Střep v ráně

Ahoj všichni

V úvodu bych chtěl říct, že toto píšu v naprosté klidnosti, vyrovnanosti ale se "střepem" pod kůží.
Nedokážu to ani nazvat "chozením" , ale to co jsem zažil bylo něco jako nadšení z realizace mých představ a možných nadějí do budoucna.
Teď vím, že to byla blbost, cítím se silnější, poučenější, ale již nikdy nebudu stejný. Držim v sobě ten střep a asi si ho ještě dlouho ponesu...

Přibližně před dvěmi měsícem sem byl vozenej za nos jednou holkou, která naprosto nevěděla, co od kluků chce. Chtěla mě do svého arzenálu kluků, se kterýma chodí na schůzky a maximálně jim za večer dovolí pár polibků nebo se nechá ochotně vodit za ruku. Ti lepší jí možná i opíchali, ale to mě nějak nezajímá.
Když sem zkrátka viděl, že si našla jinýho, konečně sem mohl začít odznova a probudit se ze svého hopeless tažení. Vyrazil sem si zase zahrát jako dříve- kluby, streety a nebo jenom rozvíjet své schopnosti v jiných oblastech. V tuhle chvíli to bylo docela super, byl sem hrozně nakopnutej najít tu holku, se kterou strávim svůj čas, budu jí ochraňovat a samozřejmě i sexuálně uspokojovat.

Dříve jsem poznal docela sympatickou holku, kamarádku Abruzziho, mého super kámoše. V té době jsem neměl žádné plány, jenom jsem jí bral jako normální holku, se kterou se možná ještě někdy uvidim. Hlavně jsem chtěl pomoct Abruzzimu, protože ten o ní měl zájem...
Viděli jsme se ještě na jedný kalbě, kde jsme si jenom zatrsali a jelikož měla přítele a já byl čerstvě po rozchodu, nic jsem si neplánoval...

Byl sem na své dráze k silnému návratu, když jsem konečně uzavřel kapitolu s tou bitches, o který jsem psal o pár odstavců výš. Ani nevim jak jsem se k tomu dostal, ale napadlo mě zkusit vytáhnout na rande tu holku, kterou jsem poznal v minulosti na té kalbě a jelikož odmítla Abruzziho, byl sem odhodlaný tak trochu se “pomstít” nebo to aspoň vyzkoušet, jestli mě taktéž odkopne. Nebylo moc možností, jak se k ní dostat.
I přes nechuť jsem zvolil Face a věděl jsem, že mě do druhé zprávy odmítne, ne-li první. Promyslel sem zprávu a poté odeslal. Chtěl jsem ji vytáhnout ven ihned, ale jelikož není z Prahy a ještě k tomu měla maturitu, nešlo to (aspoň to tvrdila). Byl sem odhodlanej a to odhlodlání mě pohánělo kupředu. Najednou se to všechno ohromně rozjelo. Ona začla být hrozně zvědavá a jak jsem se i bavil s Abruzzim, vypadala šťastně. To však není podstatné. Najednou byl další týden pryč a už mi tato dívka psala sms.... Nemusim popisovat, oba dva jsme se na sebe hrozně těšili. A já jsem si zpočítal všechna fakta až na jedno, který se mi stalo osudovým...přitom tak banální!

Věděl sem, že smsky a takováhle komunikace směřuje k nezdaru, ale byl sem opilej vidinou “budoucnosti”. Vyvíjela iniciativ byla vyděšená, když jsem nepsal a byl zaneprázdněný. Musel jsem počkat do konce sva'ťáku a než udělá maturu. Jasný, chtěl sem to quitnout, ale už jsem byl na půl cestě do pekel. Ačkoliv jsem byl s jinýma holkama, věděl jsem, že jsem v takovém malém krátkodobém vztahu. Udělala maturu a jen co se mi pochlubila, cítil sem, že něco není v pohodě. Můj vlastní postoj se změnil. Z toho samce, který chtěl tu holku vytáhnout ven, max. sex začal být někdo jiný. Nebyl sem zamilovanej, ale cítil sem, že se blíží něco špatného...
Hrozně mě chtěla na pařbě, kde měla svoji poslední party. Neodbytností sem jí navrhoval setkání ještě předem, ale opět excusla. Už sem měl jenom dvě možnosti: jít na kalbu a hrát real game a nebo vykašlat se na to, nikdy jí už nevidět, nic nezkusit apod.

