forum.QARK.net

Pokecání => O ženských => Téma založeno: Fal 04. Prosinec 2007, 22:09:33



Název: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 04. Prosinec 2007, 22:09:33
Takže nejdřív pár řádků o mně. Já jsem takovej ten typickej looser. Nehezkej (spíš směšnej než hnusnej), s podprůměrnym tělem (postava by byla dobrá, kdyby ale byla svalnatá), inteligentní ale bez vyššího vzdělání, introvert a bohužel přecitlivělej. K tomu s neduhama jako plešatost (začalo to vpodstatě už ve 14ti, kdy jsem nosil dlouhý vlasy), chlupatost (krom jiného i záda), malé dlaně (prsty a krom jiného takové ty krátké nehtíky). Špatný zdravotní stav (dědičné záležitosti, díky tomu jsem často unavený - po cvičení extrémně, nemůžu moc popíjet/hulit a kouřit), deprese a malé sebevědomí (na kterém z větší části zapracovala rodina - stylem si ten nejhorší, vykopnu tě z domu apd. - bez důvodu). Nástavbu jsem nedostudoval, protože se na mě ostatní dívali skrz prsty (jak většina kluků tak dost učitelek) a já jsem prostě se svojí povahou nebyl schopen to překousnout, tak jsem se na školu vykašlal. To mi bylo 21. Do té doby jsem s nikym skutečně nechodil a s nikym nespal. Kombinace mého zevnějšku a mé povahy není přitažlivá pro dívky - alespoň ne na 1. pohled. Osobně dokážu dívku zaujmout až když s ní mluvím a cejtim se zdravě - což není často. V té době jsem byl uplně v řiti. No rozhodl jsem se začít pracovat. Začal jsem v callcentru. Začátek byl nádhernej - připadal jsem si jak hovado a samozřejmě se celý nástup neobešel bez pobavených a posměšných úsměvů opačného pohlaví (na což sem byl zvyklý, ale stejně mě to sralo). No pár týdnů to bylo hrozný (cejtil jsem se jak zvíře mezi kráskama, s rozdílem že mě jako zvíře berou). Začal jsem tehdy intenzivně cvičit - když už neni držka, tak ať alespoň trochu zlepšim tělo a starat se o xicht (holení hlavy a držky, což je pro mě utrpení protože mám přecitlivělou pleť a nikdy se to neobejde bez krvácejících póru, takže holit se ráno je pro mě nereálné). Kvůli svému zdraví to byla šílená dřina - už když jsem šel po 7, 8 hodinách z práce domu, byl jsem hrozně unavenej a pak jsem ještě přes 2 hodiny intenzivně cvičil. No ale vyplatilo se - podstatně mi to zvedlo sebevědomí - tím podstatně myslím na lehkej podprůměr, což byl u mě velkej pokrok. Začal jsem i intenzivněji komunikovat s babama okolo (většinou moc pěkný holky kolem 20) a zjistil jsem, že se mnou rády mluví. Ale nikdy by se se mnou nedali do řeči kdybych nebyl iniciátor. U mě je problém ten, že ikdyž se zrovna cejtim dobře a mám pevnej a silnej hlas (stačí cigárko a vše je v řiti) - mám tvarovanej xicht tak že to často vypadá jako že se mračim (i v případě že mám veselou náladu) nebo že sem namyšlenej (a nehezkej = směšný). No prostě jak šel čas dál zjistil jsem že holky jsou všechny svym způsobem stejně hloupý. A když tam přišla nějaká opravdu sexuálně přitažlivá, po dvou dnech s ní strávených v práci se pro mě stala antisexuální (opakuji že skutečně vždycky) - tehdy jsem pochopil proč kluci na diskotékách právě takový vyhledávaj, protože fakt krom zašpásování si jsou k hovnu. Takže přestože kdybych dal podnět, tak jsem tam s někým mohl začít chodit (viděl a cejtil jsem zájem a to paradoxně v 90% - bez legrace, mám prostě dobrej hlas, žel nerad mluvim), nikdo mě tam ve skutečnosti nepřitahoval. Do jedný jsem se poprvé v životě skutečně zamiloval a to bylo utrpení - no nic z toho samozřejmě nebylo - prostě akorát jsem se dostal do max. psychickýho svrabu (doteď nevim jestli ke mně skutečně něco cítila nebo si se mnou jen hrála). V té době se tam objevila dívka, vzhledem = bohyně, taková ta nadžena, krásná, povznesená nad všechny s dokonalym tělem. Moje první myšlenka byla - co tady ta modelka chce? A to je fakt těžký oslovit někoho takovýho - teda pro mě samozřejmě. No asi po týdnu jsem to nakonec udělal a po pár dnech z nás byli takový ty nejlepší pracovní kamarádi. No já se mezitím trápil nešťastně zamilován a můj život panice ubíhal dál. No vynechám podrobnosti dalšího dění. Modelka se rozešla s přítelem a já byl ten o koho měla zájem. Takový ten sen z dob dřívějších - jako že vás bude chtít ta nejkrásnější dívka pod sluncem se stal skutečností. No bohužel já jsem o ní uvažoval jak o sestře, nebyl jsem schopnej s ní něco mít - bylo by to jako kdybych se miloval se sestrou - nepředstavitelný a krom toho její věčný hlášky na cizí "to je kus" nebo když se se mnou otevřenějc bavila "kouřit (penis) umí každá" bo "Prej že nic, bys začal slintat kdyby jsme se tady s Editou začali líbat" bo "A to jsem šla kvůli tomu parchantovi i do trojky" a podobný člověk poslouchat nepotřebuje. Takže holt smůla. Ono stejně by to nevydrželo - já bych se užárlil a nakonec by mě jednou stejně podvedla (taková holka to má přímo v genech řekl bych). Ale užít jsem si to mohl, moje smůla, ale s tim nic nenadělám - prostě jsem takovej idiot. Tak nějak jsem začal otupovat, že holky který se mi líbí, jsou po chvilce s nimi pro mě nepřitažlivý a holky co se mi vyloženě nelíbí, jsou pro mě prostě nepřitažlivý stále. Bohužel nejsem schopnej jen tak si s někym nezávazně zašpásovat nebo jít do vztahu o kterym vim že nemůže vydržet. Ta do které jsem se zamiloval byla mrcha a kráva, ale to se ukázalo až asi po půl roce. Takže přesto že mi tahle práce zvedla výrazně sebevědomí (alespoň na určitou dobu), utvrdila mě taky v tom že jsem ztracen. Zjistil jsem že holku jakou bych si představoval já, nemám šanci najít a to nejsem tak náročnej "pěkná, stálá a milující, sexuálně založená" - vše ostatní je pro mě nepodstatný. Na pořádnej život jsem se v podstatě vysral a tak nějak přežívám už téměř 2 roky. Takže ve 24 letech panic (už to mě pěkně štve), ještě k tomu svojí vinou (prostě jsem ale takovej - idiot), bez pořádný práce a výhlídek do budoucna. Píšu sem, protože jsem náhodně včera na tyhle stránky narazil a mám tendenci se vypsat. Krom jiného by mě zajímalo jestli jsem na tom takhle uplně sám nebo je nás ztracenců víc. Mimoto chci říct že mi to absolutně změnilo pohled na ženy/dívky. Opačné pohlaví je v mnohém horší než mi. To co jsem si vyslechl bych nepřál nikomu z vás - když holky zjistí že nemáte zájem, tak potom jak a o čem se baví = děs. Domnívám se že toho má být mužský ušetřen.

PS: No Qark má zajímavý články, s některjma se můžu souhlasit a s některejma méně. Jinak v zásadě jde o to že ze svý zkušenosti vim, že 90% introvertů nemá šanci se podle nich řídit. Já mám třeba štěstí, že kus extroverta ve mně je - a s tim se člověk rodí, to se nedá naučit. Pro ostatní dobrý články. Jenže shodně dívky přitahují 3 vlastnosti - charisma/sebevědomí (to jde většinou ruku v ruce) a mužný vzhled (rysy tváře a postavy). Ani jedno z toho bohužel nemám - možná trochu to charisma (v případě že mluvím). To jestli je to namakanej krasavec, boháč, inteligent, tlusťoch, hubeňour, hnusák už je v zásadě jedno. To že komunikativní (ať už přirozeně nebo naučeně) klučina přijde k holce a nakonec jí svym způsobem ukecá a ta s nim v nejlepším případě začne chodit, takřka vůbec nic neznamená do budoucna. Prostě pokud nemá jednu z těch tří vlastností, dlouhodobý vztah z toho nebude. Komunikativnost se nerovná sebevědomí.

PPS: Pro ostatní introverty. Asi je to v řitě ale doporučim malou radu - nešilhejte jen po těch vzhledově moc pěknejch. Často to je prostě jiná liga, neřikám že je nemožný je dostat (viz. můj příběh) ale je podle mě NEMOŽNÝ takový vztah udržet. A když máte příležitost tak s holkama mluvte i kdyby byly sebehnusnější - je to dobrá škola. Každopádně na hledání slečny dokonalé můžete zapomenout. Takový slečny končí sami se dvěma děckama na krku. Takže zdar a omlouvám se za případně chyby v pravopise, které určitě budou.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 04. Prosinec 2007, 22:36:10
 8-[ Panika, doufam ze sem si jeste nevypestoval podobny sklon sam sebe chlacholit a prekrucovat si pohled na realitu


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Av4 04. Prosinec 2007, 22:42:17
Jestli mám shrnout můj SUBJEKTIVNÍ POCIT, tak takovejch jako ses ty je velmi málo :) Aby i s nízkým sebevědomím odmítali holky, které o ně mají zájem, to se moc často nevidí. Na druhou stranu to značí, že máš nějaký standard a ten nemíníš měnit, coož bude určitě nejedné slečně imponovat.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 04. Prosinec 2007, 23:17:02
2 0254: Můžeš to trochu rozvést? Nějak jsem nepochopil a docela by mě zajímal tvůj konkrétní názor.

2 Avaranger : Hmm, taky si myslim. Problém je v tom, že v té době jsem měl sebevědomí podle mě maximálně vysoko. Ono jde o to že nejde o nejednu slečnu, ale mě jde jen o jednu slečnu. No prostě jsem pomatenec, co si budem nalhávat.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Av4 04. Prosinec 2007, 23:21:41
Fal: 0254 narážel na to, že si myslí, že sis sám pokřivil realitu do takového stavu, kdy si nahradil to, že sám nemůžeš žádnou holku dostat tím, že vlastně žádnou pořádně nechceš ;) Je to tak 0254?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 05. Prosinec 2007, 00:27:47
2 Avaranger: Jo tak, ale já nemám problém s tim že bych nemohl žádnou dostat. Jen tak nějak mám takový ty nereálný představy o ženskejch a vim to. Jenže je nejsem schopnej změnit. Víš jak mě to štvalo, když jsem pak přemejšlel o tom jakej sem idiot, když sem zahodil tolik šancí si aspoň užívat, no a když mě asi před půl rokem kámoš vytáhl na diskotéku a tam se k něčemu schylovalo, tak jsem se zachoval zase jako před tim. A tam mi bylo jasný že by to bylo spíš takový to pár tejdnů (možná ne, ale to se nedovim) a bajko. Já nevim proč, ale bohužel mám štěstí na typický davačky nebo jak bych je měl slušně označit. Jenže bohužel mám zakořeněný nějaký ty pitomý standardy jak jsi psal. A to mě štve - že holka kterou by téměř nikdo neodmítl, já nakonec slušně a jemně vyfakuju a pak si řikám jakej jsem idiot. Jenže s tim bohužel nedokážu nic dělat.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 05. Prosinec 2007, 01:44:20
Jinak v zásadě jde o to že ze svý zkušenosti vim, že 90% introvertů nemá šanci se podle nich řídit. Já mám třeba štěstí, že kus extroverta ve mně je - a s tim se člověk rodí, to se nedá naučit. Pro ostatní dobrý články. Jenže shodně dívky přitahují 3 vlastnosti - charisma/sebevědomí (to jde většinou ruku v ruce) a mužný vzhled (rysy tváře a postavy). Ani jedno z toho bohužel nemám - možná trochu to charisma (v případě že mluvím). To jestli je to namakanej krasavec, boháč, inteligent, tlusťoch, hubeňour, hnusák už je v zásadě jedno. To že komunikativní (ať už přirozeně nebo naučeně) klučina přijde k holce a nakonec jí svym způsobem ukecá a ta s nim v nejlepším případě začne chodit, takřka vůbec nic neznamená do budoucna. Prostě pokud nemá jednu z těch tří vlastností, dlouhodobý vztah z toho nebude. Komunikativnost se nerovná sebevědomí.
Možná se moc zaměřuješ na svůj vzhled. Neříkám, že není dobrý chodit cvičit, ale zkus začít řešit tohle:
bez pořádný práce a výhlídek do budoucna.
Vzhledem k tomu, že ti je už 24, tak holky budou stále méně řešit jakou máš pleš, či mužnou tvář. Za se začnou zajímat co děláš a jestli jsi něco dokázal. A pro chlapy hodně často platí dobrá práce = hodně peněz = uznání okolí = sebevědomí = zájem žen
Najdi si dobrou práci, nebo začni podnikat. Doplň si vzdělání, když máš pocit, že ti chybí. Dneska není problém studovat při práci v jakémkoliv věku.
A myslím si, že když tohle dokážeš, tak to hned budeš mít s holkama jednodušší. Až nějaký holce řekneš: "jo měl jsem problémy, ale to je minulost, ted jsem si našel zajímavou práci a ještě k tomu si dodělávám školu", tak ji to bude přitahovat více, než nějaká mužná tvář.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Emmanuelle 05. Prosinec 2007, 08:30:02
Být Tebou, neviděla bych to do budoucna tak černě. To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus. Připojuji se k názorů, že by jsi se měl přestat soustředit na svůj vzhled či vzhled jiných, příp. zkusit se nedostávat do situací, které v Tobě vyvolávají tolik negativních emocí ohledně sebe nebo žen. Myslím, že by Ti strašně moc prospělo, kdyby ses daĺ vzdělával  nebo si našel nějáký uspokojující koníček, který Tě třeba zavede mezi lidi, které bys mohl mít rád a pociťovat k nim taky respekt (i k ženám).

