důvěra

[rammstein1]

Zdravím. Potřeboval bych poradit. Jsem s přítelkyní skoro rok (jí je 18 a mě 19 let). Všechno bylo v pohodě tak 8 měsíců (hezky jsme si užili prázdniny, byli jsme u moře,  prostě  pohoda). Jenže v září jsem šel do města na vysokou a přítelkyně je teprve ve čtvrťáku. Od té doby začala na mě poměrně žárlit. Vidíme se totiž jen o víkendu (aspoň ten víkend jsme spolu v kuse od pátku do neděle). Přes týden na výšce sice nikam nechodím (přítelkyni by to vadilo, ale tohle mi třeba nevadí, stejně nejsem moc pařící typ, radši si zahraju na PC nebo tak :-D). Přesto však jak sama uznává mi nevěří.
 Prý za to může to, že jsem si psal (myslím, že to bylo nějak na začátku školního roku) s bejvalkou (s tou bývalou holkou jsem chodil tak před rokem a půl a to asi tak týden od té doby jsem se s ní už nikdy neviděl, jenom jsme zůstali kámoši). Přítelkyně věděla, že si s tou expřítelkyní občas píšu (ale to jí ani nevadilo, sice trochu ano, ale žádná hrůza), ale pak zjistila, že jsem si s ní poslal několik SMS (fakt to bylo tak do 10 sms) a to jí rozhodilo. Prý, že mě bejvalka chtěla dostat zpátky atd…přitom to vůbec není pravda. Tohle se jí snažím vysvětlit už přes 2 měsíce. Ale většinou je to tak, že z toho víkendu co se vidíme teď, tak klidně půl dne brečí a je na mě naštvaná. A když už to vypadá nadějně, že se to vyřešilo tak přijde pracovní týden a zas znovu (píše mi, že je smutná atd.). Jinak od té doby jsem přestal komunikovat raději se všemi kámoškami (moc jich nebylo). Myslím, že se chovám příkladně a stejně je to takhle.
 Takže bych potřeboval radu jak znovu nabít u přítelkyně důvěřivosti. Pak by mě zajímal váš názor na komunikace s jinými holkami, když máte dlouhodobou přítelkyni, přece nepřestane úplně ignorovat kámošky? Jasné, nebudete se s něma kdoví jak vídat, ale aby vadilo i napsání na facebooku? Hlavně bych potřeboval poradit jak tuhle situaci s přítelkyní uklidnit, moc ji miluju a nechtěl bych o ni přijít (přitom jsem jí i říkal, že jak udělá střední, že můžem spolu bydlet atd.)….jinak vidím, že je tu podobné téma, ale já mám prostě zas problém, jak toho druhého uklidnit co je doma. Přitom fakt nepařím, ani nejsem na kolejích, ale sehnal jsem si byt, ve třídě jsme samí kluci..a navíc jde o to, že tahle situace je max do června a pak už s ní můžu být pořád..

[joei]

Ty chceš řešit problém, ale ten problém není tvůj, ale její. Má málo sebedůvěry a tebe kvůli tomu psychicky týrá, i když to možná nevidíš až zase tak černě.

Místo aby byla ráda, že je s tebou, dělá scény, brečí atd.

Řekni jí, že si píšeš s jinejma holkama, protože je to tak uplně normální a dělá to každej. Ona asi nebude moc společenskej typ, že? To si tě chce hlídat celý život a ty se chceš nechat takhle omezovat?

Já vlastně nevím, jak z toho ven, protože je to opravdu její problém. Ona si to musí srovnat v hlavě.

Ale jo, napadla mě jedna věc.
Napiš jí dopis, klidně i na papír, kde jí vypíšeš, proč ji miluješ, v čem je vyjímečná a jak ti na ní záleží. Pokud ani potom nebude schopná příijmout fakt, že s ní chceš být a chceš jí být věrný, přitlačil bych, že tím, že ti nevěří ukazuje to, že si tě neváží. To by bylo po stránce emoční.

Pokud by to chtěla po stránce racionální, tak jí ukaž přiklad, kdy ona se baví s klukama a ty z toho scény neděláš.

Jinak nebuď na ni přehnaně hodnej a nenech si kálet na hlavu podobnejma výlevama, jinak to bude zkoušet, kam až to necháš zajít a třeba to ani nebude myslet zle, ale podobně emočně tě bude vydírat i pak v daleko bezvýznamnějších věcech.

