Jak ustát krizi ve vztahu?

[bender]

Říká se, že první velká krize ve vztahu přichází po 3, 5ti letech. Ta moje přišla po šesti. S přítelkyní ( "K") jsme si byli čím dál tím vzdálenější, oba jsme měli spoustu práce, nebydleli jsme spolu. Já to ještě trochu zhoršil tím, že jsem začal stavět byt a místo aby nás plány na společné bydlení spojily, tak nás spíše ještě rozdělily. V této době, kdy to moc neklapalo jsem se zamiloval do někoho jiného ("Z"). Nešlo jen o letmé vzplanutí a fyzickou přitažlivost, nestalo se to ze dne na den. Přítelkyni jsem byl pořád věrný, ale s tou druhou jsem čím dál tím víc mluvil (po icq) a zjišťoval, že to jak žju teď je něco co nechci. Chtěl jsem někoho, kdo se mnou bude častěji než 1x za 14 dní. Nejsem stařec, ale chtěl jsem žít společně, žehlit prádlo, cestovat, plánovat děti a tak...  Stalo se něco, co je poměrně těžko uvěřitelné. V jeden okamžik jsem je miloval obě dvě. Věřte, že to je něco, co bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli    Zamilovaný jsem byl do té nové a to až po uši, ale zároveň jsem pořád miloval tu stávající. Nějak se mi do hlavy zapsala jako někdo, vedle koho zastárnu, chtěl jsem se vedle těch krásných očí a rozespalého výrazu prostě probouzet pořád (naivní představa, ale co už...    ). Zamilovanost vyhrála. Chtěl jsem ten nový vztah prostě risknout a hlavně už jsem nezvládal ten stres. S tou novou jsem nespal, jednoduše proto, že i když nejsem svatý, tak tohle prostě nedělám. Zároveň jsem ale neměl nic ani se svojí stávající, protože to jednoduše nešlo. Poté co jsem se rozhodnul jsem se sešel s "K" a řekl jí jak to je, ale zároveň jsem udělal pořádnou botu, za kterou se stydím. Řekl jsem jí, že se nerozejdeme, ale že si dáme jen pauzu, protože to nemám srovnané v hlavě. Byla zklamaná, ale vzala to. Snažil jsem jí ukázat, že jsem tu pořád pro ni. Společný kamarád mi ale ukázal, jaká je to naprostá hloupost a že když to budu dělat dál, tak se "K" tím "rozchodem" bude trápit pořád. Po měsíci - a to na její narozeniny (!!!) jsem se s ní už rozešel úplně. Stejně jsem jí ale pořád nedokázal říct, že ji nemiluju, protože to nebyla pravda. Poslední, co mi říkala bylo, že na mě počká, ať už to bude trvat jakkoliv dlouho. Ja začal žít naplno novým vztahem. Novou přítelkyni jsem představil přátelům, doma, dokonce i prarodičům. Jenže nic není tak horké jak se uvaří. Pořád jsem myslel na "K" a na to jak jí je. Snažil jsem se o ní dozvědět všechno co jen šlo, ale tak aby o tom nevěděla. Věděl jsem, jak se trápí, věděl jsem, že hledá někoho jiného, jak jen to jde, věděl jsem, že je hrozně sama. Po dvou měsících se jí povedlo někoho najít a zdá se, že je to fajn kluk. Původně jsem měl strach, že to je jen záplata, ale to bylo dáno hlavně tím, že si o sobě moc myslím    Když to zkrátím, je to už skoro rok od popisované krize a já si to v hlavě dokázal srovnat až teď (to by byla pěkně dlouhá pauza ). "Z" je super holka, to co mě s ní čekalo vypadalo nádherně, ale zamilovanost odezněla a já jsem si uvědomil, že to co mě s ní čekalo chci prožít s "K", kterou jsem nikdy úplně nepustil z hlavy. Došlo mi to, když jsem "Z" řekl, že ji nemiluju. To jsem přeci jen s "K" nezvládl...
Žárlím na toho nového kluka, kterého si "K" našla, ale zároveň jsem rád, že je konečně zase šťastná. Poprvé po sedmi letech jsem sám a myslím, že ještě nějakou dobu budu. Není nic tak smutného jako když opakovaně rozplakáváte někoho kdo vás miluje.

