Kamarád a přítelkyně

[Lanternon]

Zdravím všechny.
Už mi asi definitivně přeskočilo, že jsem se rozhodl s něčím takovým svěřit široké veřejnosti, ale tohle beru jako téměř předposlední stanici před návštěvou psychologa/psychoterapeuta. Takže abych nastínil situaci:
Před zhruba 2 měsíci jsem přes jeden z mých koníčků blíže poznal mou spolužačku, které jsem si do té chvíle vůbec nevšímal. Poprvé jsem ji pozval po měsíci a půl psaní přes ICQ na kávu, přičemž se všechno protáhlo a já s ní strávil naprosto úžasný den, a ihned se do ní bezhlavě zamiloval. Od té doby jsem s ní strávil další tři podobné dny, přičemž se všechno postupně stupňovalo - nejdříve objetí na rozloučenou, poté držení za ruku (bohužel v opilosti) a nakonec vyznání lásky na rozloučenou (také v mírné opilosti). To by nebylo nic tak strašného, kdyby mi předtím dvakrát neřekla, že si mě moc váží jako kamaráda. Kdybych ji tak šíleně moc nemiloval, asi bych mávl rukou a už s ní nikam moc nechodil. Problém je, že každý den s ní chodím po škole někam posedět, pomáhám jí s rozvozem letáků, kdykoliv to jen jde doprovázím ji až domů...
Ale jedna jediná věc mi nejde na rozum - může být vůbec takový vztah mezi mužem a ženou, a přitom zůstávat "jen" přátelstvím? Aby mě během jednoho dne sama pozvala do tří podniků, a pak byla schopná mě dvě hodiny držet za ruku? A nakonec mě nechat se k ní přitisknout, protože ten den byla velká zima? Tohle všechno se těžko vysvětluje, ale prostě jakmile vyjdeme spolu ven, dříve než za 8 hodin se nevracíme a obejdeme téměř celé město.
Uvědomil jsem si ale, že nepotřebuji, aby mě líbala a podobně. Chci jen být s ní, držet ji za ruku, objímat ji a tisknout se k ní. Ale nevím, kde je hranice. A už dvakrát jsem se jí na to zkusil zeptat, ale vždycky mám pocit, že to udělá jen kvůli tomu, aby mě nezranila nebo mi neublížila...
Ale napadla mě jedna věc - chci být ženou, aby to nebylo jen a jen na mně a všechny první kroky dělal někdo jiný...

[MusicMan]

toto je ozaj tak fifty-fifty... tie zenske su niekedy take opacne, az to nechapeme... skus jej povedat nieco viac triezvy, len to neprezen, ale zase aby to nebolo dvojzmyselne... nieco typu, vsak ty ma mas radsej, ako kamarata? alebo... neviem. spytaj sa qarka mal by si si ale hlavne pohnut, nech so na to nezvykne, ze budete iba kamarati... hlavne treba konat, ale tak aby sa to neposralo...

[Lanternon]

A já si zase říkal, že když na to půjdu pomalu a obezřetně, že to tak bude lepší...jak to trefně nazval můj kámoš - mám centrálně plánovací systém jako za komunismu.=) Vždycky jsem si totiž řekl - dneska ji poprvé obejmu, a celý den jsem na tuto myšlenku byl upnutý, až jsem to nakonec udělal.
Ale příští týden možná zajedeme na menší výlet za město, uvažuji, že bych ten den, který bude určitě úžasný a já si zase něco přivezu na památku (prásknu na sebe, že z každého dne, kdy jsem byl pořád s ní, mám suvenýr...už mi bobtná náprsní kapsa =) ), zkusil něco ve stylu frontálního útoku, na který bych se celou myslí upnul. Říkám si, přinejhorším nažvdy zůstanu kamarád a budu vedle ní sedávat na lavičce a přemýšlet nad tím, že kdybych měl v krvi kapku alkoholu, tak bych ji vzal za ruku...

[ne-e]

Nejtěšší věc co jsem minulý týden udělal bylo, že jsem takové kamarádce jakou máš ty řekl, že se nemůžeme vídat protože ji nedokážu mít jen jako kamarádku. Nejvíc se bojím, že o ni přijdu i jako o kamarádku, ale je to asi jediné řešení.  takže, si jasně řekni jestli to ona vidí tak či tak...ale myslím, že ti nic jiného nezbívá.