[spinkos]

To, co přítelkyně předvádí, je učebnicovou ukázkou tzv. nejisté vazby (viz attachment theory - Bowlby, Ainsworthová). Tzn., že vyrůstala v rodinném prostředí, kde se jí nedostávalo dostatečné citové vřelosti a sebedůvěry ve vlastní počínání. Ano, nejistotu nemá nikdo rád (např. nejistota, zda-li spolu zůstanete šťastně a vesele, navěky), nicméně dobře adaptovaní jedinci dokáží určitou, zdravou míru nejistoty akceptovat.
Projevovaly se u ní tendence k tomuto chování už dříve? Jak s tebou navázala vztah?
Pozn.: i nejistá vazba může být jen částečná, situační - vztažená k urč. událostem (partner v jiném městě, atp.)

Jestli jí chceš pomoci, pak budeš potřebovat investovat spoustu úsilí - úsilí, které se ti nemusí vrátit zpět (cynická poznámka: prý se tomu říká láska). Navíc nad ní budeš zaujímat nadřazenou, rodičovskou roli (partner = rovnocenný, rodič a dítě = nadřazený a podřízený), což se tobě nebo jí nemusí líbit.
Každopádně je její současné chování neakceptovatelné - snaží se kontrolovat nekontrolovatelné (tebe), a činí tak z obav, že by tě mohla ztratit (ironická poznámka: jenže právě svým chováním tě může velmi úspěšně odradit a ztratit). Ona se cítí nejistě, což ji přivádí k jejímu chování.
A co s tím? Vyhýbat se ženám, padesáti procentům populace? Ne, pomoci jí její nejistou vazbu přetransformovat na jistou.

Napiš jí dopis, klidně i na papír, kde jí vypíšeš, proč ji miluješ, v čem je vyjímečná a jak ti na ní záleží. Pokud ani potom nebude schopná příijmout fakt, že s ní chceš být a chceš jí být věrný, přitlačil bych, že tím, že ti nevěří ukazuje to, že si tě neváží. To by bylo po stránce emoční.

To zní docela dobře. Tlačit s uvážením.

Pokud by to chtěla po stránce racionální, tak jí ukaž přiklad, kdy ona se baví s klukama a ty z toho scény neděláš.

Zde jsem skeptický. S racionálním uvažováním má nejistota pramálo společného - jde o podvědomé sebe-koncepty.

Další alternativy: ať jsou jakékoliv, má tu pomáhající (ty) suplovat roli milujícího rodiče.
Tady je článek k tématu - sice je psaný pro děti, ale to je celkem jedno; od poloviny textu tu uvádí i různé praktické rady, jak tu s dětmi, errrr, partnerkami, pracovat na zlepšení.
Dalším postupem je kontroverzní teorie pevným objetím - rád bych, abys s ní toto zkusil, vypozoroval efekt a pak mi sem napsal výsledky (samozřejmě to nemusíš dělat, nikdo tě nenutí).

[Lonevolf]

To, co přítelkyně předvádí, je učebnicovou ukázkou tzv. nejisté vazby (viz attachment theory - Bowlby, Ainsworthová). Tzn., že vyrůstala v rodinném prostředí, kde se jí nedostávalo dostatečné citové vřelosti a sebedůvěry ve vlastní počínání.

Klidně ti to podepíšu:-)

Jestli jí chceš pomoci, pak budeš potřebovat investovat spoustu úsilí - úsilí, které se ti nemusí vrátit zpět (cynická poznámka: prý se tomu říká láska). Navíc nad ní budeš zaujímat nadřazenou, rodičovskou roli (partner = rovnocenný, rodič a dítě = nadřazený a podřízený), což se tobě nebo jí nemusí líbit.
Každopádně je její současné chování neakceptovatelné - snaží se kontrolovat nekontrolovatelné (tebe), a činí tak z obav, že by tě mohla ztratit (ironická poznámka: jenže právě svým chováním tě může velmi úspěšně odradit a ztratit). Ona se cítí nejistě, což ji přivádí k jejímu chování.

My story:
Měl jsem jednu slečnu, snažil jsem se takhle 4 roky, a když jsem už nemohl a přestal jsem se snažit, tak mě nechala.
Je fakt, že mě to na půl roku oddělalo, ale teď jsem spokojenej, páč jsem si našel skvělou holku.

Moje doporučení varianta 1:
Uteč!

Moje doporučení varianta 2:
Netlač, ani emotivně ani racionálně. Prostě se ji snaž uzdravit, zvyšuj pomalinku sebevědomí, nenech si srát na hlavu a přestaň si psát/potkávat se s holkama, ze kterých vyšiluje. (nebo to dělej tak, aby to ona nemohla zjistit a hlavně jí o tom neříkej!)

Závěr?
1)Pokud utečeš, tak si pravděpodobně najdeš holku, která tak vyšilovat nebude a budeš mít pohodu.
2)Pokud neutečeš, tak ti to přinese spoustu zkušeností, pochopení a emotivních zážitků. Nemluvě o možném skvělém vztahu, když to zvládneš.


Držim palec.