Platonická láska ze mě vysála život

[Desperanto]

Čau lidi, svěřím se vám se svým kostlivcem ve skříni.

Až do čtvrťáku na střední jsem měl zdravé sebevědomí, bavil mě život a nikdy jsem si nestěžoval na nezájem holek. Prostě jsem věděl, kdo jsem. Těsně před maturitou jsem se zamiloval do o dva roky mladší holky ze školy. Přes svaťák jsem to nijak neřešil, radši jsem se soustředil na učení a úspěšně odmaturoval.

Až když skončily všechny párty a oslavy, vzpomněl jsem si, že mám nějakou "rozdělanou práci". Vzhledem k tomu, že jsem hned další týden měl nastupovat na měsíc a půl na brigádu a tu holku jsem nikdy předtím nikde ve městě ani po hospodách neviděl (a do bývalé školy už bych se těžko dostával), napsal jsem jí místo přímého kontaktu smsku. Druhý den mi odepsala, věděla kdo jsem, vyměnili jsme si na sebe ICQ a celý večer si psali. Dohodli jsme se, že až se oba vrátíme z našich dovolených, dáme si někde sraz a víc pokecáme osobně.

Když jsem domakal, ona se vrátila z prázdnin, ale minuli jsme se, protože jsem odjel s kámošema vyčistit si hlavu do zahraničí. Jednou za týden jsem jí napsal, pozdravil a to bylo všechno. Pak jsem se vrátil do Čech, ona ale bohužel odjela na další dovolenou. Ten měsíc jsme se takhle blbě míjeli, až jsem nastoupil na vejšku v cizím městě a naše občasná komunikace úplně vyšuměla. Ona mi pak ještě sama od sebe jednou napsala, chvilku jsme si povídali, ale mě tenkrát vůbec nenapadlo ji někam konečně pozvat a dohodnout termín. Kvůli tomu mi pravděpodobně asi nepřímo psala... možná se chtěla připomenout, co já vím. Vždyť jsem na ni myslel pořád, tak proč jsem sakra nic neudělal?! Pak už se nikdy neozvala a já taky ne. Prostě to vyprchalo do ztracena.

Teď jsou to přesně dva roky, občas si na ni vzpomenu a cítím, že tenkrát jsem to měl dotáhnout do konce. Něco mi říká, že tenkrát jsem na to měl a kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom se sešli. Jasně... samozřejmě, že to mohlo skončit názorovými neshodami po první schůzce, ale třeba z toho mohl být i super vztah. Na to setkání jsem se totiž těšil celé ty prázdniny po maturitě. A pak jsem to takhle nesmyslně pohřbil.

Přijde mi, že od té doby to se mnou jde dost z kopce. Celé ty dva roky jsem neměl holku, i když minimálně čtyři projevili dost velký zájem a já z toho - ani nevím proč - vždycky vycouval, i když bych holku chtěl. Asi pořád chci jen ji, nevím. Také moje komunikační schopnosti s opačným pohlavím šly rapidně dolu. Mám dojem, že tahle platonická láska ze mě vysála všechen život. Jasně, chodím se bavit do společnosti, mám spoustu koníčků a úspěchy ve škole, ale nedokážu říct, kdy jsem byl naposledy skutečně šťastný.

Několikrát během těch dvou let jsem měl nutkání jí zkusit zase napsat, ale říkal jsem si, že zkusím počkat, jestli ji třeba někde o víkendech nepotkám nebo tak. Samozřejmě jsem ji nepotkal a písemná komunikace se s každým dalším měsícem jevila jako větší a větší nesmysl.

Nakonec jsem se letos v zimě vydal podívat se na její maturitní ples, že s ní konečně pokecám naživo a zatancuji si. S kámošem jsme stáli zrovna u baru a ve frontě se bavili s ještě dalším neznámým klukem, ze kterého vylezlo, že je tady na plese svojí holky, se kterou teď necelý týden chodí. Už vám asi došlo, že tou holkou není nikdo jiný, než o kom celou dobu píšu. Tenkrát mě to fakt dostalo, takže zbytek plesu jsem proplouval mezi lidmi, předstíral, že se bavím a klopil do sebe jeden panák za druhým.

O týden později jsem šel na další ples mojí bývalé školy, samozřejmě jsem ji tam zase viděl. Už s tím novým klukem. Jasně že jsem za ní chtěl jít... ale nešlo to. Neodhodlal jsem se. Ono by to ale nešlo ani s jakoukoliv jinou cizí holkou, protože jak už jsem psal - ztratil jsem jistotu a sebedůvěru oslovit holku, kterou pořádně neznám, jakou jsem měl před lety. Když nás ten její kluk uviděl, poznal nás a táhl ji k nám, aby nám ji představil.

