forum.QARK.net

Rozešla se se mnou, protože prý necítí to co by chtěla cítit... Prý sem neudělal žádnou chybu, dělal se jí spoustu super věcí, vymýšlel různý výlety akce, občas ji kupoval dárečky (ona mě také, i když asi trochu méně), hezky s ní mluvil, libil sem se jí, mělaráda moje vystupování a chování, spoustu společnejch zálib, sex byl taky krásnej a oba sme byli spokojeni. Nikdy sem nedělal nic proti svojí vůli, jako že bych s ní šel třeba někam k čemu sem měl odpor jen kvuli tomu aby měla radost a když sem něco takovýho udělal, tak to byl kompromis, že ona zase udělá něco jen kvuli mě.

Byla prej spokojená a spíš se cítila provinile, že mě nenabízí tolik co já jí ale já to dělal prostě rád, byla to první holka ke které něco cítím a opravdu mi na ni záleží. Začalo to hodně intenzivně, vídali sme se prakticky každý den a teď to skončilo, něco málo přes 2 měsíce. Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo... Docela dlouho sme se o tom bavili pak a nějak se s tím vyrovnávám i když si to pořád asi pořádně neuvědomuju (bylo to včera).

Ona má dost bohaté zkušenosti a za posledních 6let vystřídala asi 8kluku a nebyla bez vztahu víc jak pár měsícu. Ale z těch všech kluku milovala prej jen 2 a to ty dva jediný co nemilovali ji a v podstatě ji prej i nejvíc štvali, tim jak si žili spíš sami pro sebe. Já sem prej takový hodný štěňátko :) řikala ať se ale neměním, že to není moje chyba. Ale já se ptám, je to skutečně pravda? Sem prostě fakt tak "ideální", že takhle si holka kluka představuje ale ve skutečnosti nic takovýho nechce? Nebo kde je teda chyba? Ono to totiž není úplně poprve co sem se s tímhle přístupem setkal...:( Mám vůbec naději, že mě nějaká takovýhleho bude milovat? Co dělám blbě?

Na svoji otázku sis skoro odpověděl. Holky sice říkají, že chtějí kluka, kterej k nim bude hodnej a bude dělat všechno, co jim na očích vidí, ale po čase je to omrzí a dokonce začne otravovat.

A dělala ona taky tohle pro tebe? U těch dárků sis odpověděl, ale jestli to bylo stejně všude, to je špatně. Ty ve vztahu nejsi žádný robot, který má zařídit, aby tvoje partnerka byla spokojená. Ty jsi rovnocený partner, tak se podle toho můžeš chovat.
Jestli chceš krátké vztahy nebo úlety, nepotřebuješ se měnit. Jestli ale chceš dlouhodobý vztah, tvoje přílišná ochota se ti časem změní v překážku.

to shio: Četl jsi tento článek na mainwebu?

http://www.qark.net/clanek/jak-nebyt-prilis-hodny

A ktomu Tvému konkrétnímu případu - tak to prostě je a rozhodně nejsi výjimka. Já jsem osobně tohleto "ženské chování" zatím zcela nepochopil a myslím, že to asi ani nikdy nepochopím :-k Pokud takový prostě jsi od přírody, tak snaha stát se "hajzlem" nebo prostě někým, kdo nebude tak "hodný" může být celkem problém, protože ze sebe budeš dělat něco, co ve skutečnosti nejsi a to je je problém vždy :arrow: jednak na to každý nemá povahu, nedá se to dělat donekonečna a pak jsou taky okamžiky, kdy se člověk přestává "kontrolovat" a projevuje se naplno, jaký je ve skutečnosti.

