forum.QARK.net

Zdravím všechny,
potřebuju se vypovídat a poradit od ostatních, co a jak dál. V červnu jsem zažil docela nečekaný rozchod, měl jsem státnice, které byly dosti hektické a přítelkyně byla neustále pryč. Dost jsme se kvůli tomu hádali, protože jsem potřeboval podržet a ona nebyla k dispozici. Tak jsem se s ní týden před státnicemi rozešel, ale to bylo "jen tak", ruplo mi v bedně. Opravdu jsme si vždycky rozuměli, máme podobné koníčky, bylo nám spolu skvěle, takže jsem to nebral nijak definitivně. Ale k mému překvapení mi v den státnic řekla, že to tak necháme, že neví, jestli mě miluje, že to není jako dřív atd. To mě teda dostalo.

Řekl jsem si "OK", chce čas, chvilku vydržím. Cestoval jsem s klukama, užíval si prázdnin. Ale i tak jsem to dost špatně snášel, znáte to -  deprese, alkohol, bezmoc atd. Jenže jsem se v červenci dozvěděl, že někoho má, on bydlí 100km daleko a poznali se na pracovní schůzce. Tvrdila mi, že ho před tím neznala a nikdy mě nepodvedla. Tak jsem si taky řekl "OK", to bude jen nějaké poblouznění, počkám a ona se vrátí. A co čert nechtěl, před týdnem mi řekla, že se za ním stěhuje. Po 3 měsících vztahu!!! Tak to mě totálně dorazilo!

Od rozchodu se mi o ní zdá skoro každou noc, opravdu nám to klapalo (až na občasné hádky), hodně jsme si rozuměli. Sice posledních pár měsíců to bylo kapku chladnější, vztah byl přechozený a oba jsme jen čekali, až dodělám školu a půjdeme spolu bydlet a ten vztah se přesune do další fáze. Proto mě to tak zarazilo, teď právě se to mělo zlomit, měl jsem si najít práci, bydlení a být s ní tak, jak jsme to vždycky chtěli.

Říkala mi, že si není už delší dobu jistá, jestli mě miluje, prý už od loňského podzimu. Ale to nemůže být možné, vždy jsem na ní poznal, když se něco dělo. A neklapalo to max 3měsíce.

Taky mě vadí, že mi řekla, že i kdyby zjistila, že chce být se mnou a udělala největší chybu v životě, nevrátila by se. Proč ženské pálí kompletně mosty? Zdůvodnila mi to tak, že mi už tolik ublížila, že prostě nemůže. Jenže já bych prostě hodil všechno za hlavu a začal znovu, jen abych byl s ní.

Chci ji zpátky, je to žena mého života a i přes její chyby myslím, že ta pravá...

To že čas něco vyléčí není moc pravda, jsou to 4měsíce a cítím se bezmocně a prázdně jako na začátku. Nehledě na to, že na ní neustále myslím. Také mi řekla, že kdybych se s ní nerozešel já, sama by to neudělala, takže se teď za to proklínám. I když si to v tu chvíli zasloužila, protože se chovala opravdu hnusně.

V kontaktu skoro nejsme, viděli jsme se 2x a napsali si max 10SMS. Prý je na to moc brzo, že není ve stavu, kdy mě může vidět.

Prostě všechny tyhle věci ve mě udržují stálou naději, protože neřekla mi na rovinu miluju ho, Tebe už nikdy milovat nebudu...všechno je to takové napůl. Nevím, chci se s ní ještě sejít a tohle jí říct, ale vím, že to stejně nic nezmění  :cry: :(

Je to smutný. Ženská je věc měně vyzpytatelná než vesmír.

Když jedeš autem, tak první cesta ti vždycky trvá nejdéle. Podruhé je to rychlejší a potřetí nejrychlejší. Než se chtěla přestěhovat k tobě, trvalo to 6 let. K němu 3 měsíce a k dalšímu to budou 3 týdny...