Já se nezmohl na nic jiného, než že jsem se blbě usmíval a uvnitř prožíval bouřku. Nevím, jestli mě po těch dvou letech nepoznala (tenkrát jsem měl o dost delší vlasy) nebo se na mě nechtěla koukat, ale spíš tam před námi jen tak rozpačitě postávala a po chvilce oba odešli. Tady jsem si uvědomil, že je to asi definitivní konec mých nadějí a měl bych za vším udělat tlustou čáru a posunout se dál.

Už jsou to zase čtyři měsíce, co se tohle všechno stalo. Nevím, jestli s tím klukem ještě pořád chodí, ale i kdyby ne, stejně je mi to úplně k ničemu. Svoji šanci jsem měl, zahodil a veškerou zodpovědnost beru na sebe, i když mě to k ní pořád neskutečně táhne.

Tohle není žádné fňukání. Spíš jsem se snažil urovnat si v hlavě celý problém od jeho počátků a vás bych chtěl poprosit o radu... o cokoliv. Chtěl bych, aby se mi vrátilo sebevědomí. Abych nebyl uvnitř mrtvej a měl zase radost ze života. Mám na ni také úplně zapomenout nebo tu pořád existuje naděje, že jednou, jednoho dne... ?

Kéž bych na všechny otázky a nesmysly v mojí hlavě dokázal najít odpověď.

[Paul C.]

Zapomen na ni. Zatim ti to zadny stesti neprineslo, tak to svy trapeni zbytecne neprodluzuj. What's not working for you is working against you, takze na to uz proste nemysli.
(omlouvam se, ze pisu bez interpunkce, ale bohuzel ji na tehle klavesnici nemam)

[Desperanto]

Ještě mě napadla jedna věc - prostě jen pro klid duše. Zkusit jí po dvou letech napsat třeba na ICQ, že jsem si nedávno procházel starý smsky a narazil jsem na úplně první od ní, tak jsem si na ni vzpomněl a chtěl bych se zeptat jak se má, kam jde na školu atd.

Jestli by neodepsala, bylo by to jasný a mně by to možná v něčem ulehčilo.

Taky ale může nastat komplikace, že už si mě třeba ze seznamu dávno vymazala a na řadu přijde složité vysvětlování, kdo vlastně jsem atd.

Jo a to hlavní - není už to moc ubohý?

[Atto]

Souhlasim s Paulem. Udělej si za tim velkou tečku. Závěrečné titulky. Opona se zatáhla. Nemá to smysl. Myslim si, že psát jí jak si žije a kam jde na školu je zbytečný, protože ti na to odpoví a v hlavě ti začne vrtat brouk co by kdyby.

Sám sem si to prožil, tenkrát sem se po cca 4-5 měsících, kdy sem s dotyčnou nebyl v kontaktu, rozhod pozvat jí na kafe. Nikde sem jí nepotkával (mhd/parky/OC), a tak sem jí pozval přes FB. Věděl sem, že to neni správný, že do očí by to bylo mnohem lepší, čekal sem(vlastně sem si byl jistej ), že odmítne. A taky mě nepřímo odmítla. To mi nestačilo a tak sem AFC stylem (úmyslně) doloval a dobýval jádro vesmíru až mi napsala "ne, nejde to. Promiň"

V tu chvíli sem od ní dostal finální NE a definitivně tu kapitolu uzavřel. Sice sem se před ní shodil, a pokud to řekla kámoškám tak před nima taky, ale who cares. A od tý doby na sobě pracuju a podobný city rozpoznávám v zárodku a coby lovec duchů je likviduju  .

Takže: Pokud jí napíšeš, rovnou jí někam pozvi. Pokud odmítne, sařiď se, jako já, udělej za tim tečku a začni žít vesele na novo. Pokud přijme, máš to ve svejch rukou, ale mohlo by se ti to z nich taky vymknout a šeredně vymstít, takže si dej majzla 

[D9]

přesně něco podobnýho jsem chtěl napsat - jestli chceš klid, tak z ní dostaň definitivní ne... (neni to lehký, většina holek udělá cokoliv, aby to definitivní ne nemusely říkat)

[Artist]

Paul, Atto, D9: Zabudnúť na ňu je jeden veľký nezmysel, zhola nemožné!!!

Je to úplne ako by som čítal seba, s tým rozdielom, že žena, do ktorej som sa zamiloval ja bola zadaná od začiatku a mne to proste nejako "ušlo". Už sú to skoro 2 roky, čo mi chýba a myslím na ňu deň čo deň. Úprimne, toto je dovod, prečo som sa dal na pickup. Snažil som sa zabudnúť na ňu prostredníctvom množstva iných žien, ale je to úplne zbytočné. Vzťahy ma nebavia, keď nejaká žena má záujem so mnou si výjsť, nikdy sa to nedostane cez druhé rande, pretože ma to skrátka nebaví. Na posledné 3 hádžem bobek a štvrtá mi neodpovedá na SMS, takže jej asi zavolám, zistím si pre čo a pošlem ju niekam... . Skrátka ma to nebaví. Cítim sa strašne prázdny....