Takové prostředí call centra, to může být vážně sociální a inteligeční šok :shock: Asi stejně tak, když jsem nucena zavítat na pár hodin k nám do fabriky na výrobu a poslouchat ty plané řeči chlapů všude okolo. To pak má člověk chuť vrhnou se najmíň na hodinu do nějaké strašně inteligentní četby nebo šílené diskuse z teorie fyziky, aby se mu zlepšila nálada a názory na chlapy. Přesto ale nepaušalizuju, znam skvělý, hezký, vtipný chlapy a i ty druhý   Ty s Tvým založením máš smůlu, že sedíš v Call centru, kde s prominutím tolik chytrých hlav s nějakou úrovní nesedí, a pokud se tam dostanou, tak zase brzy odejdou. Takže skupina dvacetiletých holek, inteligence průměrná, z časopisů a okolí a možná i svých zkušeností přesvědčené, že jde jen o vzhled a píchání. Snaha být cool a zkušená před ostatními, no co bys tam čekal.... Nějakou Traumfrau?? \Ono na prostředí strašně moc záleží...Hezkejch a solidních a vubec ne nudných je ale fakt hodně, znám jich z okolí plno!!!

Největší problém je asi v tom, že se tak strašně soustředíš na to najít tu super holku.  Co kdybys přestal hledat, řekl si, že se Ti holt tady nedaří, tak že se zatím budeš zajímat o něco jinýho, získáš pár kamarádů, zacvičíš si, vyjedeš do zahraničí za prací, naučíš se třeba jazyk... Uleví se Ti, zrelaxuješ. Vždyť je Ti jen 24 let!! Tak proč se sakra upínat na to, abys byl s nějakou holkou a to co nejdřív??? Pokud se necítíš dobře sám, pak si ty svoje negativní pocity vezmeš i do vztahu a za rok tu budeš naříkat nad rozchodem. Vztah s holkou není všelék, to si tu málokdo uvědomuje.



Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 05. Prosinec 2007, 12:13:13
2 Emmanuelle & Galileo: To jste to pochopili špatně, já jsem se opravdu potřeboval jen vypsat. Já nemám problém s tim že bych ženu/dívku nemohl získat (když se budu trochu snažit). Můj problém je v tom, že taková kterou bych chtěl nejspíš neexistuje. Vim že jediný co můžu udělat je změnit pohled na ženy a toho jsem schopnej. Jenže bohužel taky vim, že když to udělám tak ztratim sám sebe. Je to něco jako tušení zlomu, kterých za život několik přijde - jenže v tomhle případě víte že když to uděláte, tak se zlomíte doslova. A já jsem bohužel buď a nebo - žádný možná. Takže pokud přijmu to jak to je, stává se ze mě to co nesnášim. Ale jinak souhlas s tim vzděláním apd.

2 Emmanuelle: V tom callcentru to byly brigádnice z vysokejch škol - takže nějaký IQ tam být muselo a k tomu typově různý (paradoxně ty vyloženě nehezký bývají uplně nejhorší i povahově). A v tom to je, že člověk najednou zjistí, že všechno co si o ženách myslel je naprostá hovadina, že žádná rádoby láska na celý život neexistuje a vyjímky jen potvrzují pravidlo. A dokonce i ty které jednou možná budou právničkama/doktorkama, ty solidní,, hezký a vůbec ne nudný (často bývají velmi nestalé) mi to jen potvrzovaly. (Jak člověk má vzít situaci, když holká která ho zajímá - právě ta solidní, hezká a vůbec ne nudná a dokonce i s trochou inteligence, se o něj začne zajímat taky a to dost intenzivně, a on když už se schyluje k noci osudové zjistí že má 2 roky vztah - do toho má člověk jít aby si byl jistej že ho v budoucnu potká něco podobnýho nebo že jen bude chvilkovým zpestřením?)
"To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus." - Ano takhle by nejspíš odpověděla každá druhá, ale ve skutečnosti by se zachovala naprosto opačně (tím myslím že v případě že by před tím měla zájem, rázem by ho rychle ztratila) - ano je to plus, ale jen pro mě samotného. Tohle ale naprosto žádný holce člověk jen tak nevykládá a když (tý holce to v konečnym důsledku vyzní jako slabost), tak může zapomenout na dlouhodobý vztah. Tím spíš ztratim, než získám (osobní zkušenost).

PS: Jak myslíš že se člověk s tolika problémama může někdy cítit sám dobře, když krom jiného tak po fyzické stránce se prostě cítit dobře nemůže téměř nikdy? Ale to je jedno.
PPS: Doufám že to nezní jako sebemrskačství, tak to znít nemá, pouze konstatuji fakta (tedy z mého pohledu samozřejmě). Jen mě zajímalo jestli to někdo cítí podobně nebo má podobné zkušenosti.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: omil 05. Prosinec 2007, 14:09:41
PPS: Doufám že to nezní jako sebemrskačství, tak to znít nemá, pouze konstatuji fakta (tedy z mého pohledu samozřejmě). Jen mě zajímalo jestli to někdo cítí podobně nebo má podobné zkušenosti.

Nedoufej. Opravdu to tak zní. :? Mám kamaráda s podobným charakterem, a abych pravdu řekl, tak netušim jak mu pomoct.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 05. Prosinec 2007, 15:17:25
omil: Kruciš, jen jsem to chtěl dostat z hlavy a vpodstatě se povedlo. No a přesně tohle by mi bývalo stačilo, "ano znám někoho kdo je na tom víceméně podobně". Jen je to věc o které by se člověk nerad s někym blízkym bavil, takže danke sehr.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Aldamir 05. Prosinec 2007, 17:18:43
Vždyť je Ti jen 24 let!! Tak proč se sakra upínat na to, abys byl s nějakou holkou a to co nejdřív???

Je fakt zajímavý, že když se bavim o svejch problémech s hledáním partnerky s holkama (nebo osobama ženského pohlaví obecně, abych do toho případně moh zařadit i svou matku), tak všechny opakujou v různejch obměnách víceméně tohle, co si řekla, zatímco žádnej chlap včetně mýho táty by tohle nikdy neřek... na tom je fakt krásně vidět to diametrálně odlišný vidění světa v podání obou pohlaví...

Když to vztáhnu na sebe, tak co mám dělat ve chvíli, kdy je mi 23, škola v pohodě, mám skvělou práci, dostačující množství prachů, svý koníčky rozhodně nezanedbávám a kamarádů a přátel mám dostatek... Na co jinýho se mám upínat, když přes tohle všechno prostě nejsem šťastnej? Když mi ten vztah s holkou chybí a ani všechny ty výše vyjmenovaný věci mě prostě dostatečně neuspokojujou?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: tunopp 05. Prosinec 2007, 19:29:52
2Aldamir: moje rec, presne..  :?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 05. Prosinec 2007, 21:10:31
Fal > nemuzu ti uverit ze pri vsem tvem narikani si na tom "vlastne dobre" jak by vyplyvalo z jinych castich tvych prispevku. Na jedne strane se litujes az na hranici uveritelnosti, na druhe pak rikas ze vlastne je vechno v pohode skoro by sme ti mohli zavidet. Z toho mi to co pises prijde takove teatralni, ze si za tim ani nemuzes stat a nevis co je vlastne pravda sam. Opravdu vazne se obavam ze ja to delam stejne  :|

hlavne teda - Mel si teda nekdy neco s nejakou z tech atraktivnich holek o kterych si mluvil? Jestli ze ne, fakt nevim proc by sis mel byt (zrovna pri svem evidentnim pesimizmu) presvedcen o tom ze si ji "mohl mit". Spise mi prijde ze clovek ktery je na tom v tomhle ohledu spatne tak mu zacnou i docela nevine naznaky pripadat jako ze ho nejaka hrozne svadi. dlasi pokrivneni reality pak vznikne kdyz to clovek neustale sam preresuje.

sorry pokud sem uplne mimo, asi je to z velke casti zalozene na podle-sebe-soudim-tebe, pricemz ja se ale snazim tyhle chyby sveho uzudku korigovat protze sem si jich vedom.

Aldamir> s tim komentem k citaci souhlasim


ohledne
Citace
Když to vztáhnu na sebe, tak co mám dělat ve chvíli, kdy je mi 23, škola v pohodě, mám skvělou práci, dostačující množství prachů, svý koníčky rozhodně nezanedbávám a kamarádů a přátel mám dostatek... Na co jinýho se mám upínat, když přes tohle všechno prostě nejsem šťastnej? Když mi ten vztah s holkou chybí a ani všechny ty výše vyjmenovaný věci mě prostě dostatečně neuspokojujou?
hmmm, tak to vam zavidim...posledni rok sem uplne happy kdyz muzu jit do skoly nebo do prace kde muzu zamachrovat nebo aspon delat na necem co  me vytizi, protze jak prijdu na kolej, tak sem uplne v pasti. Prijde mi to jako hrozna nevyrovnanost, neco co takhle nemuze jit do nekonecna, chtel bych za kazdou cenu si nejak vytvorit -= PERSONAL LIFE =- (nechci rici znovuvitvorit, protze sem myslim nikdy nejaky vyvazeny plnohodnotny nemel). Sem si plne vedom toho ze holka sama o sobe by to asi neresila (nebylo by to asi ani stabilni) ale je to jedina konkretni vec kterou sem si jisty ze bych skutecne chtel, ostatni veci (napr. sem skousel bruslit nebo horolezit, nebo kdyz sem sel s nekdym do hospody) mi prijdou prave takove nezazivne bezpredmetne a skousim je vlastne jen proto ze si rikam ze neco bych proste mel delat, nez ze bych fakt mel chut.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 06. Prosinec 2007, 00:52:00
2 O254: Nemám důvod abych tady lhal. Já píšu, že mám prostě přesvědčení, že slušnej, zásadovej, inteligentní a v rámci možností hodnej chlap by měl mít právo na jednu pro něj dokonalou ženu na celej život, která ho stejně jako on jí bude milovat a ne partnerky střídat jen proto že má přinejmenším chuť na sex (v případě že to bude možné). Mě jde o to že já se svym vzhledem a sebevědomím prostě nemám šanci takovou najít, protože ona taková nejspíš neexistuje pro nikoho (vyjímky bla bla bla) a ta která se jí podobala se ukázala být krávou největšího ražení (útěchou mi může být že toho debila pustila nakonec k vodě, když už nic jinýho). Možná jsem se prostě narodil s pokřivenym chápáním reality ohledně pohledu na vztahy a ženy. A ano, skutečně se jednalo o zájem, jak jsem psal - se třema jsem mohl najisto spát. Je možný že u nějakejch sem mohl být přesvědčen o zájmu naprosto neoprávněně. Ale spíš ne (podle toho co jsem se dočetl na Qarku), já mám prostě hodně přijemnej a uklidňující hlas, jenže jako introvert v normálu moc nemluvim a když, tak ho nemívám pevnej (kvůli svému chatrnému zdraví - prostě se cejtím nejistě, protože se cejtím slabý a unavený). Takže to je vlastně jediný co mě zachraňuje a to jen v případě že se chvilkově cítím zdravý a jakejs takejs náznak inteligence. Ono je taky něco jinýho takhle se seznámit s hokou na ulici než když si v prostředí plnym holek. A jak jsem psal, v té době se mi výrazně zvedlo sebevědomí a cvičení taky trochu přídalo na vzhledu. Věřim že určitou roli hrála taky nabídka/poptávka. Byl jsem tam v podstatě jedinej kluk. Věřim že třeba u zmíněný modelky bych v případě že bych jí potkal a oslovil neměl nejmenší šanci - jenže já bych to taky nikdy neudělal. Takže to že píšu, že kdybych měl zájem tak bych si nějakou na dobu neurčitou našel je pravda - ale neznamená to že to bude nějaká ubergirl (ikdyž je divnou skutečností že paradoxně právě takové jsou jediné které o mě stojí a vzhledem k tomu že člověk hledá vztah tak je to v řiti). Ale to je můj osobní problém, já prostě nechci střídat partnery, nechci partnera na pár měsícu nebo na rok, dva, tři a pak vyměnit jak je dnes mezi lidmi mého věku běžné nebo být prostě podváděn nebo být vyměněn - jak si mám sakra vážit holky, která si to rozdávala třeba s pěti chlapama přede mnou nebo bych měl být šťastný že si se mnou vůbec začla - to bych pak sám sebe považoval za zoufalce - kterým do jisté míry jsem, jenže přijmout to by mělo absolutně destruktivní následky) - nebo že se rozhodla pro hajzla - jo tehdy jsem nevěděl nic o tom "hodnýho kluka nechci" - ikdyž  jsem si přesně toto začal po mém neúspěchu myslet. Jenže sakra, jak jsem to mohl vědět, jak může člověka v dané situaci napadnout chovat se jinak, když já jsem prostě takový v normálu, ale zase se nenechám využívat. Tak jak to má člověk odhadnout, když nestudoval žadný hovadiny o lovení partnera a proč taková hovadina ohledně tohoto způsobu vybírání partnera vůbec existuje (naprosto ale souhlasím že to tak z větší části bohužel je) - vždyť právě spíš ten s tzv. žádným zájmem jí nechá - chápu ten princip vážení si partnera - žel je tomu tak a je to šíleně nesmyslný a v reálu naprosto neopodstatněný. Tohle člověk přeci nemůže srovnávat s přírodou kde skutečně vítězí ten nejsilnější, tady totiž často vítězí to největší hovado a v případě že by došlo na lámaní chleba tak bych mu i třeba já dal po hubě (pokud tedy nemluvíme o nějakym "mr. from fitness nebo thai-wan"). Kurňa to je dlouhý. Jde mi o to, že mě šíleně štve že vim že mě to jediný co bych chtěl nikdy nepotká, a nic jinýho nechci, chápeš? A bohužel jsem ke všemu skutečně přecitlivělý - to neznamená že bych na potkání brečel, ale všechno si moc beru. Celou dobu mi šlo ale jen o to, zjistit jestli nějací lidi uvažují stejně a mají podobné, v mém případě zničující, zážitky. Jestli někdo řeší nebo řešil podobnou situaci.

