníčky atd...než bejt normálně šťastný

chápu že pro holky to je trochu těžší...[pokud nebudu brát, že feministky maj pravdu a borec a mařka sou hermafroditi]

Ty jsi asi nikdy nebyl do nikoho opravu osudově zamilovaný, co :?: Jinak bys něco takového mohl jen težko napsat :-({|=

Jó, kdyby dělali lidi jenom věci, které mají smysl, to by se žilo na světě... :-'

Nezapomínej, že nejsme stroje, ale lidské bytosti, které se primárně v těhle věcech neřídí chladným rozumem a fakty...jednáme impulsivně, jsme ovládáni city, náladami, sympatiemi a antipatiemi atd.
A právě díky tomu všemu je život...láska...celý svět...takový jaký je...někdy totálně na levačku...ale někdy zase hrozně moc fajn :!: A ruku na srdce - kdyby nebylo těch zlých pocitů, smutku a slz...jak by člověk dokázal poznat, ocenit a vychutnat ty pozitivní :?:

Tohle mě při čtení jeho příspěvku taky napadlo...

I v ostatním souhlasím s kvarkopakem.

někdo může žít věčinu života ve smutku...druhej zas věčinu života ve štěsí....to záleží na každym jak bude žít

jinak osudově zamilovanej...nevim co si pod tim mám přesně představit

sám sis odpověděl :wink:




až to jednou přijde, tak to poznáš... :-({|=

no já v tom smysl nevidim...takže by mě zajímalo jakej smysl v tom vidí ostatní...pokud truchlí

tys už byl osudově zamilovanej?

presne tak, truchlit ano, ale ne porad. Vim jak sem na tom ten mesic byla zle... ale co chodim na brigadu, pres seznamku atd sem si nasla/(byla sem  i najita) par lidi, se kteryma si povidam tak je to hned lepsi... i kdyz to boli, nechci uz kvuli tomu sedet doma na zadku a brecet, co by kdyby...

Ja som Riša teraz celkom pekne pochopil, sú ľudia (aj tu), ktorí sa stále vylievajú po rozchode a nič nerobia preto, aby na to toľko nemysleli.

Člověk není stroj, aby si v hlavě něco přepnul a okamžitě přestal někoho milovat a myslet na něj. Truchlení (trápení) je způsob, jak se člověk vyrovnává s absencí citu a milované osoby. Někdo potřebuje víc času a někdo míň... ale netrápit se vůbec nebo se trápit celý život není normální :)

truchlení je určitej způsob vybíjení zlosti...pokud už se ta zlost v tobě nahromadí tak ji de rozhodně využít líp než truchlenim...ale myslim že tu zlost do sebe ani nemusíš pustit...pokud si uvědomíš že žiješ teď [můžeš tomu říkat přepínání, nebo bezcitonost...ale je to svoboda]

Podle mě je ta otázka správna. Proč se trápit rozchodama? Když k rozchodu dojde, tak to určitě má nějakej důvod, kterej je vždycky alespoň pro jednoho v tom vztahu důležitej. Nemá cenu to lámat a trápit se kvůli tomu. Když budu citovat věty z knižní verze románu Harry Potter, kterou řekl Hagrid myslim na konci čtvrtý knihy: "Co má přijít, to příde a na nás potom je, abychom se s tím vyrovnali" - a to je pravda. Je na každym jak se s tim vyrovná.

Samozřejmě, že teď může někdo namítnout, že jsem nikdy nebyl do holky zabouchlej. Na to mu můžu odpovědět jedině, že je to pravda. Nevim nikdy jsem si nepouštěl přítelkyně k tělu (ačkoliv si oni mysleli, že jo). Žádná přes tu pomyslnou bariéru nepřešla, ale i tak mě štvalo, když jsem se s holkou rozešel nebo ona se mnou a tu holku to potom trápilo. To bylo pro mě nejhorší, že to trápí jí.

teda harry pottera tu myslim jeste nikdo necitoval a v otazkce rozchodu uz vubec ne .... nj proste "klasika" se pozna ...  =;

otázka je, jestli tohle fórum nejde ke dnu, když už se tady cituje Harry Potter :lol:





(to byl vtip, já mám HP rád)

Je samozřejmě pravda, co tu všichni píšete o tom, že kdo nikdy nemiloval, tak nemá důvod truchlit. Na druhou stranu ty řádky, co psal Ričrd jsou z těch, který pomáhají se po rozchodu trochu oklepat.

Hochu kdybys byl s nekym 10let a dostal si kopacky, chtel bych vide jak bys tohle napsal! Bylo by to spise takhle: Jsem na dne, ztratil jsem zivotniho partnera. 10let budovani a jsem zas na nule.....atd. prober se kamo, co pises je holej nesmysl. Tohle muze udelat clovek, kterej s nekym chodil ale nic k nemu necitil.

A proč jsi  s nima byl? Pokud jsem te pochopila spravne tak jsi primo ukazkovym typem chlapa, ktereho nechci vzivote potkat. Mit vztah a pritom tu druhou stranu jen obelhavat. Tak nejak tomu nerozumim.

Jinak citace jsou pekne,rady taky, ale jsem zvedava, jestli to nekdo v okamzite situaci dokaze aplikovat.

 Rozchod ve vážé a dlouhém vztahu, je těžký vždy. Často mate pocit, že musítudělat něco a vrátit vše z5. Chyba. Je důležité si ale uvědomit, že slepované vztahy už nikdy nejsou ono. Mohou sice chvíli vydržet, ale nakonec způsobí jen více bolesti a útrap. Rada na závěr: Zas tak ten život neprožívejte.. žijte ho! je krátký. (A navíc není to jediný život co máte..)

No mě se každou chvíli kámoši i kámošky svěřujou, jak je hrozný, že se s někym rozešli, depka atd.....

A mě v tu chvíli napadá, jak sem na tom dobře, když jsem se nikdy s nikým nerozešel. Zatimco oni maj jen samý problémy se vztahama, já si bezstarostně žiju.... proč se trápit rozchodama :)

Protože ty rozchody stojí za to co zažiješ mezi nima.

<ironie>Proč chodit na slunce, když je mi zavřenému ve sklepě hezky a na slunci bych se moh spálit? </ironie>

Dyť sem si dělal srandu :).... ale mám jednu kámošku, co se mi dost svěřuje, a díky ní mám pocit, že vztahy jsou jen o rychlý frekvenci rozchodů...  :lol: