Další den jsem šel a moje myšlenky se kromě testu soustředily na "setkání". Bohužel, nečekal jsem že to nastane už před školou. Úplně jsem se lek a koukal.

Přestaň si plánovat všechno do detailů, nikdy se to tak nestane! Nepřemýšlej o tom moc dopředu, jenom si udělej jednoduchý návrh toho, co uděláš. Prostě až jí potkáš, tak jí pozdravíš a nepřemýšlej o tom, jestli to bude před školou, na chodbě atp. Potom budeš pořád fixovaný na několik scénářů a na ty celou věčnost čekat. S pravděpodobností blížící se stupni nemožné se nic z toho, o čems přemýšlel, nenastane. Budeš si pak všechno vyčítat a věř mi, že ti to pak ubírá chuť do života.
Prostě do toho jdi, neni co ztratit.

Hele, ten vzhled neřeš. Mně se to zdá normální a podle mě pokud na to nebudeš upozorňovat tak to nikdo vnímat nebude. Je to asi stejný, jako kdybys každýho při rozhovoru upozorňoval, že seš nervózní a možná budeš mluvit blbosti - tak se lidi na ty blbosti zaměří a seš v háji.

Hele, ten vzhled neřeš. Mně se to zdá normální a podle mě pokud na to nebudeš upozorňovat tak to nikdo vnímat nebude. Je to asi stejný, jako kdybys každýho při rozhovoru upozorňoval, že seš nervózní a možná budeš mluvit blbosti - tak se lidi na ty blbosti zaměří a seš v háji.

Promiňte, to mělo být jinam.

Hele, ten vzhled neřeš. Mně se to zdá normální a podle mě pokud na to nebudeš upozorňovat tak to nikdo vnímat nebude. Je to asi stejný, jako kdybys každýho při rozhovoru upozorňoval, že seš nervózní a možná budeš mluvit blbosti - tak se lidi na ty blbosti zaměří a seš v háji.

Asi bych to zkusil nejdřív na tu druhou a když to nevyjde, můžeš si zpravit chuť na kamarádce. Vypadá to, že k ní máš blíž než k tý druhý.

V tomhle bych si dovolil nesouhlasit. Pokud budeš diskutovat s učitelema, budou tě mít všichni za kreténa. Alespoň to takhle vidím já. Nesnáším, když kamkoliv přijdu a vidím jednoho člověka jak s každým diskutuje. Z toho se mi opravdu dělá zle.
Tím, že budeš diskutovat s někým, kdo je na vyšším postavení než ty si spíš respekt snižuješ. Nikoho přece nezajímá, proč s nimi rozebíráš věci, který nikoho nezajímají. Budou si o tobě myslet, že lezeš každýmu do zadku jenom kvůli tomu, abys získal lepší postavení. Takhle to chodí téměř všude.

Nauč se mluvit i o úplných blbostech. Je naprosto jedno, o čem mluvíš, hlavně že mluvíš. Stalo se mi nedávno na jedný akci, že jsem se bavil s jedním týpkem o věcech, který neměly vůbec smysl. Moje proslovy k němu neměly hlavu ani patu, ale on se překvapivě se mnou bavil. Vypadalo to přesně jak píšeš - s ostatními se bavil normálně a myslel jsem si, že se se mnou nikdo bavit nebude, protože toho prostě nikdy moc neřeknu. Ze začátku bys to mohl zkusit s pomocí alkoholu (to byl i můj případ) - potom ti vůbec nezáleží na tom co říkáš.
Jo abych nezapomněl - nikdo se se mnou sám od sebe nezačne bavit, ale pár lidí (byly střízliví) se se mnou bavilo úplně v pohodě a sami od sebe.
Podle mě není rozdíl bavit se s holkou nebo s klukem, to časem poznáš.

Jeden můj příspěvek s tím úzce souvisí, zkus si ho přešíst http://forum.qark.net/o-cemkoliv/je-tu-nekdo-schopen-mi-poradit-t1977.0.html;msg36682#msg36682 .
Lidi si tě začnou vážit po tom, co začneš mluvit jako první o těch tématech, který zajímají ostatní. Prostě mluv i o úplných blbostech, ostatní se určitě přidaj. Tím ostatní uvedeš do stavu, kdy se s tebou budou bavit úplně normálně a nebudeš muset přemýšlet o tématech - prostě budeš schopnej se zapojit do normálního hovoru, který se týká, pro tebe před časem, úplný blbosti. Po čase ti to jako blbost připadat nebude.
Btw. nevím, jestli jsem pochopil správně tvůj problém.

