forum.QARK.net

Poslední dobou stále více a hlouběji přemýšlím o tom, že bych se chtěl usadit s nějakou hodnou holkou, najít si společný bydlení a oženit se s ní. Myslím na to stále častěji a ta představa se mi moc líbí. Už jen ten pocit přijít domů za svou ženou, udělat si pěkný večer, někam společně vyrazit, zvelebovat si domácnost a mít se fajn. Vím že to jde i při soužití na hromádce ale to mě neláká, prostě bych byl rád s někým úředně spojen. Nedávno jsme měli sraz ze střední školy a pár spolužáků co se už stihlo oženit, tak jsou strašně spokojení, jeden se tedy rozvádí, ale ten se ženil po 3měsíční známosti.
Téměř doteď jsem studoval, našel jsem si dobře placenou práci a prostě mi chybí smysl života, v tom že bych s někým sdílel budoucnost. Skoro každou holku co potkám a aspoň trochu se mi líbí tak si představuji jaký by bylo s ní žít a jak se k sobě hodíme atd. Jsem ochoten se kvůli ní i přestěhovat, pokud by to byla ta pravá, neváhal bych se přistěhovat za ní, pokud by se nechtěla vzdát svého kraje. Byl bych hodnej manžel a pokud jde o zajištění rodiny tak myslím že bych nezklamal. Děti tedy zatím nechci ještě bych rád pár let prožil jen se svou ženou, ale taky bych se jim nebránil ze všech sil.
Doufám že nejsem divnej, že na tohle myslím, věk na to už mám 8)

Moc pěkně napsáno, tak nějak bych si představovala svou budoucnost, i když v mém případě až za dlouho... (a určitě nejsem jediná holka, které se ta představa líbí)

držím palce ať ti to přesně takhle vyjde...

Ja si myslim, ze v tomhle veku je to naprosto normalni takovyhle myslenky, a navic si to popsal moc hezky, nejak tak by se to libilo i me... tak at se ti to podari :)

ta představa je sice hezká, podotýkám však realitě vzdálená...

Vím že si to maluju moc idealisticky, ale moc bych to chtěl. Krom tohohle mi nic nechybí 8-[ . Před týdnem jsem byl s kamarádem v aquaparku a při diskuzi se mi jen tak mimochodem zmínil, že se bude brzo ženit, docela jsem mu záviděl, sice ještě studuje a není na tom finančně tak dobře ale stejně mu závidím, protože je s budoucí ženou spokojenej a bude jim fajn. Přeju mu to aby jim to vydrželo.

je to moc krasna predstava a myslim ze v tomhle veku naprosto normalni  :wink: preju ti moc stesti at ti to vyjde

PS sem mlada krasna perspektivni, skvele varim {joke  :lol:}

Tak mladá a krásná by měla bejt. Krásná v takové míře aby byla krásná pro mě, někomu jinému tak připadat nemusí. Skvěle vařit může ale není to podmínkou sám vařím celkem obstojně. Vlastně umím skoro všechno co je potřeba pro život. Ke spokojenému životu mi schází jen druhá polovička, která by ho sdílela se mnou. :arrow:

asi oproti tobě nejsem normální.... :twisted:

Moc pěkná představa, rozhodně se jí drž a nevzdávej se. Věk je v pohodě, já na tohle myslím už o tři roky dřív :). Zrovna jsem řešil takovou osobní krizi, kdy jsem hodně dlouho neměl žádnou přítelkyni a přisuzoval to sociofobii, nekomunikativnosti apod. Problém byl ale v tom, že nechci balit holky na jednu noc, ale přesně jak píšeš, daleko víc člověku chybí nějaký výraznější smysl života, někdo, kdo by byl rád, že jsme jen tak doma spolu, s kým  a pro koho by se dala připravovat vánoční výzdoba, péct cukroví apod. Napadají mě jenom tyhle idilické chvíle, které budou proložené horšími momenty, ale za ten risk to stojí.
A mimochodem děláš pro nalezení té pravé něco nebo jen čekáš, že se najednou sama objeví? Stále víc známých mě odrazuje, že "být uloven tou pravou" je utopie, tak abychom neskončili jako staří snílci  :-#.