PS: Já prostě nevim co chci - hrozně bych si přál tu dokonalou lásku kdy oba uděláte ten krok a budete se milovat nezištně a navždy. Jsem fantasta a neumím být jiný - a fantazie je jediné místo kde jsem skutečně šťastný. Ano pan Chocholoušek si může připravit další košili a lůžko. Prostě jsem hovado - kdybych se smířil s realitou, tak jsem si tam užil s holkama a získal když nic jiného, alespoň zkušenosti. No nevim, ale ten blázinec se mi zdá dobrým řešením.

PPS: Jinak nevim jakej ty máš konkrétní problém, ale mě osobně třeba cvičení (jen rotoped, lehsedy, cviky převážně bez nářadí a trocha těch činek samozřejmě - posilovnu prostě nedám - játra) opravdu hodně zvedli sebevědomí a to je základ. Cejtil jsem se atraktivnější - ne hezčí (ikdyž trochu taky) ale hlavně atraktivnější, když jsem viděl jak lezou špeky dolů a rýsuje se relativně slušná postava. Xicht tehdy konečně ukázal že mám nějaké rysy - měl jsem takovou tu kulatou hnusnou palici bez téměř jedinýho rysu. Bohužel to dopadlo trochu jinak než jsem čekal a z 86Kg hromotluka jsem se dostal na 74Kg lehce rýslou vyžli. :/


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 06. Prosinec 2007, 02:02:48
Citace
mám prostě přesvědčení, že slušnej, zásadovej, inteligentní a v rámci možností hodnej chlap by měl mít právo na jednu pro něj dokonalou ženu
to mi prijde jako hovadina nejvetsi, to mas jako axiom, nebo odkud by to melo plynout? Sice takove pocity taky mivam, ale dost rychle si uvedomuju ze to nema zadny racionalni zaklad.
Budto beres lasku evolucne, a pak musis prijmout taky evolucni pravidla, a nebo si reknes ze sme "lidi" (coy je sice blbost, ale dejme tomu) a pak je laska naprosto vagni pojem, protze pro civilizovaneho cloveka a spolecnost jsou dulezite uplne jine hodnoty.
btw. pokud se chces takovych predstav zbavit pomoci logicke argumentace precti si knihu SOBECKY GEN - richard dawkins, je to biologie, ale vydalo by za vetsinu postklasicke filozofie co se tuce padnosti.

Tzn. co z toho plyne -> Kdyz mas moznost mit neco s zenama ktere ti nejsou primo odporne (bacodim hezke - to ti sakra musi pridat na sebevedomi vic nez nejaka posilka), tak toho vyuzij, ne kvuli nim, ale kvuli tomu aby si si zvysil sance ziskat nakonec tu kterou bys opravdu chtel, protze na ni rozhodne nemas zadne explicitni pravo. Jestlize ma nejake sexualni chovani cloveka jeste nejaky vyznam, tak je to prave ten od ktereho vzniklo - soutez ktera zajistuje aby se vytribila kvalita.

ad Jinak nevim jakej ty máš konkrétní problém -> sice sem docela maly (170), a za 4 roky v praze na zidli u kompu totalne svalove degenerovany, ale po otci mam docela doboru postavu, a celkove hezky oblicej - takze ve fyzickem vzhledu problem nevidim (pokud ano tak druhorady). Se sebevedomim, suverenitou a schopnosti se vyjadrit nebo byt akcni taky myslim problem vubec nemam, s tim jak vystupuju treba ve skole sem vylozene suveren. Muj problem je hlavne ze sem "strange", divny vyhraneny asocial, ktery nema spolecneske navyky, moc se ve spolecnosti nevyskytuje, a neumi se bavit (zabava) tak jak se lidi bezne bavi. Vzdycky sem byl mimon, a sem cim dal tim vice. S holkama se jednak nemam prilezitost setkat, jednak jim prijdu "nekdy az moc zajimavy ;) ", a hlavne dost tezko si s nekym vytvorim takovy ten obyc. mezilidsky vztah. Jsem podivin, a je to brzo poznat, kdyz to zamaskuju na prvni dojem, tak se to stejne ukaze postupne..


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 06. Prosinec 2007, 12:43:33
1. Jenže právě že mě taky - ale takový chlap nikdy nebyl schopný ublížit potomkům nebo opustit ženu - narozdíl od toho opačného, na které většina žen bere jak na mucholapku. Přitom ten hodnej by kolikrát dokázal spíš ženu ochránit. A kdybys vedle sebe postavil 2 podobný chlapy s rozdílem že jeden je zloduch a druhej je spíš hodnej (nemyslim přehnaně), ruku do ohně bych dal za to, že by si většina žen zvolila toho zloducha.
2. K evoluci jak je prezentovaná se vůbec nepřiklánim ať už ohledně lásky nebo čehokoli jiného (ne nejsem nábožensky založenej - ikdyž většina z rodiny jsou posraný věřící a z toho vychází částečně nějaké mé představy také, když jsem v tý sračce byl vychováván). Mimoto podle mě pro člověka jako já to bylo stejně na hovno jak před 10000 lety tak teď. Jo dneska jsou důležité uplně jiné hodnoty, ale to neznámená že to tak je správně. IMHO co je správně, ale to je na jinou diskusi.
3. Dík za typ. Omrknu.
4. Rád bych, ale to je jako bys řikal kočce "aport". A přesně když tohle udělám, změní mě to a už to nebudu já , jak jsem psal a u sebe vím že se dostanu do opačného extrému (s tím že teď nebudu mít tolik příležitostí). Kamarád má podobný smýšlení, s rozdílem že je to náramnej fešák (vypadá trochu jak Vaculík) - s jednou holkou měl takovej ten podle jeho slov nádhernej vztah - vykašlala se na něj "dle mého názoru byl zase příliš hodný" - ale on je prostě z větší části flegmatik a introvert - a pokud vim, tak flegmatici budí zdání většinou hodných lidí. Po půl roce se osmělil a začal taky hledat, no a dopadlo to tak, že když se vyspí s holkou připadá si pak jak kurevník, protože ví že z toho žádnej vztah nebude a začal taky na holky srát.
5 A to jsi nenarazil za celou dobu v Praze na nějakou podivínku? Vždyť jich tu je. Ale pořád si to nedovedu představit - jak podivný a asociální - můžeš být zase trochu konkrétnější?

2 Aldamir: Podle mě to neni diametrálně odlišný vidění světa, ale prostě jen to že Emmanuelle dokazuje to co všichni víme: "Holka říká něco jiného než co si myslí, protože ona ani pořádně neví že si to myslí."

EDIT:

Melancholik - Záporné stránky

Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.

- tak to na mě sedí naprosto dokonale  :roll:


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: barbarela.trust 06. Prosinec 2007, 12:57:41
Na to , že nemáš se ženama vůbec žádné zkušenosti , nikdy si s žádnou nechodil , nežil , nesouložil - máš "docela slušný přehled" a to nejen o tom co si myslí , myslely a mysleli by si , ale taky co udělají , udělaly , udělaly by , jaké jsou , byly , budou .....


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: omil 06. Prosinec 2007, 13:41:39
Melancholik - Záporné stránky

Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.

- tak to na mě sedí naprosto dokonale  :roll:

Tak se nelituj a dělej s tim něco!


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 06. Prosinec 2007, 14:08:30
2 barbarela.trust : To že jsem s nima nespal a nežil, ještě neznamená že jsem s nima nebyl v úzkém kontaktu, dovolil bych si říct že dost z těch co byly zadané se mnou trávily více času než se svými partnery. A přesvědčil jsem se mnohokrát že tohle je velká pravda. Nesmíš to brát ale do extrémů, no ikdyž.

2 omil : To je tlach, já jsem smířenej se svou osobou, to že člověk napíše to co mu na palici přišlo neznamená že se lituje. Samozřejmě že mě to sere, ale to je něco uplně jinýho.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 06. Prosinec 2007, 17:22:20
2 barbarela.trust
Taky jsem jsi všiml, že tady na fóru chlapi, kteří mají nejméně praktických zkušeností s holkama, tak o nich vědí nejvíce. Pravděpodobně si myslí, že když s holkama tráví hodně času jako kamarádi, že jim rozumí. :D
2 Fal
Barbarela se ti snaží (jemně, protože je to dáma :D) naznačit, že tvé představy o ženách neodpovídají plně realitě. Bejt tebou, tak bych se s ní nehádal, ale věřil bych jí. Ženský hned poznají, když o nich chlap moc neví. :)

Řekl bych, že ženám nabízíš něco, o co zájem nemají.
Jestli jsem to pochopil, hledáš krásnou a dokonalou pannu (protože, ta neměla těch pět chlapů před tebou), která se do tebe zamiluje na první pohled a budete spolu žít až do smrti. Problém je, že většina ženskejch svou budoucnost vidí úplně jinak.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: dextera 06. Prosinec 2007, 18:06:16
to Fal....asi ses moc v detstvi dival na pohadky  :)....nevim, jestli existuje neco, jako laska na celej zivot a podle svych zkusenosti, co mam, bych rekla, ze spis ne...zatim mi kazdej vztah skonci, tak jsem trochu skeptickal...ale mam pocit, ze si nikdy nemohl byt zamilovanej, i kdyz se ti treba nejaka zenska libi, tak si do ni nikdy nemohl byt zamilovanej, protoze v tu chvili asi moc neresis, jestli to je na celej zivot a s tim clovekem jsi....jasne, ze by sis to treba pral, aby to to tak bylo, ale nikdy nic nemuzes vedet dopredu, nikde nemas jistotu, ze te nepodvede, nevymeni....stejne tak, jako nemas jistotu v zivote v nicem.....z tvych prispevku mam pocit, ze ty nezvladas ten pocit nejistoty, tak se radeji uzaviras do svyho vlastniho sveta, kde jsou vsechny zensky hloupy kravy a vlastne ani nezijes..... prala bych ti, abys tu peknou, inteligentni, vernou, hodnou pannu nasel  :D, ale tim, ze to s zadnou zenskou nikdy nezkusis ji s nejvetsi pravdepodobnosti nenajdes........


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 06. Prosinec 2007, 18:36:46
2 dextera :

1. S těma pohádkama je to asi tak, ale já zamilovanej skutečně byl, proto to dopadlo jak to dopadlo, protože ona ne tolik jako já. A to mi bylo naprosto jedno že má dlouholetýho přítele, ale byla to ta dokonalá, ta podle mejch představ. Byl to měsíc, kdy jsem nejvíc cítil že žiju a zároveň to bylo nakonec to nejbolestnější co jsem zažil. Rozepisovat se nebudu, ale skutečnost byla taková že kdyby neměla dlouholetýho přítele (chodila s nim asi 4 roky), tak by to dopadlo uplně jinak.

2. Já jsem byl vždycky častečně uzavřen ve svých světech. Pro mě nejsou všechny hloupý krávy, to vůbec ne. Naopak třeba jedna kamarádká má ráda sex a sexuje pořád a téměř s kymkoli, ale ona to taky jasně dává najevo, a je to naprosto výborná holka. Já jsem jen hloupý idealista.

