trable s bývalkou

[petr_h]

Ahoj,
před osmi měsíci jsme se rozešli s přítelkyní po šesti letech. Oba jsme byli svoje první lásky a po rozchodu jsme si zanedlouho oba našli nové partnery. Já jsem teď čerstvě po rozchodu, ale po pravdě, nikdy jsem nepřestal myslet na tu moji první. Máme spoustu společných přátel, takže vím, že se pořád na mě ptá a když se s ní vidím, tak si dokážeme povídat celé hodiny, jenže pak jsem z toho celej špatnej, že už spolu nejsme. Rozešla se se mnou, protože mi byla nevěrná a vytvořila si ke mně blok a užíral jí pocit viny, protože jsem něco tušil a podle toho jsem se choval. Její láska ke mně postupně vyprchala.
Nedávno jsme si psali, a napsala, že jsem skvělej kluk, že mi věří ze všech nejvíc atd... Pár dní později mě její kamarádky začaly bombardovat otázkama, jestli bych se k ní vrátil. Já jim pokaždé řekl, že ne a proč se mě nezeptá ona sama. Že si prý nikdy neodpustí, co mi provedla a že se u nás doma nemůže ani ukázat (brala mojí mamku jako vlastní). Rád bych jí ale napsal, jestli by si před Vánocema nešla někam sednout na pokec. Kdysi jsem jí psal, jestli by nešla ven, ale vymluvila se a já si pak připadal, jako že dolejzám. Kdyby měla zájem, tak by napsala sama. Navíc teď má přítele. Myslíte, že je nějaká šance, že by se ke mně chtěla vrátit? Evidentně mě má pořád ráda, ale nevím, na čem jsem.
Asi si říkáte, že jsem cvok, že za těch třičtvrtě roku jsem ji už měl vypustit z hlavy. Vrtá mi ale hlavou, proč mi psala všechny ty věci a ty řeči o návratu. Je jí 25, takže už by mohla vědět, co chce. Navíc to byla holka, se kterou jsem si rozuměl snad ve všem, což se o té druhé říct nedalo.
Díky za odpovědi. Petr

[joei]

Prostě to zkus. Nevím, co od nás chceš slyšet... leda by se ti do toho nechtělo a tak ti můžu napsat, že lidi se mění, pokud chtějí a třeba se ona změnila a třeba taky ne.
Jen jí chybí ta jistota, kterou měla u tebe, to že jsi jí rozuměl, věděl, co ona chtěla a nemá dost trpělivosti, aby to budovala s někým jiným. Chce si to usnadnit, cítit se zase chvíli jako doma... a pak ti udělá to samé.

[petr_h]

joei: Asi máš pravdu. Byl jsem už celkem v pohodě, ale jakmile mi začala psát a kamarádky mi dávaly naděje na návrat, tak v tom zase lítám a nemám sílu jí napsat, aby mi nepsala. Má teď novýho kluka a je zamilovaná, takže by jakákoliv iniciativa stejně asi byla k ničemu. I tak dík za odpověď a přeju všem hezký svátky.
Petr

[Aleš]

Víš, co je náš mužský paradox? Že za vším hledáme příležitost a zájem ženy o nás, muže.

Myslím si, že má pouze výčitky, ze způsobu rozchodu, při vzpomínce na společně strávený čas. Má tě ráda, ale jako kamaráda. Je otázka, jak jsi na tom ty a jak ses vypořádal s vaším rozchodem a jaký pořádek v duši sis udělal. Pokud ti nevadí mít ji za kamarádku, tak ji klidně měj, protože se dobře znáte a víte, jaký kdo je.
Já osobně bych to s ní utnul úplně, pokud to jde, dokud se víc nezaintersuješ, protože naděje je živená jako kaktus. Čím méně dostává, tím víc roste.

Nikdo ti neřekne, jak na tom u ní jsi, záleží, co ty chceš a co ti umožní.