Tak na rodinnej život jsem trochu myslel už dříve, ale právě jsem studoval a neměl jsem moc peněz a ani mi to nějak nepřišlo. Teď co jsem v práci jsem si pořídil nový oblečení, nový počítače, nový auto a teď mi připadne že mám všechno, taky jsem když bylo něco výhodný kupoval vybavení do kuchyně, ostatní mi říkali, že budu vybavenej na rodinnej život :P.
S hledáním ideální holky na to že mě uloví sama nevěřím ani internetu nevěřím, není nad osobní seznámení přímo. Ke konci roku jsem byl v práci víc než doma a byl jsem totálně vyčerpanej, tak mě myšlenky na ženění přešly, ale teď mám více volného času a taky se v práci objevila jedna osoba, s kterou jsme si padli do oka, bohužel jsem na signály protějšku pomalejší a ani ostatní spolupracovníci mi to moc nepřáli, tak už o mě nemá zájem, ale neztrácím naději, dokud si nebudu 100%ně jistej tak toho nenechám, ta holka za to stojí. Moc se mi líbí, a já se jí taky líbil, ale neuvědomil jsem si že bych se tak pěkný holce mohl líbit(moc si v tomhle nevěřím). Je to ideální popelka, o kterou bych se rád postaral, je s ní sranda, neměla lehký život, tak by si mě víc vážila a věřím že bych s ní byl šťastný. Pokud to nevyjde nic nenadělám ale určitě jí nebudu dělat problémy nebo jí pomlouvat, na to stačej ostatní.
Potřeboval bych s ní poradit, jak si jí získat. Před týdnem se mnou skoro nepromluvila, protože jsem kolem ní chodil jako tělo bez duše, ale to nikam nevedlo, tak už se chovám normálně a i komunikace se zlepšila, teď už jí jen zaujmout ještě víc jako před měsícem. Sakra nejradši bych si dal facku, že jsem nevyužil situace kdy se mi sama nabízela :?

Tak když ti je 28, tak se ani nijak nedivim, že přicházíš na takový myšlenky.  O:)

Myslím, že na takovýhle myšlenky příjde jednou i většina jiných lidí do 30.

Já mam občas tyhle myšlenky a je mi 19....

Občasnejma myšlenkama to začíná až to nakonec přeroste ve vroucí přání. Představa je to nádherná, realita asi nebude tak ideální i když to není nemožný, můj spolužák co si vzal spolužačku, tak jsou spolu už 4 roky a stále jsou zamilovaní jako před 10 lety když si spolu začali

Tyhlety myšlenky mám taky a moc se těším, až budu mít jednou klidné zázemí v podobě skvělého milujícího manžela, kterému budu naprosto důvěřovat a budeme spolu na jedné lodi ať se děje cokoliv. Vhodnou oběť už mám  :lol:

Ne snad, že bych na to občas nemyslel. A jasně, že si řikám, že to bude krásný, až budu mít pár lidí, kteří budou "moji" ať se děje, co se děje. Ale pokud to člověk bere vážně zodpovědně, tak se mu z toho musí zákonitě klepat kolena. Že to bude prostě už napořád. Ne na dlouho. Na furt. A nebudeš si najednou moct říct "bylo to fajn a bylo toho dost" a zmizet. I kdyby si byl stokrát nešťastnej, tak musíš zatnout zuby a vydržet to. To mě teda osobně děsí. Vypadá to jakoby sem byl zbabělej přijmout zodpovědnost, ale myslim, že to není přesně tak... vysvětlím na příběhu, co sem slyšel nedávno:

Kluk (asi 25, diskotekový balič) chodil s nějakou holkou a ona zjistila, že je těhotná se svým bývalým. A ten týpek řek, že s ní zustane, že mu děcko nevadí. Ona původně chtěla jít na potrat, protože by ho nemohla pořádně vychovávat sama a s rodiči počítat nemohla. Tak fajn, ona si děcko nechala a on s ní zůstal. Všichni byli jakože děsně "to je ale férovej kluk", "a že takový lidi se už neroději" atp. Ale mě to žralo v hlavě, proč to týpek, kterej balí holky na každym rohu dělá, jak bych se zachoval já a že bych to asi neudělal. A měl sem ze sebe v tu chvíli takovej blbej pocit, že bych zdrhnul :( No a teď sem o nich slyšel po 2,3 měsících, že jí nechal, protože "se pohádali".
Tak a teď k pointě - já bych zbaběle utekl hned na začátku (což mě nešlechtí), protože bych o tom předem uvažoval a přišel na to, že na něco takovýho nejsem připravenej. On prostě nic neřešil a řek, že OK a pak ho to přestalo bavit (čimž slečně dosti zkomplikoval život, protože na potrat je pozdě a je na to sama). A já tak nějak uvažuju nad tim, co je špatnější ;)

pěkný myšlenky, po něčem takovém začne toužit dřív nebo později každý,ale zpátky na zem, zatím nikoho nemáš, tak pěkně postupně..  nemůžeš stavět dům dokud nemáš základy, taky by nebylo dobrý nic uspěchat..

Víš když jsem četl,ten příspěvek říkal jsme si,že si napsal o mě ( sice je tam několik rozdílu,ale drobné) . Ale ne ,psal jsi o sobě a držím Ti palce ať to dopadne dobře a vyjde to.

Tak trochu to na me vyznelo jak inzerat ze seznamky  :wink: Ne...sorry :o) Taky bych si to tak jednou predstavoval, ja na to nastesti mam jeste tech 8 let cas, jestli to prichazi v 28. A asi jo...mam kamose, je mu 28 a resi uplne stejnou vec. Tesi se na rodinny zivot a nemuze najit tu pravou. Pred nedavnem se rozesel s dlouholetou partnerkou se kterou uz si pomalu staveli barak a pak se neco posralo...buh vi proc...ale asi dobre, ze se to podchytilo jeste takhle "relativne" brzo. Preju hodne stesti!  :wink: