Prosba o ránu do palice :-)

[redweed]

Ahoj, zdravím všechny zdejší pisatele!

Píšu, protože nutně potřebuji pár racionálních argumentů, které by mi pomohly vrátit se z oblaků (nebo spíš z pekla?) zpátky na zem. Před více než rokem jsem se já, vdaná a se závazky, pustila do vztahu s mladším a svobodným. Ten vztah se odehrával převážně ve virtuální rovině, ale dostalo si mi jím takové záplavy citů, jakou snad v reálu ani nejde dát (jasná idealizace, já vím). Bourat rodinu pro mě není přijatelné, takže jsem mu nikdy nedala naději na jakoukoliv společnou budoucnost. Takže asi tušíte, co nevyhnutelně následovalo. Nikdo se přece dobrovolně netýrá pro něco nedosažitelného (kromě mě ovšem , jeho projevy zájmu začaly polevovat a řídnout, a ačkoli ještě dlouho oplýval prohlášeními o mé jedinečnosti v jeho životě, dávno už si našel jinou - rozvedenou s dvěma dětmi (chápete to?) Přesto ještě neváhal se mnou strávit několik velmi vášnivých i láskyplných nocí, když měl příležitost, a ještě několik měsíců mě ujišťovat o své nehynoucí náklonnosti. Až pak nastal nějaký zlom a on přestal skoro psát a když ano tak velmi stroze. No, přišlo, co přijít muselo. Poslední zpráva.....už prý nechce ohrožovat svůj vztah, přeje mi všechno nejlepší a už prý nemám psát ani snad volat. Takže jsem poslechla...ne že bych byla tak hodná holčička, ale strašně jsem se bála, že se mi dostane slov, která nechcii slyšet. Od té doby se snažím zapomenout, snažím se nahradit si to, co mi ten vztah dával jinými způsoby (ne, dalšími nevěrami ne), ale prostě mi to nejde....je to už pět měsíců a cítím se stále mizerněji (ach miláčku, jak jsi mi to mohl udělat? ...teď třeba mám hrozné nutkání porušit to mlčení a napsat mu k svátku. Vím, že je to naprostá blbost....nic pozitivního pro sebe z toho nevydoluju....takže se zmítám mezi argumenty: nemá to smysl, on o to stejně nestojí...a: ale já ho miluju a chci mu vyjádřit své city......nebo: budu zlobivá holka a budu psát, kdy budu chtít, nejsem žádná ovce, co tupě poslouchá, co jí kdo přikáže.....

Vím, že tady je spousta lidí, kteří umí napsat pěkně od plic, co si myslí, takže se těším hlavně na co nejcyničtější odpovědi

[Hox]

Myslím,že jsi si odpověděla sama že za to nestojí...ale to musíš vědět ty jak je to u vás v rodině...Navíc pokud tě tvůj muž miluje  a pokud jsi chtěla "ulet" tak nezapomeň,že dležité je se nezamilovat, což jsi nedokázala.
A ještě na vrchol všecho jsi narazila asi na nějakého sukničkáře,ano tak oni to dělají,užijou si říkají jak tě milujou,a pak jdou za jinou 


P.S. "Ten vztah se odehrával převážně ve virtuální rovině, ale dostalo si mi jím takové záplavy citů, jakou snad v reálu ani nejde dát (jasná idealizace, já vím)." tuto větu jsem četl 10x,nechápu ji


P.P.S.Pokud tě několik měsíců přesvědčoval o "nehynoucí náklonosti" tak za chvíli zahynula 

P.P.P.S. Třeba si uvědomil že jsi vdaná,s mužem,dětmi a nechtěl ti zkazit život (spíš bourat rodinu) tak tě třeba ještě miuje 

[redweed]