[daemoniack]

Pokud jsi ji vyznal, byt v opilosti, lasku a ona si nedrzi odstup, nevidela bych to zle - zkus to na ni, polib ji nebo tak... neptat se, jednat, bude asi nejlepsi, at nema cas si to rozmyslet, protoze z toho co pises aspon fyzicky ji neodpuzujes

[Lanternon]

Říci jí, že se nemůžeme vídat a že ji nedokážu mít jen jako kamarádku...to si nejsem jistý, jestli bych dokázal udělat. Já mám ve zvyku téměř vše zaobalovat (sice tak vzniklo jedno nedorozumnění, kdy jsem si její smích na otázku, jestli nechce zajít na kafe vyložil jako jednoznačné odmítnutí, naštěstí se ale vše nakonec vyjasnilo), takže bych se jí asi jako poslední záchranu, kdy už bych to psychicky nedokázal unést, zeptal, jestli je ještě nějaká naděje na to, že vzniky 'my'. I kdyby to znamenalo, že vůči mně bude sbírat půl roku důvěru. A právě z toho mám největší guláš, protože mi hned první den řekla to, co ví jen její nejlepší kamarádka a ředitel naší školy. Dodnes nechápu, proč mi hned zpočátku tak moc věřila a že jsem si její důvěru nemusel vybojovávat...
A to vyznání lásky...přímo v opilosti to nebylo, věděl jsem, co dělám, a udělal bych to znovu. A neblekotal jsem ani neslintal, jen jí objal a řekl, že ji miluju a to se nikdy nezmění. A pak odešel a praštil pěstí do prvního sloupu, který se naskytl.=)
A kdybych ji fyzicky odpuzoval...ještě to tak...=)

Safra, já už poslední dva dny ztrácel naději a říkal si, že jsem zase zlatokop, který hledá něco, co neexistuje. Ale vy všichni jste mi hnedle dodali důvěru a moc se těším nejpozději na příští týden, kdy dojde k onomu výletu mimo město. Myslím, že to bude úžasný den, a asi už to nevydržím a zkusím celý den pomalu stupňovat tlak. Vezmu ji za ruku, obejmu, dám jí jako minule svou košili, a na rozloučení (popř. v nějakou vhodnou chvíli) ji objemu, na chvíli se odtáhnu, zastavím a pak zkusím políbit.
Ale teď se zase směju sám sobě. Přesně takhle do detailu jsem všechno plánoval když jsem ji chtěl obejmout. Ale jak tady často někteří říkají - bylo to k ničemu, bylo to opravdu jako instinkt či reflex.

[Marti]

S tou důvěrou, jak se ti svěřila (svěřuje), to zase tak důležitě neber. Některý holky jsou upovídaný až hrůza- soudim podle sebe- všichni okolo na mě všechno vědí, nemám problém říkat osobní věci cizím lidem (asi jsem divná, ale to tu řešit nebudem). Takže na to se fakt radši neupínej. A uvidíš- připadá mi, že na to jdeš fakt jako podle učebnice- možná nad tím až moc přemejšlíš, ale jestli to funguje, tak není zatim důvod nic měnit- akorát by ses zbytečně stresoval, že to nemáš domyšlený. Jen tak dál, hodně štěstí a držim palce!! 

[daemoniack]

Jsou osobni veci a Osobni veci - o me toho pomerne dost vi hodne lidi, trebas co se meho milostneho zivota tyka - teda, ne zivota, spis toho co prozivam, koho jsem potkala, kdo se mi libi... pokud pak s nekym jsem, je to jine... Ale o me toho myslim vi doopravdy hodne pomerne malo lidi....