Když už se uchyluješ k pochybnostech o smyslu života, tak bych si dovolil napsat svojí zkušenost. Snad to nekomu pomůže.

Při čtení úvodního příspěvku jsem na mnoha místech viděl sebe před několika měsíci. Často mě přepadaly pocity úzkosti, méněcennosti, samoty. Nejhorší to bylo ke konci týdne, kdy jsem věděl, že se všichni baví a já sedim doma. Taky jsem pochyboval o tom, jestli má vůbec cenu tady být. Říkal jsem si, že nikomu na mě nezáleží atp. Ty máš výhodu, že máš někoho při sobě, dokonce lidi ví o tvých problémech.
Narovinu ti povim, že ani já nejsem playboy, nevynikam v komunikaci (spíš vynikam v mlčení  ), a do minulých měsíců jsem měl pocit, že nikam nepatřim a nikomu na mě nezáleží.
V jednu chvíli se mi líbila jedna dívka, ale neměl jsem odvahu cokoliv udělat. Byl jsem na tom stejně jako asi většina čtenářů tady. Byl jsem úplně vyřízený z toho, že jsem s prominutím debil, idiot a kdo ví co ještě. Říkal jsem si, že je jediný člověk, na kterém mi záleží a nemůžu žít bez toho, abych byl s ní. Když se na to zpětně podívam tak nechápu, co mě to vůbec popadlo. Jo takže jsem pořád u toho, že se nedokážu s nikým bavit, nikdy jsem nebyl na diskotéce, v baru, hospodě a jiných místech.
Několik hodin denně jsem trávil tím, že jsem hledal návody jak komunikovat s ženami a jak je balit. Prolézal jsem všechny fóra a hledal případ, který by se podobal tomu mému. Žádný jsem nenašel.
Nevím jak je to možné, ale v životě jsem se s žádnou holkou nebavil. Bál jsem se otevřít vůbec pusu, abych nebyl za blbečka. Musím říct, že mi ty návody na internetu vůbec nepomohly - nic jsem si nezapamatoval.
Nedávno jsem se nudil a pozoroval okolí. Kolem se mihla pěkná holka a já jsem si říkal, že za ní nepudu, nejsem pro ní dost dobrej. !Extrémně! jsem nutil svoje správné já (protože to špatné já, ovlivněné stydlivostí a leností, mě šíleně blokovalo) až jsem za ní šel a pozdravil. V mých představách kolovovaly myšlenky, že na to nezareaguje a že odejde. Nic podobnýho se nekonalo. Naopak se usmívala (řikám, že jsem absolutní nula ve společnosti a těžko najdete někoho ještě níž něž mě!), pozval jsem ji na kafe a nic víc. Úplně první kontakt se ženou dopadl nad očekávání.
Taky jsem pořád uvažoval o tom, jak se moji kamarádi seznamují. Před několika dny jsem to poznal. Když se na to teď podívám, nechápu čeho jsem se celou tu dobu bál. Získal jsem akorát spoustu přátel a nic mě to nestálo.

Tímhle příkladem chci upozornit na to, že těžko můžete hledat nějaký horší případy, než jsem já. Není podle mě na místě uvažovat o tom, že si šáhneš na život. Život je o tom, abys ho prožil, ne abys ho skončil dřív, než přijde čas. A ten čas nepřijde dřív, než poznáš jeho skutečnou hodnotu.

[Téma přesunuto ze sekce O ŽENSKÝCH do sekce HOVADINY.]

Zajímalo by mě, kolik si toho holka dokáže zapamatovat. Například co se týká starých známých, které léta neviděla atp. Díky za postřehy.

Téma přesunuto ze sekce O ŽENSKÝCH do sekce HOVADINY.

Důvod: Prostě to patří tam, kam to bylo přesunuto.

kvarkopako

Bylo to na ulici, čekal jsem na někoho a ona stála vedle. Bylo fakt těžký se donutit a pozdravit ji, trvalo to snad 15 minut než jsem se rozhodl. Přemýšlel jsem o tom, co tomu asi řekne, jak se mnou zamete, jak mě bude pomlouvat, , jak mě pozdraví ona (pozdraví normálně, nebo odtažitě)  jak bude řikat kámošům "hele, on mě pozdravil" nebo "hele, on se mnou mluvil". Ale dopadlo to dobře, nakonec jsem tam šel, pozdravil, ona samozřejmě taky. Nenaplnilo se nic z toho, o čem jsem přemýšlel. Jenom to chce ted navázat rozhovor a uvidim jak to dopadne.