Hoxi, díky za odpověď
Já právě neměla možnost zjistit, jestli za to stojí....když už máš jednou rodinu, tak vlastně máš málo možností a času zjišťovat, jestli někdo nový bude horší nebo lepší než ten starý. V tom je to dost velký risk...dbourat zažité pořádky, které zhruba fungují a pouštět se do nejistých vod.....obzvlášť vystavovat děti nebezpečí, že nová rodina pro ně bude znamenat nějakou újmu.
Ano, porušila jsem pravidlo se nezamilovat....jsem prostě taková....potřebuji spřízněnou duši a on jí prostě byl, věděl, rozumněl, dokázal se vcítit...dal mi hrozně moc....já se na něj prostě duševně úplně napojila.....chtěl se mnou být pořád, ale já nemohla...moc věcí bylo proti tomu vztahu...i vzdálenost...nemůžu mu mít za zlé, že se rozhodl zbytečně netrpět a našel si náplast na svůj smutek...těžko lze bojiovat slovy proti realitě a dostupnosti.
On je zvláštní....sukničkář je taky, má nějaké kouzlo, kterému prostě ženy neodolají a on toho umí využít.....ale vím, že je i schopen dlouhodobého vztahu a věrnosti v něm. Má velmi záslužné povolání, na což je náležitě hrdý, cení si inteligence, vzdělání, a morálních hodnot...věřím, že i tohle byly důvody, které ho ke mě přitahovaly. A zároveň ta morálka i důvodem, proč mě nakonec zavrhnul. budoval si nový život....díky nové partnerce se mu podařilo dostat se od rodičů, získal nezávislost, i profesně se mu začalo dařit...a milenka by byla skvrnou na chararkteru. On ten rozchod zdůvodnil tím, že o přítelkyni málem přišel, jelikož se něco dozvěděla....ale v té době už se skoro nebylo co dozvědět....tak mě taky napadlo, jestli nemá nějakou jinou milenku, o které se dozvěděla.....pomohlo by mi to sice možná v mém trápení, ale doszvědět se to nemám jak. No jak jinak si zdůvodnit ten zlom, kdy mi jeden den napíše, jak na mě myslí celé dny a za chvilku mě už nedokáže ani oslovit jménem? Když svou přítelkyni mohl podvádět se mnou, tak proč by ji nemohl podvádět s nějakou jinou? Nebo se mezitím jeho vztah k ní mohl natolik upevnit, že by o mě přestal stát? Nebo možná, je pro něj nejpodsattnější to, že mu vlastně zařídila nezávislý život a on o to nechtěl přijít....docela jednoduše to získal.....to jsou všechno hypotézy.....a já to tady píšu jen proto, že se mi uleví

Ad p.s. Prostě jsme se seznámili na netu a velmi se zaujali během pár hodin, pak jsme spolu trávili psaním veškěrý volný čas....dělali jsme spolu všechno ) Pak jsme se taky sešli a bylo to krásné, ale většinou jsme měli možnost být spolu jen virtuálně....

Ad P.P.P.S jasně, tohle přesně říkal...že mi nechtěl bourat rodinu, že má sice ji, ale že ví, že kdyby mohl být se mnou, tak by s ní nebyl, že ona je ona a já jsem jeho poklad...jenže pak prostě začal žít s ní a ona mu mohla poskytnout to, co já ne....nemůžu se na něj zlobit....nemůžu mu nic vyčítat....byl by asi divnej, kdybykvůli mě žil sám......jen prostě neumím přetrhnout to spojení, které jsem si k němu vytvořila a moc mě to bolí....

[Hox]

Podle toho co tu píšeš,tak ti to asi stvým mužem neklape že?  Protože hledáš spřízněnou duši,a to co chceš nenajdeš u svého tak hledáš na "cizím pozemku" nebo spíš on začal,ale hledáš taky...Rozvod s tvým mužem nebude snadný,protože máš děti.Děti život velmi komplikují,ale zase nám dávají lásku,projevují radost,davají lověku pocit štěstí,totéž čekají od rodičů,takže by nebylo asi pro děti dobré,abyjste se rozešli...Ale pokud to neklape  ...mužu se zeptat kolik je tvým dětem?