[noghri]

navic rict mi neco nekdo v mirne opilosti... tak se trochu bojim aby to nevzal pak zpatky a spis zaradim zpatecku a vyckavaci. takze souhlasim se zbytkem, co nejrychleji jednat a ono se to nejak vyvrbi

[Christ]

2Lanthenor:
Zdar chlape,musim rict ze pred par dny jsem byl uuplne ve stejny situaci jako ty.Je to peklo to jo,ale musis se stim vyrovnat.A sam si rekni,jakym zpusobem u tu holku stojis,protoze si uvedom,jakmile sni budes mit vztah,a ten nekdy skonci,uz to nikdy mezi vama nepujde tak jako driv.Takze si rozmysli jestli neni lepsi to nechat na tom lepsim kamaradstvi a neprijit o oni celkove.Lepeny vztahy sou na pi°u

2Ne-e:Presne to jsem chtel udelat,videl sem to jako posledni reseni,pak sem nervama kopnul do naky audiny,nejak sem se uklidnil.A druhej den sem ji rek vsechno na rovinu co cejtim atd,vyrikali sme si to,porad ji mam strasne rad ale sem stastnej ze mam tak supr zenskou za kamosku,pac takovejch po svete beha malo a kolikrat ta kamoska je lepsi nez mit ji na vztah.

[petr]

Zalezi na holce. Pokud o tebe stoji a ty se ji budes chvili vyhybat, tak mozna sama prijde. Se mi tohle jednou stalo, pekne me stvalo ze me porad bere jako kamarada a kdyz sem si rekl ze na to kaslu tak se sama od sebe zadala ozyvat. Vydrzela to mesic, porad posilala nejake "vtipne" sms na ktere sem nereagoval a pak nakonec poslala ze ji moc mrzi ze me zezacatku rikala ze mezi nama nic nebude a ze se ji libim, ma me rada a rada by se mnou byla. Slecne bylo 19 a me taky (3 roky dozadu). Takze tady univerzalni rada neexistuje. Ja ale osobne tohle dlouho nevydrzim, pac si vzdy predstavuju jak by mi asi s takovou "kamoskou" bylo kdyz by si casem nasla kluka. Bylo by mi pekne nanic,mrzelo by me to, takze se radsi snazim nebejt do kamosek zabouchlej a kdyz to nahodou prijde tak to resim tak ze budto JO a nebo ZBOHEM. Proste bejt zabouchlej do kamosky je na pytel, to si uvedom a podle toho jednej. A vem je na to ze az s nekym ta tvoje "kamoska" zacne chodit tak uz na tebe nebude mit tolik casu ani chuti. Zadny vylety ve 2 za mesto, 8mi hodinove prochazky atd... Proste se bude venovat svymu typovi a tome max parkrat napise a obcas s tebou zajde   na kafe nebo pivo. A hadej co - dost ti bude (jak znam zamilovany zensky) o tom svym vypravet. Jako ted s tebou resi jine osobni problemy. Takze asi tak.

Proto taky muj nazor NENI ze kamoska je vic nez partnerka. S dobrou partnerkou ti to muze bydrzet cely zivot, ktezto s dobrou kamaradkou sice kamaradi zustanete taky naporad, ale po case co si oba nekoho najdete uz to bude spis jen formalni vztah. Neveris? Tak se koukni treba na svoje rodice. Jak casto se tvoje mama schazi s nejlepsima kamaradama ze skoly...

Ale kazdopadne preju hodne stesti a verim ze to dovedes ke sve spokojenosti

[Stranger]

Zalezi na holce. Pokud o tebe stoji a ty se ji budes chvili vyhybat, tak mozna sama prijde. Se mi tohle jednou stalo, pekne me stvalo ze me porad bere jako kamarada a kdyz sem si rekl ze na to kaslu tak se sama od sebe zadala ozyvat. Vydrzela to mesic, porad posilala nejake "vtipne" sms na ktere sem nereagoval a pak nakonec poslala ze ji moc mrzi ze me zezacatku rikala ze mezi nama nic nebude a ze se ji libim, ma me rada a rada by se mnou byla. Slecne bylo 19 a me taky (3 roky dozadu). Takze tady univerzalni rada neexistuje. Ja ale osobne tohle dlouho nevydrzim, pac si vzdy predstavuju jak by mi asi s takovou "kamoskou" bylo kdyz by si casem nasla kluka. Bylo by mi pekne nanic,mrzelo by me to, takze se radsi snazim nebejt do kamosek zabouchlej a kdyz to nahodou prijde tak to resim tak ze budto JO a nebo ZBOHEM. Proste bejt zabouchlej do kamosky je na pytel, to si uvedom a podle toho jednej. A vem je na to ze az s nekym ta tvoje "kamoska" zacne chodit tak uz na tebe nebude mit tolik casu ani chuti. Zadny vylety ve 2 za mesto, 8mi hodinove prochazky atd... Proste se bude venovat svymu typovi a tome max parkrat napise a obcas s tebou zajde   na kafe nebo pivo. A hadej co - dost ti bude (jak znam zamilovany zensky) o tom svym vypravet. Jako ted s tebou resi jine osobni problemy. Takze asi tak.