Nedávno sa mi stala neskutočná vec: Bol som v bare a stretol som... Neviem, či to bola jej mladšia sestra/ o žiadnej nikdy nehovorila/ ale bola naprosto taká istá ako Ona! Ale o 7 rokov mladšia / mala asi 21/. Naprosto! Rovnaká tvár, rovnaké telo, rovnaké oči, pery, vlasy... Rovnaká osobnosť a všetko, čo hovorila bolo ako by som počul od Nej. Maruška... Keď som ju uvidel, nemohol som veriť vlastným očiam. Šiel som k nej a prihovoril som sa skupinke, s ktorou bola. Milo sa zatvárila a dali sme sa do rozhovoru. Keď som odtiaľ odišiel... točila sa mi hlava a podlamovali sa mi kolená. Musel som sa drzať stolu, aby som nespadol. Bolo to akoby ste kráčali dva roky peklom a odrzu sa pred vami objavila brána do raja... Nevnímal som veci naokolo, nevnímal som nič. Bol som v tranze. Po 15 minútach som sa z neho dostal a vrátil sa na zem. Celé to všetko však malo jednu chybu: Bola tam so svojím priateľom. Pri odchode som chcel z nej dostať číslo, ale odišla bez toho, aby som si to všimol. Chcel som jej povedať, že je najkrásnejšia žena, akú som stretol a hoci sme sa poznali iba pár hodín, keby som jej povedal, že ju milujem určite by som neklamal. Však to bola "Ona". Keď sme spolu tancovali, bola celá spotená a ja som voňal jej pot... Bola to jedna z najkrásneších vecí, aké som kedy cítil. Nikdy na tú nalsladlú slankastú voňu nezabudnem. A na dotyky jej tela... Mal som chuť ju celú vybozkávať a oblízať  . Nemohol som, vedľa bol jej priiateľ. Asi na pol dňa mi bolo krásne, potom na mňa doľahla osamelosť ako kladivom do srdca a deň a z toho boll v depresií.

Predtým, než odišla z baru som si uvedomil jednu vec: Musím ženu, ktorú milujem ešte raz vidieť. Je mi fuk, ako sa bude tváriť, čo a či mi niečo povie, skrátka musím ju vidieť. A urobím to nasledovne: Dnes je 5.8., za tri mesiace ju navśívim alebo sa s ňou skontaktujem. Dovtedy budem na sebe pracovať: postava, vizáž, image. Aby som vyzeral super. Z logického hľadiska je to nezmysel, prečo by ju to malo zaújmať, ona má pol ročného syna a má sa fajn ale mňa to motivuje pracovať na sebe. Snažím sa premeniť svoje trápenie na motor, ktorý ma poháňa dopredu. A funguje to.

Desperanto, prostredníctom tohto príbehu som mal v úmysle ti pomocť, poradiť.

 Navštív ju, skontaktuj sa s ňou a povedz jej, čo cítiš. Povdz jej, že ju miluješ a hrozne ju chceš. Neviem, či to pomože ale jedno je isté: niečo sa tým zmení. Možno budete spolu a možno ťa odmietne a ty ju konečne dostaneš z hlavy a budeš mocť žiť.

A ospravedlňujem sa, že som sa tak dlho a nudne rozpísal.

Good luck.

[redweed]

Desperanto a Artist: Kluci, proč vy to těm "svejm holkám" neřeknete? Ne, že je milujete, to je dost silné slovo a navíc si myslím, že by mohlo kořist vyplašit, ale to, jak moc se vám líbí....to chce každá ženská slyšet. Zvedá jí to sebevědomí a přitom to nijak nezavazuje. Když se zmíníte o citech, mohly by se za ně cítit odpovědné a to by je mohlo odrazovat, ale prosté lichocení je prostě kouzelné, holky si je zaslouží  avy s ním dosáhnete lepšího úspěchu než s nějakou přehnanou taktikou. A proč to čekání? Pokud něco k někomu cítíte je asi nejlepší to vyjádřit co nejdříve nebo se může stát, že něco propásnete.
Artist: Tu zadanou s dítětem by asi bylo nejlepší nechat být, ale proč se nepokusit o tu novou? Podle tvého romantického popisu by mohla být dobrým lékem na tvou starou bolest.
Desperanto: píšeš, jak jsi byl nad věcí ve vztazích k holkám, ale pak jsi mužské sebevědomí ztratil. Snažíš se svůj postoj v tom "vztahu" vylíčit jako nezúčastněný a laxní, ale nepropásl jsi setkání s ní právě proto, že ses ho ve skutečnosti obával? Ta dívka Tě nejspíš vyvedla z rovnováhy už od začátku, jen sis to asi nechtěl přiznat....Tak jsi prošvihl dva roky. Jsem taky pro, abys jí dal konečně něco najevo, ale mám dojem, že ti asi nemusí uvěřit zájem, když jsi jí nechal dva roky spát.

