0254 - o sobe

ad psychiatr - nevim jestli clovek jen tak sam muze jit k psychiatrovi, nicmene k psychologovi chodim - coz je ale zase vec typu: "neni to na me skoda penez a casu? protze si nemyslim ze to k necemu muze byt"

ad "nechci"
ani nechci jit na vojnu, pit jako otec, jet na eramuzs, sedavat na lavicce v parku,  atd. atd.
protoze neverim ze by to nekam vedlo
chci se zmenit, napravit, a chci byt dobry plnohodnotny clovek, ale neverim tomu ze to zvladnu jakoukoli cestou kterou sem si zatim predstavil nebo ktera mi byla porazena.

Kdyz rikate ze to neni o schopnostech ale o vuli - tak dobre treba je - ale potom to funguje takhle:
nemam dost silnou vuli (ale tu taky jen tak nekde nevezmu). Predpokladejme ze bych se uz treba prez svuj strach, lenost, nejsitotu a nerozhodnost rozhodl ze se prekonam a udelam neco za co bych na sebe mohl byt hrdy (tzn. dostal se do nejake stresove situace kterou bych musel resit), tak i kdyz bych tu vuli treba pro ten okamzik rozhodnuti mel a myslel si ze mi vydrzi tak by diky tomu ze neni dost silna v te krizove situaci proste selhala, tlak a vnitrni pud by prevazil a moje vule by byla zlomena a ja bych se vzdal, otocil a utikal pric - (tak to casto probiha kdyz jdu treba nekam do spolecnosti).

Clovek neni vylozene zvire, ale ani neco kvalitativne jineho - pokud se v nem vypracuje pavlovovsky reflex bat se spolecnosti, zavislost na necem nebo kde co podobneho, tak funguje i prez jeho racionalni mysleni - stejne jako zvire bude utikat pred ohnem. Nejaka predchozi vule, racionalni plan na sebenapravu pozbyvaji smysl v okamziku kdy podvedomy strach/odpor/reflex prevazi nad myslenim protze clovek pak premyslet racionalne prestane. Zavislost na drogach se taky skoro nikdy nevyleci jen tak z vule prestat. Muj strach ze nebezpeci spoleceskeho opovrzeni a ze zodpovednosti je podobneho charakteru.

Ja umim ovladat pouze sve racionalni uvazovani (nebo ani to ne - ono ovlada me - co si mozek uvedomi / vymysli tomu pak verim), v zadnem pripade pak nejakou vuli, city, reflexy a podobne.

Tady je hlavně vidět, že lidi, co se 0254 snaží radit, tomu vůbec nerozumí, protože tohle jsou rady, který vidíte všude a nikdy nic nezmění... (jemu nepomůže, když mu budete říkat, jak je neschopnej a ubohej, opravdu tohle mu říkat nemusíte, protože si to i tak myslí, přestože to neni pravda)

Takže jelikož jsem taky dřív procházel těžkýma depresema a na sebevraždu jsem myslel pořád, tak vim uplně přesně čim prochází a to hlavní, co si musí všichni uvědomit, je, že když jste v těchhle stavech, tak vám může kdokoliv říkat cokoliv, ale stejně věříte jen tomu, co si říkáte vy, ani nevíte proč, ale prostě věříte nejvíc svejm myšlenkám a názorům a ty ostatní vás zajímají minimálně nebo vůbec... Chcete, aby to byla pravda, to, co vám říkají ostatní, když se vám snaží pomoct, ale nevěříte tomu a nejde tomu prostě věřit, přestože si to přejete...

0254: ted pro tebe: zkus antidepresiva... všechny, až na Třezalku, jsou na předpis, jestli máš možnost nechat si je napsat od toho psychologa nebo od někoho, tak ať ti nějaký napíše (nejspíš ti napíše Neurol, ten funguje), ale Třezalka je přírodní a funguje taky a můžeš si jí koupit sám v lékárně (cena je něco kolem 160,- / 90 tablet) a kup si i třezalkovej čaj a občas si ho udělej.... Vyřeší to jeden tvůj problém a tim jsou deprese (ono to fakt funguje hned! taky mě to překvapilo, neni to škoda "času a peněz" protože to opravdu funguje, poznáš to), ale nečekej víc... tj to, že nebudeš mít deprese, nevyřeší problémy, kvůli kterym je máš, ale je to základ... když nebudeš mít depresi, budeš schopen víc fungovat jako normální člověk a budeš se moci naplno věnovat ostatním věcem, to mluvim z vlastních zkušeností!... navíc, když nebudeš mít deprese, tak tě to trošku i přinutí začít něco dělat, protože deprese funguje vlastně jako určitý zvrhlý "řešení" problémů (prostě "máš problém? utop ho v depce") a když deprese nebudeš mít (a to opravdu nebudeš, protože to FAKT FUNGUJE!), tak už pro ty problémy nebudeš mít tohle rádoby řešení a tim pádem se zkrátka začneš (ať budeš chtít nebo ne) měnit... u mě to přesně takhle fungovalo...