No tak něco podobnýho se mi stalo, jenže sem to samozřejmě neodhad; vydržel sem se vyhejbat, jenže až nezdravě dlouho. Slečna si samozřejmě našla typose (btw. pěknýho bastarda - jak hodně holek ostatně rádo) a nezapomněla se mi o něm několikrát zmínit. *UÁÁÁ!* Tak tohle nikomu nepřeju, bodá to jak kudla v zádech... Jo, přijde, jenomže jen v případě, že něco potřebuje (tzn. nepřijde, ale v podstatě PŘILEZE ŽEBRAT za pomoci sladkejch, rádoby kamarádskejch keců). Začalo mě to štvát, tak na ni dlabu, má přece svýho prince - tak ať jí hernajs poradí von, když je tak skvělej!

[Lanternon]

Po kratší pauze menší info (původně jsem si řekl, že podávat hlášení jako kdybych byl voják ve válce je blbost, ale když už jsem to tady tak nakousl...=))
Strávil jsem s ní dalších pár úžasných dnů, přičemž v jednom z nich jsem s ní strávil nepřetržitě 15 hodin mimo naše město. Ten den mi dvakrát vyrazila dech - poprvé, když jsem se zmínil, že jí vlastně ještě stále dlužím objetí, tak pokrčila rameny a s kouzelným úsměvem řekla:
,,No tak mě obejmi..."
Tomu se samozřejmě nedalo odolat. A ani ne o půl hodiny později jsme okolo jedenácté večer už seděli ve vlaku a ujížděli zpátky k domovu. Vždy, když oba sedíme (ať už ve vlaku/hospodě...vyjímkou jsou lavičky a některé podniky), tak naproti sobě. Sama řekla, že má ráda, když dotyčnému vidí do očí. Ale ve vlaku jsem viděl, jak jí klimbá unavená hlava, tak jsem vstal, její batoh hodil na místo, kde jsem předtím seděl, a posadil se vedle ní. A ona bez problémů či protestů položila svou hlavu na moje rameno a já na její...když pominu, že jsme málem oba zaspali, tak to byl nezapomenutelný moment.
Hned druhý den obětovala práci jen proto, abychom mohli vyrazit ven. Dalších zhruba 6 hodin spolu, a další vyražení dechu: V hospodě mi najednou řekla, že jsem strašně dobrý člověk. A já došel k závěru, že ona mi za těch pár týdnů vyrazila dech vícekrát, než všichni lidi co znám dohromady za 18 let...
Jediný brouk hlodající mi v tuto chvíli v hlavě se objevil dvě hodiny poté, co mi tohle řekla...to prostě zapůsobí lépe než pět panáků na kuráž. Když jsme se loučili, jako vždy jsem ji po krásném večeru dlouze objal, pak se oddálil a na chvíli se zarazil. Dlouho jsme na sebe koukali a já se pokusil lehce naklonit hlavu, ale k ničemu jsem se neodhodlal. Tak jsem jí místo toho znovu obejmul a tohle se opakovalo asi ještě třikrát. Ale co mi vrtá hlavou, na kraťoučký okamžik sklonila zrak a něco zamumlala...i když nevím, měl jsem přecijen už připito více než obvykle, a také to mohlo být tím, že jsme stáli u domovních dveří jejího bytu a už tak jsme přetahovali o hodinu dobu, kdy měla být doma. Ale nejhorší je, že mám pořád nepříjemný pocit, že to co zamumlala bylo: ,,Ne..."
Ať už ale řekla cokoliv...dva dny na to jsem sám seděl na lavičce a přemýšlel. Řekl jsem si, že budu muset zajít za psychologem, protože už to hrubě nezvládám. Nedokážu nic dělat, kromě skládání básní. Dvě stále nosím u sebe v náprsní kapse a stále si říkám, že jí je musím dát, jinak se opravdu zcvoknu. A další den jsem seděl na tom samém místě, a ona za mnou najednou přišla se slovy, že si myslela, že mě tam najde. Opět jsme spolu strávili tři krásné hodiny.
A málem bych zapomněl...dozvěděl jsem se další věc, díky které jsem měl na okamžik dobrou náladu, protože jsem si řekl, že možná právě proto jsme jen dobří přátelé...je totiž...bisexuálka...ale vzápětí jsem třískl pěstí do sloupu (zlozvyk, ale uklidňuje...), protože co to ksakru mění na věci? Její bývalý přítel byl muž...
Myslím, že žádné další rady kromě těch, co jsem již dostal, se dát nedají...aby byla "jen" mou kamarádkou...to mě ničí. A bez ní žít také nedokážu...ale slíbil jsem si, že při příští schůzce ji nebudu tahat po hospodách, ale vezmu jí do nějaké restaurace, nebudu pít alkohol a při loučení všechno vsadím na jednu kartu...polibek...jestli uhne, dobrá, nejsem sice ochoten to přijmout jako definitivu, protože celý život jsem myslel na ostatní a teď už chci myslet jen na sebe...protože kde je vůle, tam je cesta.