[Paul C.]

Desperanto a Artist: Kluci, proč vy to těm "svejm holkám" neřeknete?

    Mě by jenom zajímalo, kolika z těch notorických lichotníků jsi nakonec dala 
Věřím, že vám to zvedá sebevědomí, když kluci lichotěj, ale je rozdíl mezi věnováním pozornosti a obtěžováním (neřku-li stalkingem).

V těchhle případech je to ale relevantní názor, protože se od klasického namlouvání liší. Je to prakticky crush, nebo one-ity (jednolitida).

Tam je nejlepší, po tom, co všechny standardní postupy selžou, vyložit karty na stůl, alespoň pro klid duše. Alespoň si pak na smrtelné posteli nebudete naříkat a snít, jaký jste třeba mohli mít život, kdyby jste se jí se svými city svěřili. (I když je to možná to, co chcete.)

- Paul

[Artist]

Redweed, vďaka za cennú radu, moc si ju vážim. Aj som mal v úmysle povedať jej / tej mladšej/ ako moc sa mi páči, ale prešvihol som to. Najpr som zaváhal, potom mi ušla. Rozmýšlam, že by som ju vypátral, je však problém v tom, že nepoznám jej priezvisko. Viem len, že sa volá Mária, nastupuje do 2. roč. VŠCHT a viem ako vyzerá. To je asi tak všetko. Plus, ćo je horšie, má priateľa. Podľa správania by som povedal, mže boli spolu iba chvíľu, žadna veľká láska tam nebola.

Poslal som mail na študíjne oddelenie  stým, že hladám zpznam študentov 2. ročníka. Nijaký verejný neexistuje, na študíjnom mi ponúkli, že ak pošlem na meno osoby svoju správu, oni ju jej doručia a potom sa mi sama ozve. Mailové adresy nezverejňujú. Problém je, že nepoznám jej priezvisko.... Dopekla, že som si ho nevyžiadal hneď... Skúsim to ešte nejak vyjednať so študíjnym, ak to nevyjde / čo na 95% nie/, tak asi pojdem na VŠCHT osobne a skúsim ju vyhľadať osobne. Problém je, že škol. rok sa zacína o mesiac a pol a čím dlhšie sú spolu/ ona a jej priateľ, s ktorým tam bola/, tým horšie pre mňa. Aby sa do neho nezamilovala.... Bol to fakt sympaťák a povedal by som, ž by to mohlo prerásť vo vážny vzťah.

Dokážete si to predstaviť? : Nie som veriaci a nikdy som Boha o nič neprosil, ale občas som si hovoril: Keby som tak stretol dievča ako je "ona", len o pár rokov mladšiu, splnil by sa mi največší sen!!! A odrazu sa stane zázrak a ONA JE TU!!! Priamo predo mnou/ niet divu, že som skoro omdlel/! A ja ktretén sa nespýtam ani na jej priezvisko!

  Prosím poraďte: Hľadám študentku nastupujúcu do 2. ročníka Vysokej śkoly chemicko-technologickej, Volá sa Mária. Akékoľvek nápady, ako by som ju mohol vystopovať sú vítané. Hocičo. Brainstorming.

Popis: Tmavá blondína alebo svetlo gaštanové plavé vlasy po ramená, nosí do copu alebo volne rozpletené, 178cm, cca 65 kg, krásne dlhé nohy, /nie príliš tenké-ako modelka alebo tak/, športová postava, prsia... nie som odborník, akurát do ruky / trojky? /, výrazné nápadné /ale moc pekné/  obočie, mierne maskulínnejší vzhľad, keď som ju videl nosila jeanové kraťasy/ vysoko nad kolená/ a tričko pripomínajúce nátelník odj´haľujúci ramená a lopatky. / bolo tuśím tyrkysové alebo zelené/. Osobnosť by sa dala popísať ako prima uvolnené spoločenské dievča. Ničím zvlášť nevýrazná, skrátka bežné dievča.

Akékoľvek nápady prosím sem alebo PM. Dík! Je to vec života a smrti  .

...viem, že to znie úplne strelene, videl som ju len raz ale... dovolím si tvrdiť, že by to mohla byť vkľude aj životná partnerka.  Jej staršiu verziu poznám a tá bola jednoducho... perfektná.