[redweed]

Dětem je necelých šest - dvojčata.
Máš s rozvody nějaké zkušenosti? Já ano, bohužel....já jsem takovým nepovedeným produktem jednoho velmi dramatického rozvodu. Mám to rodičům docela zazlé a nesrovnala bych si to se svým svědomím, udělat svým dětem to samé. Mamka si našla jiného a otec její odchod nerozdýcha (přesto, že nijak blízký a uspokojující vztah neměli a otec údajně taky byl nevěrný), a prováděl děsné věci....mamce tudíž nedalo moc práce, přiklonit si mě na její stranu a naučit mě vnímat situaci jejíma očima, jako že otec je ten špatný a ona ta hodná. On se pak choval dost podivně i přede mnou, čímž mě hrozně otrávil a přestala jsem s ním komunikovat.....prostě to nešlo. Dneska najednou s těmi zkušenostmi, které mám, zjišťuju, že všechno nebylo tak černobílé, jak se mi dlouhá léta zdálo. Navíc to vypadá, že se historie opakuje. Vdávala jsem se ve stejném věku, jako mamka, děti měla taky stejně a jsem ve stejném věku, jako si ona našla jiného. Je to snad nějaká kletba nebo co? Dalo by se říct, že se to opakuje už třetí generaci, orotože babička prožila něco podobného.
V manželství mi to klape - neklape....těžko říct....objektivně působíme jako šťastná rodinka....jen já se cítím vztahem zklamaná...vlastně už od svatby...jenže ...je to možná způsobeno mými velkými nároky, neuskutečnitelnými iluzemi nebo prostě celkově negativním naladěním. Protože manžel nemá žádnou vadu, kvůli které by se s ním nedalo žít, není alkoholik, gambler, feťák, není agresivní, stará se o děti a uživí rodinu....no tak co bych vlastně chtěla?

[Hox]

Aha,promiň s rozvody zkušenosti nemám.V mém věku je to ještě nezákoné.Máš to napsané pod mojím obrázkem...je mi 16 takže jsem moc těch rozvodů nezažil  (jako rodiče jsou rozvedení) ale já osobně se ještě nerozváděl  a doufám že nikdy nebudu "klep,klep,klep"   

[Noodle]

V manželství mi to klape - neklape....těžko říct....objektivně působíme jako šťastná rodinka....jen já se cítím vztahem zklamaná...vlastně už od svatby...jenže ...je to možná způsobeno mými velkými nároky, neuskutečnitelnými iluzemi nebo prostě celkově negativním naladěním. Protože manžel nemá žádnou vadu, kvůli které by se s ním nedalo žít, není alkoholik, gambler, feťák, není agresivní, stará se o děti a uživí rodinu....no tak co bych vlastně chtěla?

Ty iluze... to děláme každej a je to celkem normální věc A k té rodince - naprosto přesně znám tvoji situaci. Sám jsem součást takové rodinky a vidim jak to vypadá, s tím rozdílem, že já z pozice neutrálního vím všechno, jestli víš co tím myslm

[redweed]

A co všechno, Noodle, vlastně víš? Rozveď to trochu, ten pohled neutrálního může být zajímavý...tím spíš, že já už jsem z neutrální pozice dávno vyrostla....když víš všechno, svěřují se ti oba rodiče se svými pocity nebo jen pozoruješ a vytváříš si názor?

Jistě, Noxi, budeš všechno dělat o mnoho lépe než tvoji rodiče, protože jsi jednak lepší, rozumíš věcem, kterým oni nerozumějí a tvůj vztah, pokud nějaký máš, je ve fázi velmi otevřené komunikace a ničím neomezeného vzájemného sdílení. Nedovedeš si představit, že by to tak nemělo být vždycky....
Když se tvoji rodiče rozváděli, tak jsi tedy rozvod zažil a byl jsi jeho přímým účastníkem, to jsem tím myslela....

Ach ty vztahy...tak mě napadlo, že vlastně neexistuje dobrý konec vztahu....všechno ostatní může mít dobrý konec, ale vztah nikdy Tady to fórum je plné zajímavých příběhů, názorů, vyjádření emocí, ale jedno je velká škoda....a sice to, že vždycky čteme o pocitech jen jedné strany....asi zřejmě té méně šťastné, proto má potřebu se svěřovat nebo hledat řešení.....z jejich příspěvků tak nějak mezi řádky vyplývá, že druhá strana je nad věcí, že se trápí minimálně...ale bůhví, jestli je to tak doopravdy....