3. Díky za přání.

2 Galileo :

1. Já nikde netvrdil že jim rozumim. Nechápu je a nerozumim. Ale nevyvrátíš mi to, že inteligentní člověk se z pozice kamaráda o dívce často dozví více než její samotný partner. Já osobně jsem si kolikrát řikal, že bych na pozici partnerů některých dívek raději nebyl. Jinak příklad k tomu citátu - jeden z mnoha. Když jsem se s jednou otevřeně bavil o tom jaký typy má nejraději, začala básnit že musí bejt pěknej, hodnej a že nemá ráda starý chlapy. Skutečnost byla taková že ten její splňoval max. jednu vlastnost - Přijel pro ní do práce typ v BMW (fakt pěkný auto to bylo) : Mě se jevil jako nesympatickej, ale to neni podstatný - byl to chlap na úrovni, přes 30 (vypadal na 40), osobně nemám problém říct o klukovi/chlapovi že je pěknej ale tenhle skutečně nebyl. Jestli byl hodnej to já nevim. Tím samozřejmě neříkám vůbec nic o tom, že zrovna on by nemohl být přitažlivý pro ženy. Tady se jedná čistě o to co ona řekla a jaká byla skutečnost. Jo a abych nezapomněl - skutečně to nebyl její otec. No ještě jeden : S tou modelkou jsem si byl sednout v té době už vyloženě jako s kamarádkou a ona mi tehdy řikala něco jako. "Musí si umět dupnout, musí vypadat jako chlap a musí mít velký ruce (přitom asi měsíc před tim jsem tím chlapem mohl být na dobu neurčitou já)" no a já jí na to řikal něco jako "Hmm, jasný, je dobrý vědět co chceš." No a po pár pivech, ona pila colu říká "Tamhleten je pěknej." a ukázala na takovýho toho uhlazenýho klučinu asi v mym věku, takovej ten slaďoučkej, namakanej. Jo velký ruce měl, ale xichtem vypadal skoro jak pěkná holka. A silně bych pochyboval že to byl typ co si umí dupnout. Já samozřejmě řikám "Hm, ale vždyť si chtěla nějakýho chlapa". Ona něco "no jo no".

2. Aha, zajímavý. Ale já nikde netvrdil že o nich něco vim, krom toho citátu a toho že většina nechce hodný kluky.

3 Ano máš naprostou pravdu a naprosto s tebou souhlasím. Teda krom  ona zamiluje - oba zamilujou a toho krásná a dokonalá. Mě se líbí nebo spíš zaujmou více ty holky, které vypadají často naprosto obyčejně nebo spíš nezapadají vzhledem mezi standardní slečny (tím nemyslím extrémy), ale jak je s nima člověk déle stávají se krásnějšími a krásnějšími, než třeba výše zmiňovaná modelka, jejiž krása mi naopak zevšedněla na takovou úroveň že se pro mě přeze všechno stala nepřitažlivá.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 06. Prosinec 2007, 21:06:21
Citace
Rozepisovat se nebudu, ale skutečnost byla taková že kdyby neměla dlouholetýho přítele (chodila s nim asi 4 roky), tak by to dopadlo uplně jinak.
:twisted: ja z toho nemuzu, uplne zurim, nechapu jak, kde beres tu jistotu. jak byt to bylo vubec mozne, zni mi to absurde, jako takova svevolne smyslena a proklamovana absurdita... ale vzhledem k tomu ze to porad tak vehemente tvrdis tak ti to zacinam skoro verit a muj vyraz na to je ted spise  :shock: nez puvodni  :wink: :roll:

Citace
A to jsi nenarazil za celou dobu v Praze na nějakou podivínku? Vždyť jich tu je.
Podivinku? - no chance - za celou dobu v praze sem promluvil vice nez 10 vet tak s 3ma holkama (tj. podstatne mene nez ve vlaku), 2 byly moje spoluzacky na oboru na jadru a treti mi dohodil kamarad a chvilku sem sni pseudo-chodil. Ostatni zaznamenane kontakty jsou chuze do schodu, ze schodu, podvani dveri, vystup z metra, nastup do metra , pokus o tanec, zdvolenim a podobne ambientni veci. S podivinkama je taky problem ze existuje opravdu hodne zpusobu jak byt podivny vuci zpusobum jak byt normalni, zvlast v tolikarozmernem prostoru moznosti, a pritom je podivinek tak malo, a vetsina je jich pritom odpornych.

Citace
Ale pořád si to nedovedu představit - jak podivný a asociální - můžeš být zase trochu konkrétnější?
ad asocialni podivin - myslim ze je to docela jasny popis, verim ze skoro kazdy si predstavy nejaky priklad asocialniho podivina, jak to asi tak muze vypadat, i kdyz jak sem rekl podivinstvi je velmi ruznorede. Nevim jestli bych se o tom mel ale rozepisovat, musel bych davt spoustu prikladu ze zivota a prirovnani, byl by to pravdu dlouhy prispevek, a nemyslim si ze by nekoho nejaka takova litenie opravdu zajimala.
mozna kratke docela vystizne -> Johny Depp v Sleepy Hollow


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 06. Prosinec 2007, 21:49:30
2 Galileo :
1. Já nikde netvrdil že jim rozumim. Nechápu je a nerozumim. Ale nevyvrátíš mi to, že inteligentní člověk se z pozice kamaráda o dívce často dozví více než její samotný partner. Já osobně jsem si kolikrát řikal, že bych na pozici partnerů některých dívek raději nebyl.
Pokusím se ti to vyvrátit. Když se setkají dvě kamarádky, tak součástí jejich povídání je postěžovat si na věci,které je trápí. Když holka potká kamarádku (až už ženského nebo mužského pohlaví), tak si často postěžuje na svého přítele. Takže když nemáš moc zkušeností, tak z jejího vyprávění nabydeš dojem, že ten její není na ní hodnej, má spoustu chyb, nikam s ní nehodí atd. Říkáš si "to je skvělý ted vím co chce, budu to dělat a určitě se do mě zamiluje". Vyzkoušíš to, budeš na ní hodnej, trpělivě ji vyslechneš, budeš s ní chodit za kulturou a .... zůstaneš kamarádkou.
Zním to, taky jsem takhle párkrát dopadl :D.
U holek nesmíš dát na to co říkají, ale co dělají. Když je holka s klukem spokojená tak s ním je, když není, tak se rozejde. Takže když holka na toho svého jen nadává, ale pořád s ním je, tak to její stěžování nesmíš brát tak vážně. Pokud holka chodí s nějakým podle tebe arogantním týpkem, který ji jen využívá, tak je to proto, že ji přitahujou právě arogantní týpci co ji využívají.

A ještě něco. Já jsem se o holce vždycky nejvíce dozvěděl až v posteli. A nemyslím tím přímo sex, ale takový to povídání po tom. To vždycky holky o sobě řeknou věci, který se jinak nedozvíš. A většinou jen koukám s otevřenou pusou, co všechno se v tu chvíli dozvím :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 07. Prosinec 2007, 00:26:30
2 0254 :

1. Bylo by to na hrozně dlouho celý to popisovat. Ale jsem si tím jistej na 100%, to jestli by to nakonec vydrželo čert vem. A víš co následovalo před tim než jsem skutečně zareagoval (nevim jestli bych bez toho býval vůbec zareagoval)? Uplně náhodou jsem zjistil od sestry, že se dozvěděla od své kamarádky - která byla shodou okolností nejlepší kamarádkou mé snové a ta jí řekla něco ve stylu: "Už mě štve, neustále mluví o tom klukovi z brigády, že neví co má dělat, že je zoufalá - ale že je uplně skvělej, že nikdy nikoho takovýho nepotkala a bla bla bla" - ten kluk z brigády jsem byl já. Takže náhoda mě rozhoupala, ale vše skončilo naprosto tragicky - pro mě a částečně i pro ni.

2. a 3. : Hm nevim co na to napsat, snad jen že Depp mi přišel v Ospalí díře naprosto skvělej (myslim jako toho koho ztvárnil). No jo ale nejsem holka - ale Deppák tam pěknou nakonec získal, což by mělo být alespoň trochu uklidňující.

2 Galileo : Přesně tak jak píšeš a taky jsem to takhle začal po určitý době brát. Problém je že já většinu z toho před tím dělal uplně samozřejmě (ne nuceně, prostě jsem to tak cítil) a nebyl schopnej se nějak změnit a ani se měnit v tomhle nehodlám - to jsem Já. A přesně to jsem psal ""Holka říká něco jiného než co si myslí." to dál nebudu opakovat abych nějakou slečnu neurazil. No a k tomu dovětku - o tom se s tebou samozřejmě přít nemůžu. Ale určitě si se třeba nedozvěděl že chodíš s holkou, pro kterou si do práce přišel jeden z jejich 3 kluků. On to nevěděl - ti dva ano.  :D Ale to byl extrém - jen mi to přišlo dobrý, protože já jsem tehdy čuměl jak puk. A zrovna ten její hlavní nic nevící borec mi přišel fakt sympatickej.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 07. Prosinec 2007, 10:23:12
Citace
No jo ale nejsem holka - ale Deppák tam pěknou nakonec získal, což by mělo být alespoň trochu uklidňující.
heh, nemyslis to vazne ze ne? - Bylo to spis tak ze víla nakonec dostala ho. Coz bylo uz od sameho zacatku o tom ze film kde by hlavni hrdina nedostal holku by nemel stavu, a navic kdyz je to film natoceny pro lidi jako ja tak ma o to vetsi stavu kdyz se tam da takova holka takovemu typkovi, ale radim to do kategorie filmove triky a zvlastni efekty.

Ono i kdyz se najde stvoreni ktere se chova jako ta vila, tak neni realisticke ze stvoreni jako Ichabod Crane bude nejak rozumne reagovat. Jsou ruzne moznosti moznosti
1) Bude se nejakym sobe vlastnim strojenym a divnym spusobem distancovat, a vila si za relativne kratkou dobu rekne jezis to je kotot, seru na neho
2) ---- ,, ---- a vila z toho po chvili dostane sama deppku a bude se snazit zapomenout
3) Pokusi se sobe vlastnim strojenym divnym spusobem neco udelat, vila to nepochopi (bude si myslet to co v predchozich pripadech, popr. to ze si sni dela srandu, ze je uchyl, nebvo proste jen ze mluvi zhladu ci ze uz se docista pomatl)
4) ----- ,, ---- a vila z jeho chovani zjisti ze fakt neni o co stat.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 07. Prosinec 2007, 15:01:16
No zakoukali se do sebe hned od začátku, to že ho uhnala ona je detail - no ale je pravda že je to film. Ale já nejsem zrovna nějakej podivín, tedy když nebereš mé debilní smýšlení a názory, a Ospalá díra je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jinak k ostatním bodům - jestli je realita taková, tak je to v řiti. Já osobně vim, že já v řiti jsem a budu, pokud nezměnim svůj pohled, jenže jak jistě chápeš, svůj pohled nezměnim. Ikdyž nikdy neříkej nikdy, že. Jinak přeju hodně štěstí, aby si nějakou nakonec našel nebo ona našla tebe.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: barbarela.trust 07. Prosinec 2007, 15:43:23
Fal - několik lidí se ti tady snaží jemně naznačit , že tvůj pohled na život je jemně řečeno zcestný a pokřivený , ale jak koukám - je to marný  ](*,) , je to marný  ](*,) , je to marný  ](*,)

Když jsem jela domů tak jsem v autě poslouchala Landu a jedna skladba je naprosto přesně o tobě , když přijdeš na to která , snad pochopíš , kde děláš chybu .


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 07. Prosinec 2007, 15:48:30
No vzhledem k tomu že neznám moc jeho skladby, krom Orlíku.  :roll: Tak nemám šanci. Ale já se musim obhájit, přesně co píšeš to sám vim už delší dobu (vždyť to taky podle toho co píšu je jasný), ale je mi to hovno platný.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 07. Prosinec 2007, 18:08:47
Tak jsem nedávnou koukal ne jeden film.. možná někteří budou znát.. jmenuje se to The Secret.. a musím plně souhlasit s tím co v tom filmu bylo.. sem si i udělal nějaké výpisky.. a část z nich sem přepíšu...

Všechno co přichází do vašeho života přitahujete. Přitahujete to působením obrazů, které držíte ve své mysli.

Většina lidí přemýšlí nad tím co nechce a diví se proč se to děje znovu a znovu. Tajmeství nerozlišuje, jestli něco vnímáte jako špatné nebo dobré, nebo jestli to chcete nebo ne. Odpovídá na vaše myšlenky.

Buďte pozitivní a budete přitahovat pozitivní lidi, události a situace. Vše co musíte udělat,
je otevřít oči a dívat se.
Ten kdo hodně mluví o nemoci, tak jí má. Ten kdo hodně mluví o blahobytu, tak ho má.

Vše co vás obklopuje ve vašem životě, včetně toho na co si stěžujete ve svém životě, jste si přitáhli. Pokud to jednou přijmete – změní vám to život.

Emoce jsou dar, který máme. Ukazují nám, co přitahujeme. Nepříjemné emoce jsou vedením, které nám říká, že to nad čím přemýšlíme není v souladu s tím, co skutečně chceme.

Pocity jsou zpětnou vazbou, jestli jdeme správným směrem.

Když si vizualizujete, pak to zhmotňujete. Mysl nerozeznává, jestli to děláte skutečně, nebo je to jen cvičení v mysli. Když si to představujete, věnujete pozornost jen konečnému výsledku. Už to nepotřebujete, protože cítíte, že to již máte. Ve skutečnosti je to pocit, který vytváří přitažlivost, nejen obraz nebo myšlenka. Ne jen chtěl bych!

Rozhodni se co chceš, věř tomu, že to můžeš mít, že si to zasloužíš, že je to pro tebe možné. A pak každý den zavři oči na několik minut, přestavuj si, že již máš to co chceš a prociťuj to. Vycházej z toho a zaměř se na to, za co jsi již vděčný.