Nicméně si nemyslím, že by to, jaký jsi, byl zas až takový "defekt" - pokud si teda nenecháš srát na hlavu, neohýbáš páteř a dovedeš si stát za svým (což samozřejmě nevylučuje respektování druhých a neznamená to, že se budeš chovat jako pako a dobytek)...tak se domnívám, že to u holek...či spíše u žen...to není vůbec beznadějné (co se týká fungujícího trvalého vztahu).
Každý člověk to má jinak "hozené" - někomu vyhovuje býti ve vztahu s jedincem, který jím pohrdá, dělá mu naschvály, dává mu najevo, že ho nemá rád a občas mu dá třeb pár přes hubu...nic proti...ale ať potom nechodí brečet, když dostane nakládačku jako Rocky v nejlepších letech a na rady ve smyslu "podej trestní oznámení, rozveď se, vyser se na něj"...reaguje psíma očima a povzdechem typu "Víš, když to je tak těžký...ve skutečnosti není tak špatnej...já ho stejně pořád miluju atd."

Já osobně jsem zastáncem vztahu, který bude "vybalancován" tak akorát - bez převahy na jednu či druhou stranu. Odmítám být tím, kdo druhého usurpuje a stejně tak odmítám býti usurpován. Jeden z největších darů, kterého se čllověku dostává, je svoboda (má samozřejmě spoustu druhů) a jakékoliv její omezování (a ve vztahu obzvláště), které je člověku nepříjemné, mi připadá jako věc ne právě dobrá. Je pak nutno se zamyslet nad tím, zda ono omezení svobody je vyváženo něčím jiným...ale to už se dostáváme k žebříčku hodnot každého jedince.
Zkrátka, abych dál moc netlachal - asi si to kapku idealisticky maluju, ale jsem toho názoru, že pokud někoho miluju, musím jej v první řadě respektovat jako člověka, mít k němu úctu a určitou pokoru...a pokud tohle všechno funguje...navíc z obou stran...jsou tím eliminovány praticky veškeré možné excesy. Ovšem ještě jednou zdůrazňuji, že to musí fungovat z obou stran - pokud totiž "zaúřaduje" nějaký těžce vysvětlitelný aspekt ženského chování a jednání...jde tohle celé do háje :-#

Ovšem zdejší slečny Ti jistě poví taky své :wink:

prostě typ holky, která potřebuje "hajzlíka" za kterýho musí třeba občas řešit nebo se svěřovat kamarádkám s jeho průserama, a kluk kterej je "bezproblémovej", nemá žádný průsery, nemusí si na něj stěžovat, z čehož plyne že ona asi nezažívá ty pro ni důležité pocity (ignorace, ponižování atd.), je pro ni nudnej....

A dělala ona taky tohle pro tebe? U těch dárků sis odpověděl, ale jestli to bylo stejně všude, to je špatně. Ty ve vztahu nejsi žádný robot, který má zařídit, aby tvoje partnerka byla spokojená. Ty jsi rovnocený partner, tak se podle toho můžeš chovat.
Jestli chceš krátké vztahy nebo úlety, nepotřebuješ se měnit. Jestli ale chceš dlouhodobý vztah, tvoje přílišná ochota se ti časem změní v překážku.[/quote]
Jo bohužel to bylo skoro u všeho, já sem dával víc než dostával a bláhově sem si myslel, že se to změní. Ale já se tim neomezoval, dělal sem jí krásný věci měl radost z její radosti pak, měl sem pocit, že mám všechno pod kontrolou. Tim, že sem o většině věcí rozhodoval ale současně s ní svoje rozhodnutí i probíral sem právě nabýval pocitu, že tak to má být. Respektování partnerky a současně "koule" v tom něco udělat, rozhodnout, změnit tam byly. Ale asi ne v tom smylu jakby to chtěla ona nebo nevim.

Ona toho v životě děsně moc vytrpěla... anorexie, toho koho kdynejvíc milovala ji opouštěl dělal naschvály a nakonec ji po 4 letech řekl, že ji nikdy skutečně nemiloval protože je gay ale myslel si, že to potlačí v sobě. Rozvedený rodiče, nevlastního otce k smrti nenávidí, spousty stěhování, matka se k ní podle toho co sem slyšel nechová taky moc ideálně...
Myslel sem, že si prostě už zaslouží zažívat taky nějaký dobro a já jí ho moc rád dával a miloval ten pocit, když byla spokojená.