[Michail]

Ten tvuj "plan" se mi zda dobry. Hlavne uz nechlastat, at si to oba ujasnite s cistou hlavou. To co tu pises vypada moc krasne, ale tezko ti kdokoliv pomuze z tohohle popisu.

Mozna bych ji nebral do restaurace (to vypada moc oficialne a vazne), spis treba na nejake pekne misto do prirody, zapad slunce nebo tak... rict ze ji chces ukazat neco krasneho, a na nejakem tom romantickem miste ji potom polibit. Podle toho, co tu pises by se ji to mohlo libit a navic ji ta restaurace nevydesi.

[Av4]

Souhlas

[Lanternon]

Michail: Moc ti děkuju, teď se třískám do hlavy, že mě to nenapadlo hned. Mám jedno místo, kam jsem ji chtěl vzít už dávno, ale vždycky jsem na to zapomněl nebo bylo už moc pozdě, a přecijenom v noci toho v lese moc k vidění není... Je to tam opravdu krásné, je tam malá studánka, vedle které tiše pobublává pramen vody, je tam dvojice laviček a pěkný stůl zakrytý dřevěnou stříškou, přímo před ním teče řeka...

Už si v hlavě sestavuji na příští pátek plán (vím, je to zbytečné, zatím mi žádný podobný plán 100%ně nevyšel :-D)...kromě toho, o čem zhruba tak budu mluvit a čím budu argumentovat, jak dlouho tam budeme (budu tam muset skočit a zjistit, v kolik hodin je tam ještě vidět zapadající slunce :-D), uvažuji, že bych koupil nějakou obyčejnou květinu (žádný velký pugét), kterou bych tam ale musel nějak šikovně ještě ten den schovat...protože dávat květinu do batohu mi nepřijde úplně ideální, a dávat jí ji předem taktéž...
Stejně tak jsem uvažoval nad nějakým jídlem, ale problém je stejný - dávat nějakou specialitu do batohu a pak se s ní vytasit...ale co, mám ještě pět dní na to, abych to všechno vybrousil.

Jenom bych se proto naposledy zeptal - nemáte někdo pro podobné situace nějakou dobrou radu/trik? Já jsem zatím všechny večery nechával na ní, protože mi šlo jen o to, aby bylo dobře jí, a proto jsem ji nechával ať sama zvolí, kam půjdeme. Vsázím všechno na jednu kartu, bude to úžasný večer a co z něho pro mě vyplyne nechám v rukou někoho jiného. Já jen můžu udělat všechno pro to, aby ten večer byl perfektní.

[Michail]

Nemas zac 

Pokud jde o tu "posledni radu"; doporucuju neprekombinovat to. Naposled kdyz jsem si planoval "skvelou veceri, kdytku, pokec, kafe" a dalsi "uzasne veci", dopadlo to tak ze jsem se do toho hrozne zamotal, byl z toho jenom zmatek a fiasko. Takze kytku ok, zapad slunce ok, ale prosimte zadne jidlo a dalsi blbosti. To je jenom ve filmech Hlavne na to jit hezky zlehka, ale primo.