Otázka, která mě pořád pálí - jak vyřešit tu situaci? Co když naráz milujete dvě osoby (ano, stává se to). Risknout nový vztah, nebo počkat až to přejde - jestli? Vztah manželka-milenka je něco co zavrhuju... Nebo je nejlepší varianta rozejít se rovnou se všemi? Nebo být se všemi? A co na to Jan Tleskač?

P.S.  Nelituji toho, co jsem udělal, všechny zúčastněné to svým způsobem posunulo dál (já nejdřív 10kg zhubnul a teď zase přibral ), jen ten způsob měl být jiný...
P.P.S. Příspěvek je trochu delší - pochopte - svátky, samota, splín...

[Aldamir]

Ooops, tak to je opravdu skoro dojemnej příběh, neměl sem daleko k slzám (a teď to nemyslim ironicky)...

K tvejm otákám - rozejít se se všemi je blbost, protože nejvíc na tom ztratíš ty sám, i když ani opačná situace není nejspíš zrovna dvakrát příjemná. Logika říká, že pokud starý vztah vyprchá a už si navzájem nemáte co víc dát, tak je nasnadě to ukončit a zkusit vztah nový. Podle mě si ale udělal ne jednu, ale dvě boty. S "K" ses měl sejít PŘEDTIM, než si se rozhodl, neříkat jí, že máš někoho jinýho a nejdřív se pokusit oživit stávající vztah. Vyříkat si věci na rovinu. Možná by to dopadlo stejně, možná byste to pekonali a byli spolu pořád... Druhou chybu si uvědomuješ i ty sám - promiŇ neuraž se, ale "dávání si pauzy" je podle mě naprostá hovadina, neuznávám to a pokud to navrhne chlap, je to ukázka jeho slabosti, jako by si nechával pooevřený zadní vrátka, kdyby mu náhodou to nový nevyšlo, tak aby se měl kam vrátit. A tohle chování si žádná holka nezaslouží... Prostě buď ji miluješ a chceš bejt s ní, nebo už to nejde a potom se s ní rozejdi rovnou, definitivně...

Myslim, že problém "dávání si pauzy" by si zasloužil vlastní topic...

Upraveno - odstraněna zbytečná citace předchozího příspěvku. viz. pravidla
Qark

[dextera]

Otázka, která mě pořád pálí - jak vyřešit tu situaci? Co když naráz milujete dvě osoby (ano, stává se to). Risknout nový vztah, nebo počkat až to přejde - jestli? Vztah manželka-milenka je něco co zavrhuju... Nebo je nejlepší varianta rozejít se rovnou se všemi? Nebo být se všemi? A co na to Jan Tleskač?

Rozejít se rovnou se všemi je čin, kterého žádný chlap není schopen, je to na ně příliš altruistické  ...být se všemi už odpovídá přeci jen více uvažování chlapů, blokuje tím však oboum  (třem, čtyřem atd.) zůčastněným slečnám najít si někoho jiného....Osobně si myslím, že možná je možné milovat dvě osoby, ale bude tam kvalitativní rozdíl....zatímco stávající "K" ti nabízela jistotu, ale zřejmě pro tebe, již "vyčichlý" vztah...v té nové známosti jsi viděl dobrodružství, nejistotu, "červstvý vítr"...tedy něco, co je mnohem vzrušující než stereotyp všedních dnů dlouhodobého vztahu....Takže řešení? ....pro každého se to bude lišit....otázku, kterou by jsi si měl klást je spíše  to, co ve vztahu hledáš....jestli je to jistota, to, že se můžeš na druhého spolehnout,(což jde v dlouhodobém vztahu ,bohužel, ruku v ruce se stereotypem), nebo zda k tomu, aby jsi byl ve vztahu šťastný, potřebuješ pocit zamilovanosti a něčeho nového...podle toho bych se rozhodovala....to rozhodnutí by však mělo být, pokud jsou v tom city,  radikální, hned!

