[FULL STORY] Rozchod z mojí strany - chyba nebo ne?

[Buchy]

Přeji pěkný a určitě horký den...začínám propadat zoufalství a nemám až tak moc lidí kolem sebe, s kterými bych o tom všem mohl mluvit. Rozhodl jsem se tedy, že se po dlouhé době opět podívám na Qarka. Předem varuji, že možná bude článek dlouhý - nevím, v jak krátkých větách se mi podaří vystihnout vše, co se ve mě odehrává...přesto aspoň pár z vás prosím o přečtení...

Zítra tomu bude týden, co jsem (možná bezmyšlenkovitě) ukončil téměř dvouletý vztah. Můj první vztah, který se dá nazývat vztahem. Začali jsme v sedmnácti a já tehdy po dlouhé době koukání po ní se odhodlal to zkusit na víc, než na pouhé kamarádství. Ona předemnou měla již pár kluků, ale vždycky jen na chvíli. To bylo to, co nechtěla. Chtěla něco víc. z mojí strany to bylo úplně prvně... něco tak velkého. Byli jsme svoji první v mnoha ohledech a především v sexu. Bezvadně jsme si ve všem rozuměli (přes pár neshod) a oba byli šťastní. Jenže občas jsem zatoužil po svobodě a něčem volnějším. Stalo se tak 3x. První dva "rozchody" "netrvaly" ani hodinu. Nedokázali jsme se od sebe odloučit a vzápětí jsme se k sobě se slzami v očích vraceli. Týden zpátky jsem to však udělal definitivně a i přes množství slz jsem dokázal odejít. Říkal jsem si, že to přejde, že to byla moje první holka a že pouto, které se mezi námi vytvořilo, je hodně silné a jen tak to odeznít nemůže. Nijak mi neublížila a já cítil vinu.
Snažili jsme si vše vyříkat, když to nešlo z očí do očí, tak jsme si aspoň psali po netu. Domluvili jsme se, že se ještě sejdeme venku a popovídáme si. Vadilo jí, že to skončilo strašně rychle a že by ráda ještě poslední obětí, rozloučení... prostě to nějak pomalu zakončit. Chyběla mi a celé noci jsem probděl se slzami v očích a nebo propařil na počítači, protože jsem nevěděl co mám dělat.
Takže jsme teda šli dva dny na to spolu ven. Během chvilky chůze vedle ní mi před očima proběhly tisíce vzpomínek na ty spousty krásných chvil a musel jsem každou chvíli mlčet v marné snaze utajit kapky tekoucí po mojí tváři. Pak jsme si sedli na jeden pěkný kopeček, kam jsme rádi chodívali a tam skončili v dvouhodinovém obětí. Byla zima a my oba jsme tak tomu objetí přisuzovali pouze tu "zahřívací" hodnotu, ale oba jsme věděli, že to tak není. Celou tu dobu v objetí jsme ani jeden nic nedokázali zakrývat... ani jsme nechtěli. Stále jsme jen ronili slzy. Přišlo mi strašně líto, že jsem to ukončil a že to, co jsme prožili, už prostě nikdy nebude. Cítil jsem, jakoby se mi hroutil svět. Říkali jsme si, jak se potkáme například v pětadvaceti a budeme mít domeček, pejska ... prostě jsme plánovali. Jenže to je prostě hloupost. Neslibovali jsme si nic, spíš jsme se tím utěšovali. Oba dva jsme nechápali, proč to u nás probíhá takto ... říkala mi, že nechápe, proč pláču. Osobně, taky to nechápu ...
Pak jsme si několikrát psali a taky jsme si řekli, že se budeme všechno říkat. Ona mě ohledně kluků a já jí ohledně holek. Zde pak nastal problém... a to už se dostávám pomalu k tomu, proč to vlastně všechno sem píšu. Řekla mi, že po rozchodu jí pomáhá, když se třeba jen líbá s jiným klukem, nezávazně. To mě prostě odrovnalo. Místo tisíce pěkných vzpomínek na ty chvíle, co jsme prožili mi před oči přilítly miliony strašných představ, jak se prostě líbá s jiným klukem a časem, jak s ním chodí...jak s ním třeba i spí. Je to zvláštní, mělo by mi to být jedno, ale mě vůbec není. Proč? Tak, jak žárlím teď, jsem ani během našeho vztahu nežárlil... Včera jsem byl s nejlepším kámošem venku a snažil se z toho vymluvit. Nešlo to. V sobě jsem pořád uchovával pocit, že mi strašně chybí a ani jsem neměl pomyšlení na jiné holky, které se kolem po hospodě motaly. Strašně jsem toužil po tom, dát to zase dohromady... Takže ve dvě hodiny v noci, po rozloučení s kámošem jsem šel na místní diskotéku (spíše před ní) a napsal jsem jí, že na ní nedokážu nemyslet a tak podobně (věděl jsem, že tam bude.. říkala mi to..). Vyšla za mnou před diskotéku a většinou mi kladla otázku, proč jí to dělám. Políbila mě.. Nedokázal jsem jí vysvětlit, co se ve mě děje. Chtěl jsem to dát dohromady. Prosil jsem ji... když se mě ptala, jak mi může věřit, nezmohl jsem se na víc než na pouhé "nevím".
A já opravdu nevím... Strašně mě to láká se k ní vrátit, strašně moc. Zároveň se bojím, že kdybych sliboval, tak dělám chybu. Když jsem bez ní, cítím, že je něco špatně a když jsem se včera pokoušel dát vše do pořádku nebo aspoň zjistit, jestli to má cenu, cítil sem, že dělám zase něco špatně, protože nedokážu s jistotou říct, že už by to bylo do konce života. A to je právě to, co ona po mě chce. Kdybych to s ní dal zase do kupy a jednou se něco zase posralo a já to opět ukončil ... nedokázal bych se s tím obrovským pocitem viny podívat ani do zrcadla. Vím, že bych se pak nenáviděl... nechci jí ubližovat. Je to, jakobych nemohl být s ní, ale ani bez ní ...Pořád přemýšlím, co s tím mám dělat. Nikdy jsem toto nezažil a nevím, co s tím pocitem mám dělat. Snažit se to dát do kupy .... má to cenu? Blbé je, že jdeme každý na jinou vysokou školu - do jiného města.
Byla by chyba to dát dohromady? A byla by chyba to dohromady nedat? A co ty děsivé představy, že se biď jen líbá s klukem? Nedokážu s tím být... nedokážu se usmát, dokud mě straší tyto noční můry. Nevím, nevím a zase nevím. Nevědět co dělat je příšerný Jsem mladej a strašně jsem si chtěl užívat života a teď si říkám, že na to stejně nemám. Nemám na to jít a sbalit holku na jednu noc. Nemám na to se jít teď odreagovat ven a pobavit se s holkama... líbat se s nějakou ... vím, že bych to nezvládl, protože pořád v sobě mám nějaký pocit věrnosti, jakože jí musím být věrný Zvláštní Ztrácím půdu pod nohama a nevím, kdy jí zase najdu. Je to teprve týden, ale já to potřebuji nějak ventilovat, nějak potřebuji poradit... dostat to ze sebe ... slyšet i jiné názory (Rozhodnutí je stejně na mě ....já vím )