[king666]

redweed: dokážeš ty se spokojit s tím co máš, když vidíš nějakou vidinu toho, že by to mohlo být ještě lepší? takhle se budeš honit za nějakým snem pořád... je sice fajn mít se kam posouvat, protože prázdnota je opačný (a taky blbý) extrém, ale občas je dobré se zastavit a být rád za ten aktuální vztah...

ad. pohled neutrálního člověka: neutrální člověk se může octnout v situaci, kdy chápe a rozumí oběma pohledům (matka i otec), obě strany chápe, žádnou neodsuzuje, nejraději by je nějak usmířil, ale přitom jsou oba hodně rozdílní... a pak se člověk až vyroste buďto diví, proč vztahy nekončí dobře, nebo si váží toho aktuálního nad cokoli jiného... naproti tomu lidé, kteří takovou zkušenost z dětství nemají, se do té situace můžou taky snadno dostat... život je prostě guláš a už kvůli tomu jsem rád, že si (doufám) dokážu vážit vztahu...

[redweed]

Honit se za snem? Tak počkej, jak dlouho jsem vydržela nehonit se za snem a být vzornou partnerkou? Jo, 17 let......hezké ne? Nejsem žádná poběhlice, co se zblázní z každýho druhýho chlapa a nenechá si ujít žádnou příležitost....ale fakt je, že občas dostanu chuť na radikální změnu, protože to, co bylo je už vyčerpané, už mi nepřináší nic nového, žádné podněty, neumožňuje růst.... nebo když poznám, že drobné nedokonalosti, které mi vadí, prostě neopravím....někdy se ta změna může týkat třeba uspořádání nábytku, někdy třeba koníčku, kterým se zabývám, a bohužel došlo i na partnerský vztah....jenže vím dobře, že ten se nedá jen tak opustit nebo nahradit jiným, takže bych se o ty drobné opravy měla snažit dále, jak jsem to dělala posledních 14 let (od svatby)....bohužel mám pocit, že by ten vztah potřeboval spíše náročnou rekonstrukci

Copak vás nikdy nic, co jste měli rádi, neomrzelo? Cokoliv...věc, kamarád, zvířátko? A pak jste to buď odložili nebo se starali jen z povinnosti....

Ano, jsem vděčná za vztah, který mám...co bych vastně chtěla? není nutné, aby mě manžel zdravil, když přijde domů, není nutné, aby projevil radost, že mě vidí, není nutné, aby mi odpověděl, když se ho na něco zeptám, není nutné, aby mi říkal kam jde, když odchází, není nutné, aby zhruba dodržel čas avízovaného příchodu (podotýkám, že ho absulutně neomezuji), není nutné, aby nás zajímaly stejné věci a abychom o nich mohli vést inspirativní rozhovory etc. To je takové stokrát nic, co umořilo osla Nic zásadního, já vím...taky vím, že v žádném vztahu neexistuje dokonalost. Taky je všeobecně známo, že hormony zamilovanosti nebo nějaké podobné co upevňují vztah působí tak maximálně 5 let a pak už je to na náhodě a vůli obou, co se bude dít dál....zamilovat se znovu je prostě přirozené, lidské....trpět kvůli tomu, protože se neslučuje s našimi morálními zásadami bourat rodinu, taky....a když už se to utrpení nedá vydržet, tak co vlastně zbývá? Komunikovat o tom s někým .

[Noodle]

A co všechno, Noodle, vlastně víš? Rozveď to trochu, ten pohled neutrálního může být zajímavý...tím spíš, že já už jsem z neutrální pozice dávno vyrostla....když víš všechno, svěřují se ti oba rodiče se svými pocity nebo jen pozoruješ a vytváříš si názor?

No, jako takhle se mi nesvěřuje ani jeden to zas ne, ale máma má přítele, se kterým je už nějakej ten rok a on když odjede na služebku, tak máma buď neni doma a nebo je doma, ale neni sama já toho jejího "kamaráda" znám, takže to neni nikdo cizí, ale občas si říkám jestli už jí to neni blbý... Prostě jsem v té pozici, že kdyby oba "věděli" to co já, tak už spolu asi nejsou jakoby na oba prostě vim strašně moc maličkostí a vůbec to předemnou nijak netají. A jako doufám, že už to nepotrvá dlouho, protože mi to neni moc příjemný. Co se týče toho názoru, tak ten jsem vytvořil prakticky hnedka co jsem to začal tak nějak vnímat nebo spíš ten názor se tak nějak vytvořil sám.