Když vás napadne inspirující myšlenka, musíte jí věřit a jednat podle ní. Většina lidí má cíl dostat se z dluhů. To nás navždy udrží v dluzích. O čemkoli přemýšlíte – přitáhnete to.

Chováte se k sobě způsobem, kterým chcete aby se ostatní lidé chovali k vám? Dejte více sami sobě a můžete přetékat v dávání.
Jak milujete sebe – budete milovat ostatní. Orientujte se na to dobré, co je v lidech, kteří vás obklopují. Napište si pozitivní stránky lidí, se kterými trávíte hodně času.

Odstraňte z těla fyziologický stres a vyléčí se. Nevyléčitelný znamená vyléčitelný zevnitř. Člověk se stává tím, co si myslí. Lidé si neuvědomují, že když potlačují nechtěné, dávají tomu sílu. Když řeknete ne, neodejde to. Zákon přitažlivosti to přitáhne.

„VŠECHNA SÍLA VYCHÁZÍ ZEVNITŘ A PROTO JE POD NAŠÍ KONTROLOU“. Důležité je co uděláte teď. Buď můžete pokračovat v tomhle, nebo se můžete zaměřit na to co chcete. Když se lidé zaměří  na to co chtějí, to co nechtějí se ztratí. Můžete se osvobodit od vrozených vzorců chování, kulturních a společenských norem a jednou provždy dokázat,
že síla v našem nitru je větší než síla ve světě.

AŤ UŽ SI MYSLÍTE, ŽE MŮŽETE ČI NE – V OBOU PŘÍPADECH MÁTE PRAVDU.
Na obloze není tabule na kterou by Bůh napsal váš úkol, vaše životní poslání, misi.
Vašim úkolem je to co sami řeknete, vašim posláním je to co si sami zvolíte.
Váš život bude takový jaký si vytvoříte. A nikdo vás nikdy nebude soudit.
Prvořadé je cítit a zažívat radost.
Když vás to, co děláte nebaví, nedělejte to.
Radost, láska, svoboda, štěstí a smích – o tom to je.
Vnitřní štěstí vás ve skutečnosti pohání k úspěchu.

NASLOUCHEJ SVÉ BLAŽENOSTI A VESMÍR TI OTEVŘE DVEŘE, TAM, KDE BYLY JEN ZDI.



Co z toho vyplívá pro Fala?
holky, který potkává jsou přesně takový jakej má on názor na holky, potvory, holky kterým de jenom o sex atd. když se podíváte na ostatní lidi, tak znají spousty holek takových jako tady on popisuje že by chtěl.. ale proč? zeptejte se těch lidí jakej mají názor na holky :) většinou bude přesně odpovídat tomu jaký holky zná :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 07. Prosinec 2007, 18:43:00
Jsem pobaven, jen tak dál... Vyjadřovat se k tomu moc nebudu. Snad jen jednu věc - z kozy nebude tygr i kdyby chtěla sebevíc, i kdyby si myslela že tygrem je. Krom toho je tu spousta proměných. A k častí mířené na mě - neskutečná hovadina.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 07. Prosinec 2007, 23:29:40
Jsem pobaven, jen tak dál... Vyjadřovat se k tomu moc nebudu. Snad jen jednu věc - z kozy nebude tygr i kdyby chtěla sebevíc, i kdyby si myslela že tygrem je. Krom toho je tu spousta proměných. A k častí mířené na mě - neskutečná hovadina.
když myslíš :) mě osobně tu funguje :) a když se zamyslíš, nad svým životem do teď, tak by si našel určitě taky spousty věcí, který se tak staly...
problém je v tom, že lidi musí opravdu chtít, ne jenom říkat že něco chtějí, musí si uvědomit, že je to pro ně reálný,... a hlavně pro to taky něco dělat :) ne jenom sedět někde a stěžovat si jak je všechno kolem špatný :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 07. Prosinec 2007, 23:47:04
Death_Angel>

pripustim-li ze to tak funguje ze "jak o sobe smyslime takovi taky sme", ze "to cemu verime ze se muze stat se stane", ze "nase predstavy indukuji realitu"
 - > co ale s tim ? To je uplne jedno - protoze zarovne realita indukuje nase smyselni. Pozitivni mysleni i kdyby fungovalo, nemuze pomoct, protze nikdo kdo je na tom spatne nemuze zacit uprimne myslet pozitivne.
-muzu si stokrat hrat na pohodara pred sebou nebo prd kymkoli jinym, muzu stokrat machrovat jak sem dobrej a vsechno zvladnu, ale jak bych tomu proboha mohl skutecne zacit verit (at bych se snazil tomu verit jakkoli) kdyz to tak proste neni

Citace
Když vás to, co děláte nebaví, nedělejte to.
to jsem skousel = > nedelal sem nic, a nic noveho co by me bavilo se neobevilo. To je pak lepsi trpelive delat to co me nebavi, a cekat na nejakou fluktuaci nadeje v pozadi nekonecne nechuti.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 07. Prosinec 2007, 23:55:29
zčnu od konce :) každýho hold baví něco :) já osobně jsem se nějak chytnul v byznysu a investování :) pravda někdy je to malinko o nervy :) ale baví mě to čím dál víc :) ta spolupráce s lidičkama, v podstatě jsem díky tomu pořád někde mezi lidma :) což mi hodně pomáhá :)

realita sice indukuje naše myšlení, ale jenom do té míry do jaké to my sami dovolíme :) a já osobně, když jsem na tom špatně, tak si najdu něco co mě baví, a dokážu si že sem dobrej.. ne.. dobrej.. ten nejlepší :) prostě začnu na sobě o to víc makat :) nebo nějak pomůžu lidem kolem sebe :) když vidím, jak sou oni šťastní, tak mě to taky naplňuje šťastným pocitem :)
jinak nejde o to machrovat před ostatníma že všechno zvládnu, de o to opravdu všechno zvládnout :) a když si něco vezmeš do hlavy.. tak ti garantuju že to zvládneš (pokud to opravdu budeš chtít), a když to zvládneš tak zase v sobě budeš mít super pocit z toho úspěchu :) a přidá ti to zase na sebevědomí atd.. :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 08. Prosinec 2007, 00:13:06
Tys vůbec nepochopil o čem agent 0254 mluví. Jinak souhlas, když si vytyčíš nějakej cíl a tvrdě za nim půjdeš, pak se podstatně zvýší šance že toho cíle dosáhneš. Ne nadarmo se říká "Když chce, dokáže člověk cokoli.". Jenže s tím silně kontrastuje "Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme."

A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 00:18:51
A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?
můj názor je, že se stanou oba světovýma kulturistama :) s tím že ten první má určitou fyzickou výhodu, ale to ještě neznamená, že se ten druhej nemůže stát taky světovým kulturistou :)

"Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme." - jo, a svět kolem sebe si tvoříme sami, svýma rozhodnutímy, činy, atd.. já sem toho názoru, že když chci něco udělat tak si najdu ideální prostředí pro to, a když ho nenajdu, tak si ho vytvořím :) někdy je s tím hodně práce, ale jde to VŽDYCKY :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 00:23:06
ony jsou ruzne metody jak "si neco vzit do hlavy"
vlasne ani nevim v cem se lisi na zacatku (zamerem / planem) ale maji diametralne odsliny vysledek - naprosto opacny.

1] Ty si neco vezmes do hlavy, pragmaticky to poresis, zvladnres to a sy happy, plny skusenosti, uspechu, sebeduvery do budoucna...
2] Ja si neco vezmu do hlavy, zjistim ze to neumim, premyslim jak bych mohl, zjistim ze nevim, tak si reknu ze prece nejak musim, tak skusim nejakou blbost co me napadla ze by to tak mohlo v principu jit ale ze to tak asi nepujde, ono to nejde, ale ja prece musim, a ono to furt nejde, protze musim tak sem tomu ochotny obetovat vsechno, vsechno obetuju (stratim) ale to byla jen zoufalost ktera tomu ani trochu nepomohla, reknu si ze to je blbost, ale vim ze neni, vim ze musim a chci ale nedokazu to... pak tenhle stav vydrzi naporad - je to neco co porad chci ale vim ze to nikdy nebudu mit, a vsechno sotatni sem kvuli tomu stratil

Mel sem docela dost uspechu, ale vlastne nikdy zadny o ktery bych se snazil. Asi se v principu neumim snazit. Budto neco spadne znebe pohaluzi (coz se stava docela casto) a nebo si neco uminim a totalne to poseru a uplne me to nici


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 00:31:00
problém je podle mě v té základní myšlence, já to chci - ale nedokážu to.... pokud uvěříš, že něco můžeš dokázat,..tak to dokážeš i když ti všichni kolem budou říkat že to nedokážeš... a funguje to i obráceně :) co se týče toho zkusím to a ono to nefunguje.. :) Taky než se dostanu k tomu co chci musim vyzkoušet nějaké ty cesty.. některý fungujou některý ne.. ale to vůbec nevadí :) když vidím, že něco nejde, tak si najdu jinou cestu.. když ta nefunguje tak zase... dokud nenajdu takovou která mě dostane až k tomu co chci :) rozhodně se nedržím jenom té jedné, která mě napadla jako první :) a v hlavě si nepřipouštím celou dobu nic jiného než úspěch :) posledních pár měsíců to funguje dokonale :) - hlavně v tom byznysu :)
_____________________________________________
EDIT 1: taky jsem dřív byl pesimista, kterej si myslel, že na nic nemá, nic nikdy nedokáže.. což bylo asi daný hlavně výchovou, jelikož ještě teďka slyším jak mi babka a máti každej den říkají jakej sem debil, a že nic neumím a nedokážu, že stejně jednou zkrachuju... (no a co? když zkrachuju tak do toho pudu znova..ale jinak :) ) až sem jednoho dne potkal jednoho super človíčka a ten mi uplně změnil život... postupně po malých krůčkách mi pomáhala zbavit se toho stavu, a začít být optimista a být úspěšnej naprosto cíleně a vlastní prací :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 08. Prosinec 2007, 00:34:29
2 DA : Ten druhej měl zásadní nevýhodu, nikdy nemůže získat takový svalstvo jako ten první (to je genetika) a tím to hasne. Ten druhý nemá absolutně žádnou šanci.

Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?

PS: Jenže ono pro člověka jako já je skoro nemožné chtít a 100% věřit.

2 0254 : Hm tak to jsem na tom v tomhle směru podobně.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 00:40:49
tyjo v bysnysu? vek 17?  :shock: nechapu... ale to je jedno...

jako ja se taky snazim hledat ruzne cesty, a vytvaret si stale komplexnejsi plany jak by to mohlo jit, a proc to nejde, a co se musi jeste zmenit nez to pujde, a aby to pak slo uplne jiste, ale pak se do toho zatahne tolik veci co stim souvisi ze by se musely zmenit... ze to vubec neni v nejakych realnych moznostech... prtoze ty veci jsou vsechny vajemne provazane, a aby clovek vyresil jednu cast tak by musel uz mit vyresene jine, ktere nemuzu dokud nebude mit vyresne ty predchozi..... Je to jako soustava nelinearnich pracialnich diferencialnich rovnic nakonec  :cry:

sakra... dneska sem nejak ve velkem rozjel zase ciste jenom DEPRESIVNI KECY uplne na vsech frontach... a to si furt rikam ze prece nemuzu ukazovat jaky sem depkar stale dalsim a dalsim lidem


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 00:46:43
Citace
taky jsem dřív byl pesimista ......až sem jednoho dne potkal jednoho super človíčka
ehm, z toho jak pises si byl ty asi stejny pesimista jako Qvark introvert s problemy s holkama  :lol:
tak enjoy a nesnaste se k nam skutecnym zamindrakovancum virtualne priblizovat, aby se nam zdaly rady od vas blizsi  =; ... ale fakt nic vezlem .. lidi jako vy si vazim... i kdyz je beru s rezervou skoro az sarkasticky


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 00:47:22
2 DA : Ten druhej měl zásadní nevýhodu, nikdy nemůže získat takový svalstvo jako ten první (to je genetika) a tím to hasne. Ten druhý nemá absolutně žádnou šanci.

Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?

PS: Jenže ono pro člověka jako já je skoro nemožné chtít a 100% věřit.

genetika je nic oproti síle lidskýho myšlení a mozku :) jak by si jinak vysvětlil, že by člověk mohl po havárii letadla s rozdcenou páteří, poškozenou bránicí...... odejít po svých z nemocnice... dodávám že když ho tam dovezli, tak byl kompletně paralyzovaný, protože měl rozdrcenou míchu.. a mohl jenom mrkat očima.. a doktoři říkali, že se to nezmění :)
Nebo podobné věci třeba se zmizením rakoviny bez jakékoliv chemoterapie a ozařování..... :)

Silná osobnost se ze mě stala, mou vlastní tvrdou práci na sobě samým... o šťastným dětství moc mluvit nemůžu, naši se rozvedli když sem byl malej kluk, já sem chtěl bydlet s tátou, ale soud mě dal k matce.. s tou se hádám do teďka.. s babkou která bydlí s náma se už pár roků nenávidím, a v podstatě se tady každej den jenom s nima hádám... co se týče vzhledu... myslím si že vypadám dobře, ale je to výsledek toho, že se o sebe snažím starat, používám kosmetiku na obličej, chodím cvičit nebo se nějak hýbu.. pamatuju si taky před pár rokama dobu.. kdy sem byl nehorázně vyžranej, hnusnej, v obličeji opravdu strašnej, jelikož sem trpěl akné..a to velice extrémním..a měl sem takovej komplex méněcenosti, protože si mě nikdo nevšímal, každej ze mě měl jenom prdel, a když už se mnou někdo kamarádil, tak mě spíš zneužíval...