Kdo dočetl až sem, gratuluju a halvně děkuju...

[Sens]

Čekal jsem, že mi text vyplivne trochu detailnější pohled na to, proč už spolu nejste, ale asi se budu muset spokojit s tímto. To je možná jeden z důvodů, proč tě to pořád takhle drtí i přesto, že jsi o tom mluvil s nejlepším kámošem. Pořád v sobě dusíš spoustu detailů.

Tohle je krize, která prostě musela přijít. Po 2 letech je to normální. S tím, že se již líbala s jinýma se budeš muset nějak vyrovnat a promluvit si s ní o tom, pokud s ní chceš být. Ber to jako daň za tvou zbrklost. Časem se s tím smíříš a nebude tě to žrát. Zajdi si s ní znovu ven, znovu si promluvte, ale tentokrát zkus hledat příčinu problému v kořenech. Je hloupost po 2 letech zahodit tak úžasný vztah => rozumíte si, příliš se nehádáte (protože kdyby ano, tak je těch rozchodů daleko víc), měli jste spolu první sex, žádné podvody, téměř žádné rozchody a spoustu zážitků. Není tohle náhodou téměř dokonalý vztah (když vezmeme v potaz, že dokonalý vztah neexistuje)? Řekl bych že ano.

Pokud to teď vzdáš, budeš toho jednou litovat.

PS: Když hledáš východisko z problému a nemůžeš ho najít, zkus hledat na jiných místech. Každý problém jde vyřešit, jen musíš najít ''uzel'' .