Takže pokud to dobře chápu tvoje pozice nebude až tak jiná ne? Čerstvá láska (shodou okolností taky "mladší svobodný"), na druhé straně zajištěná rodina, kterou nepřipadá v úvahu rozbíjet a co teď? Upřímně, fakt na ho*no situace

Teď jsem chtěl napsat nějakou chytrou radu, ale nejde to Jen mě zajímá jestli ten vztah chceš "rekonstruovat" nebo nechat v tom stavu, v jakým je

[redweed]

Žiješ v opravdu povedené rodince, Noodle, to ti fakt nezávidím
Já nezašla tak daleko, že bych si někoho vodila domů, na tom mám zatím dost soudnosti. Proč myslíš, že už to nepotrvá dlouho?

Ta moje láska už skončila, proto sem přece píšu.... když je mi smutno, tak se o to s někým podělím....a přečkám tak tu nejhorší depku nemohlo se to ani vyvíjet tak, jako u tvé maminky, protože jsme od sebe moc daleko...takže vlastně nemůžu vědět, jak by se to vyvíjelo, kdybychom byli na dosah.....já se do toho prostě moc citově položila a dělá mi te´d problém ho eliminovat ze své mysli...vím, že to chce jen čas....za nějakou dobu budu přemýšlet úplně jinak - snad  a- nejspíš budu moc ráda, že to skončilo takhle..

No a moje manželství....to je opravdu oříšek...pokud bych ti měla na tvou otázku odpovědět rychle bez přemýšlení, tak bych napsala ne, nechci ho rekonstruovat...jenže mám minimálně dva důvody, kvůli kterým bych to měla udělat, cítím tu povinnost....fakt ale je, že moje manželství se dostalo do fáze, odkud mi připadá, že už není návratu. Já vím, že bych se měla snažit ten vztah zlepšovat, ale prostě jsem se cizově od manžela úplně odpoutala a nemám tu správnou motivaci pro to, abych něco aktivně dělala. 

[SpeedMaster]

Tuto prosbu jsi měla adresovat svému manželovi.
Zásadní chybu udělal v tom, že tě málo a nedostatečně šukal. Kdyby tuto činnost důsledně a v potřebné kvalitě vykonával měla bys méně času
a energie na plýtvání času na internetu konverzací s pány, kteří nemají do čeho píchnout.
Není divu, že citově a sexuálně vyprahlá podlehneš hormonální citové a sexuální bouři, když tě inteligentní, empatický citlivý lovec vyslechne a v ukradené chvilce na tajném místě napíchne.
Doma plna nepochopení, nedocenění, děti a nudný manžel, si ráda vychutnáš a necháš se opít nějakým románkem.
Jediné kouzlo, které takové prožitky mají je nevšednost. Nic víc. Vše ostatní je jen vybájené fantazie a podivná optika pohledu ženy na realitu.
Je třeba si taky uvědomit, že určitě ani manžel nemá potřebnou motivaci. Přece jen je to trochu okoukané, než když tě napíchnul před 10 lety.
Jste na tom +- stejně. A když se oba dva nacházíte ve stejné situaci (neporozumění, ztráta motivace, odcizení) bylo by pragmatické společně tahat za jeden konec provazu.

    Také by mohla nastat situace, kdy manžel začne řešit svou frustraci stejným způsobem jako ty. Pro tebe by z toho plynula pouze jediná jistota: a to skutečnost,
že pokud manžel slušně vydělává a nevypadá k zahození, a napíchne někde nějakou mladou buchtičku, že mu to jistě vydrží mnohem déle, než ty tvoje lásky a píchačky s pány z internetu.
Důvod je jednoduchý. Vdané ženy moc chlapům neimponují. Jako píchačka příjemné zpestření, aby se snažila a kvalitně polykala stačí namáznout ústa medem, odříkat (s upřimným výrazem) co takové (vyprahlé bez motivace, citově vysušené) chtějí přesně slyšet.
Zatímco pro pána z internetu je to dobrá píchačka a vhodná přestupní stanice, než zajde za svobodnou, nebo aspoň rozvedenou. Tak pro ženu je to naplnění lásky, objev na který se čeká celý život. (Chronicky chybná interpretace, kterou mají ženy snad geneticky zakódovanou )