Jedinou pravdu kterou kdy řekla bude to, že se nevrátí. Tomu bych věřil

Teď se zapiš na kickbox, ať se můžeš někde vybít a přeber ženskou jinému blbcovi, který se s holkou rozejde "jen tak"

Kickbox mě taky napadl, to je pravda. Ale to mě maximálně sere, těšili jsme se na to oba, čekali jako na spásu a když to mělo konečně nastat, tak uteče. Ani nevím proč, jestli se bála vážného vztahu (což asi ne, když chce bydlet s jiným), netuším

Co na to říct ... Snad jen to, aby si se z toho co nejdříve dostal. Hlavně si nevyčítej to, že jsi to byl ty, kdo dal první návrh na rozchod, že by k tomu polde jejích slov jinak nedošlo. Podle mě došlo, a to z její strany. Myslím, že už hodně dlouho nad tím přemýšlela, ale nevěděla, jak ti to říct (tohle se taky nedá vydržet věčně), proto jí přišlo vhod to, že jsi udělal první krok ty. V podstatě jsi jí to všechno ulehčil. Hlavně s ní nebuď v kontaktu, budeš tím trápit jenom sám sebe (věř mi, je to moje osobní zkušenost). Ale na druhou stranu chápu zase i to, že nebýt s ní v kontaktu jsou také hrozná muka. Vydrž ještě 2 měsíce, potom to bude již půl roku a tvůj stav se pomalinku překulí zase do jiné fáze - vyrovnávací, otupělé, pomalinku se smiřující se situací.

Včera jsme se viděli. Zeptal jsem se, proč se se mnou rozešla. A ona odpověděla, že poprvé cítila v našem vztahu, že je schopná to udělat...takže tak trochu nechápu no. Ale co, nic nenadělám

čau
taky jsem zažil rozchod po 6ti letech a dopadlo to mnohem hůř.
už je to skoro rok, co jsem to hasil. dost dlouho jsem se z toho vzpamatovaval.
nikdo mi tehdy nepomoh a fakt mě sralo.

myslim, že ve foru se to pořešit nedá. ale kdyžtak napiš mail: arcadion@centum.cz
nebo nabízim skočit na pivo ... jestli si z Prahy

to jak se z toho vzpamatuješ závisí jak si silná osobnost a jaký máš zázemí
znám borce, kterýmu to trvalo 2roky, mě to to cca trvalo ten rok.
první velkej dlouhej vztah se rozchází hodně těžko, ale myslim, že to člověka posune o hodně dál

Taky jsem se nedávno rozešel, s fajn holkou, i když to tam bylo trochu komplikovanější.
Hlavně nesedět doma, a neustále se neříkat co by kdyby.
Jestli si s Prahy, klidně tě zvu na pivko, pokecáme a třeba ti pomůžu získat trochu nadhled než se dáš do kupy.

czechlionx@gmail.com

Ahojky,přesně vím, co teď prožíváš.  já se právě necházím ve stejné situaci jako ty. Po 6 letech vztahu a těsně před svatbou se se mnou rozešel můj přítel. u nás je to o to složitější, že máme společnou domácnost, tak stále bydlíme spolu a řešíme to. Je to opravdu hodně drastické, už tak měsíc jsem tušila, že je nějaký problém- napadla mě hned jiná žena( nikdy jsem nijak nežárlila), ale on zatloukal, prý jinou nemá. Snažila jsem se mu věřit, ale to jak se ke mě začal chovat chladně, podrážděně, už nebyla pusa na dobrou noc ..... Byla jsem sice první. kdo vrátil zásnubní prstýnek, ale bylo to otázkou času, kdy to udělá on. Oficiálně jsme se rozešli minulý týden, včera jsem úplnou náhodou zjistila, že se zamiloval do své kolegyně- je 2 měsíce vdaná( vím o koho se jedná, nedávno mi ji ukazoval ve svatebních šatech, abych prý měla inspiraci :roll:), večer jsme o tom mluvili, a vím, že se asi trápí více jak já, ona manžela neopustí...Říkal, že v životě nic silnějšího nezažil. Snažíme se rozejít v dobrém- nechceme na6 let vztahu myslet ve zlém. Ale je to opravdu těžké, jsem opravdu hodně na dně, nejím nespím a stále brečím . Důležité je o tom hodně mluvit.

Tak to je husté, nezávidím. Je pravda, že jsem měl také vybrané prstýnky...