Opravdu sem se přemáhal, zda na tuto pařbu jít či ne. Vím, jak se tam točí alkohol a co to s holkama dělá. Pálila mě intuice, abych tam nechodil, ale musel sem.

Blížim se ke klubu a opět dostávám sms, jestli už jsem dorazil. Zase se ve mě probudil otazník (je to opravdu šance?).
Vcházim do klubu a blížim se k holce, která mě má údajně spasit. Vrháme se do náručí, vidim tu sexy holku přímo před sebou a cítim, že jsem tím “vyvoleným” kdo jí má mít apod. Beru jí za ruku a vedu si jí pryč z hluku, ven. Bavíme se, flirutjeme dotýkáme se, hraju si s její čelenkou. Vše super, avšak mám z toho klubu nelibé pocity, vím kolik lidí tam s ní je. Měl sem s ní asi být venku dýl, avšak vzal sem jí opět do klubu a na parket (jedna z největších blbostí, ale nechme pickup stranou).
Tančíme, osahávám jí. Ale už je tu kazišuk, seznamuju se a po chvíli, kdy stojí hudba za nic jdeme stranou. Po pauze opět míříme na parket, chci jí mí pro sebe, ale nevědomě sem řekl, ať mě seznámí s jejími přáteli (pěkná blbost). Takže sem byl mezi dvěmi kluky. Sranda byla, ale připadal sem si jako třetí kolo. Po chvilce mého slabého dirty dancingu s ní, jsem odešel s tím, že se hned vrátim.
Cítil sem, že ona ode mě něco očekává, ale co to bylo se už nedovím. Moje chvíle se protáhla na 30 minut. Ale byli tam i mí přátelé a dělat křena a třetího blbce bylo pod mojí úroveň. Cítil sem, že začínám být ovládanej tou holkou a ne ona mnou.
Vrátil sem se a hned sem si to šinul za ní, avšak tady sem couvnoul, když byla s přáteli. Nevim proč? Proč ten strach? Totální hloupost, prostě sem měl koule v lihu, raději sem si dal něco na baru.

Po delší časové odmlce, jsem vyrazil s Abruzzim oslovit nějaké holky na parketě. On izoloval a já tam byl s nějakou blonďatou frndou. Byla to hloupost, vím to. Ale už to bylo jedno. Rozhlížim se po parketě a hledám tu holku, pro kterou tu jsem. Asi jsem u toho měl být, abych se poučil...
Vidim nějakého týpka, který s ní tančí. V pohodě. Já mám taky holku, je to 1:1. Po chvíli vidim, jak ty doteky začínají být pokročilejší a pokročilejší...a stalo se to, o čem se nejméně dopředu uvažoval aneb. špatně zpočítaná fakta. Začli se vykusovat.. Byl sem rozhodlej, pomstít svojí hrdost a tak sem si tu bloncku izoloval na bar a tvrdými directy jsem si chtěl uštědřit ránu na duši. Ale nešlo to. Byl sem opařenej.

Jen co se Abruzzi ukázal, jsem to už balil. Moje hrdost dostala šlehanec bičem, jaký jsem jaktěživ nezažil. Chtěl sem vypadnout z klubu co nejdříve, nejlépe se s ní ani nepotkat...ale to by nebylo ono, že? Potkávám jí, boreček úsměv na rtech, já ho ignoruju, ať si jde. Ona se zastavuje a koukáme na sebe. Loučíme se a ještě se díváme do očí asi 3 minuty v kuse. Nemáme si co říct. Vidim ten její vítězoslavný pohled a lehké pohrdání. Takový boost ega jsem nezažil. Já, nadrženej chlap ani ten direct nebo polibek na rozlučku sem nedokázal ze sebe vylomit. Jako by mě něco drželo, ano moje hrdost. “Můžem se ještě nekdy vidět. - Uvidíme” odpovídá. Vím, že již nikdy.
Jdu domu s pocitem ubodání tisíci noži a vztekem, který mi obepínal hrdlo, jako lano před popravou. Zkrachla mi moje investice, to všechno co jsem vybudoval, bylo rázem pryč, přitom šlo o takovou samozřejmost. Na jiného “vetřelce” by čekal každý. Nemrzelo mě ani to, že byla s jinym chlapem, jako to, že během hoďky pohřbila vše a za vše si mohu jenom já sám. Vím to. Otázkou je, jestli mi to udělala na truc, jestli mě viděla s nějakou jinou holkou a nebo jednoduše nechala se sbalit.
Další den jsem nechtěl, ale hecl sem se prozkoumat “terén”. Napsal sem jí a cítil sem jak je na koni, sebevědomí vzhůru, šuk byl dokonán. Dostali jsme se i k tomu večeru a neustále mi chodily zprávy, jak tí to mrzí a lituje toho, co udělala. “Nechtěla sem, aby to takhle dopadlo” Chtěla a moc dobře.
Zmínil sem se, že nemůžeme být spolu ačkoliv bych rád. Chtěl sem se na ní vykašlat, ale zahodit to všechno, pro co jsem bojoval, jen tak nešlo. Nechtěl sem odejít jako poražený, chtěl sem vědět, co jí k tomuhle kroku přinutilo. Cítil sem, že to bylo natruc, proč by si se mnou jinak psala a omlouvala se? Nebyl sem hajzl, jenom sem se zmínil, že se mě to dotklo, když sem jí viděl s tim klukem.