[Buchy]

Ono jde vlastně o můj nějaký vnitřní pocit, který se těžko vysvětluje. JEstli si to bude číct nějaká slečna, tak to nepochopí, kluk možná jo ... Něco mi říká, že bych měl být ještě svobodný a nevázat se naplno s první holkou, kterou jsem potkal... Ten hlas, co mi to našeptává, mluví strašně přesvědčivě. Přijde mi to tak, že se ve mě odehrává válka mezi srdcem a rozumem (s nadsázkou)...
Promin, špatně jsem to napsal. Nelíbala, ale pouze mi říkala, že jí to pomáhá po rozchodu, tak to plánuje ... a mě to odrovnává ...
A děkuji za přečtení... a za odpověď...pomáhá mi to

EDIT: Ještě jsem chtěl, že by bylo hodně těžké, kdybysme každý byli (jakože budem) v jiným městě, až přijde po prázdninách vysoká škola. A to tomu mému přemýšlení a rozmýšlení taky moc nepomáhá :-|

[larry flint]

nevím jestli ti pomůže můj holčíčí příspěvek, ale můj názor je, že tvé rozhodnutí (rozchod) bylo správné.

statistiky mluví v tomhle naprosto jasně, první velká láska prostě nevydrží. A to bez ohledu na to, jak moc spřízněná to byla duše. I kdybys teď v sobě ten našeptávací hlásek umlčel a třeba si dokonce za pár let svou slečnu vzal, nakonec by to dopadlo rozchodem (a možná ještě mnohem horším protože není nic horšího, než začít bouřit s potomky na krku a snubákem na ruce). Nejsi vybouřený a sám cítíš, že to potřebuješ. Čeká tě vysoká škola v jiném městě, to by Váš vztah komplikovalo určitě taky, navíc těch lákadel....

tvůj problém je, že tvoje rozhodnutí bylo čistě racionální. Rozum se rozhodl, že na závazek ještě není připraven. Jenže srdce je pořád ještě zamilované a teď se to v tobě pere. Neboj se, ono srdce se k rozumu nakonec přidá. Mě moje vztahové karamboly naučili, že jenom čistá láska ve vztahu prostě nestačí. rozum a srdce musí být vždycky zajedno, pokud nejsou, je to v háji.

V rámci zachování zdravého rozumu a ozdravné rozchodové terapie ti doporučuji ukončit ten vztah definitivně. v sobě i vůči slečně. Seber se, zkus racionalizovat svoje pocity. Pak buď chlap a jdi ukončit vztah. Řekni slečně, pravý důvod proč jsi vztah ukončil. Bud k ni fér a neprodlužuj zbytečně její trápení a nevzbuzuj marné naděje, že třeba není konec. Ty ses rozešel s ní a teď vyhledáváš kontakt s ní a maluješ vzdušné zámky, jak jednou budete spolu? To je dost kruté, nemyslíš?

a poslední důležitá věc - až slečně důvod rozchodu vysvětlíš, omez počet kontaktů (osobních, písemných, telefonických) s ní na nulu. Prostě ji odřízni. Bude to bolet, ale oběma to pomůže! A kdoví, třeba za pár let navážete tam, kde jste přestali. Ale ani jeden z vás by na to v tuhle chvíli neměl spoléhat

[Buchy]

Za holčičí a jak vidno zkušený pohled moc děkuju. Nesliboval jsem nic, že bych se k ní brzo vrátil a tak podobně. Jen mi ten pocit, že dělám chybu, když jí od sebe odlučuju, nedá ani spát. Možná, že bych opravdu časem zase chtěl bouřit... ale já jsem typ člověka, co jedná podle momentálních pocitů. A můj momentální pocit ve skoro zničené realitě vypadá tak, že stejně jinou holku nechci a ani nesbalím ...a že bych prostě rád zůstal s tou, se kterou jsem dosud byl, protože už jsme byli daleko. A ty neustálé myšlenky, že je pak s někým jiným ... já vím, asi to je divný ... ale ničí mě to
Omezil bych kontakt a zbláznil bych se ... je to těžký Ted si říkám "Ještě že je ta první láska jen jedna" ... a zároveň si říkám, opět podle mojich momentálních pocitů, že bych strašně přál se vybouřit a pak se s ní potkat ... a navázat ... Protože my si opravdu nemáme co vyčítat, my si rozumněli a prostě to klapalo. Qark má na svojich stránkách výborný článek o rozchodech "Jak přežít rozchod" a dost věcí z tama na mě pasuje ... dokonce si i říkám, jak je v tom článku psáno, že vy holky to najednou máte jednodušší ...
I když se snažím to ze sebe nějak dostat, nejde to... Nevím, jak v tomto ohledu být silný a překonat tu touhu to dát dohromady a jak překonat sám sebe a nenapsat, nechtít se vidět a nebo ani neprozvonit...jak ty říkáš - omezit kontakt na nulu ...
Když jsem se rozhodnul pro ten rozchod, říkal jsem si, že to nebude asi ani pro mě med, ale toto jsem nečekal ...
Ještě jednou díky, že sis to přečetla a napsala mi se ...