[Mr.LiWu]

  Prosím poraďte: Hľadám študentku nastupujúcu do 2. ročníka Vysokej śkoly chemicko-technologickej, Volá sa Mária. Akékoľvek nápady, ako by som ju mohol vystopovať sú vítané. Hocičo. Brainstorming.

zkusil bych : web tý školy -> projet výsledky zápočtů, zkoušek, seznamy kde figurujou lidi -> vybrat všechny co se jmenujou maria -> facebook -> projet ty jména facebookem, podle fotky už poznáš

[Artist]

good Idea 

[redweed]

    Mě by jenom zajímalo, kolika z těch notorických lichotníků jsi nakonec dala 
Věřím, že vám to zvedá sebevědomí, když kluci lichotěj, ale je rozdíl mezi věnováním pozornosti a obtěžováním (neřku-li stalkingem).
Paul

Teď si nejsem jistá, jak jsi tu otázku vlastně myslel.  Ne, neurážím se, jen nevím, na co narážíš. Chceš slyšet, že ti notoričtí lichotníci nakonec nejsou zas tak úspěšní?
Mám trochu dojem, že když se tu objeví ženská s vlastními pocity, zkušenostmi a preferencemi, nevidíte rádi, když Vám nabourává Vaše propracované teorie
A co to je vlastně notorický lichotník? Já nevím, jestli ti, co mi v poslední době lichotili, byli notorici nebo jestli ty lichotky opravdu vycházely z jejich pocitů. Mám to brát tak, že ten, co mi lichotil a nic si ode mě nevzal byl upřímný narozdíl od toho, který si vzal? Má být tohle mřítkem upřímnosti lichotek?

[P1R3K]

Řeknu jen toliko - je rozdíl když kluk lichotí proto, že chce aby ho holka za to měla ráda a naproti k tomu když jí řekne kompliment a nic od toho nečeká.

[Paul C.]

Teď si nejsem jistá, jak jsi tu otázku vlastně myslel.
 

Myslel jsem to tak, že lichotka od hodného kluka holku potěší a zvedne ji sebevědomí, ale hned v zápětí si to rozdá s nějakým grázlíkem. Bylo to myšleno spíš jako nadsázka. 

[0254]

redweed, Paul C. > podle me je tu jiny zdroj nedorozumeni (aspon z toho jak jsem nakonec pochopil "dobre rady" sestry, sestrenice, mamky, babiny) - ony totiz ty zeny kdyz uvazuji o muzich uz apriori uvazuji o takovych kteri je pritahuji, nejsou needy, demonstruji vyzsi hodnotu, pusobi alpha ..... (viz. mainstream theory). A ano u takovych muzu pak na ne pusobi komplimenty pritazlive. Jenze kdyz pak o tom vypravi svym detem/pribuznym, tak zapomenou zminit ty "samozdrejme predpoklady" protoze jsou pro ne tak samozdrejme ze si to ani neuvedomuji.
Podle me je to dane 3ma vecmi - 1] holky maji vice skusenosti s muzi se sexappelem 2] Holky temer vyhradne premysli o jejich (alpha) princi z pohadky 3] kdyz je zena citove spriznena (napr. Maminka) tak automaticky vidi sveho syna v lepsim svetle (jako by ten princ byl) a neuvedomuje si ze tuhle atraction nema u cizi holky, takze mu radi veci ktere jsou sice spravne ale za jinych podminek.

Tj. myslim ze redweed ma ze sveho pohledu pravdu -> kdyz je holka do kluka uplne udelana tak ty lichotky muzou pomoct (napr. upevnit vztah, aby se holka necitila zanedbavana). Na druhou stranu to co rika Paul C. je mnohem uzitecnejsi, protoze ono je celkem jedno co delat kdyz je do tebe holka uplne udelana, ale jde o to co delat aby byla.

[redweed]

Já pořád nechápu, proč lichocení tak odsuzujete. Nepřipadá Vám snad jako plnohodnotný způsob upoutání pozornosti?
Jsou vlastně dva základní způsoby upoutání pozornosti. Buď ukázkou svých kvalit, to je vlastně předvádění se, nebo poukázáním na kvality člověka, kterého chceme upoutat. Já si prostě myslím, že ten druhý způsob bývá úspěšnější.

Nejsem zastáncem přehnaného lichocení, ale jak má holka vědět, že se Vám líbí a že si jí ceníte, když jí to neřeknete? Když jsou Vaše úmysly s ní "čisté"  a neberete ji jen na jedno použití, proč jí neumožnit ten pocit, aby se cítila jako "princezna", když vy ji tak vnímáte?
Pokud se Vám nezamlouvá výraz lichocení můžem používat třeba slovo pochvala.

O co se tady vlastně pořád přeme? Je mi jasné, že vyslovit pochvalu není úplně jednoduché a spousta lidí to vlastně ani neumí. Obzvlášť, když jde o objekt zájmu, který si ceníme vysoko. Možná mají pocit, že pochvalou druhého snižují svoi vlastní hodnotu. To je otázka sebevědomí. Možná ty méně sebevědomé štve, že neumí vyslovit pochvalu a pak závidí jiným, kteří s tím nemají problémy a díky tomu dosahují výsledků, o kterých se jim ani nesnilo.