[bender]

Nestavěl bych otázku tak jako ty. Jistota se podle mě nerovná stereotyp. Možná je to velká výjimka, ale moji prarodiče mají už přes 50 let vztah, ve kterém se jeden na druhého může spolehnout a přitom bych rozhodně nenazval jejich vztah stereotypním. Asi to bude jejich povahami. Dědeček začal po 60tce místo důchodu podnikat a babička po 70tce začala cvičit jogu   Nese to sebou ale velkou míru tolerance a pochopení a to je možná to co mě chybělo a to na čem by to mělo být postavené především. Tohle forum jsem pojmenoval  "Jak ustát krizi ve vztahu". Myslím, že bez toho aby tam byla oboustranná snaha to nejde nikdy a já ji jednoduše neměl...
P.S. Když už jsme u těch vztahů, krizí a rozchodů, tak všem doporučuji film "Na dotek", jako ostatně všechno, co režíroval Mike Nichols

[dextera]

P.S. Když už jsme u těch vztahů, krizí a rozchodů, tak všem doporučuji film "Na dotek", jako ostatně všechno, co režíroval Mike Nichols

Hmm, tak stačilo se podívat, o čem tem film je a už teď vím, že se na něj nikdy nepodívám  Zhroutily by se mi moje iluze o lidech.... taky začínám mít pocit, že spousta lidí bere nevěru jako něco naprosto běžného za co ani nijak zvlášť nemusí cítit vinu, vždyť je to přece normální    Vím, že to tu bylo odjakživa, že se říká, že lidi nejsou stavění na monogamní svazky a že s tím v podstatě přišlo období romantismu (velká láska až navěky, bla, bla, bla)... ...na to teda taky moc nevěřím...ale co  moc nechápu jsou lidi, kteří jsou dlouhodobě ve vztahu a najdou si milenku/milence a tomu podváděnýmu se to ani neuráčí říct, aby si mohl vybrat, zda chce v takovým vztahu zůstat. A na druhou stranu nechápu ani ty, co o vedlejším poměru svého protějšku vědí a přesto s ním zůstávají - kam se poděla nějaká hrdost?  ....takže mi neberte iluzi o lidech, věřím, že všichni takoví nejsou, jak se mě okolí, filmy, známí i neznámí snaží přesvědčit......

[Augi]

dextero, nezoufej, já to vidím stejně jako Ty

[barbarela.trust]

Tak hlavě si myslím , že bender si přišel pro radu , ne pro přednášku o morálce .

A ty miluješ obě dvě ? Napsal jsi , že jedné jsi řekl , že ji nemiluješ .

[dextera]

Tak hlavě si myslím , že bender si přišel pro radu , ne pro přednášku o morálce .

Napsala jsem, že to nechápu...nikomu svůj názor nevnucuju, jako např. ty   

[Lasendou]

Myslím že na otázku topicu, už odpověď dávno znáš. Získal jsi ji prožitou zkušeností, i když to byla velmi drahá zkušenost. Jednou se ti ještě bude hodit.
Podělíš se s námi o odpověď?

Souhlasím s tím, že je velmi smutné pokud rozpláčeš někoho kdo tě miluje a na kom ti navíc záleží.
Nech splín, splínem. Mám takové zkušenosti, že když po něčem toužíš, tak tomu musíš věřit a ten pán nahoře ti dá ještě jednu šanci.

p.s. já když mám splín tak se kouknu na citát co má dextera pod čarou, ten mi vždy rozežene chmury.

[MartinKapusta]

dej tomu čas, do niceho se nenut, srovnej si veci v hlave.. na ty holky, se kteryma jsi to ukoncil se snaz zapomenout,.. kdyz to slepite, tak uz to stejne nebude  jako driv