další rada: nebuď sám!! nikdy! buď s lidma i kdyby jsi tam měl celou dobu mlčet... nebo si kup aspoň zvíře, i to trochu pomáhá, protože máš ten pocit života blízko sebe, což potřebuješ... (jestli už zvíře máš, tak si zkus ten život víc uvědomovat)

Uvědom si, že TY jsi nejdůležitější! Celej svět se točí jen kolem TEBE! Ty lidi, co vidíš všude venku na ulicích... to je jenom komparz... měj kontrolu nad tim vším... nad tím, co děláš, co říkáš, jakej jsi, i co se děje kolem tebe, protože nikdo jinej to neovládá, jenom ty!! JSI dobrý! a já ti fandim! jsou tu lidi, který zajímáš a kterým na tobě záleží, i když ti třeba přijde, že to dávají málo najevo... jsou tu lidi, který budeš zajímat, až jim ukážeš, jakej jsi! protože ve skutečnosti jsi jinej, protože chceš bejt jinej, jsi lepší, protože chceš bejt lepší a to přece ovládáš jen ty, nikdo jinej...

podle tebe no... :///

ale s tema antidepresivama - me nepripada ze bych mel depku nejak nemistne casto - jako sice je to tak ob den - ale je to vzdy nejake nastvani / znechuceni ze sebe a tak podminene necim konkretnim - prijde mi to jako proste spravna a spravedliva depka
Právě že žádná neni spravedlivá, musíš si uvědomit, že správné a normální je jí nemít... jinak obden je docela často, tak jsem to měl taky, později i každý den a vždycky večer jsem v depce usínal... ty antidepresiva fungujou a zrovna tu Třezalku můžu doporučit... neni žádný problém brát to 2x denně (klidně i 1x, ať ti to balení vydrží dýl, protože to funguje i po jedný tabletě, nebo mě to aspoň tak přišlo) a budeš se najednou divit, jak je zvláštní, že jdeš normálně spát a nemáš depresi... a je to lepší pocit, věř mi... jinak já si taky myslel, že to, co mam, neni diagnotizovatelna deprese, ale byla a dost silná... přečti si příznaky na http://www.deprese.com/deprese.php?&content=2 (já osobně jsem trpěl všema až na nezájem o sexualní život , je možný, že jsi na tom líp)...

protze ja si vetsinou rikam "ted by bylo spravne mit poradnou depku" a jeste ju schavlne v podstate vedomne prizivuju
Člověče to je fakt divný vidět někoho, kdo to má uplně stejně přesně tohle jsem dělal taky... jakoby jsem si tu depresi vědomě připouštěl, nebránil jsem se jí ani trochu

kdyz me nekdo nekam pozve - jit tam, nebo se vymluvit (protoze kdyz nekam jdu tak mam pak depku z toho jak sem se tam hrozne choval) - takze ty myslis ze to stoji i za to mit depku a presvedcit dalsi lidi o tom jaky sem hrozny clovek
Musim to znova opakovat: TY určuješ, jakej budeš, a už samotnej fakt, že nechceš bejt hroznej člověk, znamená, že nejsi hroznej člověk!!

Jinak s tim ze jsou lidi kterym na me zalezi - prave ze prekvapive docela i jsou, ale ubivaji - a ja se prave bojim toho ze nezastavitelne vychazi na jevo jak sem vadny a beznadejny ze do me nema smysl zadny zajem investovat
Musíš lidem dovolit, aby ti pomohli. Nebránit se tomu... já jsem dlouho měl kolem sebe lidi, kteří o mých stavech věděli a chtěli mi pomoct a já jsem je neustále odbíjel s tim, že to nemá cenu, že jsem beznadějnej a tu pomoc jsem skoro ignoroval a neustále jsem jim vyvracel všechno pozitivní, co o mě říkali s tim, že to neni pravda... ale ona to skutečně byla pravda, jen jsem si to nepřipouštěl... nepřipouštěl jsem si, že jsem v něčem dobrej, že jsem lepší než ostatní, ale opravdu jsem byl dobrej a lepší!... s timhle přístupem, co jsem měl, jsem taky pár lidí od sebe odehnal, ale zase se ke mě všichni rádi vrátili, když jsem jim řekl, že mi skutečně pomohli a že jim děkuju...

EDIT: a mimochodem... když tě ty lidi někam zvou, abys šel s nima, tak to je jasnej důkaz toho, že tě tam mít chtěj, protože jinak se lidi nezvou, věř mi...