[noghri]

venku je krasne, co treba to vse dat do piknikoveho kosiku a vyrazit tam jako na piknik? je to romanticke ve dvou, nenapadne a vypada to lip nez batoh a neni na tom nic prekombinovaneho...

[Michail]

Piknik, to je proste genialni, to me nenapadlo.

[noghri]

 

[Lanternon]

noghri: Piknikový košík? Mno...asi budu muset oběhnout obchody, jestli se u nás vůbec něco takového prodává.=) Ale to nějak půjde, myslím, že na tom, v čem tam všechno doneseme, až tak moc nezáleží (i když kdo ví, třeba právě takovýmto maličkostem přikládá největší váhu).

Dnes skočím inkriminované místo obhlédnout, už skoro měsíc jsem tam nebyl, a třeba uvidím něco, čeho jsem si dříve nevšiml a co by se dalo použít. Safryš, to bude zajímavý den, až se přejde od slov k činům...ale jak se říká - když jít ke dnu, tak s pompou...=)

[Michail]

Ne nadarmo se rika, ze by si chlap bez zenske nic nepocal

[noghri]

no tahle zenska si na ten napad vzpomnela, protoze zrovna nedavno jeden piknik s prateli absolvvala a byl to napad chlapa a btw, ten samy co to navrhnul, na ten piknik prisel s pletenym kosickem, jeho mati v nem pry miva siticko, tak si ho vypujcil

jinak takovy kosicek fakt neni problem sehnat podle me... kamoska tu ma pletene kose a ty porizovala kupodivu v IKEA

[Lanternon]

Takže košíček nakonec nebude třeba. Původně se ukázalo, že dívka s polovinou mého srdce v pátek čas nemá, což mě sice mrzelo ale řekl jsem si, že ji kdyžtak pozvu v sobotu nebo později. To by však nesměl nastat včerejšek. Původně jsem chtěl s přáteli jít na chvíli někam sednout a zapít další těžký den, protože má milovaná vypadala opravdu hodně zmoženě a sklesle, přičemž když jsem na ni čekal před školou jako každý den, odpálkovala mě slovy: ,,Ty tady ještě čekáš? Jéžiš..." Poté jsem ji kousek doprovázel jako vždy, načež řekla, že dostala nápad a má problém. Nápad jít si někam sednout, problém, že nemá peníze. Problém jsem hodil za hlavu (za celý poslední měsíc jsem jí stejně ani jednou nedovolil platit, i když mě ten měsíc stál už 3000,- Kč) a vydal se s ní do příjemného podniku. Skoro nic jsme nevypili, ale najednou dostala nápad, že bychom si mohli procvičit Angličtinu a mluvit Anglicky. Nebyl jsem proti a další tři hodiny jsme mluvili jen v cizí řeči. Nějakým způsobem jsme došli k tomu, co je a co není perfektní. Hned jsem jí řekl, že vím o jediné věci, která je perfektní, a to je ona. V podobném duchu jsem pokračoval a nakonec jí znovu řekl, co k ní cítím (dalo by se říci že už potřetí)...a musím říci, že slyšet její odpověď v AJ bylo ještě těžší než v rodném jazyce. Tentokrát však dodala, že je to asi kvůli jejím minulým vztahům...
A já si slíbil, že popřemýšlím o odborné pomoci psychologa...

Jak jsem již v minulosti říkal - kdybych to přijal jako definitivu, tak bych tím dokázal jediné - že k ní necítím to co tvrdím. Zní to sobecky, ale celý život jsem jednal co nejvíce nesobecky, a tohle je poprvé, co jsem chtěl/chci něco pro sebe...tady už se žádná rada poskytnout nedá, už je to asi jen a jen na mně.

,,Kde je vůle, tam je cesta." pamatujte na to...

[ne-e]

...to mi někoho, a něco připomíná. Nevolej, neukazuj se, nenavštěvuj...udělej si seznam věcí co tě na ní štve a ty si odříkej před spaním...a KOUKEJ po JINÝCH holkách