Já to částěčně vyřešil tak, že bydlím se 3ma kamarádama, pronajali jsme  si velký byt. Chodím do práce, na zmíněný kick-box a mám na půl přítelkyni. Na půl znamená, že ona má přítele, ale já nejsem zamilovaný, takže mi to nevadí...aspoň nejsem sám. Jinak díky všem za podporu, jsou to svinská muka, opravdu.

Takže dá se říci jediné - c'est la vie

Jinak díky všem za podporu, z Prahy nejsem, takže pivko padá. Ale přes mail bych klidně "pokecal".

Hlásím se všem po delší době. Poslední skoro 2 měsíce jsem byl úplně v poho, nemyslel jsem na ní, těšil se na nové známosti, které potkám, těšil se na novou práci...na celý svůj budoucí život. Jenže jsem se přepočítal, zhruba 14 dní jsem v tom zase, neustále na ni myslím, vzpomínám, představuju si...a to je to nejhorší, co může člověk dělat. Ta doba "klidu" mi připadá jako iluze, jako něco, co se nemohlo stát. Nevím, jestli jsem byl opravdu v pohodě, nebo potlačoval své pocity, abych si chvilku odpočinul od všech těch srač*k.

Já vím - aktivita - snažím se pořád něco dělat, ale to se prostě nedá. I tak si člověk "najde" několik hodin denně, kdy nic nedělá a bohužel mu myšlenky sklouznou do těchto nehostinných vod.

Víte mám nutkání jí napsat, že mi na ní pořád záleží, že jí chci pořád zpátky...i když vím, že to je hloupost, je jen otázka času, kdy to udělám. A pak si to budu vyčítat...

Bohužel, naděje, ať nepatrná, umírá poslední a u mě ještě neumřela :(

A přitom už jsi byl na dobré cestě Karle...

To mi povídej, upřímně jsem měl ze sebe radost, opravdu :(

Karle, znám holku, která byla se svým přítelem 8 let a pak jim to přestalo klapat a ona se odstěhovala.

vydržel jí volat více než rok každý den, i když mu ani nezvedala telefony. Ona už o něm ani nezky nemluvila, byl jí ukradenej a on se pořád trápil. A stojí mu to za to? on u ní tímgle fakt šíleně klesnul.

a pokud ona bych měl ten její vztah brát jako zrcadlo tvého, snad jí ani nepiš a nevolej, ona už na tebe nemyslí.
Ale to jsou moje neosobní zkušenosti a jen z jednoho vztahu. Třeba je to u tebe jinak.

ale já vím, že už to je mrtvý. Racionálně to vím...ale naděje umírá poslední. Jinak jsem jí takhle napsal jen jednou ve formě otázky, zda se něco nezměnilo. Je mi jasné, že to je dětinské chování, bohužel mi chlapi si nemůžeme pomoct.

Udělej pro mě jednu věc, neoznačuj lidi tvého typu jako my chlapi, hrdě se hlásím k pokoleni chlapů, ale v jedné škatulce s lidma tvého typu být nechci. Ženský jsem dřív hodně řešil a je to na prd přístup, označuj věci pravými jmény

Držím palce Karle.

Ahojky, též se hlásím po delší době- momentálně jsem v pravé pozdní porozchodové depce- a je mi v ní docela dobře, je to týden co vím, že ta vdaná se nakonec nastěhovala ke bývalému , to mě celkem dostalo na novo, ale nenávist či jiné pocity nemám, naopak se u ě nyní objevují vulgarismy a agrese, vůči všemu blízkému-snad to není na psychiatra-oficiálně jsme se rozešli v říjnu, nebydlíme spolu 2 měsíce, jsem normální??? :shock:

Milá Luci,



popravdě tyhle 2 věci moc normální nejsou...hoď se do klidu a počkej na Wolfa kterej už je na cestě

Podle mně jsou teda plně normální. Nejdřív přijde smutek, kdy máš pocit, že nikdy nic takového nezažiješ. Pak přijde zoufalství, kdy máš pocit, že to musíš vrátit. Pak vystřízlivíš a přijde agrese, kdy cítíš nebývalou zášť vůči tomu, kohos milovala a nakonec se dostaví apatie, kdy je ti všechno jedno. A pak to přebolí a zapomeneš. :)

BTW : Čtu to podruhé a agrese vůči všemu blízkému není opravdu na místě. Tvůj křeček přece nemůže za to, že ses s někým rozešla ! :)