Zatímco index atraktivnosti úspěšných ženatých mužů je pro mladé buchtičky přece jen mnohem vyšší. Takoví pánové, kteří dokážou zajistit rodinu jim imponují poměrně slušně. Taková buchtička bude příjemné napíchnutí od tvého manžela
užívat dost dlouho a nebude ho brát jako krátkodobou přestupní stanici. Což by pro tebe bylo jistě horší. (Což aktuálně tak nevnímáš, protože podle tvé dikce to máš na háku a s manželem ani nechceš zachraňovat manželství, protože je to nuda a jsi nespokojená. Asi by ses nestačila divit, jak rychle bys změnila názor, kdyby manžel investoval čas a energii do hledání nějaké buchtičky)

     Čili nejlepším řešením je tahat za společný konec provazu. Vrátit jiskru náboj a nevšednost do nudného manželství. Což by měla být tvoje iniciativa. Mohla bys vymyslet pro vaše manželství občasné zpestření, které nakopne manžela k vyšší snaze o tvou péči.
Například přivést domu někdy nějakou kamarádku, nebo nějakou mladší buchtičku do trojky. Manžel se na ní vyřádí a překvapen tvou iniciativou ti bude plnit přání jako na běžícím pásu. A ty si užiješ naprosté proměny nudného stereotypního manžela. Profitovat z toho budete oba. Ty přestaneš blbnout a manžel se o tebe bude velmi citlivě a vynalézavě starat.   

   
 

[kvaposak]

To speedmaster: k tomu se nedá nic dodat snad jen to, že to bylo psané v 1 ráno jako kdyby to bylo trošku slušněji psáno tak bych docela v dosti věcech souhlasil a hlavně je tam vidět pohled z té druhé strany!! Podle mě je nejzásadnější se vcítit i do té druhé osoby...a člověk pak zjistí, že to není jen černo-bílé... pokud manžel není jak píše feták,alkoholik a agresivní... tak je snad aspoň trochu slušný, rozumný a inteligentní takže by to chtělo si vážně promluvit...

Ta trojka mě teda dost pobavila

[Av4]

SpeedMaster: Ty nezklameš

Ne, ale byť si myslím, že by na tom měli být obě pohlaví stejně, tak tohle je prostě pravda. Vdaná ženská je pro chlapa skvělé napíchnutí na ONS. Ženatý týpek je pro volnou holku o hodně zajímavější partie

[cassies]

Ne, ale byť si myslím, že by na tom měli být obě pohlaví stejně, tak tohle je prostě pravda. Vdaná ženská je pro chlapa skvělé napíchnutí na ONS. Ženatý týpek je pro volnou holku o hodně zajímavější partie

Proc? rozved to, prosim te. Z jedne casti souhlasim, z druhe si nejsem uplne jista.
(souhlasim z pohledz svobodne, co jde po zenatem za sexem....)

[Isilwen]

- Ačkoliv si myslím, že je SP caveman jak prase, v jeho postu je víc pravdy než v leckterejch celejch topicích... 

 - Proč by měl chlap chtít vztah se ženatou ženskou? Přesně jak říkají ostatní - ONS s ní je perfektní spestření, vztah jen starosti a trápení... Co si tedy logicky zvolí? 

[D9]

Isilwen: ano, se ženatou ženskou by opravdu asi nikdo nic mít nechtěl

[redweed]

Vřelé díky Speedmatere!!!
Jediný jsi pochopil, o co mi jde. Přesně o takovou ránu do palice jsem si přece napsala, takže vy ostatní ho neodsuzujte za necitelnost, jen udělal, o co jsem žádala.
Pěkně realisticky vykreslená situace mezi oběma pohlavími. Je to sice nespravedlivé, ale s tím nikdo nic neudělá.