[Maxx]

zároveň si říkám, opět podle mojich momentálních pocitů, že bych strašně přál se vybouřit a pak se s ní potkat ... a navázat ...

Tak to urob... Zostaň s ňou v kontakte, ale posuň sa ďalej, poznávaj nové baby a možno časom uvidíš. Spravil si dobre, ver mi. Na chlp rovnakú situáciu som riešil ja, bol som s prvou LTR 3 roky, počas ktorých som tiež uvažoval o tom, že to utnem - problémy tam neboli, len ten pocit že chcem aj niečo iné, a keby sme sa poznali o 5 rokov neskôr, bla bla... Utla to ona, čo vo mne vzbudilo rovnaké pocity ako máš teraz ty. Zostali sme v kontakte, s tým že možno raz.
Ale hádaj čo? Spoznal som inú, a za menej než mesiac ma ten pocit, prešiel , hoci stále viem že by to možno fungovalo ďalej, a možno ešte o pár rokov znova bude, nemám ŽIADNE nutkanie ani pocit sklamania.

[Buchy]

Když potkáš jinou holku, říká se, že to vždycky pomůže. Jde ale o to, že já nikdy nebyl balič ani mistr ve společnosti. Zdaleka. vlbec mi nepřijde, že bych si do roka měl najít jinou holku. Možná to je jen nějaký vnitřní pocit ve mně... uvidím časem.

[Bobo]

Nedavno som prezil to iste a mam rovnake pocity. Uz sa pozeram po inych dievcatach, hoci mam stale niekde vzadu naplanovane, ze raz sa zase stretneme a budeme spolu. Co ti mozem poradit je len taky postreh, vdaka ktoremu sme sa my dvaja este mohli dat dokopy a ktory mozno pomoze aj tebe. Naozaj jej teraz nevolaj, nepis, nekontaktuj ju. Viem, ze to bude tazke, ze na nu myslis takmer stale, tak isto ako aj aj. Ale NEIGNORUJ ju. Ked ti napise, zavola, tak samozrejme sa s nou rozpravaj. Bez akychkolvek vycitiek, uplne normalne, akoby sa nic nestalo. Ja som to takto dokazal so svojou byvalou tyzden. Po tyzdni sa sama ozvala, ze je to hrozne so mnou, ze ked nemam doma internet, ze ani ma nemoze kontaktovat. Pokecali sme trochu, ale ja som spravil potom chybu, ze som ju nasledujuci tyzden kontaktoval. Akonahle ti zavola, nekontaktuj ani nadalej. Ked zavola druhy krat, tak je to dobre znamenie, potom uz skus pomaly zacat opatrne pracovat na tom, ze sa date dokopy, teda ak chces. Ak to uz dokopy dat nechces, tak naozaj sa s nou nebav vobec, ono ta to casom prejde.

[Maxx]

Když potkáš jinou holku, říká se, že to vždycky pomůže. Jde ale o to, že já nikdy nebyl balič ani mistr ve společnosti. Zdaleka. vlbec mi nepřijde, že bych si do roka měl najít jinou holku. Možná to je jen nějaký vnitřní pocit ve mně... uvidím časem.

Podstatné je, že s tou inou, sme boli spolu pár krát vonku, a áno, MCčkoval som ju (aj keď "nasilu" . t.j. proste nie preto, že sa mi páčila, ale preto že som si chcel skúsiť kam to viem dotlačiť), a áno, nakoniec sa mi zapáčili jej vlastnosti, a viem si s ňou predstaviť LTR, byť ho s ňou mať nebudem.

To znamená, že proste nepotrebuješ okamžite zbaliť ďalšiu babu, vlastne ja som sa z toho dostal v jeden deň, keď som bol v práci a celý deň som prekecal s jednou babou o 5r. staršou o domňa, čo študovala nejakú filozofiu. Zistil som, že existuje kopa zaujímavých (zaujímavejších? ) báb a tento poznatok mi úplne stačil, nebol na to treba ani žiadny close...