Jak jsem psal, vůbec se v tomhle ohledu nevyplatí přemýšlet, ale jednat! I když by se stalo, že na tebe bude civět a bůh ví co ještě - prostě o tom, co se stalo, nepřemýšlej. Takových lidí, co mívají takové rekace je málo a většinou za nic nestojí.

Takže ti a vám ostatním přeju hodne úspěchů 

[teď]

Opera: Musím říct, že jsem to všechno cítil úplně stejně. Opravdu nikdy jsem neoslovil žádnou holku, opravdu. Seděl jsem doma u PC a pořád přemýšlel o tom co by bylo kdyby... Změnilo se to před několika týdny, kdy jsem si řekl, že takhle to dál nejde. Začalo to prostě detaily - řekneš si, tohle udělam jinak, tohle nebudu dělat atp. Zdůraznuju slovo detaily, je to úžasný způsob, jak začít. Dalším krokem je naučit se dělat věci tak, jak si řekneš a nepřemýšlet o důsledcích. Řekneš si - právě teď to udělám. Tím si sám sobě dokážeš, že jsi schopný držet se svých zásad. V týhle fázi se nepouštěj do žádných blbostí - tím myslím oslovování. Vyzkoušej si na obyčejných věcech, že dokážeš držet svoje předsevzetí. Já jsem udělal tu chybu (podle Qarka a ostatních, já to jako chybu vůbec neberu) - pozdravil jsem úžasně, neskutečně skvělou holku (samozřejmě jsem byl do ní zamilovaný  ) Dalším krokem pro mě bude navázání rozhovoru a v tuhle chvíli vím, že to bude hračka.

Lidi jako my potřebují někoho, kdo půjde s nimi na "lov" - už jenom pocit, že tam nejste sami dodá neskutečně moc odvahy. Někde tady jsem četl názor, že není dobrý nápad poslat introverta na lov do ulic, ale je lepší ho vzít někam na pařbu. S tím naprosto souhlasím - tím že tam už jste vám udělá v hlavě takový blázinec, že na nic nemyslíte, s děvčaty se bavíte úplně pohodě.

Ještě bych doplnil, že mi ke změně pomohli hlavně příspěvky lidí, podobných mě.

Takže se to trochu pohnulo. Sehnal jsem si icq, nechtel jsem jí ale psát. Bohužel to dopadlo tak, že jsem jí řekl kdo jsem, ona si pak vzpomněla. Z toho všeho ale nevim, jestli jí nejsem nějak protivnej nebo dotěrnej. Vim, že byla velká chyba řešit ti takhle na dalku. Proto teda radsi počkam, až se uvidíme a uvidim co dál. Máte nějaký rady pro tuhle situaci?

Řikam, že jsem ji dlouho nevidel, ani nevim jestli si mě pamatuje.

Ahoj, četl jsem starší temata a vzhledem k slušným reakcím bych vás chtěl požádat o názor. Moje situace je taková, že se mi ve škole líbí jedna holka. Moji spolužáci se s ní baví normálně - ona má totiž kamarádku co hodí se spolužákem. Je to asi tak, že kam jdou oni dva, jde i ona v pozadí s nimi. Já se ve třídě s moc lidmi nebavím, spíše se všemi ale minimálně. Připadá mi to, že mají jiné zájmy než já. Z toho asi pramení moje zdrženlivost co se vzájemných vztahů týče. No ale zpět k problému. Tu holku znám od svých dětských let, kdy jsme si spolu hráli atp. Potom jsem jí dost dlouhou dobu neviděl a až ted poslední dobou ji vídám často. Mám strach jí pozdravit, pořád v hlavě převaluju myšlenky typu - proč bych ji měl zdravit, co když si řekne , že jsem úplnej blbec, roznese to po škole a já budu vypadat jako nemehlo. Zase na druhou stranu, pokud by tohle udělala, tak to neni holka pro mě a nevim pro koho jinýho. Dalším problémem je ten, že nevím jestli někoho nemá.
Děkuju vám za případné názory a rady.