forum.QARK.net

vsichni tady mluvime jak sme byly zamilovani a jako nekoho milujeme a pod....ale jaky je rozdil mezi laskou a zamilovanosti....vzdyt to co tady my prozivame to je jenom zamilovanost tak co je tedy laska???? :roll: :roll:

Láska bude až se nebudeš chtít rozejít potom, co vyprchá zamilovanost :D

BTW k téhle dvojici je ještě potřeba přidat zvyk :-)

Podle me je zamilovanost tydeni az mesicni nadherna euforie,kdyz skonci,budujes vztah a lasku,a az tak po pul roce ses si jistej ze to laska je a ne jen kamaradstvi,naklonost a to ze ti je stim clovekem dobre :)

Zamilovanost trvá půl roku až rok (u některých jedinců 2 roky)...je to období, kdy si toho druhého idealizujete, příjde vám úplně bezchybný, skvěleý, úžasný...prostě ten pravý :D....pak vám spadnou růžové brýle a vidíte svýho miláčka takového, jaký opravdu je, tzn. se všema chybama....a tady začíná prostor pro opravdouvou lásku, když toho druhého akceptujete takového jaký je, se všemi nedostatky a když si dokážete zdůvodnit, proč toho druhého milujete (to, že má pěkné oči nestačí...to je pořád zamilovanost)  :)

tak v tom pripade sem nebyla zamilovana nikdy, nebo mozna nekdy ve 14 letech ... ja si nikoho neidealizuju, kdyz s nekym sem, tak prirozene vidim jeho chyby a bud jsem schopna je tolerovat, anebo jdu o dum dal

docela lituju cloveka, ktery po 2 letech necekane prozre a uvidi chyby sveho partnera,ktery se mu do te doby zdal tak uzasny ... dost pateticke

ten prechod je podle me dost plynulej

ano, přesně tak, přechod je plynulej....nepříjde den D, kdy si uvědomíš všechny chyby protějšku...stává se to postupně...a...
larry flint v tom případě před tebou smekám, zřejmě si výjimečná žena, obdařená nadpřírozenými schopnostmi,  že vidíš chyby svého přítele třeba hned po 14 dnech :D....dost nepravděpodobné....ale život by byl takhle jednodušší...

...bohužel mě, bez těchto schopností nezbývá nic jiného, než  chyby toho druhého postupně poznávat, což mi nějakou dobu trvá....

tady jsem ještě v nějaké své staré seminárce našla definici zamilovnosti, je to převzato, tuším, z psycholog. slovníku od Hartla:

Zamilovanost je spojena s částečným zhroucením ega. Ego částečně zmizí. Podobně jako nemá ego kojenec a je spojen s matkou, jsou lidé k sobě připoutáni zhroucením ega. Pociťujeme, že všechno je možné, neexistují žádné hranice. Časem se ale každý začne projevovat individuálně a vznikají konflikty. Ten má rád tohle a ona tohle. Jeden chce jet na hory, ona k moři, nemá rád její přátele a pod. V tuto dobu se lidé rozejdou a nebo problémy překonají a vytvoří vztah založený na lásce a nikoliv na zamilovanosti. Skutečná láska totiž nevzniká na zamilovanosti, ale na tom, když se chováme láskyplně i v situaci, kdy pocit lásky chybí.

Zamilovanost by se dala definovat takto: Vznikla geneticky výlučně za sexuálním účelem. Geneticky determinovaná instinktivní složka chování, která má na starosti páření a zachování druhu. Past nastražená geny pro jinak vnímavou mysl.

Zamilovanost nelze ovlivnit vůlí. Prostě přijde. To je problém náhlých odchodů z manželství za mladší milenkou kvůli zamilovanosti, nikoliv lásce.
Zamilovaností člověk neroste. Skutečná láska je ale trvale obohacující zážitek. Člověk duchovně roste.
 :D

Láska je to, co zbyde (nebo nezbyde :)) potom, co vyprchá zamilovanost.

a myslite ze pokud laska nepropukla do rocniho vztahu je mozny ze se to zmeni????? :roll: :roll:

Podle mého názoru je už trošku pozdě. Ale je otázka, jestli třeba už nevznikla a tys sis toho jen nevšim.

IMHO pokud behem zamilovanosti nevznikne laska (na nejakem solidnim podkladu - duvera, ucta), tak po vyprchani zamilovanosti uz nevznikne ani omylem...

jen na doplnění...
současná věda bere zamilovanost jako biochemický proces, kdy se v těle toho, kdo je zamilován vylučují určité typy hormonů. Ty mají mozek přesvědčit, že objekt zájmu zamilovaného je dokonalá osoba vhodná pro spáření. Po určité době tyto hormony přestanou působit a objekt zájmu je najednou normální člověk s kladnými i zápornými stránkami. A mozek začíná pochybovat, jestli jde o vhodný objekt ke spáření.

Zrovna náhodou o tom byl včera večer dokument na National Geographic Channel :D

A jak dlouho to trvá, než ty hormony přestanou působit? Je to zhruba u každého stejné nebo se to může lišit? A není to taky ovlivněno třeba tím, zda je touha naplněna nebo ne?

Chceme to co nemáme - tím pádem čím méně naplněno - tím víc vydrží :D

Jsem ráda, že se dobře bavíš  :twisted:
No poslední dobou jsem asi dobře pobavila nejednoho mladého muže  :lol:

jo takhle to bere hodne holek jak tak pozoruju na svym okoli.. a ehm... bejvalkach :D akorat to trva podstatne kratsi dobu.. ta zamilovanost trva tak mozna mesic, dva..

0 vztahu => 0 prilezitosti poznat divku do hloubky duse => zadna laska

=>

0 vztahu => laska NE

rozumim tomu dobre?

Tak to já nevím, tolik zase o těch vědeckých výzkumech nevím :D.
Ale odhadoval bych, že to asi opravdu souvisí s tím, jesli je touha naplněna.
Nevím jak to je u holek, ale u kluků asi často působí, že jakmile se ženou vyspí, tak celkem rychle (nemusí jít po prvním sexu, ale v řádu týdnů), začnou tu holku zkoumat více kriticky a začnou ty pochyby, jestli je to ta pravá...možná to je právě ten úbytek hormonů. Když zjistí, že ano, tak pokračují ve vztahu. Když zjistí, že ne tak to celkem rychle ukončí.

je to asi tak ze touzime po tom co nemame a kdyz to dosahnem nevine co s tim.... :D

Myslím že jste rozdíl vystihli poměrně dobře, přidám ještě jeden pohled.

Když jsi zamilovaný miluješ partnera proto jaký je. Když pociťuješ lásku, miluješ ho přesto jaký je.

=D>

        .......... nebo proto jaky ma bankovy konto   8) 8) 8)

Láska je objekt tvé zamilovanosti. Může mít i nehmotnou podobu

Pro mě je láska něco víc. Je to spíš stav duše. Spíš než o fyzickou stránku Vám jde o celkového člověka. Jaký je... A pak to tak cítíte. Kdežto zamilovanost je dočasná, je to jen bouře hormonů. Člověka nevidíte v realném světle, jen je odprostěn od všech svých špatných vlastností. A tak ho vidíte. Kdežto v lásce milujete i s chybami, které berete jako jeho nedílnou součást. Tak asi takhle to vidím...