[Buchy]

Bobo: Za tři dny odjíždím s kámošema na chatu, což se taky hodí. Ignorovat bych ji nikdy neignoroval, to ne... ale bude těžký se jí sám neozvat. Píšeš, že to třeba budeme moct dát do kupy, pokud chci - a to je ten otazník ve mně - chci nebo nechci?
Maxx: Kdybych kolem sebe nějaké baby měl, které by se mno utakle mluvili, tak mluvím a mluvím... Jenže co jsem odešel ze střední, nemám vedle sebe žádnou holku, s kterou bych se nějak bavil.

Ještě jsem se chtěl zeptat ...nějaké rady / tipy / triky jak přežít tu chvíli, kdy mi řekne, že už něco málo měla s novým / jiným klukem? Ať už závazně nebo nezávazně. Ať už intimně nebo jen lehce ... už teď vím, že mě to snad zabije ...taky mi přijde, že mi to řekne hned po tom, co se jí něco takového stane / podaří ...  

[qarkina]

souhlasím s příspěvkem larry flint ... vlastně vystihla všechno uplně přesně... udělal jsi správnou věc.. srdce vs. rozum, ale ve vztahu to musí být obojí pohromadě, časem by to zase začalo skřípat... většina znás tohle řešila, první láska je prostě první, zdá se dokonalá, težko se odchází ale prostě to tak bývá.. Jsi chlap, tak se kousni, stůj si za svým rozhodnutím, myslím že stejně podvědomě tušíš že je to tak správné...

a pokud jde oty tvoje žárlivé představy, pleteš si to stím že je to důkaz toho jak moc ji miluješ, možná miluješ, možná ne, to víš jen ty sám, ale většině lidí není příjemné když vědí co dělá jejich bývalý s opačným pohlavím ať už rozchod inicioval kdokoliv, ať poněm ještě dotyčného milují nebo ne, je to prostě taková "majetnická touha", že co bylo jednou naše mělo by být už pořád jenom naše bez ohledu nato jestli oto ještě stojíme nebo ne.. časem se tyhle tvoje pocity ale budou zmenšovat, poznáš, že to prostě k rozchodům patří, možná nikdy nezmizí úplně, ale žárlivost určitě není ukazatelem toho jak moc dotyčného miluješ a ani to neznamená že když tolik žárliš měl by jsi sním být...

a jak správně píšeš jednáš podle momentálních pocitů, jenže kdyby jsi takhle impulzivně jednal ve všem, nejen ve vztahu, víš sám že by to nebylo nejlepší, často je  potřeba poslouchat rozum..

[joei]

mně to trvalo 2 měsíce, než jsem zapomněl, než jsem si dokázal zase užívat života. tohle chce čas....

a tak si z toho vezmi něco do života... aspoň se zase ukázalo, že je holka nejsnadněji k dostání, když je krátce po rozchodu... víš aspoň, na koho cílit:-D

sorry, zlehčuju to, ale čas tenhle problém vyřeší.

[Blesser]

Přerušit kontakt a čas udělá své,poznáš nové lidi. VŠ je na to ideální,to ti pomůže.Nesnaž se zapomenout, to nedokáže nikdo.Čas všechno vyléčí a pak zůstanou jen hezký vzpomínky.Jsme mladý jenom jednou za život, tak at' to za to stojí!!!!

Head up a GL!

[Buchy]

Chtěl bych dodat, že jsme se k sobě nakoenc vrátili a já byl a jsem spokojený - nadmíru. Když si to tak čtu zpětně, veškeré vaše názory byly dobré, jen mi pořád "něco" říkalo, ať to zkusím ...a já zkusili. Spíše společně jsme zkusili. Během té krátké chvíle, co jsme spolu nebyli, jsem si uvědomil, že bez ní to je k nevydržení a nejspíš to byl jen zkrat. Možná jsem pouze hledal nějaký důvod, který ani neexistoval a já se tehdy rozešel z mladistvé hlouposti. Je to docela přesně rok zpátky a za chvíli se blíží "výročí" tří let společného vztahu. Není dne, kdy bych litoval, že jsme se opět vrátili k sobě.
A proč to vlastně píšu? ...Chci jen říct, že ne vždy je vše ztracené a beznadějné, a že unáhlená rozhodnutí společně s podobnýma poblouzněníma hlavy nejsou při takových rozhodnutích vždy ta správná
Děkuji přispěvatelům (i když opožděně) za veškeré názory, myšlenky a postřehy, kterýma do tohoto tématu přispívali...

[Av4]

Nice. Zdovolením uzavřu a připíchnu. Vyřešených věcí tady moc není.