V tomto děláš největší chybu. Určitě znáš efekt motýlích křídel, jeden ze základních principů teorie chaosu. život je úžasný a zároveň strašlivý v tom, že nikdy nevíš, co ti přinese, nikdy nevíš, jaké důsledky může mít tvé nepatrné rozhodnutí v budoucnosti. I sebemenší prkotina může, a nejen může, ale i to dělá, změnit zcela cestu, kterou se ubíráš.
Zkusím malý smyšlený příklad.
Uvidíš holku, otočíš se za ní, a narazíš do lampy. Nic se ti nestane, pouze seš lehce otřesen. Jdeš v pohodě dál svoji cestou dorazíš do školy, děláš práci. Začne tě bolet z vypětí trochu hlava, budeš to ignorovat, ovšem bolest se bude zhoršovat. Nakonec se rozhodneš, že radši půjdeš domů, v pohodě se sbalíš a jdeš. Na čerstvém vzduchu se ti udělá zase líp, najednou nechceš ztratit celý den kvůli tak malé bolesti hlavy. Otočíš se a zamyšlen vstoupíš do silnice. Náraz, pád na zem, evidentně jsi to přežil a až na pár škrábanců na ruce ti nic není. Z vozu vystoupí řidička, nabízí zavolání sanitky či alespoň odvoz kam chceš. Odmítáš sanitku i odvoz, jdeš dále, rozhodneš se zajít alespoň do města. Nedaleko od tvého cíle tě zastavují turisté, starší pár, chtějí vědět, jak se někam dostat. Pomůžeš, co nejlépe to jde, dáš se s nimi chvíli do řeči, působí vcelku sympaticky. padne i do oka knihkupectví, vlastně sis nekoupil dlouho žádnou knihu. A hned ve dveřích se s Ní srazíš, pokud jsi dneska neměl na srážky štěstí, tak teď právě máš. Tvých několik centimetrů a kilo navíc učinily z tohoto kontaktu jednostranou záležitost. Pomalu nic necítíš, ovšem slečna se válí na zemi, všechny knihy, co měla v rukách se rozsypaly po zemi. Nevypadá to tak zle, ovšem nové ty knihy už nejsou. je ti trapně, omlouváš se, ona zase, že se takřkla nic nestalo. Jen tak ze slušnosti ji pozveš na kávu, k tvému menšímu úžasu neodmítne, prohlídneš si ji trochu pozorněji, někoho ti připomíná. Není to náhodou ta slečna, za níž ses ráno ohlédl?

Netvrdím, že by ses měl nechat srážet autem, ohlížet se po slečnách a zároveň vrážet do lamp, hokejově srážet slečny ve vchodu do knihkupectví. Nikdy nevíš, jakým způsobem se daná událost projeví ve dni či v celém životě. To, že bys jel na Erasmus ti určitě život změnilo. K lepšímu, k horšímu? To ví asi jen Bůh.

Uff, to je teda síla... sem se dlouho vyhejbal tomu číst tohle téma a vim proč... nikdy sem nečet nic víc depkoidního a rezignovanýho a já sám si v tuhle chvíli připadá jako děsně v pohodě člověk...

nečet sem to úplně všechno, tak kdybych se po někom opakoval, tak sorry... jen přihodim pár rad od člověka, co je taky tak trochu asociál...

1) naslouchej - připadá mi, že vlivem soustavného sebevzdělávání si došel k názoru, že seš natolik geniální, že jedině tvůj názor je správnej a všechny ostatní odmítáš apriori, což je špatně. Tím nechci říct, že všechno, co ti tu lidi raděj, je správný, to ani zdaleka, ale i když je to třeba blbost, tak stojí za to se nad tim aspoň zamyslet

2) pokud si to ještě neudělal, tak se odstřihni od rodiny, přestěhuj se a postav se na vlastní nohy - nic ti nedá víc než tohle. Zaprvý nutnost postarat se sám o sebe, abys nechcípnul hlady, z tebe udělá plnohodnotnýho a SCHOPNÝHO člověka, což je významný plus. Zadruhý se díky tomu dostaneš do jinýho sociálního prostředí, budeš potkávat jiný lidi a dostaneš druhou šanci socializovat se. Nový prostředí, který tě nezná, se na tebe nebude díky tomu koukat špatně a bude jen na tobě, jakou stopu v novejch lidech zanecháš... a když by nešlo tohle, tak i ten Erasmus je super...

3) dovolim si citát z Bible: "Věř a víra tvá tě uzdraví" - pokud nebudeš věřit tomu, že se sebou něco uděláš, tak se sebou nic neuděláš... Ve chvíli, kdy 90% možností odmítneš, protože jim nevěříš a zbylejch 10% proto, že nechápeš, k čemu by ti to bylo, tak asi opravdu žádná cesta neexistuje

4) shoď ze sebe masku hyperintelektuála - jestli je tvůj psanej projev podobnej jako mluvenej, tak to potěš koště a nediv se, že mezi lidi nezapadáš. Příště, až půjdeš do hospody, neotravuj si život tím, že se budeš pokoušet zapojit do konverzace, buď zticha a poslouchej, jakým způsobem komunikujou ostatní... postupně se zapojuj a zlepšuj vlastní komunikaci...