0254>
No, v 17cti.. :) ono mi už za pár dní bude 18 :) ale tak rozjel sem Multi level marketingovej byznys :)
no.. nevytvářej plány moc komplexní.. to je moje rada :) měj jenom takovou nějakou představu jak by to mohlo jít.. a jdi si za ní.. nepotřebuješ plán, kterej musí najisto vyjít :) protože takovej ani neexistuje :) měj představu a tu průběžně upravuj :) a když se ukáže nějakej problém.. dost často se mi stává, že ho ignoruju.. :) on se vyřeší sám.. já mám dost práce s tím jít si za svým :) takže na problémy moc času není :) (ne tak nějaké se řešit musí.. :) ale zase neřeším každou blbost )


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 01:05:47
Fal>
jinak.. řeknu ještě něco,.. jak miluješ sám sebe, tak budou milovat aji lidi tebe.. a to nemluvím o nějakým nafoukanectví, ale o zdravým respektu před sebou samým :) když sám se sebou nejsi spokojenej, a necítíš se sám dobře, jak můžeš chtít po ostatním aby se s tebou cítili dobře? :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 01:11:22
k tomu predpokladu o Death_Angel
Citace
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?

Tu predstavu bych treba ja z velke casti splnoval
- otec sice pije a ja sem byl vychovavat v tom abych "nikdy nebyl jako on" ale jinak jsem mel detstvi dost prijemene, spise rozmazlene, ale fakt hooodne dobry vztah s mamkou a dedou, a spoustu pece a podnetnych zazitku - rozhodne si na to nemuzu stezovat
- Silna osobnost v urcitem smeru taky jsemn a byl jsem - suveren, ktery ma vlastni nazor, ma co rici, rika to, a lidi ho uznaji - i treba v te skole, i kdyz at to zni v souvislosti s tim paradoxne jsem byl spise neoblibeny a obcas i slovne sikanovany - asi hlavne prot jak vehemnetne sem si chranil individualitu a jak sem mel nazory "proti vsem", ale vetsinu vrstevniku sem prepral. Nikdy bych si nevytvoril svoji partu (na to nejsem dost spolecnesky), nikdy bych nebyl podrizeny nejakemu jinemu vudci (na to sem moc hrdy, a nerespektuju zadne autority).
- Jsem dost chytry, a mam dobre vzdelani aniz bych pro to musel kdy co udelat.
- Odjakziva sem takove to skvele dite "z ktereho neco bude" podle nazoru prakticky vech co me znali
- Lidi dost casto okouzluju prvnim dojmem
- Jsem hezky, vzdy zdravy ...

ale v kazde komunite sem byl v podstate nejvetsi exot a nejvetsi asocial


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 01:18:58
k tomu predpokladu o Death_Angel
Citace
Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?

Tu predstavu bych treba ja z velke casti splnoval
- otec sice pije a ja sem byl vychovavat v tom abych "nikdy nebyl jako on" ale jinak jsem mel detstvi dost prijemene, spise rozmazlene, ale fakt hooodne dobry vztah s mamkou a dedou, a spoustu pece a podnetnych zazitku - rozhodne si na to nemuzu stezovat
- Silna osobnost v urcitem smeru taky jsemn a byl jsem - suveren, ktery ma vlastni nazor, ma co rici, rika to, a lidi ho uznaji - i treba v te skole, i kdyz at to zni v souvislosti s tim paradoxne jsem byl spise neoblibeny a obcas i slovne sikanovany - asi hlavne prot jak vehemnetne sem si chranil individualitu a jak sem mel nazory "proti vsem", ale vetsinu vrstevniku sem prepral. Nikdy bych si nevytvoril svoji partu (na to nejsem dost spolecnesky), nikdy bych nebyl podrizeny nejakemu jinemu vudci (na to sem moc hrdy, a nerespektuju zadne autority).
- Jsem dost chytry, a mam dobre vzdelani aniz bych pro to musel kdy co udelat.
- Odjakziva sem takove to skvele dite "z ktereho neco bude" podle nazoru prakticky vech co me znali
- Lidi dost casto okouzluju prvnim dojmem
- Jsem hezky, vzdy zdravy ...

ale v kazde komunite sem byl v podstate nejvetsi exot a nejvetsi asocial

z toho vyplývá to že na dětsví atd.. v podstatě nezáleží... taky sem byl asociál... už nejsem.. šlo to pomalu to změnit, ale šlo to :) co se týče kolektivu jsem silnej individualista, co se týče názorů, mám svoje názory, i když jsem ochotnej je změnit.. až na pár výjimek neuznávám autority, pokud někoho uznám jako autoritu tak nejdřív musí něco dokázat a nejenom kecat.. :) jinak beru jako největší autoritu sám sebe :) a když se pro něco rozhodnu tak do toho du naplno :) a věřím si že to zvládnu :) ... úspěch, štěstí, láska.. všechno je podle mě jenom otázkou myšlenek v hlavě každýho člověka :) cokoliv ve svým životě může každej změnit...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 01:38:02
docela ti verim (ale ja sem obecne dost duverivy clovek)
 -> vysvetli mi jak se presvedcit o uprimnem nahlizenim na sebe optimisticky a pozitivne, kdyz ted automaticky o sobe premyslim negativne, a jakykoli pokus to zmenit vede k tomu ze si nalhavam ze sem dobrej, ale vhoubi duse si stejne myslim ze sem kreten
-a proto je to asi na delsi diskuzi ->udelal sem ti na to tema :)

http://forum.qark.net/o-cemkoliv/pozitivni-mysleni-a-neb-death-angel/


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 08. Prosinec 2007, 10:02:30
A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?
můj názor je, že se stanou oba světovýma kulturistama :) s tím že ten první má určitou fyzickou výhodu, ale to ještě neznamená, že se ten druhej nemůže stát taky světovým kulturistou :)

"Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme." - jo, a svět kolem sebe si tvoříme sami, svýma rozhodnutímy, činy, atd.. já sem toho názoru, že když chci něco udělat tak si najdu ideální prostředí pro to, a když ho nenajdu, tak si ho vytvořím :) někdy je s tím hodně práce, ale jde to VŽDYCKY :)
Naprostej souhlas s Death Angelem.
Koknrétní příklad - Arnold Schwarzenegger. No možná na začátku nějaké výhody měl (třeba výšku), ale rozhodně nebyl nějak zvlášt hodně geneticky předpřipraven. Nejlepším kulturistou své doby se stal z 99% proto, že šel za svým cílem pevněji než všichni ostatní. Stačí si trochu přečíst o tom jak trénoval - hlavní slovo v jeho trénicích měla vůle a nikoliv činky.

I kdyby měl někdo opravdu slabou genetickou výbavu, tak pokud by tomu věnoval úsilí jako Arnold, tak se dostane na špici. Možná se nestane tím nejlepším kulturistou ale do desátýho místa bude určitě.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: James Kolbern 08. Prosinec 2007, 12:42:55

 A to je přesně důvod, proč chlapy vymírají ! Chlap bez ženský se dožije sotva 40, ženská bez chlapa ? Ženským je to úplně jedno...
 Ony možná z vnějšku vypadají, jako hodná a jemná stoření, ale uvnitř... Ženská nemusí řešit otázku partnera na celý život, páč žádného nepotřebují !
 Dokonce už i moje sestra říká: "Proč já bych se měla trápit s nějákým blbcem, kterýmu budu sloužit a on bude jen chlastat pivo před televizí ?"
 A nejhorší na to je, že je to všechno pravda... Dnes už je i celkem normální, že ženy hledají partnera je pro pobavení, na jednu/dvě noci. Mno a když
 nenajdou ideál? Tak se sejdou s kamarádkou a bude to možná... ještě lepčejší. Nemá cenu hledat holku na celý život, páč o to žádná nestojí (nebo dnes
 možná ještě jo, ale v blízké budoucnosti - ne).

 Je třeba nebrat holky jako životní cíl, ale jen jako prostředek ! Životní cíl musí být vždycky jiný, vznešenější !
 A minimálně do 30, se oženit, jestli se chce chlap dožít alepoš důchodu :-( To jsou kruté statistiky...
 
 btw: A nejhorší na tom je, že (nevím, jestli to prošlo nebo ne) se můžou los holkos už i sami oplodňovat, tedy bez partnera... K čemu pak tady teda
 jsme ?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 13:02:46
Citace
hlavní slovo v jeho trénicích měla vůle a nikoliv činky.
- tyjo, ale vule, osobnost, a vsechny mentalni schopnosti a charakterove vlastnosti jsou stejne tak determinovane jako fyzicke. Zarodek je dany genama, dalsi cast prostredim a dlasi cast je zpetne ovlivnena tim jak se ve svete propaguji, ale nemuzes rozlisovat "co je v moci cloveka", "co ovlada vuli" protze i jeho vule je dana jeho pohledem na svet, a jeho pohled na svet je dany tim jak mus vet pripada, a to jak mu svet pripada je dane tim jaky je sam. Takze kdy se nekomu vycita treba ze je krasny, a ze se o to nijak nezaslouzil. Tak stejne tak muzes nekomu vicita ze je pracovity, a ze se o to nijak nezaslouzil, prote je pracovity a to je jeho charakterova vlasntost, jeho bonus do zivota, nebo neco co v nem vzniklo na zaklade nejakych vnejsich okolnosti.

Citace
Chlap bez ženský se dožije sotva 40?
:shock:  8-[ :shock: - coze? Kdes to vzal? to nemam sakra sanci stihnout... ja umru... pomooc  :!:


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 13:18:51
Citace
hlavní slovo v jeho trénicích měla vůle a nikoliv činky.
- tyjo, ale vule, osobnost, a vsechny mentalni schopnosti a charakterove vlastnosti jsou stejne tak determinovane jako fyzicke. Zarodek je dany genama, dalsi cast prostredim a dlasi cast je zpetne ovlivnena tim jak se ve svete propaguji, ale nemuzes rozlisovat "co je v moci cloveka", "co ovlada vuli" protze i jeho vule je dana jeho pohledem na svet, a jeho pohled na svet je dany tim jak mus vet pripada, a to jak mu svet pripada je dane tim jaky je sam. Takze kdy se nekomu vycita treba ze je krasny, a ze se o to nijak nezaslouzil. Tak stejne tak muzes nekomu vicita ze je pracovity, a ze se o to nijak nezaslouzil, prote je pracovity a to je jeho charakterova vlasntost, jeho bonus do zivota, nebo neco co v nem vzniklo na zaklade nejakych vnejsich okolnosti.
Každej člověk se rodí jako optimista.. to, co je dobrý nebo špatný a jakej je svět mu do hlavy nacpe teprve jeho okolí, který mu řekne co by si měl myslet o tomhle a o tomhle, už jenom z tohodle důvodu má člověk neomezené možnosti.. :) kdyby se dostal mezi lidi, kteří mu od začátku budou říkat, že můžeš dokázat všechno, tak by to dokázal, stejně tak jako když se dostane mezi lidi, kteří budou jenom nadávat na ostatní.. tak bude dělat to samý.. pokud si řekne, že tohle nechce a chce dosáhnout něčeho lepšího, tak prostředí kolem sebe může taky změnit.
Jinak co je v moci člověka.. postav vedle sebe 2 uplně stejný lidi... jak je možný, že jeden dosáhne obrovskýho úspěchu, a je oblíbenej.. a druhej se bude topit v depkách? přitom začínali uplně stejní :) život bude takovej jakej si ho každej udělá, pokud chce někdo něco dokázat, a vydrží,..tak toho dosáhne.. :)
To jakej mi příde svět, je taky daný mým okolím, pokud se cítím šťastnej :) tak je svět kolem super.. :) a pokud ne, tak je někde problém, vyřeším ho a jdu dál, zase šťastnej :) Pohled na svět se dá taky změnit.. :) i když to chce vyloženě nějakej zlom v životě, člověk si pak uvědomí, že dělal scény kvůli uplným kravinám.. :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: James Kolbern 08. Prosinec 2007, 13:25:36
Citace
Chlap bez ženský se dožije sotva 40?
Citace
:shock:  8-[ :shock: - coze? Kdes to vzal? to nemam sakra sanci stihnout... ja umru... pomooc  :!:

To jsem rád, že už víš, že umřeš, páč umřem všichni, ale je statisticky dokázáno, že muži bez partnerky umírají daleko dřív než s partnerkou.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: marcus 08. Prosinec 2007, 13:47:03
Chlap bez ženský se dožije sotva 40
Aj ked neviem ake su statisktiky, tak toto je blbost.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: James Kolbern 08. Prosinec 2007, 13:49:55
Chlap bez ženský se dožije sotva 40
Aj ked neviem ake su statisktiky, tak toto je blbost.