Jistě, všechny sladké řečičky, kterých se mi dostalo od mladého nadrženého kocourka, byly zcela falešné. Nemůžu ani pomyslet na to, že bych byla, byť jen z malé části, tak úžasná, jak mi sděloval, protože chlapci jeho druhu nekoukají napravo nalevo a napíchnou, co jim přijde do cesty. Takže ten pocit výjimečnosti, který mi to dalo, byl naprosto jalový. měla bych být ještě ráda, že mi to přineslo nějaké pozitivní pocity, protože jsem na ně vlastně neměla vůbec nárok.

Speedmastere, můj milý, tvé rady jsou pro mne, bohužel, naprosto nepoužitelné. Nejsem bohužel z těch, co provozují sex jen pro sex samotný. Abych s někým vlezla do postele, musím s ním prožívat dost intenzivní sblížení duševní, což by se mi asi s nějakou "kočičkou" fakt nepovedlo, a mezi kamarádkami nemám žádnou, které by mravní zásady dovolovaly účastnit se podobných hrátek. A už vůbec si nedovedu představit, jak by se na to tvářil manžel; myslím, že by nebyl schopen ani odpovědi, natož kýženého výkonu.
Hele, můj problém je samozřejmě na manželskou poradnu, eventuelně pokec s někým, kdo se mi vyrovná partnerskými zkušenostmi.
Jsem vděčná za všechny odpovědi, aspoň si vzpomenu, jaké to bylo a jaké pocity a názory jsem měla na začátku vztahu. Ale musím konstatovat, že dneska už jsem někde jinde. Dřív bych samozřejmě nevěřila, že se mi to taky může stát. Mladické ideály mají všichni stejné

[Av4]

Ale výjmečná jistě jsi. Jinak by neměl chuť na tebe, ale na nějakou jinou. Bohužel jen nejsi výjmečná tím způsobem, který by se ti zrovna hodil.

Co se týče trojky - po letech manželství bys měla vědět, co manžel rád a co ne. A mám za to, že trojka láká každého. A možná není ani nutno to hned provést, stačí to jen navrhnout a ukázat dobrou vůli. A nemusí to být zrovna trojka - prostě něco, co víš, že by chtěl a ty to neděláš/nechceš. Kdoví, co to může být, do hlavy ani do postele vám nevidim... svazování, BDSM, anální sex, polykání při orálu, sex na veřejnosti, ...  A nebo třeba stačí mnohem míň - víc dávat na jevo, že máš na něj chuť Což je poněkud problém, pokud chuť nemáš

[redweed]

Ach jo...v nabídce chybí už jen polykání při análu ))  Fuj!

Jak to tak čtu, jsem asi z jiného světa....sex mi totiž nic neříká...neříká mi nic žádné umělé vylepšování, pomůcky, rafinované hrátky, předstírání....příčí se mi to, připadá mi to nepřirozené. Pro mě platí, že buď po někom toužím a jsem ráda s ním a pak stačí "obyčejné" milování nebo netoužím a pak o fyzický kontakt nestojím. Po dvaceti letech soužití si troufnu říct, že sexuální experimenty nejsou ani manželův šálek čaje. A pokud ano, tak to nepřizná ani sám sobě. On je totiž na chlapa nezvykle cudný, je vlastně trochu ženská Má tak trochu zakódováno, že na fyzickém kontaktu není něco úplně v pořádku. Jeho oblíbený bonmot je o ženě jako nádobě hříchu. Tváří se, že si dělá legraci, ale myslím, že v hloubi duše s tím vlastně souhlasí. Když se zamiluje, tak samozřejmě zábrany překoná.
Je to složitý, děti taky nabouraj intimní život taky docela fest. To by bylo na dlouhou analýzu. Takže abych to shrnula, cítím vlastně k manželovi averzi, představa fyzického kontaktu s ním je mi odporná. Prostě jsem díky svému románku "spálila mosty" veškeré důvěrnosti s ním.