5) přestaň číst! - jestli nechceš bejt pošahanej věděc (což jak sem pochopil nechceš), zavři knížky do komory nebo je obřadně spal na hranici, radši si kup noviny a nějakej ten časopis, abys zjistil, jaká je realita kolem tebe. A taky začni něco dělat, ať už sport nebo jakoukoliv jinou činnost, která ti zabije čas, kterej jinak trávíš knížkama a která tě taky dostane mezi lidi...

6) shoď ego - kombinace egoistickýho arogantního depresisty, to sem fakt ještě neviděl... Na lidi, co ti tu radili vojnu se vybodni, to by tě jedině ještě víc odrovnalo, ona stačí i úplně obyčejná práce. Tam nejenže zlepšíš sociální komunikaci a získáš nový vazby, ale taky se naučíš poslouchat. Mě se totiž zdá, že si pleteš nedostatek respektu s pohrdáním. Uvědom si, že neni jedinej člověk, kterej nepotřebuje respektovat nikoho jinýho. To, že nejseš podlejzavej bezpáteřní slizoun, to je super, ale kolem tebe vždycky budou lidi, který respektovat prostě musíš, ať už jsou to rodiče, šéf v práci......

7) běž k psychologovi - tvoje problémy krutě přesahujou zaměření tohodle fóra, to už nejsou problémy s navazováním partnerskejch vztahů, to jsou problémy se sebeutvářením a životem ve společnosti...

Klidně si mysli, že všechno, co sem tu napsal, jsou hovadiny, ale aspoň to zkus... minimálně to poslední, protože nejspíš už jen odborná pomoc tě posune dál...

Každopádně něco udělat musíš... vždyť si sám dost dobře uvědomuješ, že ti to takhle nevyhovuje, takže je jedno, co uděláš, ale musíš zkrátka něco změnit nebo zkusit něco, co ti tu někdo radí... ad tvoje "vždycky to tak bude": ano bude, pokud s tim nic neuděláš... samo od sebe se to opravdu jentak nezlepší nebo nezmění... tvůj základní problém už je vidět i na tomhle fóru a to je fakt, že naprosto všechno popíráš a odmítáš, všemu, co v tomhle topicu někdo napsal, oponuješ... proč? neviděl jsem tě ani jednou napsat třeba: "ok, souhlas" nebo "dobře, zkusim to"... jen samý: "ale tohle nebude fungovat, protože xxx", "tohle nezvládnu", "tohle nemá cenu", "ne", "ne", "ne"... vůbec nic nepřipouštíš... musíš si připustit, že na světě existujou i pozitivní věci a nemusíš ani chodit nijak daleko, stačí začít u sebe... udělat sebe pozitivním... to, jak píšeš, že nemáš rád tu atmosféru, nerad paříš atd... zajímá mě, chceš ty se vůbec změnit? chceš vůbec bejt společenskej, ale jen ti to nejde a nebo zkrátka prostě nechceš bejt společenskej a ve skutečnosti chceš jen být sám a mít svůj klid? uvědom si, co vlastně chceš, protože z tohohle všeho to vypadá, že vlastně vůbec nechceš bejt jinej.

ale fakt mi pripada zvlastni ze pusobim arogantnim dojmem, protoze ja si vetsinou pripadam jako male stene ktere se nemotorne snazi zapojit do deni ve smecce, jehoz podivne vyrazove prostredky a vzorce chovani vubec vybizeji k schovivavemu smichu
no a teda pokusy aplikovat ulitle deformovany mat-fyz formalizmus na to o cem mluvim je (asi podobne nemotorna) snaha vas pobavit / odlehcit tu depresivnost ktera z toho jinak cisi.

ve me neni spokojena cast, jen pohodlna
ale jinak je to hlavne jak se snazim porad rict:
 - dost dobre vim co ne (co je na me spatne)
 - jen nejiste tusim co ano (co bych mel delat spravne)
 - a uz vubec nevim jak (jak uspesne delat (zvladnout) to co bych mel delat)

hmm, tak sem skousel byt v pohodne (nemet depku, vycitky)... prez tyden to jde, ale tedka o weekendu po 20hodinach bez kontaktu s jakymkoli clovekem sam na pokoji uz to na me zase jde (

nevim co jsou podle tebe zaklady.
ja sem prave myslel ze zaklad je to nemit debilni naladu kvuli takovym nesmyslum jako ze zacne weekend a podobne