Dobře, abych nežral tak 50...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 13:53:37
stejně mi to příde jako uplná kravina to s tím věkem..;)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: marcus 08. Prosinec 2007, 14:32:53
Podla internetu slobodny muzi zomieraju priemerne skorej ako zenaty. Nenasiel som ale ziadny udaj, takze by ma zaujimalo z ktoreho prsta si tie cisla cucas?
A to ze zomieraju skorej moze byt ovplyvnene mnozstvom roznych faktorov, napr. ze menej zdravy jedinci maju mensiu sancu najst si partnera, co dava zmysel (evolucia). A tiez vacsina umrti mladych ludi(slobodny), ktory mohli pokojne zit este dlho(zenaty, ci nie), stahuje ten priemer dole.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 08. Prosinec 2007, 15:04:20
Death_Angel : V tom případě máš můj částečný obdiv, že jsi se takhle vypracoval.

0254 : Asi máme podobnou krevní skupinu, nebo jsme prostě depresisti - většina tvých názoru se shoduje s mými.

Galileo : Určitej čas jsem se přímo kulturistice věnoval, konkrétně od 15 do 17 roku a vím jednu věc - po určité době se člověk dostane na své silové maximum a pokud nezačne užívat podpůrné prostředky jako creatin, syrovátkový extrakty, apd. je bez šance aby postoupil dál - v té fázy totiž nepomůže nic jako změna tréningového programu nebo jídelního plánu - v mém případě jsem toto nemohl praktikovat, protože už tak mi hrozilo při sériích do vyčerpaní že bych mohl dostat infarkt, mozkovou příhodu nebo totální selhání organismu - což by v mém případě znamenalo smrt. (Doktorka mi vyloženě řekla, že jestli se chci zabít, je to jen moje věc.) Vše kvůli jaterním problémům - abych to uvedl na pravou míru - často se mi doslova vařila krev, protože játra nepracovala tak jako u zdravého člověka. Takže v mém případě byly genetické dispozice k vybudování perfektní postavy naprosto k ničemu. Ale bylo to přesně jak řikáš, šel jsem za svým snem, tvrdě jsem dřel, v duši věřil že všechno zvládnu - když si na to vzpomenu, neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěl - no a nakonec jsem za to málem zaplatil životem a částečně tim ještě více játra poškodil a to jsem si pro jistotu nedával ani žádné gainery. A Schwarzennegerem bych se v tomhle případě vůbec neoháněl - měl impozantní výšku, perfektní tělesnou stavbu - tím myslím perfektní proporce s ohledem k jeho výšce a určité genetické předpoklady. Zároveň ale naprosto souhlasím s tím, že šel za svým cílem a věnoval tomu vše. Ty ale nechápeš jednu věc, máš lidi kteří mají extrémně rychlý metabolismus (často ti vyhublíci) a ti se mohou snažit jak chtějí a nic pořádného z toho nevzejde. IQ taky výrazně nezměníš.

PS: Další příklad - kamarád hrál za Spartu už od mala a byl fakt dobrej. Dostal se k juniorům, dokonce na juniorská mistrovství světa - no a hned při prvním zápase měl tvrdý střet, který mu zničil hokejovou kariéru - horší to bylo v tom, že to byl v hokeji běžný zákrok, jenže on nešikovně spadnul. Jestli s tím má něco společného to že si dostatečně nevěřil - tak tomu se můžu jen smát, pro něj v tomhle případě spíš brečet. A jeho snem bylo dostat se do NHL a pokud mohu sám soudit, věřim že kdyby se mu tohle nakonec nestalo, dostal by se tam. Byl fakt hodně dobrej.

Já zase někde četl, že spokojeně ženatí chlapy s dostatkem sexu umírají dříve ale netrpí stařeckými nemocemi. A naopak tzv. staří mládenci se dožívají vysokého věku, ale trpí velkým množstvím různých nemocí.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 08. Prosinec 2007, 19:58:22

Galileo : Určitej čas jsem se přímo kulturistice věnoval, konkrétně od 15 do 17 roku a vím jednu věc - po určité době se člověk dostane na své silové maximum a pokud nezačne užívat podpůrné prostředky jako creatin, syrovátkový extrakty, apd. je bez šance aby postoupil dál - v té fázy totiž nepomůže nic jako změna tréningového programu nebo jídelního plánu - v mém případě jsem toto nemohl praktikovat, protože už tak mi hrozilo při sériích do vyčerpaní že bych mohl dostat infarkt, mozkovou příhodu nebo totální selhání organismu - což by v mém případě znamenalo smrt. (Doktorka mi vyloženě řekla, že jestli se chci zabít, je to jen moje věc.) Vše kvůli jaterním problémům - abych to uvedl na pravou míru - často se mi doslova vařila krev, protože játra nepracovala tak jako u zdravého člověka. Takže v mém případě byly genetické dispozice k vybudování perfektní postavy naprosto k ničemu. Ale bylo to přesně jak řikáš, šel jsem za svým snem, tvrdě jsem dřel, v duši věřil že všechno zvládnu - když si na to vzpomenu, neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěl - no a nakonec jsem za to málem zaplatil životem a částečně tim ještě více játra poškodil a to jsem si pro jistotu nedával ani žádné gainery. A Schwarzennegerem bych se v tomhle případě vůbec neoháněl - měl impozantní výšku, perfektní tělesnou stavbu - tím myslím perfektní proporce s ohledem k jeho výšce a určité genetické předpoklady. Zároveň ale naprosto souhlasím s tím, že šel za svým cílem a věnoval tomu vše. Ty ale nechápeš jednu věc, máš lidi kteří mají extrémně rychlý metabolismus (často ti vyhublíci) a ti se mohou snažit jak chtějí a nic pořádného z toho nevzejde. IQ taky výrazně nezměníš.
Máš pravdu, že člověk může po určité době narazit na své maxium. Ale pochybuju, že to může být po pouhých dvou letech cvičení, zejména v tak mladém věku. OK máš možná zrovna smůlu, že máš zdravotní problémy, které ti brání toho maxima dosáhnout.
Na druhou stranu, každý člověk má svoje silnější a slabší stránky. A jen hlupák se usilovně upne jen na ty svoje slabé stránky. Například já vůbec nemám hudební sluch. Proto mě nenapadne přihlásit se třeba do Superstar :D A nebudu fňukat, že je to nespravedilvé, jak jiní umějí zpívat a já ne.
Ono součástí toho optimismu, o kterém tady mluví třeba Death_Angel , je schopnost najít si to, v čem jsem dobrý a to rozvíjet. Pak nezbyde čas brečet nad slabinama.
Většinu slabin lze však úspešně zmírnit. Možná ti nemoc brání stát se vrcholovým sportovcem, ale pěkné vypracované tělo (na balení bab - od toho je tohle forum :)) si určitě vytvořit můžeš. U 99% všech vyhublíků a tlouštíků je rychlost metabolismu jen výmluva.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 08. Prosinec 2007, 21:19:32
Souhlasím s Galileem, každej má nějaký svoje maximum.. který si ale stanoví on sám.. :) ale může ho kamkoliv posouvat :) přece jenom maxima sou od toho, aby se překonávaly :) Každej má silnější a slabší stránky, měl by se soustředit na ty silný stránky, vypilovat je k dokonalosti , pokud tady třeba Fal říká, že má dobrej hlas, tak nevidím důvod proč by se neměl zlepšovat, ať už třeba v mluvení - řečnictví, nějaké přednášky, popř. zkusit něco prodávat :), fakt vzít to co mi de a rozvinout to.. a když už mám nějakou slabinu, tak z ní taky můžu udělat svoji přednost :) a nebo ji minimálně nějak zpravit :)
Co se týká toho vzhledu, všechno se dá vylepšit, nějakým cvičením (a teď nemluvím jenom o fitku, ale třeba aji bojové umění například Thai-chi.. nebo tak něco), používáním kvalitní kosmetiky, se dá udělat i při hodně citlivé pleti super výsledek :) no, a co se týká rychlosti metabolismu, kvalitníma potravinama a kvalitníma otravinovýma doplňkama se dá všechno zpravit nebo minimálně zlepšit.. :)
_______________________________________________
EDIT 1: jak říká moje directorka.... Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: MarŤas 08. Prosinec 2007, 21:55:17
Citace
Chlap bez ženský se dožije sotva 40?
:shock:  8-[ :shock: - coze? Kdes to vzal? to nemam sakra sanci stihnout... ja umru... pomooc  :!:

[/quote]

 :lol: :lol:
Ale..
Do těch 40 let se dá toho dost stihnout, pokud budeš chtít. Když nadhodím ironickou poznámku, tak aspoň se tu nebudeš nudit a v nejlepším  se má toho nechat a odejít..  :wink: 8-[ O:)
Obrátím list, co bys dělal, kdyby bys byl nesmrtelnej??


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Trpaslik 08. Prosinec 2007, 22:06:15
Citace
...co bys dělal, kdyby bys byl nesmrtelnej??

Vec Makropulos? Byt nesmrtelny, umrel bych nudou...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: barbarela.trust 08. Prosinec 2007, 22:16:38

 A to je přesně důvod, proč chlapy vymírají ! Chlap bez ženský se dožije sotva 40


A na to jsi přišel proboha kde ?  ](*,)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: MarŤas 08. Prosinec 2007, 23:07:50
Citace
...co bys dělal, kdyby bys byl nesmrtelnej??

Vec Makropulos? Byt nesmrtelny, umrel bych nudou...

má řeč  :wink:


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: MarŤas 08. Prosinec 2007, 23:12:12

 A to je přesně důvod, proč chlapy vymírají ! Chlap bez ženský se dožije sotva 40


A na to jsi přišel proboha kde ?  ](*,)

Tyto důvody platí pouze pro ti, kteří si neumějí najít koníčka a nebo jsou líní budovat kariéru.  8-[ 8-[
Komu by bavilo celých čtyřicet let čučet na prázdnou stěnu nebo strop, výjimkou samozřejmě jsou ti, kteří tuto zábavu berou jako koníčka. :roll:


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 08. Prosinec 2007, 23:17:03
Citace
Vec Makropulos? Byt nesmrtelny, umrel bych nudou...

to je blbost, vetsinu zivota stejne clovek zije tak jako vy mel zit vecne (aspon teda ja) protste co prijde to se resi, kdyz me neco zrovna zaujme tak ser tim zabyvam, tzn. kdybych zil vecne tak by se porad obevovaly dalsi a dalsi veci co zaujmou, a steje n jako ted bych se donekonecna cvracel k nedoresenym problemum. Myslim ze to exponencialni vetveni stromu problemu/zajimavosti k reseni vydrzi fakt na dlouho, nejsem si jisty ze na nekonecne dlouho ale rozhodne na desitky stovky milionu let, navic si uvedom ze svet kolem by se taky vivijel takze by bylo porad neco noveho k reseni nebo k upoutani pozornosti


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: MarŤas 08. Prosinec 2007, 23:26:09
Citace
Vec Makropulos? Byt nesmrtelny, umrel bych nudou...

to je blbost, vetsinu zivota stejne clovek zije tak jako vy mel zit vecne (aspon teda ja) protste co prijde to se resi, kdyz me neco zrovna zaujme tak ser tim zabyvam, tzn. kdybych zil vecne tak by se porad obevovaly dalsi a dalsi veci co zaujmou, a steje n jako ted bych se donekonecna cvracel k nedoresenym problemum. Myslim ze to exponencialni vetveni stromu problemu/zajimavosti k reseni vydrzi fakt na dlouho, nejsem si jisty ze na nekonecne dlouho ale rozhodne na desitky stovky milionu let, navic si uvedom ze svet kolem by se taky vivijel takze by bylo porad neco noveho k reseni nebo k upoutani pozornosti

Dokázal bys u toho vydržet celou dobu?? Samozřejmě s tebou souhlasím, že nový objev otevře velkou bránu dalších neprozkoumaných oblastí a ty zas po prozkoumání otvírají další brány.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 09. Prosinec 2007, 00:09:15
nemuzu soudit, ale nemam duvod soudit ze bych nevydrzel (a myslim ze ani capek nemel), kdyz clovek umira zridka kdy si rika "konecne, uz bylo na case"