Jo četl už kdysi, je to trošku problém no. Sem od přírody moc hodnej, že mi ty občasné ústupy a nadměrná láska dělá dobře.
Ale jak se ptáš. Nenechávám si rozhodně srát na hlavu nebo se nějak ponižovat. Několikrát sem řekl svoje "ne" i když moc chtěla "ano". Ale asi chce víc "hajzlíka" co ji bude štvát celkově ne jen když dojde na věc...

A to právě fungoval z větší časti jen u mě :/ Je to těžky sakra :/

Je nějaká šance jí získat zpět, že by mě začala milovat? I když měla svoje mouchy, tak teď mám pocit, že lepší holku už nepotkám, byla tak moc super :(

sorry ale není.....teda je, v případě že bude chvíli sama, nebude moct nikoho sehnat,  ale hned jak se jí někdo jinej zalíbí, tak se na tebe zase vykašle.......to je realita a vlastní zkušenost.....

...kolik holek jsi poznal že tohle můžeš říct??? píšeš že byla první, tak neříkej že lepší nepoznáš!!! Čím víc holek oslovíš, tím větší je šance že najdeš lepší než byla ona.....a neboj se, ona existuje....to je tím že jsi na ní teď fixovanej, za rok to budeš vidět všechno jinak a zasměješ se tomu...

Každopádně existujou i nemasochistický holky, ke kterejm člověk hodnej bejt může, když to tak chce, cejtí.... prostě je takovej. Jen už ti asi neporadim, jak je rozpoznat, aniž by je člověk pár let znal......

Asi to chce prostě hledat a chovat se přirozeně, k ničemu se nenutit....

Je to zlý, ale za chvilku už nebudeš vědět jak se jmenovala...

kvarkopako: mám úplně stejný názor, jenže ženské často tuhle logiku osobní svobody nechápou - s tím mám bohaté zkušenosti :( Dělá-li žena něco z lásky (= ona je přesvědčená, že je to pro druhého dobré), jde svoboda i respekt stranou...

Mno, tak pokud to takto bude platit stále...jsem zřejmě odsouzen k jakési formě staromládenectví 8)...neboť tato věc je pro mne jako jedna z mála taková, že přes ni prostě vlak nejede =; ale já pořád (marně) doufám, že všechny takové nejsou... :-k

Můžeš se trochu víc rozepsat, jak to myslíš?  :wink: Čí svoboda? Čí respekt? Nějakou modelovou situaci?. Téma tohohle příspěvku je zajímavý, tak mě to prostě zajímá.  8)

Všechny takové určitě nejsou. Moje partnerka řešila věci, které se týkaly pouze mě ("pomáhala mi"), i když jsem ji opakovaně žádal, aby to nedělala. To považuju za nerespektování a v důsledku i omezování osobní svobody. Obecně řečeno, chlap jedná na základě logiky, tj. "chci ženě pomoci, ale neudělám to, protože respektuju, že si to nepřeje," kdežto žena jedná na základě emocí, tj. "chci muži pomoci, a pomůžu mu, protože z toho budu mít dobrý pocit" (logické argumenty, jako že muž si to nepřeje, nebo že muž z toho dobrý pocit mít nebude, jdou úplně mimo).

Jasný, chápu, díky moc. Přímo si vybavuju tyhle situace. Jak jsem vůbec mohl tohle v praxi nepochopit? 8)

Předpokládám (a trochu doufám :P, protože by jsme se k výsledku asi nedostali), že PROČ se tak děje, tady radši řešit nebudeme. :) Takže to je jen o tom, si to zapamatovat.

Jak tak pomalu zjišťuji, tak tohle je u žen naprosto normální ve spoustě věcech, že něco dělají "pro vás"... Teda aspoň to tím argumentují, ale ve skutečností to dělají pro sebe.

Hah, tak to je trefa ! :D

Nojo, jenže co mě to stálo, než jsem na to přišel :?