[0254]

redweed > Nikdo lichoceni neodsuzuje, ani teorie, lichoceni ma ve "standartni teori" pevne misto -  zvysi confort a rapport (cesky neco jako souzneni / sblizeni / porozumeni).

Jenze na to uz predem musis tu holku pritahovat a mit v jejich ocich vysokou hodnotu. Jako vsude jinde - kdyz ti nejaky homeless vyslovi pochvalu, beres to vypocitave abys mu dala penize treba, predtim si na nej hledela z vrchu a ted budes jeste vic. Kdyz ti vyslovi pochvalu anglicky kral, tak te to potesi a zmensi to barieru mezi vama protoze predtim ses asi bala ze nekdo takovy se s tebou nebude obtezovat, a motivuje te to aby se snim skusila zblizit/bavila, ze to treba neni takovy namysleny snob i kdyz by mohl byt, a ze ty asi nejsi takovy malicherny tvorecek ve srovnani nim kdyz si vsiml tvych dobrych vlastni a kdyz mu stalo zato te pochvalit. 

Kratce - Na to abys mohla davat pochvaly / komplimenty ucine/duveryhodne, potrebujes mit nejprve nejaky kredit, dojem vyzsi hodnoty, prtiazlivost.

Vzhledem k tomu ze veci o kterych tohle forum je se potrebujou ucit hlavne lidi kteri normalne maji s holkama problemy, je rozumne predpokladat, ze v prvni rade musi vyvolat tu pritazlivost a zvysit dojem sve hodnoty, a teprve pak mozna maji smysl nejake lichotky.

proč jí neumožnit ten pocit, aby se cítila jako "princezna"

Jako princezna se můze cít jen kdyz si mysli ze ji lichoti princ

Nejsem zastáncem přehnaného lichocení, ale jak má holka vědět, že se Vám líbí a že si jí ceníte

Nemá to vedet, dokud si neceni ona nás

Možná mají pocit, že pochvalou druhého snižují svoi vlastní hodnotu. To je otázka sebevědomí.

Presne tak, jenze mit sebevedomi neni prirozene pro vetsinu lidi kteri ctou nizky jako "Jak se stat Alpha"

Vidis redweed, mluvis v souladu se "standartni teorii", stejne jako moje maminka treba pouze vychazis ze blbeho prepokladu ze vetsina muzu jsou prirozene sebevedomi, alpha a pritazlivi, protoze takovi muzi vyplnuji 90% tvych myslenek o muzich.

[Artist]

Vcelku s 0254 súhlasím, doplním ešte:

Okrem kredtiu sú pre lichotky doležité ešte 2 veci:
1) Śarm: Niektorí muži vedia lichotiť, iný nie. Nedokážem to popísať slovami, musíte si to predstaviť. Je to veľmi jemné a citlivé umenie, ako flirt vobec.
2) Vedieť čo pochváliť: Nechváliť obecné veci ako "Máš pekné vlasy". To je slabé. Použiť trochu fantázie, napr. " Páči sa mi melír na tvojich vlasoch, pekne ti to ladí k očiam. Tvoj pohľad tak  vzbudzuje dojem tajuplnosti.
A tiež pochválitť niečo, na čom si druhý zakladá. Napr. nikdy nezabudnem ako mi raz jedno priemerne pekné dievča na chate povedalo: " Pozrite na Artistu, je ešte len ráno a už je upravený. Je to reprezentatívna osoba" A myslela to úprimne. Už dlho som nič krajšie nepočul a chvíľu som žiaril ako slniečko . Jej kredit u mňa rázom stúpol o 50%. Tiež som poznal jedného chlapa, ktorý mal neobyčajnú schopnosť pochváliť na druhých veci, ktorých si cenia najviac. Opeť na jeho slová nemožem zabudnúť. A rovnako dobre aj vedel človeka opačným sposobom naštvať. S ľudmi to vedel, ale bolo na ňom vidieť, že veľa študoval komunikciu a jeho skily boli kombinácia prirodzeného talentu, ale najme teoretického bádania a praxe.   

A ešte: Musím tvrdo rozlišovať medzi termínom lichotka a pochvala.

Lichotna: Vypočítavý, neoriginálny sposob ako sa osobe zapáčiť, podlízanie.
Pochvala: ÚPRIMNÉ nesebecké uznanie dobrej vlastnosti druhej osoby. Skoro každé dievča má pekné vlasy ale len niektoré z nich niečím vínimočné. Musí to byť nesebecké, musíte to tak cítiť. Potom trochu drilu a možte používať pochvalu do svojho repertuáru. 

Takže súhlasím s Redweed i s 5*049. Pochvala je fajn, ale treba to vedieť.