Od teď začlo to pravé peklo. Vymlátit jí z hlavy nešlo. Byl sem omráčenej vizí a představama, že si tuhle rybku ulovím sám. Nebyli v tom city, jenom sympatie. Trochu jsme flirotvali ale věděl, že to je už pryč..ať to zní pro vás chlapi jakkoliv, ona mě opravdu dostala do kolen. Za hodnou tváří a holkou o které by nikdo neřekl takové věci, je normální (promiňte mi to slovo) kurvička, která prostě chce napíchnout, aby byla spokojená.
Po pár dnech “ničeho” mi popřála k svátku a trochu sem se s ní vrátil v čase. Vytáhl sem jí z toho večera zpátky tam, kde jsme spolu byli, do těch vzpomínek a poté jsme již spolu mluvili po telefonu. Nedokázal sem mluvit o tom večeru, nechodil sem s ní, tak co mi do toho bylo? Prostě sem chtěl hrát přes emoce a ne logikou, jak to dělá každej. Cítil sem, že by mě chtěla vidět, ale něco jí drží zpět. Hovor skončil, “Rád sem tě poznal” a jak jsem si uvědomil o pár dní později, choval sem se jako naprostej kretén. Přiznávám. Ignorovala mě a až když sem jí za pár dní napsal, zmínila se, že se po tom hovoru diví, že se s ní ještě bavím, že sem se choval zle. Mě to připadalo v poho, ale nebylo samozřejmě. Omluvil jsem se a ona mě. Spor jsem sice uklidnil, ale ten střep se zaryl ještě hloubš. Vymazal sem zprávy, číslo vše.

Ještě sem zkusil marný pokus vytáhnout jí tuhle sobotu na akci, kam jsme chtěli vyrazit. Odmítla, jak jsem očekával. Byla sice v pohodě, ale ztratila pro mě jakoukoliv hodnotu, jako já pro ní.

Proč o tom píšu, když přitom o nic v zásadě nešlo? Šlo o hodně. Zabilo to moje vize a představa o létě plném sexu a hodný holky po boku, zmizela. Včera jsem byl s další holkou ven, líbali jsme se byl sem naprosto jako znovuzrozený. Ale jak padla řeč, že hledá vztah, couvl sem. Nešlo to.
I když mě lákala do svého bytu, odmítl sem. Tady už se objevila moje limitace => sex=vztah. Ale to už odbočuju.....

Prostě stal se ze mě naprosto jiný člověk, ta holka udusila moje sympatie a vše pro co vlastně hraju.
Ta holka do mě zasela vir. Nemám fixaci na ní jsem jí nikdy neměl. Probudil jsem se.
Vidim ty holky všechny najednou jinak, nevěřim na šťastný do konce života a na kecy o lásce.

Co se mnou a touhle holkou bude nikdo neví. Já myslím, že už nic. Oba jsme to pos*ali.
Je to moje vina, kdybych byl rychlejší, mohlo to být jinde. Ale kdo ví, třeba to byla zkouška.
Jsem silnější, možná i rozumnější, ale taky už odrazený od jakýchkoliv pletek s city. Nejde to.
Holky miluju, ale do citů už nejdu.

Děkuju za přečtení, rád bych přivítal vaše názory.

-B