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 09. Prosinec 2007, 02:36:53
Tak teď jsem se zrovna vrátil ze srazu s kamarádem a musim se podělit o své zážitky. Vše začalo krásně, mládá slečna se nás zeptala kde je na IPaku Sokol, já samozřejmě v dobré náladě. Tak jsem jí nakonec poslal na Prahu 10  :wink: teda na jediný místo o kterym poblíž vim (asi 4 zastávky tramvají). Ta mladá kráska těkala pohledem z jednoho na druhého a náladu nám to ještě spravilo. Až pak jsme si uvědomili, že kdybysme nebyli blbý tak bysme reagovali asi trochu jinak - resp. já - kamarád neni zrovna mluvka. Byla tam totiž se dvěma kamarádkama. Pak jsme zalezli do hospůdky, probrali jsme jak je to všechno na hovno a nakonec nám hostinský nezapočítal dvě pivka. Další dobré znamení. Hned nám jela tramvaj a tak jsme se přesunuli do pizzerky na Anděla a tam pokračovali. Pokec, pohodička, dobrá nálada, stella, mallibu, pizza - no probrali jsme naše debilní zážitky s ženskejma a bohužel se nakonec shodli že my nejsme ti špatní a že to jsou TI DRUZÍ.  8-[ No kolem bylo dost slečen ale tak nějak vzhledem k tomu že to bylo po delší době co jsem někam vypad, tak jsem neměl sílu zabředávat rozhovor. Krom toho jsem teď uplně zničený protože jsem se zase pustil do cvičení a bolí mě celý tělo. Takže bych se stejně necejtil. Ale pár zajímajících se pohledů jsme zachytili. Krom toho kolem seděli páry a já cejtil jak to mezi nimi téměř nejiskří, prostě to vypadalo jako když si jde sednout kamarád s kamarádkou. A přesto že jsem jim částečně záviděl, že alespoň mají s kým být, na druhou stranu bych takhle nikdy nechtěl skončit. No říkali jsme si že půjdem dolu do clubu, sednem si a něco provedem. Bohužel štěstí nebylo na naší straně. Nikdo netancoval, nejlepší místa zabraná a atmosféra uplně na hovno. A já cejtil jak játra nestíhají filtrovat chlast - prostě člověk cítí že není v pořádku (a nidky v tomto ohledu nebude). Tak jsme dál kecali. Kolem nás odcházeli znudění loviči (dle mého názoru) osamoceni a znuděné dívky osamoceny. Bohužel o nás ani očkem nezavadily. Tak jsme to vzdali. Po cestě na tramvaj po nás pokukovala a usmívala se trojice pěkných slečen oblečených jak kurvy, takže si nejsem jistý zda jimi skutečně nebyly.  :twisted: Ale lepší než nic. No kámoš šel domu, já jel domu a vše jsem si cestou uvědomil - doufám že chlast byl jen prostředkem který mi trochu otevřel oči. Teď mám zase depky jak svině jak jsem to všechno posral, ale mám jasno. V duchu bohužel stále částečně miluju Editu a hrozně lituju rozhodnutí který jsem učinil ohledně té tzv. modelky - protože když jsem si to tak probíral, ona byla přesně podle mého gusta téměř ve všem. Bohužel jsem byl v té době zamilován právě do Edity. Přestože vždycky bude část mého srdce patřit jí, nikdy už bych jí nechtěl - to jakým způsobem mi ublížila jsem jí odpustil, ale nelze na to zapomenout. A naopak jsem si uvědomil, že vše ohledně Jany byly jen předsudky a že ta do mého srdce patřila taky, vždycky. A proto nemám zájem o jiné ženské, protože polovina mého srdce patří Editě (tá zničená) a druhá Janě (ta která mě drží při životě a držela v době kdy jsem to nejvíc potřeboval). No nebudu to dál natahovat. Rozhodl jsem se že teď na sobě pořádně zapracuju ve všem a Janu vyhledám (ona na mě ani po roce nezapomněla a čas od času jsme si psali). Přeci jen jsou to v podstatě jen dva roky (rok co o ní nic nevím), takže pokud se nevdala tak na ničem ostatním nezáleží. Tak mi prosím vás držte palce. Protože dokud neuzavřu tuhle kapitolu svého života, némužu v něm plnohodnotně pokračovat a zajímat se o cokoli dalšího - tím myslím i o jiné ženy nebo dívky - jak chcete. Akorát mě štvě že jsem musel promarnit další dva roky svého života než mně to docvaklo. Jen doufám že není pozdě.

PS: Nakonec jsem rád že jsem sem napsal, protože nebýt toho, asi by se to ve mně nikdy nezlomilo. Takže všem díky, protože jakýkoli příspěvek co jste tu napsali mohl být ten který mě podvědomě donutil se zamyslet. Teď stírám slzy svého žalu a štěstí a přeji všem dobrou noc.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 09. Prosinec 2007, 10:11:01
my nejsme ti špatní a že to jsou TI DRUZÍ.  8-[

Tak mi prosím vás držte palce. Protože dokud neuzavřu tuhle kapitolu svého života, némužu v něm plnohodnotně pokračovat a zajímat se o cokoli dalšího - tím myslím i o jiné ženy nebo dívky - jak chcete. Akorát mě štvě že jsem musel promarnit další dva roky svého života než mně to docvaklo. Jen doufám že není pozdě.

PS: Nakonec jsem rád že jsem sem napsal, protože nebýt toho, asi by se to ve mně nikdy nezlomilo. Takže všem díky, protože jakýkoli příspěvek co jste tu napsali mohl být ten který mě podvědomě donutil se zamyslet. Teď stírám slzy svého žalu a štěstí a přeji všem dobrou noc.

s tou první částí co tady cituju absolutně nesouhlasím.. :) za všechno si člověk může sám, svýma rozhodnutíma :) atd... nemá cenu to zase celé vypisovat :)

s tím dalším... blahopřeju k tomu rozhodnutí a držím pěsti, aby ti vůle to dokázat vydržela a nevzdal si to moc brzo;) držím pěsti...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: James Kolbern 09. Prosinec 2007, 13:07:10
nemuzu soudit, ale nemam duvod soudit ze bych nevydrzel (a myslim ze ani capek nemel), kdyz clovek umira zridka kdy si rika "konecne, uz bylo na case"

To by ses možná i divil kámo...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: R3v 09. Prosinec 2007, 21:51:43
No vidite, ja uz len ako citam Angelove prispevky, do toho som si pustil Iggyho Popa a z nejakeho nepochopitelneho dovodu som sa tu zacal usmievat a mam super naladu... dik bracho :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 09. Prosinec 2007, 23:19:39
No vidite, ja uz len ako citam Angelove prispevky, do toho som si pustil Iggyho Popa a z nejakeho nepochopitelneho dovodu som sa tu zacal usmievat a mam super naladu... dik bracho :)

Nemáš za co  :D


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 11. Prosinec 2007, 22:10:19
Tak mám zase potřebu se vypsat. Ani jsem netušil jak bude kurevsky těžký vrátit se do aktivního života po tak dlouhý době. Neustále se ve mně bouří pocity, že jsem k ničemu, že to nemá cenu, že to snažení bude na hovno. Stejnou měrou pak ty že je mi kurva 24 a ještě toho můžu hodně stihnout a že je lepší pozdě než nikdy. Furt se mi mění nálady. Když jdu mezi lidi, chvíli se cítim sebevědomě a mluvím nenuceně a pevně a pak se to v mžiku změní a nastává opačná fáze a furt se to tak střídá. Připadám si jak kdybych se pomalu hrabal z hrobu. Furt se mi vynořujou okamžiky toho co jsem posral a toho že v té době jsem to ani jinak udělat nemohl a naopak toho že přes všechny svý handicapy jsem plno věcí zvládl tak jak by to nikdo nedokázal. Jde to pomalu ale jde to. Pořád ale bojuju s pochybnostma a ve chvíli kdy to začínám vzdávat se objeví situace jako nabídnutí pomoci nevidomé dívce a její upřímné poděkování, jako úsměv na tváři pěkné dívky která sedí naproti v metru. Je to jak počasí v Anglii, chvíli svítí slunce, chvíli prší, ale připadá mi že slunce začíná svítit déle a déšť polevuje.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 11. Prosinec 2007, 22:31:53
Fal>
nevzdávej to :) držím pěsti... :) jak vidíš už to de k lepšímu.. di pěkně po malých krůčkách :) a nakonec budeš happy člověk :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Galileo 11. Prosinec 2007, 23:20:34
A já cejtil jak játra nestíhají filtrovat chlast - prostě člověk cítí že není v pořádku (a nidky v tomto ohledu nebude).
Před tím jsi tady psal, jak ti tvoje nemoc brání v dosahování cílů. Ale koukám, že v pití ti to nějak nevadí.
Nevím jestli je pro člověka s nemocnými játry ten pravý způsob balení holek vymetání nočních podniků spojený s vysokou konzumací alkoholu


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Av4 11. Prosinec 2007, 23:27:19
Minulůost je seznam věcí, co jsme udělali špatně (s několika světlými vyjímkami) a je na nás abychom nedělali stejné chyby dvakrát.
řekl Avaranger, dnes a je to jeho první povedený citát po dlouhé době

A dokonce se podle toho snažim i řídit :)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 11. Prosinec 2007, 23:37:21
pekne, pekne, bohuzel ne pravdive... 8)
... kdyz se ohlednu do sve minulosti tak cim pozdeji tim se mi toho darilo min... toz si to dovoluju extrapolovat


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: R3v 12. Prosinec 2007, 00:18:31
pekne, pekne, bohuzel ne pravdive... 8)
... kdyz se ohlednu do sve minulosti tak cim pozdeji tim se mi toho darilo min... toz si to dovoluju extrapolovat

!!! OMG !!! PROSIM POUZIVAJTE VYRAZY KTORYM ROZUMEJU AJ STUDENTI SPOLOCENSKYCH VIED  :shock: :D


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Trpaslik 12. Prosinec 2007, 00:22:58
No proste, ze stavajici trend pokracuje a bude to jen horsi...

Ale je fakt, ze na foru zacina byt prematematizovano, pak se divite, ze nemame zensky, kdyz tu resime kraviny  8)


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 12. Prosinec 2007, 00:25:39
Citace
!!! OMG !!! PROSIM POUZIVAJTE VYRAZY KTORYM ROZUMEJU AJ STUDENTI SPOLOCENSKYCH VIED
schvalne jsem se na vterinu zamyslel jestli extrapolovat neni jen matematicky pojem a teda fakt ze neni... (je to bezny obrat ve filozofii, v politice a vubec...)
nebo cemu nerozumis?

Citace
No proste, ze stavajici trend pokracuje a bude to jen horsi...

Ale je fakt, ze na foru zacina byt prematematizovano, pak se divite, ze nemame zensky, kdyz tu resime kraviny
sorry, snazil sem se to trochu uvolnit, at to neni tak tezka ubijejici latka, ty mezilidske vztahy  :oops:
a taky to trochu priblizit analogiema s necim co ma hlavu a patu

ale teda cekal bych ze tu bude matematicky zalozenych lidi vetsina. Tak sakra, kdyz se nekdo zabyva lidma ( = je humanitni) tak ma umet zblait holku, co potom teda jinak vlastne umi?


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: R3v 12. Prosinec 2007, 00:34:03
zomg, toto je horsie ako ked moja mala sestra zobere vazne ked jej poviem, ze som ju nemam rad a zmazal som jej Avril Lavigne :)

no nic bru noc :)

P.S.: odkial mas ze studenti humanitnych vied musia vediet balit zenske? :D


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 12. Prosinec 2007, 01:20:07
Death_Angel : Díky, člověče ať už jsem měl na tvé příspěvky jakýkoli názor, jsi jeden z těch který ten déšť oddalujou.

Ostatní : Fuck Off!


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Av4 12. Prosinec 2007, 01:50:14
Ostatní : Fuck Off!
Ne, díky.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: 0254 12. Prosinec 2007, 20:35:19
Citace
odkial mas ze studenti humanitnych vied musia vediet balit zenske?
tak ja nevim co se tam ucite?  :D
prirodni vedy se cuci rozumet prirode a vyuzivat znalosti o ni. tak bych cekal ze
Humanitni obory se uci rozumet cloveku a spolecnosti a vyzuvat znalosti o tom.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Fal 13. Prosinec 2007, 18:22:08
Avaranger : Škoda  :D jinak nesouhlasím s tvým citátem.

Tak dnes se dostavila taková pěkná deprese že se musim lehce sežrat. Jinak má tu někdo zkušenosti s vitaminem B12? Jsem si včera koupil nějaký tabletky a fakt že přes den mám mnohem lepší náladu, ale jak je člověk večer sám tak to na něj stejně začíná dopadat. Sem si pustil Fellowship of the Ring a jak tam Frodo začne na shromáždění říkat "Já ho vezmu" tak jsem se dojetím rozbulel jak malej bambula.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Trpaslik 13. Prosinec 2007, 19:06:45
Jeste ze sis nepustil Navrat Krale a scenu ze Sedych pristavu :)

Jinak B12 je dulezity hlavne kvuli krvetvorbe, jeho nedostatek zpusobuje perniciozni (zhoubnou) anemii (chudokrevnost).

Na naladu je spis lepsi lithium, ale to neni volne dostupne a ma obcas nezadouci ucinky.


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Maxmilan 05. Leden 2008, 22:45:14
No Fale... mám dojem že jsme skoro ve všem stejní. Dokonce i věk. Jedinej  rozdíl je, že já v te škole se jakš takš držím.. Hlubokej hlas nemám, ale zas asi malinko lepší ksicht. Taky mi je z většiny holek blivno, začínám nešnášet to slovo "hodný". Možná by nebylo fakt zlé zkusit překopat svoji psychiku a být trochu hajzlem. Upřímnost a solidnost se fakt dnes nenosí, není to znak síly. Mozna ze by nebylo zle zauvazovat o budoucnosti. Snazim se zacit spekulovat na burze a vydelat lowe.. když už mě sere love...


Název: Re: Příběh pro introverty
Přispěvatel: Death_Angel 06. Leden 2008, 09:11:17
Upřímnost a solidnost se fakt dnes nenosí, není to znak síly.

pro mě osobně jsou upřímnost a solidnost jedny z mých niterních hodnot proti kterým bych nikdy nešel, a postavil jsem na nich celej život :) a rozhodně si nemůžu stěžovat :) A co se týče těch holek.. je to jak jsem psal už výš..když si myslíš, že jsou lidi takoví a takoví... tak budeš potkávat jenom samý takový lidi, kteří tě v tom utvrdí (málo kdy potkáš nějakou výjimku) :) ... jinak na burze hodně štěstí :) tenhle rok je takovej dost divnej ... :(