A teraz: Tento topic je o tom ako sa chudák desperanto trápi. Vykašlal sa na neho priateľka a teraz aj vy. Tak sa prosím vráťme k téme aby našiel riešenie svojho problému.
Moj návrh: Ozvi sa jej a povedz jej narovinu, čo cítiš a čo si o nej myslýš. Nepoužívaj slová ako milujem ťa a pod. ale jemne a zdržanlivo to naznač. Hlavne s tým niečo rob, kým sa ešte dá.
Good luck.

A pokiaľ ide o mňa:
Nejaké nápady k mojej detektívnej práci??? Sem s nimi! 

[redweed]

0254: Máš v mnoha věcech pravdu. Pochvala zabere více pokud má holka o tobě dobré mínění. To za předpokladu, že ví, s kým má tu čest. Pokud jde o první setkání, je třeba v ní tedy třeba vzbudit dojem vlastní hodnoty  a to uděláte jak, když nevíte, čeho si dané děvče cení? Dobré je asi působit sebevědomě a sebejistě. A to, že dokážeme někoho pochválit třeba o jistém sebevědomí svědčí kromě jiného také.
Co set týče mých myšlenek na chlapi, neměla bych mít vůbec žádné vzhledem, k mému věku a rodinnému stavu. Proto si tady taky o tom píšu, jelikož nemám možnost je provozovat v praxi

A abych se vrátila k tématu a učinila povinnosti zadost, když už v tomhle topicu píšu. Když to vezmu citově, poradila bych Desperantovi, aby neváhal a dívku kontaktoval a projevil jí svůj zájem,i když v projevech nějakých silných citů bych byla opatrná, vyznělo by to asi celkově divně, kdyby jí vyjevil, že po ní už dva roky marně touží a není schopen s tím něco dělat. Když se na to podívám více rozumem, tak mi připadá, že když nebyl schopen něco podniknoiut dva roky, tak se najednou těžko něco zlomí. Asi bych tu záležitost uzavřela, skončila s trápením a pokusila se pracovat na sobě získáváním jiných méně obtížných cílů, holek, do kterých nebude až tak úplně blázen. Jenže tam může být zase problém s motivací, ne? Naopak když potká někoho nového, stejně zajímavého jako byla ta původní, může se jeho blok zopakovat.
Když tak čtu ten Desperantův původní příspěvěk, mám pocit, že má nějaké sklony k masochismu Čím to je, že má pocit, že něco chce, ale není schopen pro to nic udělat? Nebo si ve chvíli, kdy má možnost není jistý, jestli to opravdu chce, ale když tu možnost ztratí , tak by to hrozně chtěl. V zimě jí viděl na plese, nic neudělal a teď po půl roce uvažuje, co by mohl udělat. Pěkná oblomovština Má asi problém s rozhodováním se, nebo vůbec s uvědomováním si, co chce. Možná o všem příliš mnoho přemýšlí a moc analyzuje, čím více myšlenek, tím je rozhodování složitější. Chtělo by to méně přemýšlet a více jednat. Ta situace mi z mého téměř čtyřicetiletého pohledu zase nepřipadá až tak fatální, aby se nedalo trošku zariskovat.

Desperanto, věř mi, za 20 let ti nebude vůbec jasné, proč jsi tak otálel s navázáním vztahu s holkou, která se ti líbila. Budeš mít ale pocit promarněného času.

[Ondris]

Čau lidi, svěřím se vám se svým kostlivcem ve skříni.
......

Jestli jsem to správně pochopil tak si ji nikdy nikam nepozval?! To znamená, že tě neodmítla. Někde tady na fóru kdosi doporučoval smsku po dlouhé době (omlouvám se že si nevzpomínám kdo a nemůžu to najít): ahoj, bydlí na tomto čísle x? a žije ještě vůbec?
za x dosaď jméno holky

Minulej týden jsem takhle psal třem holkám, všechny odepsali a je z toho jedno rande, takže úspěšnost poměrně vysoká.
Rozhodně bych ji nepsal co cítíš. Tím, že by holka věděla, že ses k tomu odhodlával dva roky bys nepředstavitelně ztratil hodnotu.

[Desperanto]

Má asi problém s rozhodováním se, nebo vůbec s uvědomováním si, co chce. Možná o všem příliš mnoho přemýšlí a moc analyzuje, čím více myšlenek, tím je rozhodování složitější. Chtělo by to méně přemýšlet a více jednat. Ta situace mi z mého téměř čtyřicetiletého pohledu zase nepřipadá až tak fatální, aby se nedalo trošku zariskovat.

Desperanto, věř mi, za 20 let ti nebude vůbec jasné, proč jsi tak otálel s navázáním vztahu s holkou, která se ti líbila. Budeš mít ale pocit promarněného času.