Ale já o tomhle vůbec psát nechtěla, s tím mi stejně nikdo tady nemůže pomoct. Jsme OT
Já se pokoušela rozluštit záhadu rychlého vychladnutí té obrovské zamilovanosti a zájmu, kterého se mi dostávalo. Prostě se mi nechce věřit, že by to celé byl pouhý lov, když bylo od začátku jasné, že profit bude minimální. Po všem tom přesvědčování o síle pouta, které mezi námi je, a které když se mu nakonec podaří vytvořit, tak ho najednou sám přetrhává. No podařilo se mu dostat se mi do hlavy tak, že mi připadá, že ze všech mužů, které znám je mi po všech stránkách nejbližší. Kontakt s ním byl pro mě tak uspokojující a inspirativní. Chápete? Když má člověk pocit, že se v životě setkává spíš s despektem, neporozuměním a nespokojeností, tak někdo, kdo vás vidí stejně, jako se vidíte vy, projevuje zájem, obdiv, city a respekt, navíc má podobné zájmy a žebříček hodnot, prostě kulturně hodně blízko, tak tak si ho mírně řečeno musíte oblíbit. A když o něj přijdete, tak je vám smutno. Tyhle příspěvky jsou čistě o tom, chvíli si od stesku ulevit a eventuelně získat nějaký nový pohled na problém. Kdyby mi k překonání toho stačily nějaké racionální argumenty, bylo by to skvělé, ale bohužel to nefunguje.

 

[D9]

neříká mi nic žádné umělé vylepšování, pomůcky, rafinované hrátky, předstírání....příčí se mi to, připadá mi to nepřirozené. Pro mě platí, že buď po někom toužím a jsem ráda s ním a pak stačí "obyčejné" milování nebo netoužím a pak o fyzický kontakt nestojím

Tohle mam taky tak... a nepřipadam si divnej... naopak, přijdou mi divní ty lidi, který potřebujou k přirozeně krásné věci nepřirozené umělé pomůcky, aby se jim líbila víc... taky nechápu ty názory, že někoho začne sex časem nudit... já jsem měl, řekl bych, lehce nadprůměrný počet partnerek a stejně si myslim, že bych se uplně klidně spokojil s každodením misonářem s jednou holkou... a nikdy mě vůbec nelákalo experimentovat s umělejma pomůckama... hnusí se mi i kondomy... pro mě je sex naprosto čistá věc, kterou bych nikdy nezneuctil jejím "pošpiněním"...

[Av4]

redweed: Chceme to co nemůžeme mít Whatever. Mám za to, že valná většina mužů občasným zpestřením sexuálního života nepohrdne. Ale říkám, že vám do ložnice nevidim a nikoho nesoudím. Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Ale pro mně je "každodení misonář s jednou holkou" znamením manželského stereotypu. Navíc jak jsem psal - někdy stačí jen dát najevo, že na něj máš chuť. Ale jak vidno, tak nemáš

D9: "bych se uplně klidně spokojil s každodením misonářem s jednou holkou" mě to přijde asi stejně v pohodě jako každý den přijít domu, říct "zlato jsem doma", vypít odpolední kávu, přečíst si noviny, hodinu luštit osmisměrky, pak večeře, od 20 prime-time superhit na nově a spát a další den zas. Stereotyp je svině

Ty možná měníš holky častěji. Já moc ne. Já měním polohy

Jinak souhlas, že tak nemám potřebu nějak moc využívat nějaké pomůcky a tak... neláká mě to.

[redweed]

Stereotyp je hrůza, ale ve vašem věku ještě nemůžete vědět, o co jde. Buďte rádi. Může nastat snadno, i při pestřejším denním programu, než jaký popsal Ava.
Nejsem si vlastně jistá, zda je horší stereotyp nebo spíše dostatek volného času. Když je člověk v jednom kole, i když je to každý den stejné, nemá čas myslet na to, že je nespokojený. Taková nuda a pocit neužitečnosti jsou daleko horší. Snižují sebevědomí a spokojenost víc než stereotyp. Ale to je o životě obecně, ne jen o partnerském soužití. V něm je to o vzájemném uspokojování potřeb. I když i dokonalost zevšední, ale snad nezpůsobuje deprivaci.
Příroda to tak zařídila v zájmu rozšiřování genofondu, že nás nové přitahuje více než to staré a poznané. Jenže přitom nebrala ohledy na naše city a morálku. Nebo jsme udělai chybu my, když jsme si vytvořily morální kodex, který nepočítá s přírodními zákony?

[Isilwen]

- Lidský bytosti jsou tvorové naprosto nedokonalý, příroda udělala strašnou chybu když dopustila aby jsme se takhle vyvinuli a přemnožili...