Přiznám se, že jsi mě celkem dobře vystihla . Kdysi jsme i v prváku na gymplu, když jsme přijeli ze seznamováku, dostali za úkol každému napsat do archu v pár slovech až jedné větě, jaký dojem z toho člověka máme. Z výsledku mi vyplynulo něco jako "milý, zdravě drzý, ale moc o věcech přemýšlí" a to je právě můj problém... a ještě bych dodal, že se bojím nějaké větší odpovědnosti nebo nějakého významnějšího pouta (to dost souvisí s tím uvědomováním si, co chci) - většina mých vztahů skončila z mé strany po cca 3 měsících, když vyprchala původní zamilovanost a ten vztah začal být vážnější. Myslím ale, že po 2 letech, kdy jsem měl na přemýšlení o sobě a svém vztahovém životě času víc než dost, už dobře vím, co chci.

Jestli jsem to správně pochopil tak si ji nikdy nikam nepozval?! To znamená, že tě neodmítla. Někde tady na fóru kdosi doporučoval smsku po dlouhé době (omlouvám se že si nevzpomínám kdo a nemůžu to najít): ahoj, bydlí na tomto čísle x? a žije ještě vůbec?
za x dosaď jméno holky

Já jsem ji právě úplně v prvopočátcích pozval a ona souhlasila. Konkrétní datum teda nebylo domluveno, ale bylo to tak, že až se vrátíme z našich dovolených atd., někam spolu zajdeme. Jenže tenhle stav ("někam spolu zajdem") se táhl asi dva měsíce. Když jsem byl doma já, nebyla doma ona a naopak... no a pak po prázdninách už jsem se jí neozval. Ona se pak ještě někdy na konci září ozvala sama... jenže já tenkrát myslel, že si chce asi jen popovídat a vůbec mě nenapadlo, že je to asi spíš jen záminka, jak se připomenout a asi chtěla, abych navrhl konkrétní datum. No, možná říkám, že mě to nenapadlo, možná jak píše redweed se u mě projevil nějaký freudovský symptom a já ztratil odvahu, zájem, sebe samotného nebo tak. Tenkrát jsme si normálně povídali na ICQ, po nějaké půlhodince debatování se úplně normálně rozloučili a od té doby nic. Řekl bych, že je to moje chyba... ono to právě vypadá (a asi se tak i může nebo mohla cítit), že mě prostě omrzela nebo jsem na ni zapomněl.

Ta SMS Ahoj, bydlí na tomhle čísle X? A Žije ještě vůbec? se mi fakt líbí . Má to šmrnc... jen nevím, jestli je to použitelný na moji situaci. Ale je to teda asi to nejlepší, co mi zatím kdo poradil.

[redweed]

Desperanto: Z toho, co píšeš mi připadá, že jsi ještě doopravdy zamilovaný nebyl. Zamilovanost přece nevyprchá po třech měsících, to bych řekla, že tak kulminuje. Lidi se teprve více poznají, začnou si důvěřovat a tím pádem si začnou intenzivněji projevovat náklonnost.
K té charakteristice, kterou tě ohodnotili ostatní, to že jsi zdravě drzý, není to jen nějaká slupka, kterou se snažíš zamaskovat svou nejistotu a bojíš se, aby Tě holka po nějaké době neprokoukla, aby nezjistila, že v nitru sebejistý nejsi a bojíš se, že by objevila něco, co by se jí nemusello líbit? Můžu Tě ujistit, že většina lidí je na tom stejně, každý o sobě pochybuje a má pocit, že je horší než ostatní. Ale je to jen proto, že nezná pocity ostatních, zná jen ty své a u druhých lidí vidí jen tu slupku, kterou chtějí ukázat. Takže to, že se dokážeš tvářit zdravě sebevědomě je dobře, každý to neumí a v navazování vztahů Ti to může pomoct, ale aby sis vztah udržel nebo vlastně, abys nějaký vzájemně uspokojující vztah vůbec vytvořil musíš do něho investovat víc ze sebe.

[Artist]

Nie je tu na fóre niekto z VŠCHT?????

[Desperanto]

Tak možná to bude všechno jinak. Holce z prvního příspěvku jsem se pořád ještě neozval, ale po včerejšku už to možná ani nebudu potřebovat udělat. Včera jsem byl na oslavě kámošových narozenin a celej večer jsem se tam bavil s jednou jeho spolužačkou. Ta přitažlivost mezi náma by se dala krájet . No, abych to zkrátil... v pondělí jdeme na rande .

[Desperanto]

Tak to nevyšlo. První rande super, líbali jsme se, to druhé jsem totálně zvrtal a včera večer mě nechala. Musím ale říct, že esemeskou... to mě trochu naštvalo. Jako lítost převládá nad hněvem, protože vím, že si za to můžu sám, ale mohla mi to říct z očí do očí. Přes zprávy jsem se rozcházel naposledy na základce.